(10.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Jasně říkáme, o co nám jde, a trváme na tom a zůstáváme u toho. Jsme opozicí konstruktivní, neničíme za každou cenu cokoliv, ale vybíráme podle toho, co je obsahem, nikoliv, kdo to předkládá. Možná právě proto nám neustále občané České republiky věří natolik, že nám svěřují tento mandát služby lidu v každých parlamentních, krajských atd. volbách. Já občanům voličům za to děkuji a věřím, že tak učiní i letos v říjnu.
Ale chci říci, že lituji pana ministra Stropnického, který sem přinesl materiál, se kterým my hluboce nesouhlasíme - ale obstruuje vám to, pane ministře, někdo úplně jiný než my. Ta diskuse mohla být dávno ukončena. Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: To byla poslední faktická poznámka, a pokud se nikdo s faktickou poznámkou nehlásí, tak dám slovo řádně přihlášenému panu poslanci Okamurovi a připraví se pan místopředseda Filip.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou návrh na působení necelých tří stovek vojáků České armády v rámci předsunutých sil NATO v pobaltských republikách. Hned v úvodu říkám, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, tento návrh nepodporuje. Podporujeme něco jiného. Podporujeme jednoznačně účinnou a efektivní obrannou spolupráci při zvýšení obranyschopnosti pobaltských států. Takovou spoluprací by byla třeba iniciativa států V4 pomáhající ve výcviku sil pobaltských států. Nemáme problém s tím pomáhat pobaltským státům budovat vlastní obranné síly. To je jedna věc. Ale umisťovat tam expediční síly NATO je věc druhá. Expediční síly NATO zde významně zvýší napětí ve vztahu k Rusku. Posíláme naše vojáky do prostoru, kde může dojít k obrovské eskalaci válečného nebezpečí v Evropě. Již dnes se ozývají v USA hlasy volající po vypovězení dohody o zničení raket malého a středního doletu. Pokud k tomu dojde a tyto rakety se objeví v Pobaltí, bude to znamenat vyprovokování války s Ruskem. Rusko bude muset jednat, stejně jako Kennedy reagoval na sovětské rakety na Kubě. Ve válce se tak můžeme ocitnout bez toho, že se někdo bude ptát na názor ústavních činitelů naší země, kvůli třem stovkám našich vojáků, kteří budou v Pobaltí právě z důvodu, abychom neměli čas se rozhodovat.
Od útoku NATO na Jugoslávii, od akcí států NATO v Libyi považuji za nebezpečné, abychom se nechali slepě zatáhnout do vojenských dobrodružství, která jsou proti zájmům našich občanů. Opakuji, podpořme obranné síly pobaltských zemí, ale nepodporujme tam umisťování expedičního sboru NATO. Je to mechanismus, který povede k další eskalaci napětí na východě Evropy. Napětí, které odstartoval státní převrat na Ukrajině. Ptejme se: Hrozí dnes pobaltským zemím nebezpečí? Myslím, že vážné, ale jiné, než dnes řešíme. Pobaltské země se dnes vylidňují dramatickým způsobem. Lidé odtud odcházejí. Odcházejí možná proto, že nevidí svou budoucnost v zemi, která se chystá být bojištěm.
Na závěr si dovolím uvést maličkost, která násobí mé obavy. Je to nehoda vojenského konvoje USA, která minulý víkend ucpala naši dálnici D1. Ten, kdo odsouhlasil přesun vojenských konvojů po dálnici D1 na první dovolenkový víkend, je nezodpovědný amatér a děsím se, že takový amatér má v ruce bezpečnost naší země. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Blažek s faktickou poznámkou.
