(9.50 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Dámy a pánové, musíme si konečně uvědomit, že situace se změnila, že Američané, ať to byl prezident Obama v Amsterodamu, nebo prezident Bush, nám sdělili: Račte se starat o vaši obranu sami. Což my musíme v rámci NATO s pomocí Evropské unie dělat. Berme konečně naši vlastní obranu vážně! (Předsedající upozorňuje na čas.) Nebo proč by někdo ještě náš stát měl brát vážně nadále? Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Brázdil, poté paní poslankyně Vrecionová. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, pane předsedající, pane předsedo. Já bych z pozice bývalého lékaře letecké záchranné, pardon, záchranné služby, to jo, ale jako lékaře náčelníka 22. výsadkové brigády v Prostějově, dneska 601, chtěl reagovat na to, že nejsme černí pasažéři, že tu máme elitní jednotky. Nechci říkat... proč bych já měl souhlasit s takovým tvrzením, že jsme nějací černí pasažéři? Děláme to, co umíme. Chemici tu jsou, zdravotníci. Tedy reaguji na kolegu Rakušana a myslím si, že to tak není. Nerad bych, aby tito lidé byli dehonestováni, že jsme někde špatní. Jsme prostě dobří. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Vrecionová, poté pan poslanec Farský.
Poslankyně Veronika Vrecionová: Pěkné ráno, kolegyně a kolegové. Chtěla bych jen obrátit vaši pozornost na nedávno skončenou předvolební kampaň. Před třemi měsíci jsme všichni, ať vlevo, vpravo, vprostřed, nevím, akorát myslím, abych byla korektní, od Pirátů jsem to neslyšela, neustále opakovali, jak musíme zajistit bezpečnost našich občanů. Mezitím vlastně celá vládní koalice minulé čtyři roky přijímala jeden zákon za druhým, který se spíše věnuje tomu, jak má naše občany vychovávat. Říká nám, kdy máme chodit nakupovat, kdy mají jít naše děti do školky, co máme jíst, jestli nemáme moc cukru, kde co mohou si naše děti kupovat ve školách. Myslím si, že to jsou přesně věci, do kterých státu vůbec nic není, které řešit nemá. A jedna z nejklíčovějších věcí, kterým se má věnovat, je obrana.
Prosím pěkně, propusťte tento zákon do dalšího čtení. Já vám děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji, paní poslankyně, za vzorné dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Farský, poté pan poslanec Rakušan. Prosím.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, jednoznačně podporujeme tento návrh, protože je to dobrovolný závazek, ke kterému jsme se přihlásili ve chvíli, kdy jsme vstupovali do NATO, a to, že ho neplníme v době, kdy máme přebytkové rozpočty, se opravdu složitě vysvětluje našim partnerům v NATO.
To, že tady vznikl jakýsi rozpor mezi tím, jestli vojenství a bezpečnost má jít do kontradikce se vzděláním, to tak vůbec není a nesmí být a nemůže být. Skutečně, bylo by to demagogické. Ale zároveň chci upozornit na jednu možnost, kterou máme ve vojenském rozpočtu a kterou i naši spojenci dost razantním způsobem využívají, a to je právě vzdělání. Vojenské vysoké školy, střední školy, které mají obrovskou výhodu v tom, že ty, kteří na ně jdou studovat, nezatěžují žádnými dalšími náklady a zároveň tak tím pádem můžou zatáhnout do vzdělávacího systému i ty, kteří by si třeba pro své sociální postavení, ale talentovaní lidé, nemohli to vzdělání dovolit. To je oblast, kde máme obrovský prostor na to, abychom ty finance skutečně, to navýšení, nedávali jenom do těžké techniky, do munice, ale aby šly do vzdělání. A pokud se nám podaří takto obohatit vzdělávání třeba i ve složitých regionech, jako jsou severní Čechy, Ústecký kraj, Karlovarský kraj, pokud by tam se podařilo zřídit, a my jsme se to snažili i v rámci předvolební kampaně a v programu vložit, kdyby tam se podařilo zřídit pobočku nebo další vzdělávací instituci, tak to může být veliká pomoc právě pro tento region a zároveň to pomůže i tomu, že to pomůže dlouhodobé bezpečnosti. Protože to je základní úkol státu, jak zajistit bezpečnost svým občanům. A to není o tom, že tam vychováváme vojáky, ale to je o tom, že tam vychováváme lékaře, vzděláváme, klidně ajťáky, klidně strojaře. To jsou lidi, kteří pak nějakou dobu odslouží v armádě a pak můžou přejít do civilního prostoru. (Předsedající upozorňuje na čas.) A je to jeden z receptů, kdy skutečně peníze na obranu zároveň plní i tu vzdělávací funkci. (Předsedající: Děkuji.) A na to bych se soustředil.