(16.30 hodin)
(pokračuje Okamura)
Finanční náklady pořadatelů zájezdů na zajištění proti úpadku jsou v České republice vůbec nejvyšší v Evropské unii. Riziko nedostatečného pojistného limitu je pouze u nesolidních a nezodpovědných cestovních kanceláří. Ale přeci když se na to podíváme zdravým rozumem, tak toto riziko by neměli nést slušní a poctiví podnikatelé po zavedení takzvaného dozajišťovacího garančního fondu s povinnými příspěvky z vlastních zdrojů. To je opravdu velmi nespravedlivé vůči těm slušným a řádným podnikatelům. Obě profesní asociace, jak Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, tak Asociace cestovních kanceláří České republiky, odmítají princip, aby škody způsobené kriminálním jednáním nepoctivých subjektů hradili ti slušní a řádně hospodařící. Riziko nedostatečného pojistného limitu je pouze u nesolidních a nezodpovědných cestovních kanceláří, které však ponesou ti ostatní bez přispění pojišťoven. Ale k tomu, kolik je vlastně úpadků na počet cestovních kanceláří v České republice, se také dostanu.
I toto riziko je však ve stávajícím znění zákona již dostatečně podchyceno. Pojišťovny mají ze zákona veškeré nástroje k důsledné kontrole hospodaření cestovních kanceláří a řádnému nastavení dostatečného limitu pojistného plnění. Cestovní kanceláře mají povinnost měsíčního reportingu v zasílání výkazu činnosti s informacemi o aktuálních tržbách za zájezdy pojišťovnám. V případě navýšení inkasovaných tržeb za zájezdy mají cestovní kanceláře povinnost neprodleně navýšit pojistný limit. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že návrh na vytvoření dozajišťovacího garančního fondu de facto vychází z požadavku pojišťoven a z jejich silného lobbingu za jejich osobní zájmy. Je velmi smutné a dá se říct i nepřijatelné, aby stát tomuto lobbingu touto formou podlehl.
Pro vaši informaci, abyste věděli, o jaký objem tržeb pro pojišťovny se jedná a jaká je tam ziskovost na tomto produktu, tak na českém trhu činí objem tržeb za pojištěné zájezdy cca 25 miliard korun. Na samotném pojistném od cestovních kanceláří inkasují pojišťovny cca 100 milionů korun ročně. Navíc často požadují i depozita až ve výši 2 % celoročních tržeb. Výplata pojistných plnění v důsledku úpadku cestovních kanceláří se však ročně pohybuje pouze v jednotkách milionů korun. To znamená, 100 milionů korun vyberou na pojistném a výplaty cca v jednotkách milionů. Jedná se tedy již v současnosti pro pojišťovny o vysoce ziskový produkt.
Na českém trhu nyní působí přibližně 880 cestovních kanceláří. Vzhledem k jejich celkovému počtu, když se podíváme na dosavadní čísla, tak je pravděpodobnost úpadku menší než 0,5 % ročně, tedy průměrně 3 úpadky cestovních kanceláří ročně z 880. Přesto pojišťovny prezentují tento produkt za nezajímavý a dotlačily v podstatě stát k tomu, aby byl vytvořen jakýsi nový dozajišťovací garanční fond, který má absolutně pokrývat jejich rizika - jejich rizika podnikání.
Navrhované znění zákona podporuje byznys pojišťoven s minimálním podnikatelským rizikem. Pojišťovny navíc budou nově mít možnost poskytnout zákazníkovi pokračování zájezdu, což je běžné i v jiných zemích, a jedná se o podstatně méně nákladnou formu plnění. Takže opět se zde - a to je v pořádku - vychází pojišťovnám vstříc.
Pojišťovny mají na trhu zajištění v České republice monopolní postavení, avšak nemají zákonnou povinnost cestovní kanceláře pro případ úpadku pojistit. To je další problém. V důsledku této disproporce v minulosti již došlo k bezprecedentnímu ukončování smluv s cestovními kancelářemi, které tak nemohly vykonávat svoji činnost. Tomuto momentu se také ještě budu věnovat.
Řešení je přitom snadné: stát musí umožnit takové podmínky zákona, aby se alespoň u jedné české nebo zahraniční pojišťovny mohla cestovní kancelář pojistit. Proto je nutné, aby do § 7 návrhu novely zákona bylo navráceno ustanovení umožňující vstup zahraničních pojišťoven z jiných zemí Evropské unie na český trh. Zahraniční pojišťovny jsou připraveny na český trh vstoupit. Vytvoření konkurenčního prostředí a vstup nových subjektů představuje cestu k zajištění nejvyšší možné ochrany spotřebitele. Vůbec nerozumím tomu, proč tato pasáž z novely vypadla. Tím mám na mysli, že zahraniční pojišťovna, která podniká v zahraničí, by mohla nabízet pojistný produkt i na českém trhu. Protože přitom je tato podmínka v jiných zemích Evropské unie zcela standardní.
Dám příklad. Například francouzský profesní zákon o cestovních kancelářích, omlouvám se, neumím francouzsky, Code du tourisme, v díle tři, článku L211 až L218 jednoznačně určuje, že subjekt poskytující finanční záruku pro případ úpadku je usazen na území členského státu EU či jiného státu, který je součástí evropského ekonomického prostoru. To znamená, dávám příklad z vyspělé země: Francouzi, francouzské cestovní kanceláře se můžou bez problému pojišťovat u pojišťovny, která je usazena v jiné zemi, a tím je vytvořeno konkurenční prostředí a podnikatelské subjekty se nedostávají do tlaku. Francouzské cestovní kanceláře se tedy mohou v konkurenčním prostředí pojišťoven pojišťovat proti úpadku i u nefrancouzských pojišťoven, to znamená i u pojišťoven, které nemají licenci ve Francii, ale jsou v rámci Evropské unie a tam podnikají.
