(11.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kolega Soukup ještě počká, protože se přihlásil pan poslanec Martin Novotný, také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Josef Novotný: Já jsem chtěl jenom v návaznosti na to, co řekl pan kolega Benešík, mu vznést takovou hypotetickou otázku, co by mu asi řekli ti obránci vlasti pocházející z Orla, kterých si všichni dnes vážíme, kdyby jim řekl, že se bránit nemohou, protože je to proti evropské směrnici.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému a nyní řádně přihlášený pan poslanec Zdeněk Soukup, připraví se pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Já děkuji za slovo. Dámy a pánové, můj osobní postoj ke zbraním je hodně negativní. Ba co víc, jsem, řekl bych, celoživotní pacifista. Návrh na ústavní zakotvení práva použít zbraň na obranu vlastní i na obranu státu ale podporuji. Co mne k tomu vede? Naprosto mimořádná a stále se vyhrocující bezpečnostní situace v celé Evropě. Myslím, že naprosto klíčové je položit si zásadní otázku: je v současné době stát schopen garantovat bezpečnost svým občanům? Více než neuspokojivou odpověď nám dávají děsivé události, jako byly teroristické útoky v Charlie Hebdo, v Beslanu, v Bruselu, Londýně, Paříži, je to téměř každodenní záležitost. Co nám stát nebo státy radí? Musíme si na to zvyknout prý, říkají. Na každodenní ohrožení života mého a mých dětí se popravdě řečeno blbě zvyká.
Ze zemí, kde mají najíždění auty do davu a útoky nožem téměř na denním pořádku, také často zaznívá: nenecháme se zastrašit, nenecháme si vzít způsob života, s holýma rukama. Trochu bezradná proklamace hodná tak stáda ovcí. Popravdě řečeno to, že stát při současném charakteru islamistických útoků nedokáže ochránit své občany, to je objektivní fakt. To by snad musel každému z nás přidělit jednoho policistu. A naše armáda, to je spíše expediční sbor. Sečteno a podtrženo: když stát neumí a vlastně ani nemůže ochránit své občany, musí jim dát možnost, aby se ochránili sami. To je fér. Pochopitelně za daných pravidel.
Chtěl bych se ještě vyjádřit k možnosti vytvářet nejrůznější obranné spolky. Armáda, musíme si přiznat, že neúspěšně, se to často konstatuje, pracuje s aktivními zálohami. Vedle toho celkem spontánně vznikají nejrůznější domobrany. Je vytvářen mýtus, že jsou to party potetovaných holohlavců s baseballovými pálkami a extremistickými názory. Já si myslím, že to nemusí být vždycky pravda. Mluvil jsem s několika takovými lidmi. Jsou to většinou bývalí vojáci, kteří působili na zahraničních misích. Ve vedení jejich sdružení je lékař. To hovoří za vše. Se zbraněmi umějí tito lidé zacházet velice dobře, jsou cvičeni ve stresových situacích. Mělo by se s nimi mluvit, podle mého názoru. Pokusme se nevnímat je jako domobranu, ale vnímat je jako iniciativu zdola. Jestli nám to slovo domobrana nevoní, mám návrh. Státem koordinovaná iniciativa tohoto typu se může stát národní gardou. Ta má své místo v obranné koncepci mnoha zemí, ke kterým vzhlížíme s obdivem a s úctou.
Já si myslím, že pro zajištění bezpečnosti budeme muset přijmout ještě řadu našich dalších legislativních opatření. V té souvislosti bych chtěl připomenout moji novelu zákona o církvích a náboženských společnostech. Novelu, která má dostat pod kontrolu státu kazatele netradičních církví ze zahraničí. Už rok leží v systému, dodnes se mi nepodařilo dostat ji na program. Se svými návrhy na přijímání preventivních opatření před divokou migrací a islamizací narážím občas na argument: vždyť se nás to zatím netýká. Uprchlická krize a zájem radikálních islamistů nás zatím míjí. K tomu bych chtěl říci jediné: až se nás to začne týkat, to už bude pozdě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Soukupovi. Nyní pan poslanec Jiří Zlatuška, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, u tohoto ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, respektive této novely, která je předkládána, mám trochu problém s částí toho tónu, který se ozývá zde v debatě. Jako ústřední bod zakotvení bezpečnosti České republiky vidím naši součást jako Evropské unie a to, že je tento zákon explicitně brát jako vymezování se proti Evropské unii, považuji osobně za větší ohrožení bezpečnosti České republiky do budoucna než cokoliv s tím, co je argumentováno v souvislosti se zbraněmi.
