(9.40 hodin)
(pokračuje Černochová)
Nově se totiž budou muset registrovat i znehodnocené zbraně, zbraně poplašné a signální a také reprodukce historických zbraní, pokud se jedná o jedno- nebo dvouranné tzv. předovky. Tato zmíněná nutnost registrace dosud volně držených zbraní, s nimiž je spojeno pouze minimální bezpečnostní riziko - a mimochodem, Česká republika skutečně byla velmi dopředu s režimem znehodnocování zbraní - možná, kdyby se stejným způsobem jako v České republice znehodnocovaly zbraně jinde v Evropě, tak tady vůbec nebyl problém. Bohužel některé země zaspaly, a se pak, jak už to ta bývá, na základě principu kolektivní viny řekne, že se znehodnocují zbraně špatně všude, přitom to není pravda.
Moderní reprodukce historických zbraní. To je věc, u které bych se chtěla zastavit, protože tady skutečně dochází k naprosté absurditě, že se tato směrnice bude dotýkat historických replik nebo původních historických zbraní. A když jsem zjišťovala nějaká čísla, kolika lidí by se to mohlo dotknout, tak si představte, že to bude číslo 11 350 reenactorů. A tahle směrnice zasahuje soukromý a klubový majetek odhadem v hodnotě přes 450 mil. korun. A to nemluvím o kulturních hodnotách, o historických konsekvencích. Mluvím jenom o lidech v tuto chvíli a o penězích, ale považuji za důležité, aby to tady takto zaznělo.
Řada z nás jezdí na různé historické přehlídky, někdy i jako komunální politici na nich přímo participujeme ať už jako starostové, hejtmani, primátoři. A nevím, jestli nám dochází to, že vlastně se nově v případě, že by se implementovala tato směrnice, tak např. u rekonstrukce bitvy tří císařů u Slavkova, kde každoročně tato rekonstrukce bitvy probíhá, je tam vždy několik desítek tisíc lidí, kteří jsou nadšeni z toho, že se mohou podívat na nadšence v uniformách a připomenout si historii napoleonských válek, takže možná po implementaci této směrnice místo dobových pušek budou mít košťata? Už jsme to viděli ve Francii, kde se také francouzští vojáci ve starých uniformách účastnili jedné historické bitvy s košťaty v ruce.
Tohle přece, vážené kolegyně a kolegové, nemůžeme dopustit. Nemůžeme dopustit to, že naše kulturní bohatství, spousta muzeí, která jsou v každém regionu, v každém kraji by měla obrovský problém v podobě toho, že by si fyzické osoby musely opatřovat zbrojní průkaz a tyto zbraně by se musely registrovat. Umíte si představit registraci děla z napoleonských válek včetně jeho ukládání do předepsaného trezoru? Toto všechno v té absurdní směrnici je.
Jak uvádí samotné Ministerstvo vnitra, bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi, tedy se zbraněmi znehodnocenými, tedy s železem, které je na zdi, zbraněmi poplašnými a signálními a také s reprodukcemi historických zbraní, tak bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi jsou naprosto minimální a lze je efektivně řešit nikoliv administrativní povinností registrace, ale stanovením konkrétních technických specifikací. Tato opatření povedou k významné administrativní zátěži orgánů státu. Je to agenda civilní správy v oblasti zbraní. Ta by mohla, pokud jde o počet evidovaných zbraní, narůst až o 50 %! 50 % nárůst agendy! Chce tato vláda být skutečně alespoň na konci volebního období vládou, která nechce ještě více byrokraticky zatěžovat státní aparát? Doufám, že ano.
Na druhé straně lze odhadovat, že významný počet těchto zbraní nebude vůbec k registraci přinesen jejich držiteli např. v obavě z dalšího zpřísňování z důvodu prostého vzdoru, lidského vzdoru a protestu vůči této nové regulaci nebo z důvodu neinformovanosti. Tyto osoby tak budou opět z bezpečnostně naprosto irelevantních důvodů vystaveny riziku právních sankcí včetně možného trestněprávního postihu.
Nevidím problém v tom, aby demokratický stát deklaroval prostřednictvím své ústavy právo občanů na legální držbu zbraní, pokud legislativní rámec držby zbraní dostatečně zaručuje, že držitelé zbraní budou bezúhonné, svéprávné, náležitě kvalifikované a poučené osoby, čemuž náš právní řád takřka bez chyby odpovídá. To znamená, že tady v tomto ohledu vůbec není třeba nic měnit. Nikdo, ani nadnárodní či mezivládní instituce, nám nemá právo diktovat, suverénnímu demokratickému státu, jakým způsobem chce zajišťovat svou obranu a svou bezpečnost, jakou důvěru má projevovat vůči svým prověřeným a bezúhonným občanům.
Naše historická zkušenost je jiná než v jiných zemích západní Evropy, a přesto je možnost držet zbraň, a to po splnění všech zákonných podmínek, pro svoji bezpečnost právem každého občana České republiky. Není žádný důvod na této skutečnosti nic měnit, zvlášť s ohledem na to, že s praxí legální držby zbraní v naší zemi dosud nebyly žádné problémy. Samozřejmě ano, pamatujeme si i několik málo excesů, ale skutečně je to minimum. A když jsem viděla tu aktuální statistiku Ministerstva vnitra, tak kolegyně a kolegové, mám pro vás dobrou zprávu - počet trestných činů spáchaných legálními držiteli zbraní za rok 2016 klesl! My tady pořád uvádíme číslo 0,06, ale to číslo je teď 0,047 nebo něco kolem 0,05! Což i kdyby to bylo těch 0,06, tak je to skutečně zanedbatelné číslo.
Zákaz legální držby zbraní je a byl v mnoha případech součástí projevu nedemokratických a totalitních režimů, které tak eliminují případnou hrozbu nevole svých občanů s jejich perzekucí. Ani v době nesvobody nebyla řada občanů ochotná se své zbraně vzdát a vydat ji státu, a to pod rizikem daleko tvrdších sankcí - popravy, vyvraždění celých rodin atd. To je důkaz, že nepřiměřené restrikce povedou k jedinému - přechodu držitelů zbraní do ilegality, nárůstu černého trhu, ztrátě kontroly nad zbraněmi.
Nízká kriminalita s legálně drženou střelnou zbraní je argumentem, proč k žádné restrikci nepřistupovat. Drakonická regulace legálního držení zbraní nevede k zabránění teroristickým útokům a k zajištění větší bezpečnosti. Naopak - a říkám to opakovaně - dává teroristům ještě více prostoru.
Ozbrojené složky státu nemohou být vždy a všude, a to i kdybychom měli mnohonásobně více policistů, než je tomu dnes. Mezi ozbrojenými a bezpečnostními složkami a sbory s legálními držiteli zbraní by měla fungovat určitá symbióza a důvěra, případně se může rozvíjet i spolupráce mezi nimi navzájem, tak jak o tom hovořili mí předřečníci v případě branných spolků nebo spolků, které by se měly zabývat agendou spojenou s integrovaným záchranným systémem. A není ani pravdou, že každý policista, při vší úctě k nim, je lépe vycvičen v zacházení se zbraní než například některý vycvičený civilní držitel legální zbraně. Taková je prostě realita a my, kteří občas na ty střelnice chodíme, toto víme a vidíme na vlastní oči. ***