(10.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Já nic nemám proti plnění spojeneckých závazků a na přímou otázku na té bezpečnostní konferenci jsem řekl, že ty závazky, včetně finančních, máme plnit, dokud se nedohodneme na tom, že je máme změnit. A jestliže jsme tedy platným členem nějakého společenství, ať už Evropské unie, nebo NATO, a rozdíl tady je evidentní, tak máme ty závazky, které jsme přijali takovým vstupem, také plnit, anebo se je pokusit jako právoplatný člen měnit. Rozdíl je přeci zásadní. Rozdíl mezi naším vstupem do EU a vstupem do NATO je dán tím, jestli se vstupovalo vůlí občanů, jestli ten vstup byl legitimní. Legitimita vstupu do EU je nezpochybnitelná. A já se netajím tím, jak jsem hlasoval, ale musím respektovat vůli občanů ČR, že většina těch, kteří se účastnili referenda, legitimně rozhodla o našem vstupu do EU, a proto ta legitimita je vysoká, odpovědnost občanů vůči tomu vstupu je také vysoká a také je méně zpochybnitelná než naše účast v jiných seskupeních.
A teď k legitimitě vstupu do Severoatlantické aliance. My jsme přijímali Washingtonskou smlouvu rozhodnutím politických stran v Poslanecké sněmovně v roce 1999 v březnu na nátlak členských států Aliance kvůli tomu, že v této Alianci nejsou státy, jako je Švýcarsko nebo Rakousko, a také tam nebudou, vážíce si své neutrality, a Aliance z Frankfurtu nad Mohanem potřebovala létat přes naše území bombardovat Jugoslávii. Čtrnáct dní po našem vstupu do NATO rozhodnutím Poslanecké sněmovny už přes naše území z toho Frankfurtu létali a bombardovali našeho v podstatě evropského souseda. Já jsem tam byl - 6. dubna poprvé a pak jsem tam byl několikrát. A jestli tady někdo mluví o mrtvých, já jsem měl před tím občanským tribunálem, který založily mnohé politické strany a občanská sdružení v Evropě, právo zastupovat matku, které v bělehradské nemocnici zavraždila bomba NATO (?). Obhajoval jsem její právo na odškodnění jak v Berlíně, tak v Paříži, tak v Kyjevě. Tenkrát ještě v Kyjevě taková konference probíhat mohla.
A nedivte se mi, že se ptám, kde se vzala legitimita rozhodnutí, které přijal český Parlament k tomu, abychom vstoupili do svazku Washingtonské smlouvy, když žádná z politických stran to ve svém volebním programu v roce 1998 neměla. Pamatujete se, že po roce 1996 jsme měli mimořádné volby po tzv. Klausových balíčcích, kdy se rozpadl státní rozpočet, musely se dělat úpravy a byly vyvolány mimořádné volby. Ano, a pro ty mimořádné volby si najděte, jestli některá z politických stran otevřeně říkala, že chce, aby ČR vstoupila do svazku Washingtonské smlouvy. Nenajdete to tam! Kromě některých vyjádření jednotlivců, kteří kandidovali a spíše neprošli do této Poslanecké sněmovny ve volebním období 1998 až 2002. A legitimita takového rozhodnutí je vážně ohrožena, a proto jsem rád, že debata je vedena nikoliv výkřiky, promiňte mi, některých, na které nechci reagovat, ale na úrovni toho, jestli máme řešení a jestli je řešením to, co se jmenuje zvyšování napětí.
Já jsem na té bezpečnostní konferenci hovořil o tom, že bezpečnost v Evropě není zajištěna. Pokusím se některé věci, které jsem na té konferenci říkal, tady zopakovat. Nikoliv kvůli tomu, abych si snad ušetřil práci a neměl projev pro dnešní den, ale kvůli tomu, že rozhodnutí Poslanecké sněmovny podle článku 43 je rozhodnutím velmi vážným. Velmi vážným! Také nemůže být přijato prostou většinou, ale kvalifikovanou většinou 101 hlasů. Já rozumím tomu, že většina lidí v této Sněmovně je přesvědčena, že to je jediné řešení, a budou pro to mít legitimní důvody strachu z toho, že může dojít k vojenskému posunu a že budou obsazeny pobaltské státy. Ale já ten strach tak nevnímám. Já jsem přesvědčen, že my nemůžeme žít v minulých schématech. Já jsem přesvědčen, a pan ministr obrany se mi v jedné televizní debatě vysmíval, že žádná konference bezpečnost nezajistí. A já jsem přesvědčen, že v době, kdy se neválčí, je čas na konference a jednání o bezpečnosti v Evropě. A my jsme v tuhle chvíli předsedající země OBSE, tedy předsedající země Helsinského protokolu.
Od roku 1975 uplynulo mnoho let. Proč si myslíte, že nemá smysl po tolika letech od roku 1975 konat novou bezpečnostní konferenci, která by se týkala zajištění bezpečnosti evropských států? Ale nebudou ji garantovat jako po roce 1975 Spojené státy americké a Sovětský svaz, protože nejsme v bipolárním světě. Svět se od roku 1989 zásadním způsobem proměnil a my uvažujeme, promiňte mi, ve schématu bipolárního světa! To opravdu jsme tak neschopní vnímat realitu? My nejsme schopni - vy, kteří jste vysokoškolští učitelé, vy, kteří máte velkou zkušenost z firem nebo z politiky, my opravdu nejsme schopni říct, že my v roce 2017 potřebujeme pro budoucnost novou bezpečnostní konferenci, kde budou garantovat ty již pevně zakotvené státy multipolárního světa, to znamená znovu Spojené státy americké, místo Sovětského svazu Ruská federace a Čínská lidová republika, že Evropa nebude válčištěm? My to nechceme? Ono to Estonsko, Lotyšsko, Litva nechce, abychom nebyli válčištěm, aby jejich území nemohlo být místem vojenských operací? Myslíte si, že když tam pošleme vojáky, že se tam válčit nebude?
Kolega Blažek řekl přeci ve svém krátkém projevu docela jasnou věc. Oni když byli sami, tak byli převálcováni. My když jsme byli sami, jsme byli také převálcováni. My jsme přeci na křižovatce cest Evropy a sami se ubránit nemůžeme. My potřebujeme spojenectví - a nikoliv spojenectví, které je lidem vnuceno. My potřebujeme spojenectví, které vyplývá z naší potřeby mít bezpečný stát, a bezpečný stát může být dán jenom tím, že bude dobře ochráněna vnější hranice Evropy. A to musí někdo zabezpečovat, ale NATO se tomu zatím vyhýbalo, nechtělo to řešit. Nejdřív docela, promiňte mi, hloupým odkazem, že to není věc Washingtonské smlouvy. K čemu jsme tedy to spojenectví uzavírali? Já se divím, že někoho napadne, že vytvoříme evropskou armádu a že tam budeme dávat... Taková situace mezi lidmi ještě není. ***