(9.30 hodin)
(pokračuje Váňa)

Tento zákon je myšlen spíše do budoucnosti. Jak jsem již říkal na začátku, teď problémy vlastně nemáme. V České republice se dokonce ani trestná činnost nepáchá se zbraněmi, ani legálně drženými, ani nelegálně drženými. Jsou to ojedinělé případy v podstatě v řádech promile z počtu všech trestných činů. Ale budoucnost takto zářná a růžová být nemusí, a proto by bylo dobré se na ni připravit.

Ten zákon, který bychom měli dnes schválit, vytváří rámec. Sám o sobě nic neřeší, to si přiznejme. Sám o sobě nic neřeší. Je to pouze rámec, který ani nevyzývá občany, aby se ozbrojovali, ani nijak nezjednodušuje přístup ke zbraním, nebo dokonce k jejich použití. Nic takového v tom zákoně není.

Ten zákon rozhodně také není na úrovni amerického dodatku ústavy. Ten je ze zcela jiných účelů a je neomezitelný, kdežto v tomto zákoně přímo říkáme, kdy zákonem to právo vlastnit zbraně můžeme omezit. Není přípustný vznik žádných milicí, ani v tom smyslu ozbrojených skupin politických stran, to samozřejmě už vůbec ne v této době a na tomto místě, ale ani ve smyslu nějakých domobran a podobných věcí, které by nebyly pod kontrolou státu. To tento zákon výslovně zakazuje, nedovoluje.

Ale do budoucna. Vy jistě víte, že Ministerstvo obrany již pracuje na systému, který je zatím pracovně nazýván branné spolky. Tedy aby se občané mohli zapojovat do obrany této země tak, jak již nyní mohou v rámci aktivních záloh, ale ta možnost bude rozšířena a intenzivnější. A podobně v té oblasti bezpečnosti, kdy i Ministerstvo vnitra připravuje systém možností pro občany, jak se zapojit do zajišťování bezpečnosti.

A přiznejme si, že zvýšit bezpečnost této země můžeme každý, nejenom ten, kdo má zbraň, ale každý. Už třeba jenom tím, že budeme znát, jak se chovat v mimořádných událostech - při povodních, při požárech, ale třeba i při teroristickém útoku. A každý občan této země by měl vědět, jak se zachovat v takovéto situaci a nezatěžovat třeba bezpečnostní systém, který potom bude řešit ty skutečné hrozby a nebude se muset starat o bezpečí každého zvlášť. Protože ačkoliv zajištění bezpečnosti a obrany státu je samozřejmě základní úlohou státu a stát na to nijak nerezignuje, zároveň ale musíme otevřeně říct, že zajistit bezpečí každého v každou vteřinu na každém místě prostě není možné.

Každý člověk musí přemýšlet nad svým životem a nad tím, zda to, co dělá, tam, kde chodí, s kým se stýká, je nebo není bezpečné. A tak jako když se vám něco stane, když si zlomíte nohu nebo se pořežete, tak si poskytnete první pomoc a potom jistě přijede záchranná služba s lékařem, se zdravotníky a poskytne vám tu pomoc odbornou, tak jako když u vás začne hořet pánev na sporáku a vy se ji pokusíte uhasit - možná máte doma i hasicí přístroj, ale hodně lidí ho nemá - a teprve potom, když to nezvládnete, přijedou hasiči a zachrání vás, tak stejně to platí i v té bezpečnosti. Každý by měl mít právo a možnost se bránit sám, a samozřejmě že mu přijede na pomoc policie, to nikdo nezpochybňuje.

Takže já bych byl velmi rád a vděčný, kdyby dnes Poslanecká sněmovna ve třetím čtení návrh této novely zákona o bezpečnosti České republiky přijala. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Krásné dopoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Ušli jsme obrovský kus cesty a jsem velmi ráda, že se novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky dnes projednává ve svém třetím čtení a bude možné důstojně završit legislativní proces v Poslanecké sněmovně Parlamentu, na který legální držitelé zbraní s napětím čekají.