Poslanec Pavel Blažek: Velmi stručně v návaznosti na pana kolegu Okamuru. Všechny tyhle čtyři národy, které žijí v těchto čtyřech státech - uznávám, že tam jsou ještě ruské menšiny, snad vyjma Polska, významné -, mají bohatou zkušenost, co to znamená, když se spolehnou samy na sebe. To znamená, že říci, že jim pomůžeme v budování nějaké vlastní armády, znamená nechat je v podstatě ve štychu, to se nedá jinak říct. Ale ony to samy dobře vědí, tu historickou paměť mají, a velmi dobře vědí, včetně Polska, které je z nich suverénně největší, myslím teď v počtu obyvatelstva i územím, že v momentě, a teď to velmi zjednoduším, když se pohne třeba Rusko, třeba Německo, tak prostě nemají šanci. A byly mnohokrát už v cynické hře velmocí, že jim prostě nezbývá nic... Pokud se spoléhaly samy na sebe, tak vždycky se odehrávaly, jenom že byly na mapkách a někdo z těch větších je přemalovával. Ony už v tom být nechtějí. A právě říci, že to necháme na nich, znamená, že jim zase dáme tenhle historický osud, který prostě je. A mimochodem, náš osud také často nebyl úplně odlišný od tohoto.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě poprosím o strpení. Pan předseda Stanjura a potom pan poslanec Vácha. Faktické poznámky.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, nejdřív jednoduché sdělení. Klub ODS tento materiál podpoří, myslím, že je to správně. Přestože jsme, řekl bych, velmi zásadová opozice, tak jsou věci, ve kterých vládu podporujeme, a to je zrovna tento případ.
Já jsem docela trpělivě poslouchal, ať se kolegové z KSČM na mě nezlobí, nehorázná vystoupení, která tady předvedli, a chci říct, že kromě toho, že máme plnit své spojenecké závazky, tak si máme vzpomenout na osud těchto národů. A já bych navázal na svého kolegu Pavla Blažka. Přece jsme sdíleli mnoho let stejný osud. Vy jste zapomněli, čí okupační vojska byla na našem území? A podívejte se na ty státy, kde mají působit naše síly. Mají podobnou historickou zkušenost. Tak o čem tady mluvíme? Mluvíme o tom, že někteří, přestože formálně se tváří, že s tím rokem 68 nesouhlasily, v zásadě tu internacionální pomoc omlouvají do dneška. Jsou tady mnozí, kterým to skutečně jako nám, bytostně... nám to bytostně vadí. Ale jsou tady mnozí - a já vím, že byli zvoleni, já to nijak nezpochybňuji, ani bych jejich vystoupení neoznačil za obstrukci, mají právo tady říkat své názory, že s tím nesouhlasí. Ale jsou tady mezi námi takoví, kteří se tím netají, že to vnímají jinak. Ale my ostatní zase máme plné právo připomínat historické souvislosti a pomoci alespoň takovým malým způsobem národům, které mají stejnou historickou zkušenost jako my. A já jsem přesvědčený a jsem si jistý, že v hlasování to Poslanecká sněmovna ukáže a že ta nadpoloviční většina zvolených poslanců v této Sněmovně seděla, sedí a bude sedět a bude nám pomáhat plnit naše spojenecké závazky a i morální závazky vůči národům, které mají podobnou zkušenost jako my.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Vácha.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem chtěl navázat na kolegu Blažka v podstatě velmi stručně. Když nepomůžeme my jim, kdo potom pomůže nám, když budeme potřebovat? Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pokud nejsou další faktické poznámky, tak má slovo s řádnou přihláškou pan místopředseda Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, nejdříve mi dovolte se vyjádřit k těm několika věcem, které tady padly v rozpravě a faktických poznámkách.
Víte, já se k některým hloupostem vyjadřovat nechci a nebudu, ale mrzí mě, že ti, kteří tady tak hovoří o zničených kostelích na území toho nebo onoho státu, takhle jasně nemluvili v době, kdy teroristická organizace UCK vydrancovala 424 kostelů na území Kosova a Metochie. To jsem neslyšel. A ve svém projevu mám, a já to řeknu teď hned - válka v Jugoslávii byla válka proti Evropě. Byla to válka proti Evropě, protože ze státu, který tady existoval a fungoval a byl jedním z rozhodujících států, států nezúčastněných, se tady vytvořily malé státy a území muslimského státu na území Evropy. A to bude do budoucna velký problém a my bychom si to měli přiznat. ***