(16.00 hodin)
(pokračuje Lank)
Největší snahou o odzbrojení vlastních občanů měli v historii ti nejhorší diktátoři, ať už to byl Hitler v Německu, Lenin, Stalin v Rusku, Mao Ce-tung v Číně. Jaké následky tyto režimy měly, asi víme. Kam směřuje Evropská unie, to nevím. Respektive jisté tušení bych měl, ale slušnost mi brání to vyslovit nahlas. Ale každopádně já jí u toho nechci asistovat. A pokud bude mít takovéto nápady, já v ní ani nechci být. My musíme využít každou možnost, jak se bránit podobným paskvilům, kterými nás Evropská komise zásobuje, a tento návrh zákona je jednou z těchto možností. Berme to i jako určitou pojistku do budoucna, kdyby se Evropská komise chtěla pokoušet zajít ještě dál.
Tak prosím, pro jednou ukažme, že bezpečnost a práva našich občanů pro nás mají větší cenu než stranická příslušnost a politické body. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců Úsvitu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Martin Plíšek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Na úvod chci konstatovat, že na rozdíl od svých kolegů, kteří hovořili přede mnou, nejsem ve střetu zájmu při projednávání této ústavní změny.
Na úvod se vrátím k tomu, jak probíhal legislativní proces návrhu změny ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Nejdříve jej pan ministr vnitra předložil jako ministr do připomínkového řízení. Následně zjevně zjistil, že návrh je přes připomínkové řízení neprůchozí, že je možná neprůchozí i přes vládu, a proto přišel spolu se svými kolegy a s další kolegy s poslaneckou iniciativou. To znamená, takto my tady diskutujeme ústavní změny, které neprojdou klasickým připomínkovým řízením, kde neprobíhá dopředu odborná, ale ani politická debata. Zkrátka je volební rok, a proto je potřeba předložit a povýšit právo na držení zbraně jako na ústavní právo.
Já jsem bytostným odpůrcem zbytečných a nesmyslných nových zákonů, a to i kdyby tyto zákony měly být ústavní. My právo na držení a použití zbraně máme upraveno v moderním zákoně o střelných zbraních a střelivu a vůbec není zapotřebí, abychom toto právo povyšovali na právo ústavní. Jestli půjdeme touto cestou, tak jaké další ústavní právo do budoucna budeme chtít zakotvit? Budou chtít předkladatelé jednou přijít, že potřebujeme ústavní právo na šťastný život nebo na slunečný den? Ptám se proto takto nadneseně s odlehčením proto, protože není možné, abychom náš ústavní pořádek zaplevelovali zcela zbytečnými, a jak říkají sami předkladatelé, symbolickými ustanoveními, symbolickými zákony, které nemají žádný věcný konkrétní dopad. Odpůrcem takových regulací jsem a budu i v tomto případě, protože nevím, co by se pak z Ústavy České republiky stalo. Doplňovali bychom stále nová a nová ústavní práva a bylo by to skutečně velmi nepřehledné.
Tvrdilo se, že ten ústavní zákon, který nejdříve předložil pan ministr, předkládal jako reakci na směrnici o zbraních, se kterou tedy zásadně nesouhlasím. Jak je ale možné, že na rozdíl například od Švédska a Polska vláda nepřišla do Poslanecké sněmovny s tím, že bychom aspoň vydali nesouhlasné stanovisko s touto směrnicí? To znamená, místo toho, aby se ta věc řešila ve spolupráci s jinými státy, s jinými státy Evropské unie, tak se vymýšlel ústavní zákon, na nějž podoba směrnic nemá vůbec žádný vliv. A bylo to tady řečeno už kolegy - samotnými předkladateli. Ta směrnice a tento ústavní zákon jsou zcela odlišné věci. A tak jak je dokonce navržen ten ústavní zákon, tak nám neumožňuje tu směrnici neaplikovat.
Já pak v závěru svého vystoupení ale zmíním, že bychom se spíše měli bavit o novele zákona o zbraních a střelivu, jak ho upravit a jak eliminovat některé špatné dopady té směrnice a jak tuto věc vyřešit tak, aby zbrojařská komunita nebyla neklidná. Není vůbec nutné tady skutečně někoho zneklidňovat. Na velkou část, na velkou většinu držitelů zbraní ta samotná směrnice, a bylo to tady řečeno, negativně nedopadá. A tam, kde dopadá, musíme jít cestou trvalých výjimek, tak aby její dosah byl co nejmenší.