Podle jednání výborů Poslanecké sněmovny je většina parlamentních stran napříč politickým spektrem pro přijetí této novely ústavního zákona. A jsem i velmi potěšena a děkuji za to, že se nám předkladatelům tohoto návrhu podařilo rozptýlit řadu pochybností velké části odpůrců tohoto návrhu a že v obou výborech se našla většinová podpora.

Při představení této novely veřejnosti propukla poměrně veliká hysterie ze strany některých médií, která, ačkoliv samotné problematice bohužel mnohdy nerozuměla, ráda se vyjadřovala v duchu, že bude možné zastřelit teroristu, budou se rozdávat zbraně, vzniká český dodatek Ústavy jako v USA, že stát rezignoval na ochranu vlastních občanů, český Divoký západ, že tady vzniká prostor pro domobrany a lidové milice a lidé že si budou moci vzít výkon spravedlnosti do vlastních rukou, a tak dále a tak dále a tak dále.

Domnívám se, že řada věcí byla nakonec veřejnosti vysvětlena, uvedena na pravou míru a že již skončilo období neoprávněných útoků na legální držitele zbraní, kteří se jasně a legitimně staví proti implementaci směrnice Evropské unie o zbraních, která je absolutně restriktivní a jejímž dalším zpřísňováním v budoucnu se nikdo Bruselu už ani netají. Tohle je jenom začátek.

Jak jsem již řekla při projednávání návrhu v prvním čtení, předložená novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je symbolem a deklarací důvěry státu v legální držitele zbraní a respektování jejich práva při splnění zákonných podmínek zbraň získat, zbraň vlastnit, zbraň nosit pro ochranu svou i svého okolí. Zároveň se jedná o pomyslný opěrný bod, ze kterého můžeme vycházet při dalších úpravách zákona o zbraních, které mohou zmírnit negativní dopady směrnice Evropské unie.

Otevřeně si přiznejme, že tato novela nepovede k zastavení absurdní zbraňové směrnice Evropské unie, ale je určitým prvním krokem, aby největší nesmysly v ní obsažené nezasáhly legální držitele zbraní. Jak jistě víte, Evropská unie je založena na několika pilířích různých politik. Jedním z nich je pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost států. Přesto lze vnitřní bezpečnost považovat za výsostné pole každé země a je jenom na nás, jakým způsobem si naši bezpečnost a obranu vybudujeme a jak chceme chránit naše občany. Pokud se bude chtít legálně ozbrojený občan stát v budoucnu aktivní součástí bezpečnosti země, měl by mít k tomu možnost a v takovém případě je dle mého názoru částečně vyňat z dopadů směrnice. Už o tom hovořil pan předseda bezpečnostního výboru Váňa. Nutno podotknout, že směrnice v tomto znění, která byla nakonec přijata, vůbec neměla vzniknout. A naše vláda se měla od začátku proti ní s plnou vahou postavit místo toho, aby několik měsíců jenom přešlapovala na místě. Následná aktivita nám byla v konečném důsledku už pak bohužel na nic.

Jako jedna z navrhovatelek tohoto zákona jsem si dobře vědoma potřebnosti takovéhoto kroku, ačkoliv tato novela, jak říkám, absolutně v tom úplném pojetí přijetí směrnice Evropské unie nezabrání. Usnadní nám to ale určitě projednávání před Evropským soudním dvorem.

Dovolím si zmínit alespoň jednu z mnoha věcí, které, mám pocit, že jsou zároveň nevědomky, ale možná účelově upozaďovány. Už i na těch dvou čteních tady i z té naší debaty bylo jasné, že se hlavně točíme kolem délky zbraní, kolem zásobníků a že neřešíme to podstatné pro milovníky vojenské historie, pro naše muzea, pro lidi, kteří se nějakým způsobem tady podílejí na připomínání historie a historických zbraní. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP