(10.30 hodin)
(pokračuje Stropnický)
Koho jsem si já mohl vybrat? Já bych si nejraději přišel na Ministerstvo obrany, kde by byl báječný náčelník Vojenské policie, kde by byl skvělý a ničím nezkompromitovaný ředitel Vojenského zpravodajství. Prostě to tak nebylo. A nebylo to tak rozhodně mou vinou. Tak jsem si prostě ty lidi hledal a nebylo to vůbec snadné. Víte sami, že to není snadné. Že jsem se mohl obklopit náměstky. Ano, Česká republika se hemží lidmi, kteří půjdou za 80 tisíc hrubého podepisovat smlouvy za miliardy. Tak takových opravdu tady nenajdete tolik. Ti lidé mají obrovskou odpovědnost, jsou pod obrovským drobnohledem a líčit to tady jako nějaký personální trh je naivní, anebo prostě zase lživé. Nemohu si pomoct.
Čtyři miliardy že tlačíme před sebou. Je to úplně běžné. Podívejte se, co nevyčerpaly jiné rezorty, ale protože to je praxe rozpočtová! A vy to velmi dobře víte. Něco se podařilo, bylo to v určité fázi předjednání. Ty peníze nikam nespadnou, my o ně nepřijdeme.
A teď už, abych byl konkrétní. Vy víte, že jsme pořizovali letištní radiolokátory za tři čtvrtě miliardy, vy víte, že máme 20 pandurů podepsaných, vy víte, že jsme těsně před podpisem na mobilní radiolokátory za 3,5 miliardy, vy patrně víte, že jsme uzavřeli dlouhodobý kontrakt na dodávku munice české výroby za 4,5 miliardy. Těch věcí je celá řada. Prosím, nemluvte tady tím tónem a s tou mírou falešného pesimismu, který jste tady zvolili!
Nevím, jestli bychom se skutečně ale neměli vrátit k tomu materiálu, kvůli kterému snad jsme prvotně dneska tady. Nevím, jestli jsem si stačil zaznamenat to moře otázek. Mě to trošku překvapuje, se vám přiznám, protože jsem myslel - a ne si myslel, jsem přesvědčen a měl jsem o tom i zprávy, že novela byla velmi podrobně a opakovaně prodiskutována, a tak mě trošku překvapuje, že je tam tolik toho. Víte, nebylo by nic snazšího než mít báječnou dvěstědvacetjedničku a prostě ji jenom vytáhnout ze šuplete a prostě podstupovat podle ní, ale neměli jsme ji. Byla tam rozdělaná od mého předchůdce dvěstědvacetjednička, kterou tady někteří mí kritici tlačili honem do Sněmovny, aby už už to bylo. Pak se ukázalo, že je na tom ještě spousta práce, a tak se ten proces o několik měsíců protáhl. Dobře, pak začala platit. Ale i pak se ukázalo, že to je prostě nesmírně složitá norma, která má řadu specifických detailů, a ty detaily se tady snažíme vychytat, aby armádu nezatěžovaly, aby to bylo nastaveno co nejpřesněji, nejspravedlivěji, nejefektivněji. A my se tady dohadujeme, jestli tomu byla věnována pozornost. Já jsem neslyšel během celého toho procesu až do třetího čtení ani jednu nějakou kritickou připomínku o tom, že by něco bylo nedovysvětleno, že by tam byl nějaký zásadní rozpor. Ne. Já jsem měl zprávy tak, řekněme, příznivé nebo reálně odrážející tu skutečnost, že jsem měl za to, že tady prostě budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, ale ne zpochybňovat ten materiál málem jako celek. Tomu nerozumím.
Odpovědi, které si paní poslankyně Černochová vaším prostřednictvím, pane předsedo, vyžádala od ministerstva, a je to prý na zvukovém záznamu, já jsem tam na tom setkání nebyl, tak bylo řečeno, že budou poskytnuty v zákonné lhůtě. A byla tam připomínka - ideálně před třetím čtením. To se nestalo, ideálně se nestalo. Já se omlouvám, že ideálně se nestalo, ale v zákonné lhůtě se stane. Ale patrně to tedy nebylo sine qua non, patrně to nebylo něco, co by tu věc mělo blokovat, jinak bychom tady asi vůbec na tom třetím čtení nebyli. Tak teď si říkám, o co nám jde? Jde o to si vysvětlit nějaké věci, anebo jde o to si stoupnout tady na tu bedýnku a hřímat tady chvilku prostě tady, a nezlobte se na mě, chvílemi i naprosto nevkusně tepat do politického protivníka. To si myslím, že by mělo být pod vaši úroveň.
