(16.20 hodin)
(pokračuje Šmíd)
Právě finanční náročnost znamená, že k digitálnímu restaurování se přistupuje jednorázovými projekty. Od roku 2011 probíhala spolupráce Karlovarského filmového festivalu, nadace České bijáky a Národního filmového archivu a podařilo se například uvést restaurované filmy jako Markéta Lazarová a Všichni dobří rodáci. Dále je třeba zmínit spolupráci v rámci projektu Plzeň - hlavní město kultury 2015 nebo spolupráci s Muzeem Karla Zemana a konečně i jednorázové projekty z loňského roku, jako byly Obchod na korze a Černý Petr. Všechny tyto projekty se setkaly s kladnou odezvou. Ministerstvo kultury na řadě z nich finančně spolupracovalo a jsou příslibem dalších úspěšných projektů.
A teď vlastně k vaší otázce. Vedle těchto projektů je třeba samostatně zmínit projekt financovaný z podpory Norských fondů, v rámci kterého Národní filmový archív digitálně restauroval 14 filmů, kdy celkové náklady činily 26,5 milionu korun. Výsledek se ale nesetkal s jednoznačně pozitivním ohlasem, kdy některé z restaurovaných filmů sice sklidily úspěch na mezinárodní úrovni, jako například Ikarie XB 1 v Cannes, avšak některé byly tuzemskou odbornou veřejností kritizovány. Můj předchůdce pan ministr Herman proto ustavil expertní skupinu, která identifikovala problémy provedené digitalizace a stanovila doporučení, která by mohla být institucemi provádějícími digitální restaurování do budoucna využívána.
Tenhle projekt byl vlastně vysoutěžen a zvítězila jedna skupina, jsou to maďarští tvůrci, kteří právě prováděli tuto digitalizaci. Současně s tímto projektem ovšem probíhal výzkumný projekt právě toho programu národní a kulturní identity, v rámci kterého vzniklo několik dalších metodik pod jednotným názvem metodika digitálně restaurovaného autorizátu, DRA. Dílčí metodiky technického charakteru jsou obecně použitelné, nicméně DRA jako celek je těžko aplikovatelná v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek. Výsledky práce, toho výzkumu byly totiž ministerstvu předloženy v polovině roku 2017, tedy v době, kdy už byl původní projekt NFA, který jsem zmiňoval, ukončen.
Čili problém je ten, že vlastně při té soutěži, která byla jako první, se postupovalo podle zákona o veřejných zakázkách. A já si myslím, že je to skutečnost, kdy je třeba se zamyslet nad tím, jestli režim zákona o veřejných zakázkách a to nastavení kritérií platí pro všechno. Jestli to platí pro stavby, ale zároveň i pro kulturní projekty, jako je digitalizace filmů. Měli bychom se zamyslet, jestli třeba právě u tohoto typu projektu, jako je národní kulturní poklad, projekty ochrany památek, ale třeba i ta digitalizace kulturního dědictví včetně filmového restaurování, zda má být vždy nezpochybnitelným kritériem nejnižší možná cena, což právě v tomto případě bylo. (Upozornění na čas.) Ministerstvo kultury to ve spolupráci se Státním fondem kinematografie řešilo a postup jiný není možné řešit, protože by to bylo obcházení zákona o veřejných zakázkách. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pan poslanec chce položit doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane ministře. Samozřejmě neznám, jaký je režim zákona o veřejných zakázkách v tomto případě. Vím jednu věc, že ta digitalizace formou DRA, vy jste to sám řekl, je výrazně levnější než ta digitalizace. Vy jste sám říkal, že u jednoho filmu se pohybuje kolem milionu a u těch ne příliš vyvedených 14 filmů, některých z nich, to stálo 26 milionů korun, což je prostě více. Takže já jsem chtěl jenom poprosit, jestli byste to skutečně na ministerstvu zvážili, jestli neuvažovat ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou třeba o změně zákona a o stanovení jasné metodiky. Protože mě přijde naprosto zoufalé a hloupé, když stát něco digitalizuje a zvlášť to z jiných, sice koncesionářských, ale také veřejných prostředků digitalizuje Česká televize. A když je to digitalizováno ve formátu pouze HD a ne 4K, který nás za pár let čeká. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Pan ministr chce reagovat.
Ministr kultury ČR Ilja Šmíd Jenom stručná odpověď. Ještě v době, kdy jsem dávno nebyl ministrem, tak jsem opravdu viděl některé filmy, které se mi také hrubě nelíbily, ta digitalizace. Takže slibuji, že udělám vše, co bude v mých silách, abychom ten systém digitalizace změnili. Ale prostě projekt je vysoutěžen, tak nevím, z hlediska správního, zda se to dá ukončit nebo... Prostě budeme na tom pracovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní tady máme interpelaci paní poslankyně Věry Kovářové, která bude interpelovat ministryni Karlu Šlechtovou ve věci rozhodování členů vlády o případné aboliční milosti udělené prezidentem. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážená paní ministryně, dnes naposled na téma aboliční milosti.