Samozřejmě bylo tady zmíněno, ale také asi ex post, že bude podána žaloba k Evropskému soudnímu dvoru. To je skutečně namístě podpořit. Je potřeba do budoucna vyjasnit, jestli orgány Evropské unie skutečně nepřekročily kompetence, protože z mého pohledu legislativa v oblasti držení zbraní by měla být národní legislativou daného státu. A je v pořádku, že tato žaloba bude podána Evropskému soudnímu dvoru. Zřejmě tam může být podána poté, až směrnice vyjde ve věstníku, což se stane údajně zanedlouho. Takže pak očekávám, že vláda tuto žalobu podá. Ale nejsem si úplně jistý, že skutečně udělala vláda všechno pro to, aby ve spolupráci s jinými státy přijetí té směrnice zabránila.
A konečně si myslím, že než tato nesmyslná zbytečná ústavní změna, tak bychom se měli začít bavit - a já vím, že volební období se blíží ke konci, takže předkladatelé si chtějí udělat pouze politické body k této ústavní změně. Ale já si myslím, že bychom se měli bavit také o úpravě zákona o střelných zbraních a střelivu, zcela konkrétní, která právě pomůže držitelům zbraní, protože tato ústavní změna jim v reálných věcech a v jejich zájmech nepomůže.
Takže my budeme jako TOP 09 navrhovat například, a věřím, že k tomu bude svoláno jednání a že se tomu skutečně bude věnovat i na odborné úrovni výbor pro bezpečnost, aby zbraně kategorie B, které se nově stanou kategoriemi A, byly označeny jako A1, a to včetně zásobníků. Chceme zakotvit, což ta směrnice umožňuje, výjimku udělovat nárokově na základě důvodů jako doposud, tj. mimo důvody, které připouští směrnice a které souvisí s vnitřním trhem, doplnit důvod z oblasti výhradní působnosti členského státu, tedy z oblasti vnitřní bezpečnosti, o důvod ochrana života, zdraví a majetku. To nám také umožňuje tato směrnice. Z důvodu posílení cíle a smyslu směrnice chceme navázat nárokové udělení výjimky na držení zbrojního průkazu pro občany České republiky, kteří jsou současně držiteli zbrojního průkazu skupiny D. Dále chceme stanovit povinnost držitele výjimky pečovat o svou zbraň, to vidíme také jako důležitou věc, a stanovit povinnost pro držitele výjimky v případě ohrožení republiky dostavit se na zavolání se zbraní k plnění určitých povinností.
To znamená, než tady planě debatovat o pár obecných ustanoveních do Ústavy, je skutečně také potřeba, aby resortní ministři, to znamená ministr vnitra a ministr obrany, nám také řekli, jak chtějí veřejnost do toho zapojit, protože kromě původního textu, který říkal, že občané budou nahrazovat policii při zajišťování a bezpečnosti, tak zatím jsme žádný konkrétní návrh neviděli.
Takže toto řešení, které jsem zmiňoval, umožňuje zachovat při té implementaci směrnice práva držitelům a zájemcům o dané kategorie zbraní jako doposud. Je potřeba si to vyhodnotit, jít na to cestou spíše pozitivní do budoucna, ne tady strašit a předkládat zbytečné změny Ústavy České republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plíškovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, ke každé evropské směrnici je možné podat v zákonné lhůtě, to je myslím 15 dnů, takzvané odůvodněné stanovisko. V tom se respektuje především princip subsidiarity, což česky řečeno znamená, co má zůstat na národní úrovni a co je upravováno evropskou směrnicí. My tahle odůvodněná stanoviska prostě nepodáváme. Nepodáváme je k energetickým balíčkům a k dalším věcem, a pak stojíme před složitou otázkou, jak máme post mortem řešit některé problémy. Tady zřejmě tato záležitost byla zanedbána.
A druhá věc. Chtěl bych požádat své kolegyně a kolegy, kteří tady uvádějí číslo 300 000 lidí ohrožených tím, že nepřijmeme tento ústavní zákon, aby ho laskavě upravili na 299 999, protože já se ohrožen necítím. Děkuji. ***