(17.30 hodin)
(pokračuje Klán)
Takže toto CETA převede do logiky volného trhu, tedy co nejrychlejšího uvádění výrobků na trh. Pokud se zjistí, že škodí zdraví, tak člověk se bude pouze moci soudit s nadnárodní korporací. Vám nezbude nic jiného než se soudit, ale ten soud už dopředu prohrajete ve velké většině. Samozřejmě existují různé výjimky, samozřejmě se už také potvrdily, nicméně je to běh na dlouhou trať. A proto tady apeluji na to, aby určitý typ regulace byl v té CETA zachován. Nicméně on tam není zachován, proto tu CETA já osobně nemohu přijmout.
Další věcí, kterou způsobuje CETA, je vyvedení pracovních míst mimo území třeba celé Evropy. Opět vycházím ze zkušeností smlouvy NAFTA, zóny severoamerického volného obchodu, kdy došlo k tzv. outsourcingu, to znamená, společnosti právě soukromé korporace nadnárodního typu vyvedly určitá pracovní místa nebo některé pozice do míst s levnější pracovní silou. A ve Spojených státech nastalo to, že některé třeba telefonní korporace udělaly to, že svoje ústředny přemístily do Indie, takže například když jste volali patřičného toho jednoho operátora, tak se vám ozvala samozřejmě operátorka v Dillí. To je ten outsourcing, tedy vyvedení pracovních míst mimo území národních států. Na to je potřeba také upozornit.
Nyní se dostanu k té teorii nadnárodní kapitalistické třídy. Transnacionální kapitalistická třída může být analyticky rozdělená do čtyř hlavních frakcí. Za prvé majitelé a správci transnacionálních kapitalistických korporací a jejich dceřiných společností, protože jakákoliv matka má své dcery ve světě. Typické je to například u mcdonaldizace společnosti. To tady máme také jasné. Za druhé se jedná o globalizaci byrokratů a politiků. Za třetí je to globalizace odborníků a za čtvrté globalizace spotřebitelské elity, obchodníků a médií, která jsou často v rukou právě transnacionální kapitalistické elity. A můžeme to převést i do naší logiky, do našeho pojetí českých podmínek, kdy víte, že někteří politici nebo miliardáři vlastní určitá média. To je úplně jasné.
Když se podíváme na to, co nadnárodní kapitalistická elita je, tak je nadnárodní nebo globalizující, chcete-li, v následujících ohledech.
a) Hospodářské zájmy svých členů jsou spíše globálně spjaty právě v té velké globální úrovni než výhradně místní anebo národní původ. To znamená, jakýmkoliv smlouvám, které jsou nadnárodního charakteru, nejde o národní ekonomiky. Vždycky jde o nadnárodní zájem, nadnárodní zájem soukromých korporací. Můžeme se podívat, že v té globalizující společnosti díky bezprecedentní mobilitě kapitálu, kterou vytvořily nové technologie a nová globální ekonomická politika, dochází k tomu, že od dcer veškerý kapitál odchází k matce, aniž by byl nějakým způsobem progresivně daněn na území národního státu, kde ten kapitál vznikl.
Jako vedoucí pracovníci globalizující korporace podle čtyř kritérií se v podstatě globalizují. Je to zahraniční investice, o čemž už tady mluvil kolega Leo Luzar, je to dále firemní občanství, tedy příslušnost k dané firmě. Tedy ti pracovníci pracují jenom pro tu firmu a nehledí na nějaký národní zájem, to jde o to, že se to globalizuje a nikoliv lokalizuje. A dále je to globální vize, tedy zavedeme nekonečný růst na konečné planetě s konečnými zdroji. Budu o tom mluvit ještě v pařížské klimatické dohodě, kdy poukážu na tento jev. Tento jev totiž spěje k tomu, že naše společnost, a nejenom - podotýkám, dámy a pánové, nejenom naše společnost, a berme to globálně, tak začíná vznikat poměrně chudá třída veprostřed, kde byla dříve střední třída. Dneska se to nazývá prekariát, kdy ti lidé jsou nuceni pracovat v prekérních situacích. A smlouva CETA povede k tomu, že ještě více budou očesávána práva právě zaměstnanců. Bude omezován ještě víc vliv odborů. To samé bylo ve smlouvě TTIP, takže smlouva CETA je pouze trojským koněm smlouvy TTIP. Analýza toho, jak nadnárodní kapitalistická elita vybudovala níže uvedený globalizační diskurs, se bude zaměřovat na tato kritéria - ta, co jsem tady právě před chvilkou zmínil.
