(15.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Fiala: S přednostním právem jsou v tomto pořadí přihlášeni páni předsedové Stanjura, Kalousek, Bělobrádek. Pan předseda Stanjura má slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Skoro se mi nechce reagovat na vystoupení předsedy poslaneckého klubu komunistů, protože dnes je podle mě ta situace vážná. Zazněla tady velmi dobrá vystoupení, která vyzývala Poslaneckou sněmovnu, abychom se tím vážným problémem zabývali, a nechci z toho udělat standardní politickou přestřelku, což k práci Sněmovny bezesporu patří a mě to za normálních okolností nijak nevadí a sám se jich rád účastním. Ale to neustálé relativizování všeho, to zatemňování minulosti, to, že se slovo demokracie, demokrat opravdu používá jako nadávka...
Pan předseda Kováčik je velice zkušený parlamentní řečník a použil oblíbenou metodu: protestoval proti slovům, která jsem já nikdy neřekl. Například to, že některý mandát je cennější než druhý. Nikdy jsem nic takového neřekl. To vy nás označujete za takzvané - takzvané - demokratické strany. My to máme v názvu. Máme to v názvu už 27 let a já jsem na to náležitě hrdý. (Předseda Kováčik z uličky: Já jsem říkal samozvané.) Ale nemusím to říkat každý den, každou hodinu, každou minutu, aby si toho všichni všimli. Buď si toho všimnou ostatní a platí to, nebo to neplatí. To, že máme všichni stejný mandát, neznamená, že po výsledku voleb, které jsem nevyhrál, budu mlčet čtyři roky a dívat se, co dělá většina, která v těch volbách byla úspěšnější.
Tak abychom tak negativně nehodnotili výsledky voleb, volby v říjnu 2017 přinesly podle mého názoru několik velmi dobrých zpráv. Zaprvé, pane předsedo Kováčiku prostřednictvím předsedajícího, nejhorší volební výsledek komunistické strany. (Potlesk KDU-ČSL.) To je pro mě osobně a pro naše voliče vynikající výsledek. A zdaleka nepláčeme, naopak se z toho radujeme.
To, že na funkce v Poslanecké sněmovně nemá nikdo nárok, je jasné. Na členství ve výborech a komisích myslí zákon, to je taky jasné. Mně úplně stejně vadí, když nás v zahraničí reprezentuje Tomio Okamura, jako když nás v zahraničí reprezentuje Vojtěch Filip. Jsem tady třetí volební období. Třikrát Vojtěch Filip kandidoval do vedení Sněmovny. Já jsem ho nikdy nevolil. Když jsme měli tu sílu v roce 2010, tak nebyl zvolen. Když jsme tu sílu neměli v roce 2013 a 2017, byl zvolen. Já to respektuji, ale nemá na to nárok nikdo. Ani vítěz voleb. Rozhoduje Poslanecká sněmovna jako suverén. A tak jako Vojtěch Filip má právo kandidovat a být zvolen, tak já snad mám právo říkat, že se mi jeho kandidatura nelíbí a že budu hlasovat proti. Tak to prostě je.
Respektuji výsledek voleb. Nijak to nezpochybňuji. Ale říkám a hlásím se k tomu úplně vědomě, že mi to vadí. Protože vy, kdo jste zažili zahraniční cesty, tak víte, že na rozdíl od jiných, kteří říkají, že se jezdí na výlety, že diplomatický jazyk na úrovni parlamentů není vůbec jednoduchá disciplína. Není to vůbec jednoduché a je to poměrně vyčerpávající. Já sám jsem jako člen delegace, nikdy jsem nebyl vedoucí delegace, zažil několik vedoucích delegací z různých politických stran a musím říct, že já osobně jsem hodnotil jejich výkon různě. Pro vás možná překvapivě - v minulém volebním období podle mě nejlepší výkon v zahraničí podával sociální demokrat, který je náš dlouhodobý ideový soupeř, přeme se s ním a soupeříme o voliče. Ale myslím si, že pan předseda Hamáček podával skutečně výborné výkony v zahraničí. Taky pan předseda Kováčik byl toho mnohdy svědkem jako já. A nehleděl jsem na politickou příslušnost. A co je důležité, když jsme byli společně v zahraničí, tak jsme si naše domácí rozbroje ohledně EET, daní, sociálního a zdravotního systému nechali na doma a tam jsme se snažili pracovat všichni ve prospěch České republiky.