V návrhu je ještě další podivnost: nově navrhovaný společný dozajišťovací garanční fond všech cestovních kanceláří má být bez spoluúčasti pojišťoven. To je velmi podivné, protože to může vést k tomu, že pojišťovny nebudou nuceny k důsledné kontrolní činnosti, případně ke správnému výpočtu pojistného limitu. To znamená, stát vlastně stoprocentně garantuje rizikovost byznysu druhým pilířem soukromým subjektům, které prokazatelně vlastně na tom produktu vydělávají. Navíc zdůrazňuji, že bychom byli druhou zemí vůbec v Evropské unii, jako že jiné to nepřipravují, a k tomu se ještě dostanu, protože některé země už tuto směrnici implementovaly, konečně například Německo, a samozřejmě žádný dozajišťovací garanční fond tam není, ani se nepřipravil, ani už to není v žádném návrhu, protože směrnice je implementována.
To znamená, že ten stávající návrh způsobuje, že jakoukoli chybu výpočtu pojišťovny ohledně výše pojistného zaplatí cestovní kanceláře, protože pouze ony budou přispívat do navrhovaného garančního fondu. Pojišťovny - my jsme navrhovali, ať si do něj přispívají část cestovní kanceláře, část pojišťovny, aby pojišťovny byly také nuceny tedy kvalifikovaně a skutečně odborně počítat pojistné, což je normální, když se někde pojišťujeme, že vám spočítají pojistné a nesou za to odpovědnost, že to spočítaly dobře, ale tady se jim najednou nechce. Takže to je opravdu nefér a proti zdravému rozumu.
Jak je tedy z mého vysvětlení zcela zřejmé, návrh novely zákona, který máme před sebou, výrazně neposiluje ochranu klienta, neboť tato je již ve stávajícím znění i ve srovnání se všemi zeměmi Evropské unie jednou z nejvyšších v Evropské unii, ale spíše reaguje na požadavek pojišťoven minimalizovat jejich riziko a případné škody důsledkem nedostatečného limitu pojistného plnění. Přitom profesní sdružení českých cestovních kanceláří navrhovala kompromisní variantu, přestože s návrhem dozajišťovacího garančního fondu nesouhlasí. Kompromis shledávají v zavedení dozajišťovacího garančního fondu se zákonnou maximální sazbou ročního příspěvku cestovních kanceláří ve výši 0,1 % tržeb do naplnění 50 milionů korun, jak již bylo vzájemně dokonce odsouhlaseno mezi ministerstvem, pojišťovnami a profesními asociacemi cestovních kanceláří. Nepochopitelně ministerstvo navrhuje platbu do navrhovaného fondu ve výši 0,25 % tržeb, což je opravdu hodně a jedná se neúměrnou zátěž pro cestovní kanceláře, a to i ve srovnání s jinými státy EU. Přitom pojišťovny s výší sazby 0,1 % souhlasí. Potvrzení sazby 0,1 % bylo ministerstvem prezentováno na jednání podvýboru Poslanecké sněmovny pro cestovní ruch v únoru 2017 - já vím, že už je to téměř před rokem - a následně i na jednání pracovní skupiny pro oblast cestovního ruchu náměstkyně pro řízení sekce regionálního rozvoje v červenci 2017. Pokud tato sazba ale nebude zákonná, bude možné v následujících letech zvyšovat příspěvek do fondu a finanční zatížení pro cestovní kanceláře bude neúměrné.
V důvodové zprávě k zákonu je uvedena částka příspěvku ve výši 0,1 % pouze od 1. 8. 2018 do konce roku. Je zarážející, že ministerstvo uznává v důvodové zprávě možnost vyšší míry přeshraničních nákupů zájezdů u zahraničních pořadatelů, kteří však odvádějí daně ve svém státě, nikoli v České republice. To je skutečně pozoruhodný moment z důvodové zprávy. Cestovní kanceláře v případě, že jim bude výrazně ztíženo podnikání, přesunou své sídlo do jiného státu Evropské unie a v České republice budou mít jen prodejní místa a odvádět daně jinde. To umožňuje již současná legislativa. Ostatní státy Evropské unie stávající mechanismy zajištění ponechávají beze změn, to už jsem tady opakovaně zmínil, jak je konstatováno i v hodnocení dopadu regulace. Navrhovaný příspěvek ve výši 0,25 % tržeb je skutečně zbytečná, neúměrná zátěž, což potvrzuje také závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.
K návrhu zákona je také potřeba dopracovat správu a fungování dozajišťovacího garančního fondu při Státním fondu rozvoje bydlení, což je návrh ministerstva, aby tento nový dozajišťovací garanční fond byl spravován Státním fondem rozvoje bydlení. Jelikož návrh zákona tu správu a fungování tohoto dozajišťovacího fondu v souvislosti s tou správou Státního fondu rozvoje bydlení dostatečně neřeší, není jasná správa vložených finančních prostředků cestovních kanceláří. Jsou to soukromé finanční prostředky cestovních kanceláří. ***