(16.10 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, nejprve mi dovolte, abych zareagoval na stanovisko pana poslance Ferance, který řekl, že dnes budeme rozhodovat věcně, zatímco minulý týden jsme rozhodovali ryze politicky. Já mám za to, že naše rozhodování je vždycky politické. Sněmovna je politický orgán a její usnesení je zcela zásadním politickým rozhodnutím. Někomu z nás se vždycky může to rozhodnutí po věcné stránce líbit nebo po věcné stránce nelíbit, ale jedná se výlučně o politické rozhodnutí, jednalo se o ně minulý týden a bude se o ně jako o politické rozhodnutí jednat i dnes.
Já jsem ten minulý týden, když jsem tady byl tak hojně citován panem předsedou Faltýnkem, že někdy jsem pro vydání a někdy ne a kde že mám tu hranici, tak jsem se snažil vysvětlit, kde mám tu hranici. Tou hranicí je rozdíl mezi individuálním činem, který jsem udělat mohl nebo nemusel podle svého vlastního rozhodnutí, a politickým rozhodnutím učiněným ve sboru, zejména tedy v případě obecních zastupitelstev nebo obecních rad. Uvedu nějaký primitivní příklad. Když budu podnikat, přitom budu poslanec, požádám banku o úvěr a do té žádosti uvedu nějaké nepravdivé informace, poskytovatele úvěru uvedu v omyl, tak budu pravděpodobně, když to na mě praskne, stíhán za úvěrový podvod a není jediný důvod, abych nebyl vydán, protože to bylo mé rozhodnutí a mé jednání mimo moji veřejnou funkci.
Zastupitelé obecních a městských zastupitelstev či rad v takové situaci nejsou. Ti musí řešit nějakou konkrétní situaci, nesou svoji odpovědnost, kterou získali se svým mandátem, a velmi zhusta nemají šanci rozhodnout mezi ideálním a špatným, velmi často musejí rozhodovat mezi špatným a ještě horším v okamžiku, kdy minimalizují škody. A i když vyberou to nejméně špatné rozhodnutí, to znamená, minimalizovali škodu, tak to pořád není rozhodnutí ideální, a pak přichází výkonná moc, přichází státní zástupce a řekne všechny ty důvody, proč to bylo špatně, a stíhá.
Já si přitom velmi snadno umím představit při této logice a při této trestní politice, že kdyby rada, které primátoroval pan docent Svoboda, nerozhodla tak, jak rozhodla, ale rozhodla se prostě uspořádat výběrové řízení, které v dané situaci uspořádat nešlo, alespoň podle všech odborných posudků, které měl k dispozici, tak že by pak přišel státní zástupce a stíhal by to pro škodu, kterou způsobili svou nečinností nebo svým jiným špatným rozhodnutím. Úplně stejně si to umím představit, promiňte, že v obecné rovině se vyjádřím teď i k dalšímu bodu, protože případ pana poslance zastupitele Postoloprt je stejně absurdní, ne-li ještě absurdnější z mého pohledu jako případ docenta Svobody, že kdyby aktivně neřešili ten baráček v Postoloprtech, tak by pak někdo mohl přijít a stíhat je za porušování povinností při správě cizího majetku, protože by ten barák spadl.
Já bych opravdu velmi nerad, a ono to někdy i tak hrozí, aby při celé řadě případů, kdy musí obecní zastupitelé a svým způsobem i vláda, krajská zastupitelstva, kdy rozhodují ve sboru a dělají politické rozhodnutí, které už... v té situaci nemohou udělat nic jiného než minimalizovat škodu, ale nemohou té škodě úplně zabránit, tak aby nad nimi viselo memento státního zastupitelství "rozhodněte, jak chcete, ať rozhodnete jakkoliv, stejně vás čeká trestní stíhání".
Já prosím, abychom se zejména zamysleli nad tím - škoda, že tu není pan ministr spravedlnosti, ale myslím, že by si to zasloužilo svoji samostatnou diskusi - prosím, abychom si uvědomili, jak tahle politika, která skutečně začala zahájením takzvané velké protikorupční revoluce, protože ta obvinění, ty případy se odehrávaly zejména v letech 2012, 2013, 2014, jak zásadním způsobem ovlivnily a ovlivňují personální kvalitu kandidátek, a tím i personální kvalitu obecních zastupitelstev, a tím ve svém důsledku i kvalitu praktické politiky a aplikované demokracie.
