(17.20 hodin)
Poslankyně Jana Pastuchová: Já děkuji. Lekla jsem se, že jsem si nepodala přihlášku. Je to z minula. Nicméně já nemohu souhlasit až tak se svým kolegou, prostřednictvím vaším, panem předsedou z výboru pro sociální politiku, že všechny pozměňovací návrhy, které se probíraly na výboru pro sociální politiku, jsou ty, které by ten zákoník práce zlepšily. To v žádném případě. A mrzí mě, že nás tam nebylo dostatek k tomu, aby některé byly zamítnuty. Věřím, že některé se nám podaří zamítnout při hlasování ve třetím čtení.
Dovolte mi, abych se já vyjádřila k pozměňovacímu návrhu, který načtu v podrobné rozpravě. Je to vlastně návrh také hodně komentovaný ze strany zaměstnavatelů. Jde o úschovu jízdních kol na pracovišti.
Toto právo zaměstnanců bylo do roku 2006 zakotveno v předchozím zákoníku práce. Ten můj pozměňovací návrh tedy nepřináší nic nového a nevyzkoušeného. Po roce 2007 někteří zaměstnavatelé parkování kol na pracovišti dále umožňují, ale někteří nikoliv. Mám za to, že jízda na kole do práce je celospolečensky prospěšná a že by měl mít právo na to každý. Doprava na kole je v dnešní době mnohdy časově srovnatelná, či dokonce rychlejší než jízda automobilem nebo hromadnou dopravou. Zároveň je daleko levnější. Neplatíme za benzin, neplatíme za jízdenku. Nemusíme čekat v kolonách. O zdravotních benefitech jako takových nemusím nikomu nic říkat. Je to pravidelný pohyb. Do práce přijedeme optimističtí, naladění a může se to promítnout i v produktivitě práce. Právě místo parkování může hrát někdy i zásadní roli ve výběru způsobu dopravy a myslím si, že každý by měl tu možnost volby mít.
Tento pozměňovací návrh by mohl zlepšit podmínky dopravy. Myslím si, že výhody dopravy na kole si to zaslouží. A já, až načtu tento pozměňovací návrh, tak vás budu prosit ve třetím čtení o jeho podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové. Dále se připraví paní poslankyně Jana Hnyková, kterou požádám o vystoupení. A připraví se paní kolegyně Zuzana Kailová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, než se vrhnu na své pozměňující návrhy, dovolím si zareagovat na své předřečníky. Já si myslím, že pozměňující návrhy, které byly načteny na výboru pro sociální politiku, byly načteny v zájmu zaměstnanců. A myslím si, že ty oprávněné požadavky zaměstnanců jsou oprávněné. A já jenom chci připomenout, tady v Poslanecké sněmovně vidím kolegy a slyšela jsem jejich poznámky, když to tady odůvodňoval pan předseda Zavadil, co se týká zaměstnanců. Velmi mě to mrzí. My jsme tady přece přijali řadu věcí ve prospěch zaměstnavatelů a mrzí mě někdy i výroky vás kolegů, kteří právě - musím říct ošklivě - plivete na zaměstnance. Odvádějí práci ve prospěch zaměstnavatelů a myslím si, že si zaslouží, aby jejich práva zde byla hájena také. Takže to jenom v úvodu.
Dovolila bych si vás seznámit se svými pozměňujícími návrhy. Pokud se k nim ve třetím čtení přikloníte a vyslovíte s nimi souhlas, budu moc ráda.
V prvním pozměňujícím návrhu se snažím zabránit diskriminaci zaměstnanců, a to v § 16 odst. 2. Vím, že jsem tento pozměňující návrh zde již načetla v rámci zákona o zaměstnanosti, ale protože to ještě nebylo jaksi projednáno v Senátu a nevíme, v jaké podobě se nám vrátí novela zákona o zaměstnanosti zpátky, dovolím si přesto ještě tento pozměňující návrh v rámci diskriminace načíst i u zákoníku práce.
Jsem přesvědčena, že současná právní úprava týkající se ochrany zaměstnance před diskriminací je nedostatečná. Ostatně to není pouze můj názor. Česká republika díky tomu čelí problémům při plnění mezinárodních závazků vyplývajících z úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v rámci kontrolního mechanismu Mezinárodní organizace práce. Mnou navrhovaná úprava navrací zpět do zákona nad rámec antidiskriminačního zákona, na který se zákoník práce v současné chvíli odvolává jakožto na jediný zdroj výčtu možných diskriminačních důvodů, ještě další důvody diskriminace, a to především rodinný stav, příslušnost k politickým stranám a členství v odborové organizaci, stejně jako členství v organizaci zaměstnavatelů. Uvedením rodinného stavu, sociálního původu, případně majetku a povinností k rodině jako diskriminačních důvodů dojde k přímému rozšíření ochrany i na situace, kdy by mělo být se zaměstnanci nerovně zacházeno z důvodu rodičovství, příslušnosti k preferovanému rodu z důvodu majetkového stavu, původu v určité sociální vrstvě apod. Rovněž dojde k zákazu nerovného zacházení s ohledem na to, jsou-li zaměstnanci ženatí, vdané, ovdovělý, bezdětní nebo chtějí-li mít děti. Zároveň tento paragraf týkající se diskriminace ve stejném znění vkládám prostřednictvím zákoníku práce do zákona o zaměstnanosti, a to do § 4 odst. 2.
V druhém pozměňujícím návrhu upravuji § 24, ve kterém se upravují pravidla pro vyjednávání o kolektivní smlouvě. Díky tomu, že Ústavní soud v roce 2008 zrušil svým nálezem uplatnění majority při vyjednávání se zaměstnavatelem v momentě, kdy existuje v organizaci více než jedna odborová organizace, vzniklo v mnoha podnicích a organizacích vakuum, ve kterém není možno uzavřít novou kolektivní smlouvu. V praxi nastal problém v tom, že sebemenší odborová organizace působící v daném podniku společně s jinou, mnohdy nepoměrně větší organizací je schopna svým nesouhlasným stanoviskem zabránit podpisu kolektivní smlouvy. Poškození tak jsou všichni zaměstnanci. Tedy i ti, kteří jsou sdruženi v druhé organizaci. Jakákoliv malá odborová organizace má dnes možnost zablokovat kolektivní vyjednávání směřující k uzavření kolektivní smlouvy u zaměstnavatele i proti vůli naprosté většiny zaměstnanců. Pokud zaměstnavatel najde hrstku svých věrných, oni společně založí vlastní organizaci, která potom následně vetuje veškeré snahy o uzavření nové kolektivní smlouvy.
Pozměňující návrh směřuje k posílení postavení odborových organizací s největším počtem členů během vyjednávání o nové kolektivní smlouvě se zaměstnavatelem. Zároveň však doplňuje postup, který umožní brát v zřetel na zájmy menších odborových organizací, tak jak s tím počítal Ústavní soud ve svém nálezu, v němž shledal předchozí právní úpravu za nedostatečnou. Mnou navrhovaná úprava by se uplatnila v momentě, kdy se odborové organizace neshodnou na postupu při uzavírání kolektivní smlouvy. V takovém případě je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele. Díky novému právu ostatních odborových organizací na informování o zahájení kolektivního vyjednávání a projednání předloženého a závěrečného návrhu se zaměstnavatelem je zaručeno, že zaměstnavatel nemůže ostatní odborové organizace obcházet. ***