Díky ústavní změně, ke které došlo před pěti lety, není možné, aby hlava státu rozhodla o udělení takzvané aboliční milosti, která znamená konec trestního stíhání, bez kontrasignace premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. Prezident Zeman už nemůže sám o sobě rozhodnout, že něčí trestní stíhání bude zastaveno. Vždy k tomu potřebuje podpis některého z členů vlády. Prakticky jde o vyjádření odpovědnosti, kterou vláda za zastavení už zahájeného trestního stíhání přebírá. Vychází se z toho, že pokud už se odpověď na otázku, zda a kým byl spáchán trestný čin, nemáme dozvědět od soudu, pokud má být smetena se stolu práce policie a státního zastupitelství, musí se na zastavení trestního stíhání shodnout vláda s prezidentem. Takový trestně stíhaný se totiž postaví mimo právo, nad právo.
A právě o něčem takovém se v poslední době hodně mluví, a mluví se o tom v souvislosti s kauzou Čapího hnízda. Prezident Zeman a premiér Babiš k sobě mají blízko, to není tajemství, a projevem jejich mocenského paktu je riziko udělení milosti právě trestně stíhanému premiérovi a jeho nejbližším, kteří jsou kvůli 50milionovému podvodu stíháni. V takovém případě by ovšem na sebe musela vzít odpovědnost za tento akt celá vláda. A jak jistě chápete, to není maličkost. A já se vás proto ptám, paní ministryně, jak byste v takovém případě hlasovala, zda byste v kauze Čapího hnízda milost pro premiéra Babiše a jeho nejbližší podpořila, nebo nepodpořila. A zajímá mě také, jaké důvody vás k převzetí nebo nepřevzetí odpovědnosti za udělení takové milosti vedou. Ve hře je přece zásada rovnosti před zákonem. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, paní poslankyně. Nyní bude reagovat paní ministryně.
Ministryně obrany ČR Karla Šlechtová Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci, budu reagovat, a to z několika úhlů. Jednak už jsem tady dneska mnohokrát i na interpelacích slyšela, že kladete, respektive poslanci kladou dotazy na ministry bez důvěry a v demisi, takže budu odpovídat jako ministryně vlády v demisi a ministryně bez důvěry Poslanecké sněmovny a budu odpovídat ve třech rovinách. Já nebudu komentovat vůbec Čapí hnízdo, nebudu komentovat žádný pakt, to jsem učinila už mnohokrát. Nicméně budu komentovat Ústavu, jednací řád Poslanecké sněmovny a jednací řád vlády České republiky.
Já tady vůbec nebudu komentovat, a velice správně to řekl můj kolega pan ministr zdravotnictví, nějaký kdybysmus. Nicméně Ústava České republiky, máte pravdu, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, umožňuje to, co je v článku 63 odst. 1 písm. j). Nicméně s čím nemohu ani souhlasit a podle práva je to velice sporné, a to že o abolici hlasuje celá vláda, respektive to znamená, že se musí na abolici shodnout celá vláda s prezidentem. Toto tvrzení je opravdu velmi sporné, protože z Ústavy, a to z té změněné Ústavy se jedná o to, že je sice dané, že k platnosti rozhodnutí prezidenta je nutné zajistit spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, nicméně za toto rozhodnutí, ať už je to premiér, nebo nějaký jiný člen vlády, odpovídá celá vláda - článek 63, odst. 4 Ústavy České republiky. Čili osobně bych očekávala, ať už to bude jakýkoli člen vlády či premiér, že bude nepochybně vhodné celou věc ve vládě projednat, i když Ústava nepředpokládá v této věci jednání celé vlády. Je nepochybné, že pokud má být každý člen vlády odpovědný za toto prezidentovo rozhodnutí, pak je jistě fér, aby se k ní mohl vyjádřit, a samozřejmě jako člen vlády bych toto vyžadovala a požadovala. Nicméně je však také věcí vlády, jak se bude uvnitř jednání vlády touto otázkou zabývat. To znamená řízení schůze, organizace jednání vlády, to je v působnosti premiéra.
A nyní mi dovolte sdělit dvě věci. Jednání vlády České republiky je neveřejné a vláda České republiky rozhoduje ve sboru. To jsou dvě klíčové věci, kde odpovídám na vaši otázku.
A další věc - což jsem si nechala naposled, protože s paní poslankyní jsme strávily v minulém volebním období mnoho času ohledně věcí Ministerstva pro místní rozvoj a nechtěla jsem odmítat reagovat na tuto odpověď. Nicméně každý poslanec podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny - část šestnáctá Interpelace § 110 - každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti. Předpokládám, že má budoucí interpelace by mohla být v oblasti obrany, pokud samozřejmě zůstanu ministryní obrany, případně pokud již nebudu člen vlády, tak na interpelacích sedět nebudu.
Odpověděla jsem v souladu s vaší otázkou? Děkuji.***