(11.20 hodin)
(pokračuje Zlatuška)

V debatě, která zde byla, padly zmínky, které mají vazbu na způsob, kterým byla směrnice připravována. Připojuji se k těm kritickým hlasům na adresu zástupce české vlády v Radě ministrů, v tomhle případě zřejmě ministra vnitra, o kterém je známo, že jeho účast na těchto radách byla zhruba čtyřicetiprocentní. (Velký hluk v sále.) Jeho nedostatečné jazykové znalosti ho zjevně nedisponovaly k tomu, aby mohl názory, které vedly k formování návrhu té směrnice předtím, než byl v těch dalších fázích projednáván, kdy už to bylo podstatně složitější - výtky na stranu Evropského parlamentu bych zdaleka nebral tady takhle silně -, tak zanedbáním tady tohoto bodu a nekompetentností českého ministra vnitra při těchto jednáních bylo zřejmě spuštěno to další, co se teď formálně snažíme nahradit tím, že přijmeme zákon, který zde někteří dokonce označovali jako možný podklad pro nějaká soudní jednání při vymáhání té směrnice. Domnívám se, že v tomhle svoji suverenitu realizujeme způsobem, který bude působit přinejmenším směšně. (Hluk v sále trvá.)

Stejně bych vyjádřil pochybnosti nad tím, že v souvislosti s tímto zákonem měly být zmiňovány takové věci jako nějaké historické kluby, nebo dokonce vitríny v muzeích. Jestli si někdo myslí, že zbraně, které s sebou nosí na imitace historických bitev lidé, kteří ty bitvy předvádějí, nebo zbraně ve vitrínách, v muzeích nějakým způsobem přispívají k meritu, které je řešeno tímto zákonem - to se netýká obecných výhrad ke směrnici, ale tento zákon říká, že jsou to zbraně, které si občané pořizují k jejich podřízení se úkolům při zajišťování bezpečnosti -, tak pokud si někdo myslí, že tady tyto zbraně nějakým způsobem budou zvyšovat bezpečnost, tak je to věc velice politováníhodná. A v okamžiku, kdy to slyším od členek tohoto zákonodárného sboru, které se ve volném čase fotí na náplavce s automatickými zbraněmi, tak mi to připadá jako paradox, který je pozoruhodný a zmínkyhodný.

A poslední věc, kterou si dovoluji k tomu návrhu, resp. k debatě, která zde byla, vyslovit ještě jako vlastní postoj. Silně pochybuji, že normy, které dnes odpovídají kontrole duševního zdraví jedinců, kteří exhibují se zbraněmi, jsou v České republice takové, že nemají problémy. Osobně bych tento ústavní zákon doprovodil i ústavním zákonem o právu na bezplatnou psychiatrickou péči pro každého, kdo se bude fotografovat třeba doma v kuchyni s winchestrovkou přes hruď nebo na náplavce s automatickou zbraní v ruce. Toto si myslím, že je vážný nedostatek toho zákona, a měl by být také perspektivně řešen.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Zlatuškovi. Mám tady dvě faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Zdeněk Ondráček, poté paní poslankyně Jana Černochová. Před kolegou Hovorkou bude ještě pan předseda klubu Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak reagovat na svého předřečníka. Snad možná - co slovo, to perla. Ale vy jste to vyjádřili v podstatě sami mírou hluku a nepozorností, kterou jste tomuto předřečníkovi dali. Já jsem to chtěl zhodnotit i jiným způsobem, možná i o tom, kdo by měl podléhat psychiatrickým vyšetřením - nejenom ten, kdo exhibuje v kuchyni, popř. na náplavce, ale možná i ten, kdo exhibuje u tohoto řečnického pultu. (Ozývá se smích.) Dovolím si říct vám, kolegové z hnutí ANO, kteří rozumíte bezpečnosti a rozumíte Armádě České republiky - opravdu vás upřímně lituji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Jana Černochová a faktická poznámka pana poslance Zlatušky. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já myslím, že hodně z toho tady už řekl kolega Ondráček. Děkuji mu za to. Já jsem tady několikrát hovořila o tom, že bych doporučovala, abychom jako jedno kritérium pro vstup do Poslanecké sněmovny měli to, že máme absolvovat psychiatrické vyšetření a prokazovat se psychotesty. A myslím, že máme všichni jednu jistotu - s panem Zlatuškou bychom se tady neviděli. (Ozývá se smích, někdo tleská.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan poslanec Zlatuška s faktickou poznámkou a připraví se s přednostním právem pan předseda klubu KDU-ČSL Mihola. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Já se k tomu dojemnému souznění ODS s KSČM nebudu vyjadřovat. Ale pana poslance Ondráčka si velice vážím za to, že když byl na facebooku nabádán k tomu, aby mě zbil na záchodě, tak řekl, že to nebude dělat a bude si to se mnou vyřizovat tady u řečnického pultíku, což dělá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan předseda Mihola, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, klub KDU-ČSL bude mít v hlasování novely ústavního zákona o bezpečnosti volné hlasování. (Smích, potlesk a rušno v sále. Předsedající nabádá ke klidu.) Nevím co... Já myslím, že je to normální záležitost.

Po pečlivém zvážení všech okolností jsem se já rozhodl za sebe hlasovat proti tomuto návrhu zákona a jsem pevně přesvědčen, že takto bude hlasovat i drtivá většina našeho klubu, pokud ne úplně všichni. Vedou mě k tomu následující důvody.

Uvedený návrh považuji za zcela nekoncepční. Byť se navenek tváří jako právo občanů držet zbraň, ve skutečnosti zakotvuje novou povinnost všech občanům, když jsou legálními držiteli zbraní, podílet se na obraně státu. Občané již nyní mají právo legálně nabývat zbraň. Byť se jedná o právo na úrovni v uvozovkách pouhého zákona, jedná se o jednu z nejlepších zbraňových legislativ v celé Evropě. Nevidím proto jediný důvod přenášet tuto problematiku také do Ústavy.

Návrh jde zcela proti základnímu smyslu demokratického státu. Hlavním úkolem státu je totiž zajistit bezpečnost svých občanů a zároveň je to stát, který pro tento účel jako jediný drží monopol na legitimní užití zbraní proti narušitelům veřejného pořádku. Jestliže někdo navrhuje, aby se tato povinnost přenášela na občany samotné, ve skutečnosti tím říká, že stát v plnění svého hlavního úkolu selhal. Já se domnívám, že v tomto stavu nejsme. A protože bych se do toho stavu také nerad dostal, budu nadále svým hlasováním schvalovat pouze takové zákony, které povedou k udržení vysokého standardu bezpečnosti, který Česká republika v současné době má.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, hlasování proti návrhu tohoto ústavního zákona neznamená, že jsem proti tomu, aby občané legálně nabývali a drželi zbraně, jestliže pro to splní všechny zákonné podmínky. Jsem ale proti tomu, aby se účelově ohýbala Ústava a přijímala ustanovení, která nebudou k žádnému užitku, ale naopak by mohla citelně nabourat základní ústavní pilíře našeho demokratického státu. Chci žít ve státě, na který se budu moci spolehnout, že zajistí moji i vaši bezpečnost. A při své práci udělám vše pro to, aby toto přání zůstalo realitou.***




Přihlásit/registrovat se do ISP