(19.10 hodin)
(pokračuje Klán)
Protože pokud si vzpomenete, tak jsem vám tady říkal o těch nadnárodních korporacích, a řada nadnárodních korporací sídlí právě ve Spojených státech a ve velké většině jsou to těžařské společnosti, tedy společnosti, které těží ropu, tedy uhlíková lobby. Samozřejmě tam můžeme zapojit kromě těžařských společností i společnosti, které těží třeba uhlí, zemní plyn nebo břidlicové plyny, protože toto téma se diskutuje nejenom ve Spojených státech amerických. To na začátek.
Jsou to totiž korporace, pokud budeme říkat ta uhlíková lobby, jsou to takové korporace, které tvrdí, že globální oteplování ve své podstatě neexistuje. Proč to tvrdí? Tvrdí to z jednoduchého důvodu, a to proto, že jim překáží v jeho dalším rozmachu a další akumulaci kapitálu. Na to poukazuje mnoho teoretiků. Nejsem sám, kdo se tímto problémem zabývá, ale například, jak už jsem tady zmiňoval, Leslie Sklair, který je kritikem globalizace, já se taky považuji za jednoho kritika současného pojetí kapitalistické globalizace, protože ta globalizace nepřináší prospěch všem, pouze úzké skupině lidí, což je podle mne špatně, protože na globalizaci mají vydělávat všichni. Co je ještě horší - globalizaci nikdo neřídí. Prostě ta probíhá spontánně sama a vládnou jí pouze opravdu nadnárodní korporace.
Takže jak jsem řekl, za globální oteplování je podle mého názoru zodpovědný globální kapitalismus. Vše je totiž postaveno na nekonečném růstu růstu. Pokud to převedeme do ekonomické logiky, jde o to, že ekonomiky a samozřejmě i blahobyt nebo konzum společností má neustále a nekonečně růst do nekonečna. To už je první paradox, protože žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji, pokud budeme hovořit o nerostném bohatství. Toto nerostné bohatství je vyčerpatelné, to už se nám ukazuje, protože zdroje začínají pomalu klesat. V budoucnu zcela jistě nastane ropný zlom, tzn. dojde ta těžba k vrcholu a posléze začne klesat. K tomuto zlomu se blížíme. Možná se ho - neříkám všichni - dožijeme, já se ho možná dočkám, že ty teorie měly pravdu. Už vidím ty argumenty od neoliberálních politiků z řad ODS, zastánců laissez-faire, toho volného trhu, že budou říkat, že to není pravda, že prostě se vždycky objeví nějaký další nový zdroj a najdeme něco nového, a není potřeba nějakým způsobem zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Já říkám, že je potřeba zároveň navyšovat podíl jaderné energie, i když se jedná o neobnovitelný zdroj. V budoucnu zcela jistě budeme mít už plně funkční termojadernou fúzi, protože vodíku je ve vodě zcela jistě dost.
Dalším problémem je, že mnoho lidí, řekněme téměř všichni lidé na naší planetě chtějí žít podobným konzumním stylem života, jako žije euroamerická civilizace. Tento proces je nastartován v současné době v Číně, kde vzniká právě, pokud to budeme říkat sociologickou terminologií, střední třída, která chce žít podobně, neříkám úplně stejně, ale podobně jako třeba my. Mít všechny výdobytky západního konzumu, ať je to televizor, osobní automobil, počítač, internet a další věci, které přinesla globalizace. Tady je potřeba říci, že i díky globalizaci došlo k rozmachu těchto dalších věcí. Nicméně jak se stále více ta uhlíková lobby nějakým způsobem zmocňuje politiků, a právě je toho důkaz Donald Trump, tak nastává ještě jeden dějinný paradox, a to, že když dojde ke globálnímu oteplování zvyšováním exhalací skleníkových plynů, tak začne tát permafrost. Jestliže roste teplota, začne tát věčně zamrzlá půda a začne se uvolňovat další skleníkový plyn, metan. K tomuto jevu také postupně dochází a je to rovněž dokázané.
Samozřejmě někdo mi tady může opět říci, že planeta Země ve svých historických vývojových tendencích - jednou za čas ji tady sklátily bouře, poté například malá doba ledová a nyní například právě třeba horka. A my vždycky říkám, že globální oteplování neexistuje. To říká například bývalý prezident Václav Klaus, který napsal knihu Modrá, nikoliv zelená planeta, kde poukazuje na to, že prostě to globální oteplování neexistuje. Když tady bylo čtyřicet stupňů Celsia, tak jsme říkali a poukazovali na to, že globální oteplování existuje. Neznamená, že když u nás je třeba zima, že globální oteplování neexistuje. Ty změny, které nastartovala globalizace právě díky tomu, že začala ovlivňovat celý svět, ať to byly dopady na reliéf krajiny, nebo nějakým způsobem na zvyšování právě exhalace skleníkových plynů, tak jsme se dostali do fáze, kterou dneska nazýváme antropocén, tedy kdy už člověk jakoby vládne nad tou přírodou celkově. A ty dopady jsou prostě už ve velké většině jenom negativní, že ta příroda se nestačí sama vzpamatovávat ze zásahu lidstva. A právě honba za kapitálem a akumulace kapitálu zvyšuje devastaci přírody. To je naprosto jednoduchá logika, která je opět nezpochybnitelná, protože vždycky těmto korporacím, které těží nerostné suroviny, jde o další a další rozmach. To už snad dneska nikdo nepopírá. Samozřejmě popírači přijdou a popírači určitě budou i reagovat na mé vystoupení. Já se té diskuse nebojím.
