(10.50 hodin)
(pokračuje Chalupa)
Takže já to nevnímám jako symboliku. Já to vnímám - přijetí této novely je signál zejména pro naši veřejnost, pro naše občany, že tato Sněmovna je suverénem českého státu, a je to signál pro to, o čem jsme se tady také bavili několikrát, a to je vlastenectví. Jakým jiným způsobem chcete podnítit, zahájit diskusi, iniciovat jakési tyto formy sjednocení národa na některých základních principech? Takže proto si myslím, že bychom tu novelu měli odhlasovat.
Pokud jde o to právo, co tady někteří kolegové řekli. Ano, uznávám právo, že lidé mohou mít ruce v kapsách. Mohou předpokládat, že kolem každého z nás budou kroužit dva policisté v případě nebezpečí, na to mají právo. Ale stejné právo mají ti občané, kteří tu zbraň chtějí mít, jsou prověření. Jsou prověření daleko víc než jiné skupiny nebo jiné komunity. V tom vůbec nevidím žádný problém. A rozhodně nemám nic proti tomu - a to je to, co chci pochválit - že konečně vláda přistoupila k tomu, že Ministerstvu obrany zadala úkol, aby připravilo věcný návrh zákona o branných spolcích. Já tomu budu spíš říkat Svaz brannosti, tak jak ho pan Edvard Beneš svým dekretem ustanovil v roce 1947, tedy ne před válkou, ale po válce, protože vycházel z historických zkušeností v období druhé světové války. Takže tito lidé, pokud se budou chtít angažovat v tom branném spolku, protože jsou držiteli zbraní, naprosto super, rádi je tam přivítáme, budeme hledat způsoby, jakým způsobem je zapojit.
Pokud jde o další aktivity, tady to bylo řečeno. Není to samospásné. Samozřejmě že to není samospásné. Ale zase říkám, tato Sněmovna se chová poněkud pokrytecky, protože tři roky v této Sněmovně mluvím o tom, že se má zavést branná výchova do škol jako povinný předmět a až teprve teď, dva měsíce před volbami, najednou je to téma pro všechny politické strany, které najednou zjistily, že to chtějí také. Tři roky tady mluvím o založení nebo obnovení Svazu brannosti, opět celé tři roky nic, a teď tady vynakládáme takové úsilí jenom kvůli této novele. Mluvím tady o Integrovaném výcvikovém centru ve Vyškově, které by mělo přispět ke zvýšení schopností a výcviku bezpečnostních a branných složek. A není to samospásné. A rozhodně souhlasím i s panem kolegou Gabalem vaším prostřednictvím, že musíme vynaložit stejné, nebo ještě větší úsilí na to, aby Policie ČR, armáda, Celní správa a další byly lépe vybaveny, lépe vycvičeny, lépe připraveny plnit své úkoly v rámci bezpečnosti občanů ČR.
Takže vás všechny znovu vyzývám k přijetí této novely zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chalupovi. Byly mi doručeny omluvenky. A protože mi byla doručena omluvenka od 12.30 hodin i pana ministra Ivana Pilného, tak žádám předsedy koaličních poslaneckých klubů, aby zajistili některého z ministrů, nebo budu muset schůzi přerušit, abych dodržel jednací řád.
Tedy konstatuji omluvu pana ministra financí od 12.30 hodin. Dále se omlouvá od 16.15 hodin paní poslankyně Marie Benešová a mezi 12.30 a 19. hodinou pan poslanec Josef Hájek.
Ještě než dám slovo panu poslanci Raisovi, tak posečkám, až se dostaví některý z ministrů na zasedání, abych dodržel jednací řád. Vzhledem k tomu, že tady nemám předsedu klubu hnutí ANO ani KDU-ČSL, kolega Sklenák už asi šel někoho shánět... (Hlas z pléna.) Ne, bývalí ministři mi nestačí. Mně by mohl stačit, ale jednacímu řádu to nevyhoví. (Potlesk z řad poslanců KSČM.) Ano, tak máme tady jednoho z místopředsedů vlády.
