(16.10 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pilnému. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Bohuslav Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Vážené dámy, pánové, jenom bych tady navázal na slova předřečníka. Ne tedy pana Pilného, ale pana Plíška, vaším prostřednictvím.
Bylo tady řečeno něco o nějaké symbolice. Já vnímám určitou symboliku v tom, že třeba EU neustále tlačí na tzv. kvóty. Vymyslela teď evropskou směrnici o zbraních a další, což já považuji symboliku toho, jakým způsobem jsou vnímány malé státy nebo ČR v jejich názorech, co se týká obrany a bezpečnosti v rámci Evropského parlamentu a EU. Takže pokud jde o symboliku, tak si myslím, že ČR má právo vyjádřit stejnou symboliku směrem do Evropského parlamentu.
Na úvod chci uvést takovou možná jenom statistiku. 743 milionů občanů EU má zvolených 766 poslanců v Evropském parlamentu a ti nějakým způsobem hlasovali. To jenom abychom si uvědomili, v jaké jsme pozici jako Česká republika. A pokud tato směrnice prošla, tak jak prošla, tak se obávám, že skutečně v Evropském parlamentu a v Evropské komisi je skutečně velice malé povědomí, odborné povědomí o tom, co je to obranná bezpečnost. Protože tak jak tady bylo řečeno, naše zákony, které se týkají zbraní a střeliva, jsou jedny z nejlepších na světě. A skutečně mi hlava nebere, proč to Evropský parlament vůbec nevzal v úvahu.
Pokud tedy jde o to, že EU chce účinně bojovat proti terorismu, a to už tady také bylo řečeno - terorista skutečně nikdy, pravděpodobně tedy s největší pravděpodobností, nikdy nepoužije legálně držené zbraně. Bude používat zbraně, které jsou pašované z ukrajinských skladů, z Libye apod.
Tak jak se tady někteří přiznali k tomu, že jsou ve střetu nebo nejsou ve střetu zájmu. Já nejsem ve střetu zájmů. Zbraní jsem si v minulosti své profesní užil až až. Nicméně zcela bezvýhradně uznávám právo každého občana a dospělého občana na svou obranu. Na to, aby mohl bránit své blízké, svůj majetek, své přátele, svou vlast. Mrzí mě, že návrh zákona, a to tady říkám na adresu pana ministra, tak jak byl původně předložen, nebyl před jeho předložením dostatečně projednán s námi jako poslanci. Minimálně tedy na výboru pro obranu a pro bezpečnost, protože bychom se možná vyhnuli i některým zbytečným diskusím v této chvíli. Byl bych velmi nerad, pokud by se celá věc měla, jak je zvykem v našich luzích a hájích, stát vícebojem o politické body na úkor věcnosti než skutečným řešením obrany a bezpečnosti našich občanů v celé jejich komplexnosti. Pak se totiž celé toto úsilí, které tady vynakládáme a vynakládat budeme, stane opět nevěrohodným a bude velmi složitě obhajitelné. Zvláště pokud skutečně chceme věnovat pozornost tomu, co je podstatné, a to je skutečně bezpečnost občanů ČR, a to jak v době míru, tak i v době krizových situací nebo jiného ohrožení.
Vzhledem k tomu, že jde o změnu ústavního zákona, tedy jeden z nejzávažnějších zásahů nás zákonodárců do právního systému ČR, náš poslanecký klub a příslušní resortní ministři vyjádřili, a to musím zdůraznit, oprávněné pochyby o smysluplnosti a účelnosti takové změny. Je to zcela legitimní a koresponduje s přirozeným pocitem odpovědnosti našich poslanců a ministrů k věcem navýsost se dotýkajícím bezpečnosti země.
Je nutné otevřeně přiznat, že uvedená legislativní iniciativa je, a to tady je patrné, reakcí, a to už jsem říkal, na bohužel velmi nešťastný a dle mého osobního názoru i nekompetentní návrh Evropské komise a hlasování většiny poslanců v Evropském parlamentu. V této souvislosti si dovolím poznamenat, že si velmi vážím práce našich evropských poslanců, tedy myslím poslanců za hnutí ANO, zejména paní europoslankyně Dity Charanzové, která odvedla na úpravě směrnice do její aktuální podoby, alespoň do té aktuální podoby, opravdu výrazný kus práce.