Čili jedno z velkých témat bylo finanční krytí. Finanční krytí je zajištěno v tomto roce i do budoucna, co se týče toho dotazu, který tady padl. Že nebude 1,4 v roce 2020, nevím, kdo na to jak přišel. Nevím, jaký jasnovidec to zformuloval, protože to vůbec není pravda. Teď se dostává jednání o rozpočtu na rok 2018 řekněme do své druhé fáze a tam budou ty dva rozpočtové výhledy a já budu trvat jako ministr za to zodpovědný na tom, aby tam 1,4 v roce 2020 bylo. Není to vůbec nereálné. Máme na to. Na rozdíl od našeho nástupu na ministerstvo teď už na to máme připraveny projekty, vláda schválila na svém minulém zasedání dlouhodobý projekt rozvoje vzdušných sil a do několika málo týdnů bude předložen stejně dlouhodobý projekt akvizic do oblasti pozemních sil. Takže si dovoluji říct, že můj případný nástupce půjde určitě do lepší konstelace, než v jaké jsem já tu práci zahájil.
Co se týče pozměňovacího návrhu pana poslance Sedi, to tady bylo myslím vysvětleno. Co se týče toho, jestli budou vojáci k dispozici, abych tak řekl, protože nebudou mít všichni volno, protože budou muset dostat volno, protože nebudou peníze na to, aby dostali přesčasy. Není to tak. Je to projednáno s Generálním štábem, jsou tam záruky Generálního štábu a ten návrh přímo dopadá na 259 vojáků mimochodem také. Čili tam problém není.
Snad ještě - teď opravdu už to po sobě nepřečtu, tak se omlouvám. Trestně bezúhonný. Tam jenom se mohu připojit k tomu, co tady říkal pan poslanec Chalupa. Je to jenom upřesnění, rozhodně to není změkčení.
A protože chci šetřit také váš čas, tak asi skončím. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane ministře. A nyní zde máme několik faktických poznámek. Jako první pan poslanec Stanjura. Máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já na rozdíl od pana ministra nebudu hodnotit jeho vystoupení po umělecké stránce, jak to udělal on. Já jsem mluvil jenom o číslech a myslím si, že to není nekorektní debata. A mě trošku vadí, když někdo ze sebe vždycky dělá instituci. Já jsem kritizoval vás, pane ministře, a vy jste říkal: musím hájit ty kluky. Ty já jsem ale nekritizoval. Vím, že to je oblíbená politická figura, že kritizuji něco jiného, co můj politický oponent neřekl, a teď do něj buším. Vy jste mi to pořádně nevysvětlil. Vlastně jste mi to vysvětlil, ale chci se vás zeptat opravdu, jestli na tom nemáte lví podíl vy jako vaše hnutí, jehož předseda tady tři a půl roku křičí všetci kradnú! všetci kradnú! všetci kradnú! a pak říkáte: lidé se bojí podepisovat miliardové smlouvy. Co kdyby skončili někde při vyšetřování? Já tam vidím souvislost mezi atmosférou, kterou vlastně někdo nastoluje. A pak máte pravdu.
A není to jenom na Ministerstvu obrany. Tento problém vidíme na mnoha veřejných úřadech, že se ti lidé bojí rozhodovat, že se to vrací tam a zpátky, protahuje se to, prodlužuje se to. Místo aby ti podřízení věděli, že pokud rozhodnou správně, tak že se jich nadřízený, například ministr obrany nebo starosta nebo hejtman nebo jiný ministr, to je opravdu obecný problém, zastane veřejně a řekne: Oni rozhodli správně, například cena není jediné kritérium, zvažovali jsme i jiné okolnosti a já stojím za tím rozhodnutím. A nebojte se, když rozhodnete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, já budu stát za vámi, když vás bude kritizovat opozice, když vás bude vyšetřovat policie nebo cokoliv, pokud ti lidé opravdu rozhodují v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím. A to se tady neděje. Atmosféra je taková, jakou vy popisujete, že se lidé bojí rozhodovat, nechtějí chodit do výběrových komisí. Já bych mohl citovat nebo vzpomínat na rezort dopravy, kde se jedna zakázka hodnotila rok a půl, protože se opakovaně omlouvali lidé, kteří byli do komisí nominováni. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Jako další se s faktickou poznámkou přihlásil pan předseda Kalousek. Máte slovo. Prosím. ***