(12.30 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Novela upravuje problematiku biopaliv, konkrétně mění stanovení minimálního množství biopaliva obsaženého v prodávaných pohonných hmotách. Umožňuje dvojnásobné započtení pokročilých biopaliv a zohlednění dodávání plynu, elektřiny a vodíku dodavateli pohonných hmot. Dále se zvyšují sankce za nedodržení povinného podílu, které budou zhruba 2,3krát vyšší než náklady na příslušná biopaliva.
Jak již bylo zmíněno panem ministrem, a uvádí to také samotný materiál, cílem novely je podpořit rozvoj ve využívání biopaliv vyrobených z použitých kuchyňských olejů, kafilerních tuků a pokročilých biopaliv, tedy biopaliv tzv. druhé generace, která mají tu výhodu, že mají čtyřikrát menší emise než produkty například z řepky při spalování a dvojnásobně nižší emise při výrobě. To považuji samozřejmě za cestu správným směrem. Odráží to také celosvětový trend, kdy se přesouvá podpora biopaliv první generace k biopalivům druhé generace, která se jeví jako efektivnější a zejména šetrnější k životnímu prostředí.
Musím se zde však pozastavit nad negativním dopadem, který důvodová zpráva sama uvádí, a tím je mírně vyšší tlak na zábor orné půdy pro pěstování surovin určených pro výrobu biopaliv. To je na první pohled v rozporu s deklarovaným cílem novely a z toho důvodu jsem se obrátila na Ministerstvo životního prostředí. Byla mi ochotně poskytnuta rozsáhlá odpověď, ze které bych ráda citovala následující větu. "Tato skutečnost by mohla znamenat, že bude existovat vyšší tlak na využívání biopaliv, a pokud by byl tento nárůst způsoben pouze klasickými biopalivy, bylo by potřeba větší plochy pro vypěstování dostatečného množství surovin pro jejich výrobu." A dále v odpovědi ministerstvo uvádí: "Uvedený dopad na velikost osevních ploch se navíc nevztahuje přímo k předkládané novele, ale k zákonu jako takovému v aktuálním platném, ale i navrhovaném znění a z něho vyplývajícím povinnostem."
Takže opakuji, že deklarovaný cíl novely, resp. podporu biopaliv druhé generace považuji za správný, vidím zde však pár rozporů, které považuji za důležité vyjasnit i ve výborech. Pro mnohé z nás se jedná o záležitost velice odborného charakteru, a proto bych nerada diskuzi nad tímto zákonem uspěchala. Podporuji tedy zejména, aby se tomu věnovaly výbory, do kterých si myslím, že tato problematika zejména patří. Navrhuji, abychom jej samozřejmě probírali ve výboru pro životní prostředí, který má být i garančním výborem tohoto tisku, ale za sebe bych ještě ráda navrhla, aby byl tento tisk přiřazen i zemědělskému výboru, protože se týká významně osevních ploch, jak zaznělo, výboru pro evropské záležitosti, protože se jedná o transpozici směrnice, ale protože se také jedná o nemalé rozpočtové prostředky - ne snad kvůli nákladnosti samotné novely, ale kvůli obecně daním a problematice, která je spojena se samotnými biopalivy, a probírali jsme to tady hodně už i v minulém volebním období - tak navrhuji také výbor rozpočtový. Lhůtu pro projednávání ve výborech pak navrhuji prodloužit o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce a obě lhůty budou samozřejmě v rozpravě pravděpodobně zopakovány.
Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Jan Zahradník, zatím jediný písemně přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, ten zákon, jak správně pan ministr ve své předkládací zprávě připomenul, byl již na pořadu jednání Sněmovny v minulém volebním období. Byl projednán výborem, byly tam podány některé pozměňovací návrhy. A pan ministr sám musí zapátrat ve svém svědomí, proč došlo k tomu, že ten zákon propadl do černé díry neprojednaných návrhů v minulém volebním období, proč ta doba zhruba půlroční mezi jeho projednáním ve výboru a skončením mandátu minulé Sněmovny nebyla využita k tomu, aby tenhle zákon byl projednán ve druhém, případně ve třetím čtení, a tedy tím pádem ta hrozba, kterou nás straší Evropská komise, nebyla tak aktuální a nebyla důvodem, proč teď na to tak naléháme.
Chtěl bych říci, že náš zákon se vlastně věnuje v podstatě a jenom administrativním, byrokratickým úkonům, tedy jak ta paliva, která přimícháváme do nafty a benzinu, a pak to lijeme do našich aut, prostě evidovat a jak je zaznamenávat, jak je vykazovat. Zdálo by se tedy, že to je čistě jenom byrokratický zákon, a tedy bychom měli pokrčit rameny a ten zákon bez problémů schválit. Ono to ale naskýtá možnost zamyslet se nad celým tím systémem podpor a nepodpor, nadšení a deziluzí, které v tomto, bych řekl, oboru jsou na denním pořádku. Musíme si určitě vzpomenout na to, jak před mnoha lety byly podporovány motory na naftu, dieselové motory. Tehdy byla nafta považována za ekologické palivo, dokonce výroba automobilů s naftovými motory byla podporována. Ukázalo se ale, že to úplně není tak krásné, že naftové motory znečišťují ovzduší významným způsobem, a dneska ti samí ochránci přírody, ti samí ekologičtí aktivisté, ti samí politici, kteří tehdy tak halasně podporovali zavádění dieselových motorů do osobní automobilové dopravy, by nejraději auta na naftu zakázali, případně by jim zakázali vjíždět do center našich měst. Přitom samozřejmě automobilů s dieselovými motory je veliké množství a ty zákazy by postihly celou řadu jejich majitelů, kteří nemají takovou ekonomickou sílu, aby si mohli pořídit auta s pohony, které současní ochránci přírody považují za vyhovující.
Stejně tak to je u biopaliv. Opět jsme museli pod tlakem EU začít přimíchávat do našich paliv biopaliva vyráběná, jedná-li se o paliva první generace, z řepky, z kukuřice, z obilí, tedy z plodin, které rostou na našich polích, v cizích zemích pak jsou to různé palmové oleje a další, a museli jsme to lít do našich automobilů, a tím si ničit motory našich aut. Ukazuje se teď, že i ti samotní největší zastánci, ten samotný guru všech našich ekologických aktivistů, tedy hnutí DUHA, označuje - tady to odcituji - podporu motorových biopaliv první generace za cimrmanovskou slepou uličku a vyčítá jejich zastáncům, že ohrožují orangutany v pralesích a že plýtvají zemědělskou půdou u nás. Je to prostě pořád dokola. Teď jsou na pořadu podpory auta na elektřinu. Jak to je s výrobou, zdali výroba elektřiny, která pak se vpraví nabíjením do elektroaut, nezatíží životní prostředí více než samotné motory těchto aut, je otázka, která samozřejmě odpovídána v tu chvíli není, a opět to nadšení převládá nad realitou.
Paní zpravodajka dobře zmínila podporu, kterou tento zákon dává biopalivům druhé, případně třetí generace, tedy těm biopalivům, která nejsou vyráběna z řepky na polích rostoucí a ani z kukuřice, ale která jsou vyráběna z odpadních produktů, což samozřejmě je daleko lepší a určitě si to zaslouží podporu. ***