(17.20 hodin)
(pokračuje Klán)
Ale na úvod si řekněme některé věci, například těch prvních deset nadnárodních kapitalistických korporací, které mají často obrat vyšší než národní státy. Proto mají právě ještě větší vliv a ten vliv získávají stále více. A smlouvy typu TTIP, i když jakoby je u ledu trošičku, lehce, nebo TTP, nebo právě viz smlouva CETA. Můžeme tam zařadit samozřejmě i severoamerickou zónu volného obchodu NAFTA. Z ní budu čerpat a budu ukazovat na ty problémy, které nastaly v době, když se tyto smlouvy utvářely a uváděly v život. Budu čerpat z publikace Noreeny Hertzové, která napsala knihu Plíživý převrat. Ta kniha je z roku 2000, kdy se právě utvářely tyto teorie globálního kapitalismu, a lze je dobře aplikovat na současnou dobu a právě i na tuhletu dohodu, v hospodářské a obchodní dohodě mezi Kanadou a EU.
Pokud se podíváme na seznam nadnárodních korporací, na první příčce, někoho to možná udiví, někoho ne, nacházíme společnost Walmart. Tato společnost má roční obrat 400 miliard dolarů. To bylo už ale před nějakými sedmi lety. Takže dneska ten zisk ještě neúměrně narostl. Když se podíváme na to, jak se společnost Walmart vyšplhala do těchto výšin, tak to bylo právě deregulací těch trhů, deregulací trhů ve Spojených státech. Tam dokonce účelově likvidovala svoji konkurenci tím, že po určitou dobu prodávala věci pod cenou, tak aby dokázala konkurenci zničit, a poté ceny zvedla. Proto dodnes je Walmart jako společnost, která má ohromné rozpětí, na první příčce, pořád je stále v roce 2017 na první příčce. Poté se tam samozřejmě vyskytují například čínské společnosti, energetické společnosti, ale dost často se na těch příčkách objevují těžební společnosti, například Epson Mobil, Shell, British Petroleum. Ale vyskytují se tam i společnosti, které vyrábějí například automobily, například Volkswagen. Právě i Volkswagen kolem roku 1999, když Německo chtělo zavádět regulace, chtělo zavádět daně tak, aby Volkswagen odváděl daně co nejvíce v Německu a neodváděl je někam jinam do daňových rájů, tak Volkswagen tehdy řekl, že prostě buďto se nebude regulovat a zůstanou v Německu, anebo přijde regulace, přijdou daně a oni svoji pobočku přemístí někam úplně jinam ve světě, protože nastává deregulace toho trhu v té době. A tehdejší ministr financí Lafontaine bohužel rezignoval, když chtěl dělat tuto regulaci, ale Volkswagenu sice zůstaly další korporace v Německu. Ale to se posléze poté mění už někdy v roce 2001, kdy ten příklad můžeme mít například ze Švédska, kdy tehdy Ericsson jako jeden z největších podniků ve Švédsku částečně odešel pryč ze Švédska.
Samozřejmě v těch korporacích najdeme zejména finanční korporace, které ovládají právě svět. Můžeme tam dávat Deutsche Bank, můžeme tam dát například ING, můžeme tam samozřejmě dát i různé pojišťovny. To jsou všechno finanční služby. Ty pak právě vedly k velké finanční krizi v roce 2007 a 2008, když došlo k tomu velkému krachu. Tolik stručně na úvod.
