(10.40 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Promiňte, pane ministře. Já chápu, že společné mediální školení každé frakce má svoji efektivitu, ale možná že by bylo prospěšné, kdybyste přece jenom diverzifikovali. Zdá se, že poslední dobou je metodou vaší frakce, že kdykoliv slyšíte výhrady proti práci toho či onoho ministra, tak prostě řeknete, že to vůbec nebudete komentovat. Proč byste to komentovali, když s tím prostě nesouhlasíte, a nebudeme se tím zdržovat. Jsou to prostě jenom kecy a nesmysly a já to nebudu komentovat. A následně ihned přejdete do osobní roviny a vysvětlíte národu, že to je proto, že vám někdo závidí, že jste tak úžasný, a že vy jste ten dobrý a ti všichni ostatní na vás hrají účelovku a mají zadání, a vy to odmítáte.
Ale tak to opravdu není, pane ministře. Já vás ujišťuji, že to není osobní vůči vaší osobě. Vůbec ne. Tady prostě jenom významná část Poslanecké sněmovny má značné výhrady k práci na zvyšování obranyschopnosti České republiky, klade relevantní dotazy, klade relevantní argumenty a bude si vážit vašich relevantních uctivých odpovědí, a nikoliv ukňučených lkaní nad tím, jak vás nikdo nemá rád, když ti vojáci si vás tak strašně váží. Stojíte před Sněmovnou, vůči které se vláda zodpovídá. Zkuste normálně odpovídat na dotazy, zkuste normálně odpovídat na argumenty a neberte si příklad z předsedy svého hnutí, který už nic jiného než kňučet neumí. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09).
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane předsedo. Teď jenom pro pořádek - další faktická poznámka pan předseda Petr Fiala, poté pan poslanec Ivan Gabal, poté paní poslankyně Černochová a poté pan ministr Stropnický. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane ministře, já bych vítal vaši výzvu k věcnosti, kdybyste se sám ve svém vystoupení této výzvy držel a byl věcný, což jste nebyl. Ale mně je věcnost vlastní, dokonce natolik, že to někteří považují za nevýhodu v politice. Já to naopak považuji za výhodu, takže teď budu velmi věcný.
Jsem jeden z mála lidí v této Poslanecké sněmovně, který vás veřejně vyzval v únoru 2016 k odstoupení. Bylo to v souvislosti s jinou věcí, než o které teď debatujeme. Bylo to v souvislosti s vašimi výroky, které se týkaly činnosti našich zpravodajských služeb. Dnes bych se vás nicméně v jistém smyslu zastal, resp. bych vaši vinu za stav naší obrany přece jenom trochu zlehčil. Jsem přesvědčen, že za to nese vinu celá vláda, která dostatečným způsobem se obraně nevěnuje.
A teď k těm faktům a k tomu, o čem se tu bavíme a co vám vyčítáme. Vy jste se tady pochválil, že vás má ráda armáda. No to je dobře a já jsem rád, že tomu tak je. Ale chci vás upozornit, že nejste ministr armády, jste ministr obrany a odpovídáte v tomto směru za to, jaká je obranyschopnost naší země. A teď se podívejme na ta fakta. Snižuje se podíl výdajů na obranu ve vztahu k hrubému domácímu produktu právě v době, kdy vy jste ministrem obrany, kdy je u moci tato vláda. Už jsme pod jedním procentem. To prostě není dobré. Podívejte se na srovnávací tabulku, jsme na jednom z posledních míst mezi zeměmi NATO. Když k tomu přidáte velmi podstatný údaj, a to je podíl investic na těchto penězích, tak jsme na tom ještě hůře, jsme úplně na chvostu. A to přece není dobré. To jsou čísla, která ukazují schopnost naší obrany, naši připravenost, vybavenost naší armády.
Tohle všechno jsou špatná čísla. A když si k tomu připočítáte to, že dva roky po sobě nedokážete vyčerpat rozpočet, který na obranu máme, tak to jsou přece věcná, jasná fakta, která svědčí o tom, že tu něco není v pořádku. A protože žijeme v nebezpečné době, tak takovýto výkon funkce ministra obrany a takovýto přístup vlády k naší obraně (upozornění na časový limit) nás všechny ohrožuje. Proto o tom mluvíme, proto je to pro nás tak podstatné.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ivan Gabal. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Dámy, pane premiére, kolegové, v návaznosti na vystoupení ministra - já nepochybuji o tom, že další ministr nastoupí do lepší situace. To je z logiky věci a je to pravda. Ale tady musím říct jednu věc, protože jsme neřekli všechno. Výbor pro obranu udělal maximum pro to - maximum -, aby se navyšovalo. Všichni. Nemůžeme nahradit náčelníka Generálního štábu a ministra. To je prostě monopolní odpovědnost. Myslím si, že i vláda v tomto zůstala dlužná, aby zvýšila tlak na vývoj na obraně. Signálů, že to nejde dobře, měla dost.