Nadnárodní kapitalistická elita se snaží vykonávat ekonomickou kontrolu. Z toho je zjevné, proč ty smlouvy vznikají. Oni chtějí mít ekonomickou kontrolu nad jednotlivými národními státy. To si také musíme říci na rovinu tyto věci. Když se vrátím k tomu, tak vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v daňové oblasti. Já jsem to naznačil, že daňová oblast je poměrně problematická. To, že národní státy těžce dokážou regulovat tyto korporace, resp. korporace posléze lidově řečeno drží pod krkem národní státy, národní politiky, s tím, že nadnárodní korporace si mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. Zde vyvstává problém daňových rájů, že často tyto nadnárodní korporace vyvádějí svoje zisky do daňových rájů. A co na to Evropská unie? Evropská unie o tom furt jenom mluví, ale pak mě vysloveně zaráží, že právě například pan Juncker byl jeden z těch, který vytvářel daňový ráj ve své zemí. A tito politici a jiní chtějí, aby se zavedla smlouva CETA. Jak tristní.
Takže nadnárodní korporace si tedy mohou vybrat, kolik na daních zaplatí. To mimo jiné brzdí harmonizaci daní právě v rámci Evropské unie. Hlavně však to podlamuje schopnost vlád zajistit žádoucí financování veřejného sektoru. Korporace svou činnost přesouvají do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhé straně však požadují od států dotace. V USA se ročně odpustí například korporacím až 75 miliard na daních. Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku. A je to patrné například ve Spojených státech, kde například hospodářské sankce se uvalují podle toho, zda budou, či nebudou postiženy zájmy korporací. To samé se vyskytovalo v Německu ještě před velkou finanční krizí. Ale dodnes se to vyskytuje prostě, když se uvalují nějaké sankce někam, tak se to dělá velice opatrně, aby se nepoškodily nějaké zájmy určité korporace.
Obchodním zájmům ustupují i lidská práva. USA podporují liberální přístup k lidským právům jen potud, pokud je to spojeno s rozvojem tržní ekonomiky, uvádí Noreena Hertzová. Vládu Spojených států zajímá hlavně vláda zákona, ochrana veřejného sektoru, rozvoj tržní ekonomiky a ne už tolik participovanost, aktivní občanská společnost a regulérní volby. Často si tak pleteme demokracii s kapitalismem. To je dost častý jev.
Dnešní politika je podle Noreeny Hertzové drahá a kapitálově náročná. Politické strany nabízejí v podstatě stejné řešení - systém založený na laissez-faire v ekonomice, o tom jsem tady také mluvil, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu. A právě volný trh, který tady ustavuje smlouva CETA a navazuje na smlouvu NAFTA - ono se to právě zdá, že jako budeme jen tak jako navazovat jakýsi přátelský pakt nebo přátelskou smlouvu s Kanadou, ale ve finále jaksi navazujeme přátelské styky, ve finále by se dalo říct nepřátelské styky, s NAFTA, protože NAFTA bude potřebovat někam kapitál dále vyvážet, vyvážet své výrobky. To je logika volného trhu - prostě vyrábět a spotřebovávat, co to nejvíc jde a co nejrychleji, tak aby se ty korporace ještě více rozrůstaly a pohlcovaly samozřejmě náš svět. To je alfa a omega nadnárodních korporací. Jde o to, aby ovládly celý svět, a utváří si tyto obchodní dohody. A samozřejmě řada politiků jim hrdě kýve. Já mezi ně nepatřím, já jsem jejich neustálý kritik a vždycky budu kritik z marxistických pozic, protože opravdu se ukazuje, že kapitalistická globalizace má velké vady. ***