Každý z nás, pokud se věnujeme komunálním kandidátkám - já jako bývalý předseda strany jsem s tím měl bohatou zkušenost a určitě tu nejsem sám, že jsme obcházeli své obce, svá města a významné osobnosti vyzývali k účasti na kandidátce, k účasti na samosprávě města, tak řada mimořádně kvalitních lidí říkala "nezlobte se, ne, my vás rádi podpoříme, ale v žádném případě nepůjdeme na kandidátku a už vůbec ne do rady, protože si nebudeme kupovat vstupenku do kriminálu". Prostě tohle odstrašující memento způsobilo, že celá řada kvalitních lidí se neúčastní na správě věcí veřejných, protože má prostě strach, že při této aplikaci trestní politiky vůči kolektivním politickým rozhodnutím to na padne také. A to je vážná věc. To není jenom o tom jednom individuálním případu, ale to je skutečně o personální kvalitě aplikované politiky, a tím i o personální kvalitě realizované demokracie, dovolíte-li mi tyhle termíny.
Myslím si, že bychom se tím měli zabývat. Jednou z věcí, jak se tím budeme aktivně zabývat, je, že v obou těchto případech, jak v případě pana docenta Svobody, tak v případě pana poslance Růžičky, dáme jasný signál, že ne, že tohle se nám nelíbí, nepokládáme to za správné, nepokládáme to za fér a že své kolegy nevydáme. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou jako prvního mám přihlášeného pana poslance Ivo Vondráka, připraví se do obecné rozpravy pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivo Vondrák: Dobré odpoledne, dámy a pánové, logická dedukce toho, co jsem teď tady slyšel, je ta, že vydání poslanců Babiše a Faltýnka bylo politickým rozhodnutím. Děkuji. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady dvě přihlášky do obecné rozpravy. Jako první pan poslanec Pavel Blažek a do obecné rozpravy se připraví pan poslanec Leo Luzar. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych úvodem chtěl poděkovat paní kolegyni Válkové za tu statistiku, která je významná a měla by se tady opakovat velmi často, abychom si uvědomili, jak opravdu ta soustava orgánů činných v trestním řízení v tomto úseku veřejného života probíhá a jak nekvalitně a špatně probíhá. To je potřeba zdůrazňovat pořád.
K případu pana docenta Svobody řeknu také jeden údaj. Víte, ta imunita, pokud nebude dnes pan poslanec vydán, vlastně znamená jenom jediný vzkaz orgánům činným v trestním řízení: pan poslanec má imunitu a vy si, orgány činné v trestním řízení, musíte teď jenom počkat na to, až ta imunita zanikne, a můžete pokračovat dál. To znamená, že to jakoby zdržíme.
Jenomže v tomto případě, když, je to asi dva roky, se mě pan docent Svoboda zeptal, že čeká rok na rozsudek, na písemné vyhotovení, a jestli je to normální, tak já jsem mu říkal, že to tedy asi není normální. A pak jsem se informoval, a když jsem se informoval, tak mi na Městském soudu v Praze řekli "ano, to je normální". Tak já tedy nevím, jestli je to pro vás normální. A teď to volně přeložím. Pan docent Svoboda a další obžalovaní v této věci čekali třináct měsíců na to, aby obdrželi písemné vyhotovení rozsudku, aby se mohli hájit.
Když dnes se rozhodne o tom, že pan poslanec vydán nebude, tak bavit se o tom, že my zdržujeme nějak orgány činné v trestním řízení, je pod tíhou těchto faktů úplně lichá argumentace. Oni sami nespěchali a já myslím, že opravdu - a teď se začnu obracet na hnutí ANO, protože má dnes svou vládu - tento stav není možné dále tolerovat. Já tady nechci rozebírat, kdo za to může, nemůže, prostě holt teď je vláda jednobarevná a důsledky jsou veliké. Vy často pocházíte z prostředí manažerských funkcí, z podnikatelského prostředí, tak já nevím, jestli někdo z vás si dokáže představit, že by písemné vyhotovení čehokoli trvalo třináct měsíců. Asi ne. Dost pravděpodobně byste toho pracovníka, který by to takto zpracovával, nějakým způsobem postihli, dokonce byste se ho pravděpodobně asi zbavili.***