K penězům. Já si dovolím ještě přidat k těm výhodám - obrovská podpora veřejnosti a zájem na výstavbě armády a investicích do obrany. To jsme promrskali.
A teď jeden příklad, proč se neutrácelo. Z těch čtyř miliard část byla neutracena za modernizaci sovětských vrtulníků Mi-171 a Mi-24. Já jsem byl osobně ten, kdo upozorňoval ministra na to, že je potřeba odejít od sovětské techniky (hovoří velmi důrazně), a to nejrychleji, a zrychlit tendr na vrtulníky. Bylo mi řečeno, že je potřeba ty stroje opravit a používat. Všichni ujišťovali, že díly máme. Teď je nemáme. A odpovědnost nemůže nést ředitel LOMu, to nese ministr. Omlouvám se. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane poslanče, za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová, poté pan ministr Stropnický, poté pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Pan ministr tady říkal, že nemá rád divadelní vtipy. Já, pane ministře, nemám ráda divadelní estrády. To, co jste tady předvedl, tak by vás spíš mělo po tomto ctěné osazenstvo oslovovat nikoli ministrem obrany, ale ministrem sebeobrany a fňuknou. A musím říct, že z úst muže, který je skutečně na této pozici, tak vaše slova zní pro mne jako pro ženu poněkud nepatřičně a velmi vážně.
Tady nezazněla podstatná věc v té rekapitulaci úspěchů pana ministra obrany Stropnického. Pan ministr obrany Stropnický má na Ministerstvu obrany čtvrtého náměstka pro akvizice. A byla to jeho volba. Takže on selhal manažersky, protože se neuměl obklopit lidmi, kteří by byli schopni v tomhle pomáhat a akviziční proces startovat a řešit. Nemluvě o tom, že když se tady projednával zákon o veřejných zakázkách, přehrajte si steno, kolikrát jsem tady vystupovala a ptala jsem se pana ministra obrany Stropnického, který tady nebyl, nechal v tom paní ministryni Šlechtovou samotnou, jestli novela zákona o veřejných zakázkách pomůže akvizičnímu procesu v oblasti obrany Armádě České republiky. Tady jste neodpověděl, protože jste tady nebyl. Na výboru jste odpověděl "ano, pomůže". Tak na co si stěžujete? Náměstky jste si mohl vybrat, vybral jste si dokonce čtyři. Pokaždé asi jste se netrefil a manažersky jste neměl šťastnou ruku. Dobrý. Máte ministra financí. Máte ministryni pro místní rozvoj paní Šlechtovou, která navrhovala tento zákon. Na co si to tady, pane ministře, hrajete? (Předsedající: Váš čas, paní poslankyně.) Co nám to tady říkáte? Je to vaše odpovědnost.
Místopředseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Stropnický. Máte slovo, pane ministře.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Já aspoň s největší stručností na těch pár věcí, co tady zazněly - že se bojí ti lidé a že to je naše vina, že se bojí. No tak někteří se bojí, protože mají důvod se bát. A někteří mí předchůdci a jejich podřízení se tehdy nebáli, zato se bojí teď. Ta odvaha se za ně postavit, ta byla poměrně markantní teď nedávno, nebo včera, kdy byla bývalá ministryně paní Parkanová předvolána, nebo začal probíhat ten soud. Já jsem neslyšel, že by se jí někdo zastal, ani na dálku, z jejích politických partnerů nebo souputníků tehdejší doby. A těch příběhů je víc. Takže ono se to strašně snadno odtud od toho mikrofonu jakoby plamenně a sršatě komentuje, ale myslím, že život jde jinudy.
A já tady rozhodně nekňučím. To bych byl rád, kdyby mi tady nikdo nepodsouval, protože já tady říkám nějaké argumenty, které se někomu mohou nelíbit nebo s nimi nesouhlasí, ale přestaňme s tím klišé, že tady ANO kňučí nebo co. Já se s vámi bavím, myslím, docela normálně se všemi a na to, co já tady musím vyslechnout, tak si myslím, že i docela korektně.
Že obrana je jakoby vepsí a celkově - víte, ono v podstatě je skutečně jedno, co tady člověk řekne. To je úplně jedno, protože vzápětí přijde další vystoupení z vašich řad a to zopakuje ty výhrady - to je to nejslušnější slovo, které lze použít - výhrady k tomu, jak se celá ta věc má. A to se opakuje a opakuje. Asi je to demokratická diskuse. Patrně ano. Ale znova opakuji, je úplně jedno, co já tady uvedu, protože vaše vystoupení nejsou vedena tím, co já tady řeknu. Ta jsou vedena úplně jinými věcmi. A myslím si, že je zbytečné, že ta situace není tak dramatická, aby tady musel kdokoliv z poslanců řvát. ***