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Pro informaci, máme zde v tuto chvíli čtyři faktické poznámky, které nám zbývají. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rakušan, připraví se pan poslanec Bartošek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám, pane předsedo, a vaším prostřednictvím k panu kolegovi Brázdilovi. My jsme se špatně pochopili. Já jsem si velmi jistý tím, že Česká republika má velmi kvalitní vojáky. Vojáky s dobrou pověstí, má skvělé jednotky, které dělají naší republice skutečně čest na veškerých svých misích, máme jednotky, které mají vysoký kredit v očích ostatních členských států Severoatlantické aliance. Nicméně abychom takovýto kredit mohli udržet, aby naši vojáci patřili ke špičce a do budoucna i v těch moderních oblastech, jako je např. boj s hybridními hrozbami apod., tak je prostě a jednoduše potřeba, aby kontinuálně stoupaly výdaje do armády v České republice. Tím černým pasažérem bylo míněno to, že prostě neplníme naše výdaje, že jsme si koupili takovou trochu levnější jízdenku. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bartošek, poté pan poslanec Peksa. Prosím.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Já jsem se také chtěl ohradit proti tomu, že česká armáda jsou černí pasažéři. Není tomu tak. Česká armáda dělá velice kvalitní práci na misích, máme velice kvalitní jednotky a je potřeba si naší armády vážit. To, co je chyba předchozí vlády, že jsme se vnitřně usnesli v rámci koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL, že navýšíme výdaje na obranu. Ani v rámci minulé koalice jsme to nedokázali. Je mi to líto i vzhledem k tomu, že předchozí resorty spravovalo především hnutí ANO. MMR - zákon o veřejných zakázkách, obrana - také hnutí ANO, Ministerstvo financí - také hnutí ANO. Na začátku naší koalice jsme udělali toto usnesení a gentlemanskou dohodu, že navýšíme tyto prostředky. Myslím, že to je jedna z chyb předchozí koalice, že toto nedodržela. A jestliže se zavážeme ke dvěma procentům zákonem, myslím si, že to je správná cesty, byť bohužel je to další limit směrem k rozpočtu České republiky. Ale bohužel, jestliže neexistuje dohoda, musí se to upravit zákonem. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Peksa, poté pan poslanec Vích. Prosím.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Já bych si ještě prostřednictvím pana předsedajícího dovolil reagovat na pana předsedu Fialu. My jsme se asi úplně nepochopili. Rozhodně nechci stavět vzdělání a takovou tu klasickou obranu založenou na tancích a letadlech proti sobě. Jen říkám, že v dnešní době je vzdělávání populace v podstatě prvkem obrany země. My tady čelíme těm problémům, že se nám na sociálních sítích šíří různý nenávistný obsah, politici si nevědí rady, co s tím. Slyšeli jsme, že v Německu zavádějí zákon, aby to cenzurovali. Je to neefektivní, omezuje to svobodu slova, problém to neřeší. Co my potřebujeme, je, aby lidi sami o sobě proaktivně tenhle obsah odmítali. Naprostá většina těchto dezinformací je odmítnutelná na základě jednoduchého progooglení, dvou tří kliků, a zjistíte, že je to nesmysl. Je třeba, aby lidi tenhle ten krok udělali a ty dezinformace odmítali. To je to, co teď potřebujeme dělat pro zajištění bezpečnosti České republiky. Nekupovat další předražené tanky, letadla a podporovat tímhle tím ty tunely, které v armádních zakázkách probíhají. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Vích, připraví se pan poslanec Munzar, poté pan poslanec Žáček a máme tu další tři. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radovan Vích: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Armáda od roku 2004 dostává v průměru polovinu toho, co by dostávat měla. Osciluje to někde mezi 1,04, ale obecně okolo 1 %, to znamená, všechny vlády od roku 2004 se víceméně podílely na tom, že armáda dostávala polovinu toho, čeho dostávat měla. K dnešnímu dni to dělá, tento deficit, okolo 500 miliard. Já osobně zastávám názor ten, že armáda by měla dostávat více finančních prostředků, ale měla by dostávat tolik, aby to byla schopna také pojmout. Musí na to být připravena. Jeden rok to může být 1,8, druhý rok to může být 1,6. Ale pak to taky může být 2,4, pokud se bavíme o velkých akvizicích, jako je třeba nákup pásových obrněných vozidel typu BVP2, která jsou od roku 2015 za oficiální hranou životnosti, a takhle bych mohl pokračovat. ***