(19.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Signatáři Pařížské dohody se zavazují, že každý rok vytvoří fond ve výši 100 miliard dolarů na to, aby vyspělé země mohly pomáhat těm méně vyspělým plnit jejich závazky na boj se změnou klimatu. Vzhledem k tomu, že se Spojené státy měly na tvorbě tohoto fondu podílet zhruba jednou třetinou, vznikají pochybnosti i o tom, jak se tato obrovská částka bude každý rok vytvářet. Kdo to tedy všechno vlastně zaplatí? To velmi znervózňuje všechny ekologické aktivisty a na ně navázané vědce, kteří již čekají, že na boj proti změně klimatu budou čerpat tučné granty. To je další důvod, proč být za této nové situace při ratifikaci Pařížské dohody na výsost opatrní.
Dalším významným momentem, který by měl ovlivnit naše rozhodování a naše hlasování o Pařížské dohodě, je výsledek víkendového summitu zemí G20. Jedním z významných bodů jejich jednání byla také ochrana klimatu. Tedy stav naplňování Pařížské dohody. Jak se dalo čekat, Spojené státy potvrdily své stanovisko a prezident Trump oznámil, že přes významný nátlak potvrzuje stažení podpisu pod Pařížskou dohodou. Zbývajících 19 členů uskupení G20 dalo najevo, že je pro ně Pařížská dohoda nezvratná a že ji chtějí co nejrychleji naplnit. To je všechno hezké, kdyby ale nebylo zároveň přijato poněkud nezvyklé závěrečné prohlášení, které obsahuje formulaci, kterou navrhly Spojené státy. Nezvyklé je toto závěrečné prohlášení proto, že takováto komuniké obsahují obvykle v jednání G20 jen vyjádření, která podporují všichni členové G20. Spojené státy prosadily do závěrečného komuniké bod, podle kterého chtějí s ostatními zeměmi úzce spolupracovat a pomáhat jim v čistším a účinnějším využití fosilních paliv. Vzhledem k tomu, že signatáři Pařížské dohody chtějí udržet nárůst průměrné globální teploty od tedy industriální změny, asi 1750, pod dvěma stupni Celsia do konce století, budou muset skončit, myslí-li to vážně, aspoň na 66 % s fosilními palivy nejpozději do 20 let. Takže ono to s těmi závazky zase asi nebude tak horké. Paní kancléřka Merkelová v nějakém rozhovoru prohlásila, že nechce, aby se v závěrečném prohlášení nějak maskovaly neshody. Jenže neshody tady jsou, to je málo platné.
To jsou ty dvě nové věci, které od předchozího jednání o této věci nastaly a které považuji za nutné, aby zde zazněly a byly zde na plénu Sněmovny sděleny.
Obracím se nyní na všechny kolegy a kolegyně poslance a poslankyně, kteří chtějí hlasovat pro schválení zákona o ratifikaci Pařížské dohody. Zřejmě bych to asi měl činit prostřednictvím pana předsedajícího. Jste nezvratně přesvědčeni o její prospěšnosti pro naši zemi a už nechcete slyšet argumenty, které ji zpochybňují, které zpochybňují teorie stojící jako základ pro teorii klimatické změny. Všechny čachry a podvody, které s těmito teoriemi v minulosti souvisely a které se přenášejí i do současnosti, všechna podezření, která o hodnověrnosti podkladů, ze kterých to dogma vlastně dneska vychází.
Dodržím tedy svůj slib, že můj projev bude znící v řádu desítek minut, což asi si myslím naplňuje, protože nějak teď asi mám za sebou půl hodinu svého projevu a ten svůj projev ukončím.
Připomínám tedy, že jsem navrhl, aby se tímto zákonem zabýval i výbor pro životní prostředí, a také již bych chtěl avizovat, že pak ve druhém čtení se pokusíme zformulovat návrh na doprovodné usnesení, kterým bychom možná ochránili, nebo se pokusili nějak ochránit budoucnost před touto závaznou dohodou, nikoliv deklarací, nikoliv platformou, ale dohodou, kterou na sebe potom přijmeme její ratifikací.
Dámy a pánové, tímto končím svůj projev. Myslím, že to našim občanům, kterým by měli zastánci dohody toto všechno sdělit, co nás všechno čeká, a neříkat pouze, že to vlastně všechno plníme, nemáme se tedy čeho bát... Občané by měli vědět, co je čeká, pokud budeme dohodu přijímat a samozřejmě pokud ji budeme chtít naplňovat, což předpokládám, že asi všichni chcete, kteří ji chcete přijmout. Dlužíme to našemu průmyslu, ekonomice, energetice, tedy jak už jsem řekl, všem občanům. Takže pak při hlasování tedy hodně zdravého rozumu a odložte všechny obavy z toho, že kdybychom ji neschválili, budeme někde na okraji. Není tomu tak. Už to učinily Spojené státy a to není jen tak lecjaká země.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Zahradníkovi za jeho vystoupení. Ještě než budeme pokračovat, připomínám, že jeho návrh po skončení rozpravy, to může být za několik okamžiků, pokud skončíme rozpravu dnes, by Sněmovna hlasovala o přerušení projednávání tohoto vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda podle sněmovního tisku 932, a to do doby, než vláda ČR předloží Poslanecké sněmovně informaci o dopadech Pařížské dohody na ústavní pořádek a na hospodářství ČR. To je ten text, který je z 19. ledna letošního roku.
Než budeme pokračovat vystoupením pana poslance Klána, přečtu ještě omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se paní Věra Kovářová od 18.45 do 21.00 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Petr Adam od 19.00 hodin a pan poslanec Tomio Okamura od 19.00 hodin také z osobních důvodů. Nyní tedy vystoupení pana poslance Jana Klána v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo, hezký večer, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Já jsem pozorně poslouchal svého předřečníka, je kritikem Pařížské klimatické dohody. Já jsem zase na druhou stránku jejím zastáncem, a proto já tady opět rozvinu nějakou teorii. U smlouvy CETA jsem tady rozvíjel teorii o nadnárodní kapitalistické třídě. V tomto případě se vrátím k teorii, kterou už jsem tady nadnesl, když se tato dohoda projednávala poprvé. Ta teorie zní, že za globální oteplování je zodpovědný globální kapitalismus. Pojďme tuto teorii ještě jaksi dorozvinout a ukázat si na to, že je to právě volný trh, volný trh, který způsobuje nárůst exhalací skleníkových plynů a další následky.
Já se vrátím k tomu, proč asi Donald Trump prý jaksi nepřipojil ten podpis pod Pařížskou klimatickou dohodu, když se k tomu Spojené státy zavázaly, když ještě byl prezidentem Barack Obama. Tak pokud použiji ten příměr novinářky Naomi Kleinové, která ve své knížce Kapitalismus versus klima tohle všechno mění, tak je Donald Trump v zajetí uhlíkové lobby. Uhlíkové lobby, která vládne právě v jeho státě. Což je také možné. ***