(10.40 hodin)
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, také jsem držitelem legální zbraně a jsem rozhodnutý pro tuto předlohu hlasovat. Ovšem když tady sleduji a poslouchám ty vaše předvolební tanečky, tak se mi to tlačítko bude mačkat hodně těžko. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Pokračujeme v rozpravě. S přednostním právem vystoupí pan ministr Ivan Pilný. Připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené koaliční poslankyně a poslanci, já bych vás zcela vážně vyzval, abyste přestali obstruovat vládní koaliční návrhy. Včera jste podléhali neodolatelnému nutkání vystupovat k zákonu o pobytu cizinců a dnes k tomuto zákonu. Včera spadla pod stůl celá řada zákonů, nejen zákony Ministerstva financí, ale také kariérní řád a další věci.
Dnes je 10 hodin 40 minut, je tady celá řada zákonů, které jsou podstatně, podstatně důležitější pro většinu občanů této země, a tato Sněmovna už ve svém funkčním období má zatraceně málo času. Takže bych vás rád vyzval k tomu, abyste respektovali to, co je důležité pro většinu občanů, a ne zbytečně obstruovali. Když se podívám na seznam vystupujících, jsou to samí koaliční poslanci. Prosím, neobstruujte vládní zákony. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilnému. Vyvolal dvě faktické poznámky - pana poslance Michala Kučery a pana poslance Gabala. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Můžu se samozřejmě usmívat nad tím, jak si tady navzájem koaliční poslanci vyřizují účty.
Nicméně na konto mého předřečníka, pana ministra financí Pilného. Pan ministře, víte, tato Sněmovna neobstruuje jenom koaliční zákony. Bohužel obstruuje i zákony, které navrhuje opozice. Leží tady tři roky zákony, které se vůbec nedostaly na program projednávání, opozice. (Důrazně:) A pane poslanče Pilný, to je vaše chyba, vaší koalice, vašeho hnutí, ČSSD a lidovců, že jsme nebyli schopni - ne že je schválit, ale my je jsme nebyli schopni ani projednat. Je to vaše ostuda a vaše hanba!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Další faktické poznámky máme - pana poslance Gabala, Blažka a Bendu. Pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Chtěl jsem jenom říct, že v reakci na vystoupení pana ministra financí jsem se odhlásil z vystoupení. Děkuji, má pravdu. (Poslanec Faltýnek v lavici: Výborně!)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Pavel Blažek. Připraví se kolega Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Blažek: Já bych v reakci na pana ministra financí trošku protestoval proti něčemu, čemu já říkám takový ten politický ekonomismus. To jsou věty typu, že nejpodstatnější zákon roku je zákon o státním rozpočtu, že dneska zákony o působnosti orgánů, správa daní atd., jsou kdovíjak důležité. A my se tady bavíme o novele Ústavy, to znamená základního dokumentu tohoto státu, podle kterého fungují úplně všechny ty úřady. Čili že je ta debata o Ústavě dlouhá - nemůžeme říci, že to je nějaká debata, která je zbytečná, a tamty běžné zákony jsou podstatnější. Fakt je to politický ekonomismus.
A já vám řeknu, nerad to teď řeknu, ale jeden příklad. Kdykoliv slyším o státním rozpočtu a ekonomických zákonech - prosím vás, norimberské zákony ovlivnily dějiny tohohle světa mnohem více než státní rozpočet a jakékoli ekonomické zákony německé Říše z roku 1933. Ústava, to je něco podobného. A fakt mě nerozčilujte tím, že bavit se o Ústavě dlouho nemá smysl. No samozřejmě že má. Naopak bych řekl, že když vidím správu daní, tak v podstatě ani nevím, jestli se svět zboří, když to dneska nebude. Samozřejmě že se nezboří.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pan poslanec Benda nyní. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, také mě vyprovokoval pan ministr financí. Čím jsem ve Sněmovně déle, tím více věřím starému britskému přísloví Žádný člověk si nemůže být jist svým životem, majetkem ani svobodou, dokud parlament zasedá. Teď jsem se koukal do návrhu programu, máme tam 21 návrhů zákonů ve druhém čtení, 51 ve třetím čtení. Jmenujte mi, pane ministře, aspoň jeden jediný z nich, který má nějaký pozitivní dopad na občany, a kde se něco stane, kdyby nebyl přijat. Já jsem tam žádný takový nenašel.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana poslance Chalupy, připraví se pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, nejprve tady bylo odvolávání se na Ústavu a na další věci, tak já vám přečtu to, co řekl Tomáš Garrigue Masaryk: Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka. Když už jeden z nás dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl. To vystihuje celkem dost a jsou to jisté tradice, ke kterým bychom se měli obracet.