Osobně pokládám, a nejen já, ústavní změnu za zbytečnou, ale tím zároveň nyní říkám, že vzhledem k jejímu významu nakonec nemám ambici bránit jejímu projednání ve druhém čtení a jejímu schválení. Jednoznačně prohlašuji, že tato novela není v žádném případě samospasitelná, a pokud by mělo zůstat jen u tohoto, pak by nešlo o nic více než o populistickou reakci na vzbouřené, nicméně pochopitelné emoce občanů ČR, držitelů zbraní. Pokud neučiníme a nezrealizujeme celou řadu dalších, stejně nebo svým dopadem i významnějších legislativních a exekutivních kroků, nic pozitivního se v tomto smyslu v konečném efektu nestane.
Co myslím těmi legislativními a exekutivními kroky, tedy - a opakuji to tady po x-té - zavedení branné přípravy jako povinného předmětu do škol. Bohužel musím konstatovat, že ani po dvou a půl letech jsem se zde ve Sněmovně nesetkal pro realizaci této ambice s jakoukoliv podporou. Obnovení Svazu brannosti je dalším krokem, ke kterému bychom měli přistoupit. To je to, o čem hovořil pan ministr obrany. V této chvíli je zpracován legislativní návrh na řešení tzv. branných spolků a všech dalších občanských aktivit souvisejících s branností a bezpečností. Diskutujeme i možnost zřídit teritoriální domobranu, přirozeně nahrazující doposud živelně vznikající domobrany, se kterými nesouhlasím. V tomto smyslu bedlivě zkoumáme, jak k řešení této problematiky přistupuje např. Polsko, Finsko, Pobaltské státy a samozřejmě velmi, velmi podrobně zkoumáme poznatky a zkušenosti Státu Izrael.
Stejně tak budu věnovat ještě větší pozornost nikoliv nárokům na pouhé zvyšování početního stavu bezpečnostních sborů, ale především efektivitě jeho výcviku a vybavení bezpečnostních sborů, snížení administrativy a přesunu řady úředníků v uniformách zpět na ulice. Stejně důkladnou pozornost budu věnovat zákonné normě ošetřující činnost soukromých bezpečnostních služeb v rámci té sebeobranné schopnosti země čelit krizovým situacím. A pokud jde o zmíněný výcvik - znovu vás kolegové informuji, že máme k dispozici studii proveditelnosti k projektu Integrovaného výcvikového střediska ve Vyškově. Do této chvíle opět se pro jeho realizaci mimo práce odborné skupiny, kterou jsem měl tu čest iniciovat a řídit, neudělalo vůbec nic. Důvodem je evidentní resortismus, obava o části rozpočtových kapitol toho kterého resortu.
Další problém jsou střelnice, způsob výcviku držitelů zbraní, který - osobně mám poznatek, že mnoho držitelů zbraní jsou sice držiteli zbraní, splnili velmi náročné testy, chodí na střelnice, ale jejich použití zbraní v případě skutečných krizových situací může být problematické, protože výcvik tímto způsobem neprobíhá. Takže ubývají nám střelnice. Měli bychom pro to něco udělat, abychom střelnice zachovali, eventuálně se zřídily střelnice nové.
Stejný význam přikládám deklarované ambici Ministerstva vnitra o předložení nové legislativní normy o zbraních a střelivu, která bude upravovat získání zbrojního pasu a držení zbraní tak, aby napravovala to, co evropská směrnice jaksi poškozuje.
Nemohu při svém rozhodování nebrat v úvahu i současnou bezpečnostní situaci, důsledky neřízeného migračního pohybu osob v Evropě, nechráněnou hranici schengenského prostoru, zvyšující se intenzitu teroristických útoků v Evropě. Bohužel je zcela evidentní, že ani budoucí odhad vývoje bezpečnosti jak v globálním, tak i v evropském měřítku, pokud se podívám na to, jakým způsobem je vybaven Frontex, jakým způsobem se plánuje ochrana schengenského nebo neplánuje ochrana schengenského prostoru, abychom byli přesní, tak vůbec nemám nějaké pozitivní pocity z tohoto. ***