Prosím, můžeme pokračovat vystoupením pana poslance Karla Raise. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se kolega Soukup. Prosím.
Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře. Budu respektovat tlak na snížení času. Možná bych se dostal do technické poznámky, ale pro jistotu to beru jako normální příspěvek.
Část naší Poslanecké sněmovny nedávno odmítla zakotvit tradiční evropské kulturní hodnoty a tradice humanismu, které vycházejí z antického a židovsko-křesťanského duchovního odkazu. Vzpomeňme například nepřijetí pozměňovacího návrhu k novele školského zákona. Nyní část Poslanecké sněmovny, možná titíž poslanci, odmítají důležitou novelu ústavního zákona o bezpečnosti, která je reakcí na zbraňovou směrnici EU. Je to náhoda? Domnívám se, že nejenom filozofii života, hodnoty života, ale i vlastní společnost, ve které žijeme, si musíme chránit.
Historie nás mnohokrát poučila, že přejímání názorů přicházejících ať již ze Západu, či z Východu přinesla často problémy někdy i katastrofického rozsahu. A co vidíme dnes? Co se po nás chce? Tak zaprvé, zbavme se svých morálních zásad, které vycházejí z evropských a starých českých tradic, při současném našem ozbrojení, a také se po nás chce dodržovat dohody EU, které jsme podepsali, zejména dohodu o volném pohybu osob mnohdy neznámého původu, které jsou svou podstatou orientovány proti civilizovanému lidstvu.
K této věci mi dovolte osobní reakci. Odmítání základních filozofických principů, na kterých vyrostla a byla postavena naše společnost, při současném pseudodobrovolném ozbrojení části společnosti, je cesta do pekel. Proto považuji za svou povinnost se vyjádřit, a to kladně, k uvedené novele ústavního zákona o bezpečnosti. Za poslední tři roky, a to je jeden z důvodů, proč tady vystupuji, je také ten, že za poslední tři roky jen málokterý návrh zákona vzbudil v Jihomoravském kraji, jehož jsem poslanec, tak velkou, a zdůrazňuji, téměř jednoznačně kladnou reakci, jako je tady tento návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti. A současně titíž lidé odmítají odzbrojovací směrnici EU. Už hodně toho tady padlo, těch údajů, takže to bych už ponechal bokem. Čili víceméně jsme zvolení zástupci lidí v regionech a musíme prostě respektovat, měli bychom respektovat, a pokud je to v souladu s naším vnitřním přesvědčením, tak pak s tím nemám samozřejmě problém. Čili doporučuji přijetí novely. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi. Nyní je faktická poznámka pana poslance Benešíka a stále je připraven kolega Zdeněk Soukup. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já vím, že tady už bylo několik historických exkurzů, každopádně zazněla tady spousta věcí ohledně mé strany a mně osobně. Já bych jenom chtěl jednu takovou malou připomínku, možná někteří z vás to neznají. Politické strany dneska zakládají think tank, své instituce, které jim mají pomáhat formovat svůj program. V době první republiky v roce 1919 vznikla KDU, respektive ČSL jako Československá strana lidová. Také byla později zřízena tělovýchovná instituce Orel. A ta právě měla připravit mladé lidi na to, aby byli bojeschopní, aby byli schopní fyzicky bránit svoji vlast. Poté co se dostal k moci Hitler, aktivita tělovýchovné jednoty Orel patřící pod křídla Československé strany lidové byla zintenzivněna, a to proto, aby byli mladí lidé schopni bránit svoji vlast. Jak to dopadlo, všichni víme.
Nicméně nedávno jsme si připomněli také výročí atentátu na Heydricha. Dva z těchto parašutistů, z těchto hrdinů naší vlasti, byli právě odchovanci Orla, organizace Československé strany lidové.
Čili jenom bych chtěl připomenout, když někdo tady říká, že se křižujeme a poléváme svěcenou vodou před volbami, že moje strana, ke které patřím, a patřím k ní už poměrně dlouho, udělala pro obranu vlasti toto! Děkuji. ***