Nyní se podíváme na první teorii neoliberálního plíživého převratu a smrti demokracie, kterou spatřuje právě Hertzová, Noreena Hertzová ve své knize z roku 2000. A budete se divit, ale je to pořád aplikovatelné na současnou dobu. Podle Hertzové dnes již totiž padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá. To je celkem logické, protože zastánci volného trhu, i když to stále opakují a říkají, že bohatství je tady pro všechny, tak se najednou zjišťuje, že není jenom pro všechny a že najednou vzniká poměrně velká nerovnost. A už v roce 2000 se zjišťuje, že například necelých 14 % Američanů žije v chudobě. Týká se to, dámy a pánové, tehdy i zaměstnaných Američanů. A 45 (?) Američanů nemá zdravotní pojištění. To se později mění právě s nástupem Baracka Obamy a jeho Obamacare, což se posléze dnes za vlády Donalda Trumpa poměrně zase ruší právě další deregulací. To abychom si to všechno ujasnili. Ale na druhé straně v roce 2000 40 % majetku je v USA v rukou jednoho procenta obyvatelstva. To je poměrně zarážející a poměrně alarmující. A od té doby do současnosti to ještě více narostlo. Dokonce to jedno procento už se snížilo ještě na nějaké jedno procento z toho jednoho procenta, které má astronomické zisky a ovládá celou společnost na naší planetě právě skrze nadnárodní korporace.
Ono se to samozřejmě může někomu zdát, že tady vytvářím nějakou divnou teorii, ale budete se divit, dneska tyto teorie jsou poměrně časté a jsou k tomu pádné důkazy. Já potom budu vycházet z teorie Leslieho Sklaira, který zase v roce 2000 napsal právě tu teorii o transnational capitalist class, transnacionální kapitalistické třídě a nadnárodních korporací a utváření tehdy smlouvy NAFTA v devadesátých letech a dneska je to tedy smlouva CETA.
Když se na to podíváme dál, tak když se uvolnila stavidla regulovaného trhu v osmdesátých letech, tak korporace tohoto typu, jak jsem už tady říkal, získaly neomezenou moc. A tu svoji neomezenou moc prokládají právě do různých smluv. A když tady vystupoval pan ministr financí, tehdejší šéf jedné nadnárodní korporace, společnosti Microsoft, tak se ani nedivím, že jaksi lobbuje za tu smlouvu CETA. Nicméně mám obavu, a oprávněnou obavu, že smlouva CETA bude mít ve velké většině negativní dopady nejenom na českou společnost, ale na evropskou společnost. Vede mě k tomu jeden jediný příklad, který jsem si tady napsal, když jsem tady poslouchal svého předřečníka kolegu Luzara. Jde o to, že přece jenom Spojeným státům, které jsou provázány právě NAFTA s Kanadou a Mexikem, jde o další deregulaci zahraničních trhů. Jde o to, aby se výrobky rychleji uváděly na trh, a tím pádem rostla jejich spotřeba. Je tady ta ideologie konzumu, kde je prostě potřeba, aby svět více konzumoval, ještě více a ty výrobky se chrlily na ten trh.
Takže ve Spojených státech amerických existuje takzvaný koncept následné zodpovědnosti. To znamená, že když daná společnost ten výrobek chce uvést na trh, projde nějakým jednoduchým testem a hned ho uvrhne na trh. Nicméně i když se zjistí v průběhu právě uvádění toho výrobku na trh, že ten výrobek je zdraví škodlivý, tak dojde k tomu, že vy, i když vám to zdraví poškodí, máte takzvanou následnou zodpovědnost. Vám to zdraví poškodilo a vy se budete soudit s nadnárodní korporací, že vám ten život nějakým způsobem trochu poničila nebo zničila úplně. Jenže vy nemáte proti nim žádnou páku.
Právě o to tady celou dobu jde, o tu deregulaci obchodního trhu. To znamená rychlejší uvádění výrobků na trh. To znamená, bude tam zavedena i v našich podmínkách, když se CETA bude aplikovat, následná zodpovědnost. To znamená, že dneska, když v Evropě máme takzvanou předběžnou opatrnost, to znamená, my než nějaký výrobek pustíme na trh, nebo nejenom my, ale například řetězce v Evropě, tak to prochází řadou testů, nějakých klinických studií a trvá třeba i několik let, než ten výrobek je vpuštěn sám na trh, aby mohl nějakým způsobem být normálně uvedený na trh. ***