Pak vám přečtu článek 3 alianční smlouvy NATO. Ten říká: Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí - to slovo svépomocí je důležité - a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální - opět zdůrazňuji slovo individuální - i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. A otázka, na kterou mi doposud ještě nikdo neodpověděl, je, jestli směrnice Evropské unie není v rozporu s tímto článkem 3 alianční smlouvy NATO, kde je 27 aliančních států Evropy. Takže to jenom k tomu, jak se máme starat o vlastní i kolektivní obranu.
Nyní k tomu, o čem je dnešní meritum jednání. Takže přes počáteční rozpaky v době, kdy byla předložena novela zákona, tak jsem si nebyl jist, zda tu novelu podpořím. V této chvíli jsem si jist, že ji podpořím, a vyzývám k tomu všechny poslance této Sněmovny. Vynaložil jsem dost velké úsilí na to, abych se seznámil s názory jak pro, tak proti, seznámil se s názory komunity držitelů zbraní České republiky, a nejsem pod žádným tlakem, jestli mě podpoří, nepodpoří. Nebudu se chovat tak, jako když jsme byli pod tlakem u Rekonstrukce státu. Dospěl jsem k tomu proto, protože argumenty, které jsou pro přijetí novely, jsou natolik závažné a silné, že nemám s tím nejmenší problém, co se týká mého svědomí.
Tady se bavíme o tom, jestli je to nějaký symbol. Ano, je to symbol. Je to symbol vzkazu do Evropské unie, že tohle je Česká republika, že máme jistou suverenitu. Stejné signály nebo symboly budou další. Symbolika je i v nepřijetí kvót. Symbolika je i v odmítnutí neprojednání bezpečnostním výborem předložené antidiskriminační směrnice Evropské unie. Symbolika je v uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Symbolika je i v uznání genocidy arménského lidu ze strany Osmanské říše. A budou podle mne další symboliky. A čím dříve si Evropská unie a pánové v Evropském parlamentu a Evropské komisi uvědomí, že takto rozhodně Evropskou unii nesjednotí, tím lépe pro nás pro všechny.
Tady bylo řečeno, že náš zákon o zbraních je nejlepší na světě. To jenom doplním to, co jsem řekl o Evropské unii. Je s podivem, že Evropská unie to zcela programově nevzala v úvahu. A nejenom nevzala v úvahu, ale totálně ignorovala, protože to svědčí o tom, že osazenstvo Evropského parlamentu je, co se týká bezpečnostní a obranné problematiky, naprosto nekompetentní. A vidíme to nejenom v tomto, ale vidíme to v ochraně schengenského prostoru, k tomu, jak se řeší Frontex, a v dalších věcech. Takže pokud nás chce někdo z Evropské unie poučovat, měl by si zamést nejdříve před vlastním prahem a opatřit si skutečné odborníky na věci, které se týkají bezpečnosti evropských občanů.
Je pravdou to, co tady bylo řečeno, že z celkového počtu 600 milionů obyvatel Evropské unie to vypadá, že 590 milionům obyvatel je to jedno. Ale to je jenom zdání, protože i co se týká velení NATO, i národních politiků, dochází k čím dál většímu uvědomování si situace, kdy od roku 1989 v celé Evropské unii skončilo řešení problematiky, kterou jsme nazývali civilní obranou. V celé Evropské unii nikdo neprovádí přípravu obyvatel na krizové situace, brannou výchovu a další a další věci. A my tady mluvíme o tom, že se chceme bránit nějakému potenciálnímu nepříteli? S těmi armádami, které jsou podstřeleny, co se týká rozpočtů? Deficit jenom v naší armádě, tak jak jsme to zjistili na poslední konferenci, je skoro 390 miliard korun. Za pětadvacet let jsme dospěli tady k tomu závěru. ***