Na druhou stranu vidím pozitivní body v tomto návrhu. Ten jeden je, že v okamžiku, kdy zbraně jsou podřízeny explicitnímu plnění úkolů při zajišťování bezpečnosti České republiky v odstavci 2 toho příslušného článku a že se pod návrh této novely podepsala i řada komunistických poslanců, tak tím vidím i jasné poselství směrem k dalšímu prvku naší bezpečnosti, totiž NATO. Zajišťování bezpečnosti, tak jak je ve vazbě na armádu, a takhle je to stanoveno i v tom zákoně, který teď novelizujeme, má svou souvislost i s podřízením našich ozbrojených složek a spolupracujících osob, v tomhle případě vedení NATO. Takže všichni, kdo jdou na tezi, že pořízením si zbraně, která bude používána občany pro obranu, tak vlastně implicitně říkají, že jsou připraveni tady toto plnit v rámci těch dalších závazků, a toto samo o sobě považuji za docela cennou věc.
Další pozitivní krok, který v tom vidím a který zde kupodivu nebyl zmiňován, vidím pro státní rozpočet. Vzhledem k tomu, že se zde, pokud bude zákon v tomto znění přijat, tak se zde vytvoří velké množství zbraní, které v podřízení se tomuto zákonu budou určeny k zajišťování bezpečnosti. Bude to vlastně privátní investice občanů do vybavení ozbrojených složek, nebo sil, které s ozbrojenými složkami spolupracují, a ve vykazování naší dvouprocentní povinnosti HDP vzhledem k plnění závazku financování naší obrany v Severoatlantické obranné alianci bychom tedy mohli mít jeden sloupec veřejných investic a druhý privátních a součtem tady těchto dvou věcí bychom možná na nějakou dobu byli v černých číslech z hlediska závazku dvou procent HDP.
Vidím ale v tom zákoně, v tomhle návrhu, zároveň celou řadu problematických bodů i ústavního charakteru, které zde podle mého názoru nebyly vůbec zmíněny.
Zákon 234 o státní službě vymezuje v paragrafu 5 zabezpečování obrany státu jako službu, rozumí se službu v rámci vymezení zákona o státní službě. V okamžiku, kdy držení zbraní podle této novely zákona o bezpečnosti České republiky podřídíme plnění úkolů spojených s touto službou, tak tím přinejmenším vznikne dvojí skupina občanů s různými právy.
Lidé, kteří působí v zaměstnaneckém poměru nebo ve služebním poměru podle zákona o státní službě, přistupují na celou řadu omezení, mimo jiné omezení vykonávat mandát v orgánech, do které jsou volbami zvoleni. Musí si vybrat nad tím, jestli jsou třeba členy krajských zastupitelstev nebo poslanci, případně jestli působí v tom služebním vztahu vzhledem ke státu. Tímto se vytváří zákonem vymezená skupina občanů, kteří držením zbraní se přihlašují k tomu, že plní stejný druh úkolů, který jinak zajišťují podle zákona o státní službě občané v tom služebním poměru. A bylo by tedy namístě uvažovat i o tom, jak budou dále omezena obecná práva těch občanů, kteří takhle do závazku té služby vstoupí, například tedy omezením výkonu mandátu například v Poslanecké sněmovně, z titulu toho, že si někdo pořídí zbraň, kterou drží z tohoto titulu, proto, aby nebyl v rozdílném právním postavení vůči osobám v tom služebním poměru. ***