Mnozí mluví dneska o probíhající bitvě. Právě že jedni, jako já, třeba říkají, že globální oteplování existuje, pak jsou druzí, že neexistuje, tak nastává ta bitva. Pak někdo vystoupí a řekne, že za globální oteplování můžou ty environmentalisté, kteří jakoby se zastávají těchto ekologických různých teorií. To je taky další jeden střetový názor, se kterým se určitě setkáme. A na jedné straně tedy stojí ti, kdo řídí kapitalistickou globalizaci, tedy velké korporace. Ti považují krizi životního prostředí za překážku, protože se snaží neustále vydělávat peníze, to už jsem tady říkal. Oni se snaží o co nejvyšší akumulaci kapitálu, o to jim jde. Tady nejde o záchranu přírody, ale o co nejvyšší akumulaci kapitálu. Na druhé straně pak stojí vědci, kteří začínají vnímat nové éry v historii Země, jak jsem říkal antropocénu. A tito vědci, ať to jsou sociologové, kritici globalizace, podporovatelé globalizace, poukazují na ty negativní tendence, které přinášejí globální oteplování. Ono je potřeba s tím počítat. Samozřejmě ruku v ruce s tím jde například přelidnění planety. To je jeden z dalších globalizačních problémů, které vyvstávají. Na to tady ještě nebylo poukázáno.
Já samozřejmě Pařížskou klimatickou dohodu vítám. Ano, já osobně ji vítám, protože je nutné nějakým způsobem zachovat planetu Zemi v nějaké podobě svým dětem, vnukům, pravnoučatům, tak aby nedošlo k samotné destrukci, protože krizové scénáře existují už od nějakých 70. let, kdy vznikl tzv. Římský klub. Samozřejmě já jsem byl jednou označen za pomatence z Římského klubu. To mi dokonce bylo řečeno na jednom semináři, nicméně já jsem poukazoval na to, že samozřejmě blahobyt a růst může nějakým způsobem růst a jedná se o koncept trvale udržitelného rozvoje, se kterým právě přišel onen Římský klub. Nemám problém se s tímto identifikovat. Některé teorie právě Římského klubu, anebo i překročení mezí, což je další z teorií, že jsme ty meze už dávno překročili, tak aby se planeta Země mohla sama obnovovat. Proto nám dost často vrací třeba údery, ať je to typu bleskové záplavy nebo povodně, nebo nějakým způsobem obrovské výkyvy počasí. To se dost často stává, že máte rozdílné teploty o dvacet stupňů. Že nám přichází tornáda, hurikány, i když samozřejmě je to přirozený jev na planetě, který je sledován historicky. Ale jelikož se planeta otepluje, tak tím více nastávají klimatické proměny a jsou stále více drsnější. To je potřeba si říci.
Politická scéna se tedy na studie snaží reagovat. Já jsem jeden z těch, který se snaží na ty studie reagovat, které vychází. Já čtu jak kritické teorie zejména na pohled globalizace, tak čtu samozřejmě i neoliberální teorie, ať je to Friedricha von Hayeka nebo Friedmana nebo Nozicka, což jsou zastánci neoliberálních teorií. Já je podrobuji právě kritice, kritické analýze, kterou se vám tady snažím vždycky představit, tak abyste nějakým způsobem trošičku začali uvažovat i na tu druhou stranu. Říkám ale, já se nezdráhám nějakým způsobem vyslechnout i tu opozici, tedy zastánce ve své podstatě rozmachu soukromých korporací, které samozřejmě mohou za to globální oteplování, protože jde o jejich rozmach. Ale musíme najít nějakým způsobem nějaký kompromis. Ten kompromis se hledá poměrně těžko, protože vždycky se řekne, že jedni za to mohou, druzí za to nemohou. Ten vývoj lidstva ve 20. století vedl k tomu, že samozřejmě se svět rozdělil na bohatý sever, chudý jih. Máte tady další rozvíjející se země, máte země BRICS dneska, máte další státy, které se snaží nějakým způsobem předčít nebo dohnat Spojené státy, právě byť třeba i v tom konzumu. ***