Nikdy jsem nejel na zahraniční cestu, kdy delegaci vedl Vojtěch Filip, a to vědomě. Zase to říkám otevřeně. Může se vám to nelíbit. Je to mé svobodné demokratické rozhodnutí, protože s jeho pohledem na svět se prostě nemůžu ztotožnit, přestože respektuji volební výsledky. Jenom připomínám, ať se taky občas radujeme - nejhorší volební výsledek komunistů v dějinách nejenom České republiky.
Pamatuji si, když jsme sem přišli v roce 2013 a měli jsme pouhých 16 poslanců, jak se k nám přezíravě dívali ti, kteří měli silnější kluby. A protože si to pamatuji, tak to nebudu vracet. Není to nic příjemného. Stát se to může každému. Říkáte, že pláčeme nad výsledky voleb. Ne, my jsme se zvedli. My kromě hnutí ANO jsme jediná politická strana, která obhajovala a která si zlepšila volební výsledek. Že to nestačilo na vítězství, to je evidentní. Nicméně jsme s tím výsledkem spokojeni. Věříme, že to příště bude lepší. Ale nebudu měnit své politické názory a nebudu mlčet jenom proto, že se to někomu nelíbí, a jenom proto, že jsem v menšině.
A když shrneme to dění vlastně od října do dneška - my tomu říkáme, že si stěžujeme? Ne. Já myslím, že ne. My jenom ukazujeme na reálně fungující koalici v Poslanecké sněmovně, ať už je podepsaná, nebo ne. Každý den se to potvrzuje. Na každé poslanecké schůzi. Víte, co mi na tom vadí? Ne že to funguje, to já respektuji. To, že se to neřekne jasně, že se jasně pro veřejnost neudělá linka, kdo je vládní většina, kdo je opozice. A poté můžeme přistoupit ke standardní diskusi v Poslanecké sněmovně o konkrétních návrzích zákona. Tady teoreticky je jedna vládní strana - podle výsledků v hlasování o důvěře to je pravda - a osm opozičních stran. Ale všechno vládě projde. Takže to prostě nefunguje. Není to tak, že bychom měli jednu vládní a osm opozičních stran. Ono by to ani fungovat nemohlo matematicky. Přesto vláda postupuje v programových věcech, v personálních věcech...
A jen tak mimochodem, zaznamenali jste někde jinde takovou bizarní skutečnost, že vláda bez důvěry, která neměla ani minutu důvěru sněmovny nebo příslušného parlamentu, jezdila do krajů? Zkuste mi jmenovat kromě Severní Korey jinou zemi, kde to tak je. Tam tu důvěru nepotřebují. Zkuste mi v Evropě jmenovat vládu bez důvěry, která neměla důvěru nikdy, která pořádá výjezdy do krajů a slibuje zastupitelům a občanům světlé zítřky, i když nemá důvěru sněmovny. Kdyby tu důvěru sněmovny měla, tak já za sebe to naopak ocením. Ale říkám, je to pořád dokola. Ale nechci zabíhat do podrobností.
Fakt jste připraveni, vy z hnutí ANO, po tom všem, co jste od 14.30 slyšeli, se vrátit a budeme se tvářit jakoby nic a začneme projednávat zákon o majetku státu, zprávu atd.? (Poslanec Vondrák souhlasně přikyvuje.) Pan hejtman Vondrák ano. Tak patříte k těm, kteří o tom nechtěli mluvit, pane hejtmane prostřednictvím pana předsedajícího.
Já jsem fakt zklamaný. Můžete mi věřit, nebo ne. Já jsem fakt zklamaný. Já si vás pamatuju z veřejného života dlouhé roky, kdy se ve veřejné sféře pohybujete. Víte, že nejenom já, ale i mí kolegové jsme oceňovali váš výkon v čele školy. Ale vaše dnešní hlasování... Asi ho nechápu. Zkuste se vrátit na školu. Zkuste udělat přednášku se svými studenty a řekněte: Já jsem, já jsem byl mezi těmi, a stačilo nás asi pět nebo šest, kteří zabránili Poslanecké sněmovně vést vážnou debatu o tom, jaké výroky jsou v politice přijatelné a které ne. Já jako bývalý rektor, emeritní, vám říkám, to je to správné, když se vám to politicky hodí, a není to sice možná úplně echt, ale prostě nám se to hodilo v té době, my těch 22 záložních hlasů prostě z mocenských důvodů potřebujeme... (Poslanec Hájek vykřikuje: To je nefér, protože nemůže reagovat.) Zkuste...
Já na tu debatu rád půjdu. Ano, nemůže reagovat, protože, pane poslanče Hájku prostřednictvím pana předsedajícího, vy a vaši kolegové jste znemožnili - znemožnili - reagovat. (Velký potlesk vpravo - tleskají poslanci TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ODS, Piráti.) ***