(11.10 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
Další věc je, že ten zákon fakticky zavádí kategorizaci zbraní. Když si přečtete důvodovou zprávu nebo si poslechnete argumenty, které zazněly zde v té debatě, tak je možné si všimnout jednak z té důvodové zprávy základního rozdělení mezi zbraně, které bych charakterizoval myslivec, zbraně pro výkon myslivosti a podobných aktivit, a pak zbraně, které jsou zaměřeny k tomu, aby se z nich střílelo po lidech. (Silný hluk v celém sále.)
U těch zbraní směrem k lidem jsou to zbraně, které si občané mohou pořizovat -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane poslanče, přeruším a požádám sněmovnu o klid. Myslím, že pokud někdo diskutuje jiné téma, než je novela ústavního zákona o bezpečnosti, tak v předsálí. A nechte pana poslance Zlatušku dokončit jeho projev. Děkuji.
Poslanec Jiří Zlatuška: Jsou tam zbraně, které si lidé pořídí buď proto, aby tu zbraň, která je funkčně schopna střílet po lidech, používali jenom třeba z toho důvodu, že se jim líbí střílet na střelnici do terčů. Pokud by ale došlo k ohrožení bezpečnosti státu, nebudou ochotni tuto zbraň propůjčit těm službám a budou říkat: já sice umím střílet, ale vyžaduji, aby mi byl přiřazen erární kvér, protože nebudu opotřebovávat svou vlastní zbraň. A pak tam budou ti jiní, kteří si to pořizují za tím účelem, který je řečen v této novele. Tedy podílet se na úkolech, které souvisí s obranou, se zajištěním bezpečnosti státu podle toho odst. 2. Tato kategorizace do dvou skupin je podle mého názoru nutná. Vzniká tím automaticky z textu té novely a z toho, že pokud si člověk pořídí zbraň, tak je jeho fyzickým vlastnictvím a má právo o ní rozhodovat, jestli ji podřídí plnění těch povinností, o kterých se mluví v této novele a v důvodové zprávě, anebo jestli ji chce mít z nějakých jiných důvodů.
Ten návrh ústavního zákona neřeší to, jak se budou tyto dvě skupiny od sebe odlišovat, neřeší ani povahu závazku, kterou na sebe bere ten, kdo si pořídí zbraň k tomu, aby plnil úkoly zabezpečení bezpečnosti státu. To pravděpodobně spadá pod to, co předkladatel říkal, že je to rámec, který bude muset být dopracováván dál.
Ale upozornil bych na to, že ten zákon z hlediska držitelů zbraní je zákonem, který potenciálně omezuje jejich všeobecná práva, stejně jako je omezuje třeba vojákům ve vojenské službě. Jejich příslušnost k vojenské službě omezuje jejich obecné právo na život. Voják nemá možnost bránit se splnění rozkazu tím, že bude argumentovat, že by mohl být ohrožen jeho život. Pokud se ale člověk upíše k tomu, že pořízením té zbraně se podřizuje plnění úkolů v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti, a tyto úkoly jsou v zákoně o bezpečnosti státu podřízeny součinnosti s armádou, tak se pravděpodobně upisuje i k tomu, že se perspektivně vzdává uplatňování těchto obecných práv. To je v pořádku, ale mělo by to být nějakým způsobem vymahatelné. Neměla by ta situace vypadat takovým způsobem, že si pod obecným rámcem tohoto ústavního zákona pořídí zbraň, která má sloužit k tomu, aby plnil úkoly. Abych citoval důvodovou zprávu, "je to zakotvení práva v zákoně o bezpečnosti jeho podřízením povinnosti občana podílet se". Čili to právo mi vzniká, až když se podřídím povinnosti podřídit se, plnit ty úkoly. Ale v okamžiku, kdy přijde takovýhle úkol, tak z obecného právního rámce vyplývá, že se člověk nemohl předem paušálně vzdát svých budoucích nároků, například nároků na ochranu života. A z toho zase vzniká otázka, jakým způsobem řešit tento rozpor a jakým způsobem zajistit vymahatelnost toho, co je řečeno v důvodové zprávě jako podřízení se povinnosti občana podílet se na obraně.
Toto ten návrh neřeší, bude to muset zřejmě řešit nějaký další zákon, který bude na to navazovat. Ale upozorňuji na to, že pro občany to neznamená nabytí nového práva, které neměli - bylo zde x-krát konstatováno, že možnost nabývat zbraně pod českou legislativou v rámci získávání zbrojního průkazu je dobrá, že se na ní nic nemění. Takže tohle se pro tyto lidi nezmění, ale potenciálně se změní jejich základní práva, kterých požívají jako občané, ale kterých podřízením se pod povinnost součinnosti při zajišťování bezpečnosti mohou pozbýt a mohou jich pozbýt stejně jako vojáci v činné službě. Opakuji, voják nemá možnost říci, že nesplní nějaký úkol, protože by mohl být ohrožen jeho život. Totéž se zjevně musí týkat občanů, kteří budou spadat pod to vymezení podřízení se povinnosti občana podílet se na zajišťování bezpečnosti, jak to říká důvodová zpráva a jak to pravděpodobně vyplývá z dikce té změny zákona o bezpečnosti, pokud není důvodová zpráva jenom povídáním, které k tomu není vázáno.
V debatě, která zde probíhala, se několikrát... Ještě tedy další věc, která tam není řešena, je otázka materiální kompenzace za užívání těch zbraní. V ústavním zákoně se obecně předpokládá, že občan se podřídí povinnosti spolupráce na zajišťování obrany svými vlastními zbraněmi, zřejmě i vlastním střelivem. I když to střelivo z toho nevyplývá, takže pro stát to pravděpodobně znamená povinnost zajišťovat zásoby střeliva pro všechny možné zbraně, které mají občané. Pokud jim uloží ten úkol, tak občan řekne "já mám zbraň, ale nemám příslušné střelivo" a bude očekávat, že stát ho příslušným střelivem do té zbraně, kterou tento občan má, zásobí, aby mohl plnit ty úkoly.
Další věc, která z toho nevyplývá, je zajištění náhrady za opotřebování těch zbraní v případě skutečného nasazení. Musíme předpokládat, že pokud budou občané spolupůsobit tímto způsobem na zajišťování bezpečnosti svými vlastními zbraněmi, svou vlastní investicí, tak jejich užíváním ve prospěch zajištění bezpečnosti státu vzniká amortizace této investice. A z obecných právních norem vyplývá náhrada na kompenzaci této materiální... tedy finanční újmy. Toto zase tento zákon neřeší. Bude na to muset zřejmě navazovat nějaký další zákon, který tohle bude upravovat.
Stejně tak podřízení se těch občanů do nepřetržité pohotovosti. Z dikce zákona vyplývá, že v okamžiku, kdy jenom tím držením zbraně souhlasím s tím, že se podřizuji těm povinnostem, tak pravděpodobně mám nepřetržitou službu sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně k tomu, že musím být připraven, že může přijít ten pokyn, já si vezmu tu vlastní zbraň a jdu plnit ty úkoly. Důsledkem tohoto zase může být zajištění proviantu a dalších materiálních nákladů, které podle mého názoru ten návrh neřeší. Důvodová zpráva se k těmto finančním nárokům, které z toho vyplývají, tváří velmi přezíravě.***