(15.50 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Dovolím si oznámit, že jsem také ve střetu zájmů, mám několik krátkých i dlouhých zbraní a mohu říci pro vás, kteří nejste se zbraněmi tak sžití, jeden konkrétní příklad. Já jsem za více než 23 u policie byl vycvičen i k tomu, abych byl součástí, řekněme, zásahových skupin. Umím si představit situaci, kdy - a představte si takovou situaci vy, pokud byste tam byli vy osobně nebo vám osoby blízké - dojde k přepadení určitého objektu, řekněme třeba restaurace, kde budou vaši blízcí na obědě. Policie po ohlášení tohoto aktu má 20 minut na dojezd. Policie, prvosledová hlídka, přijede, zjistí, že uvnitř jsou dva až tři ozbrojení muži, a zákrok není schopna provést. Zavolá zásahovou jednotku, která má podle zákona dojezdový čas 120 minut. Další dvě hodiny. Představte si situaci, kdy stále máte někoho uvnitř, anebo jste sami uvnitř. Policie po příjezdu zjišťuje, jaké je vnitřní uspořádání, snaží se zjistit informace, kolik osob je ozbrojeno, kolik osob je rukojmích, jaké je vnitřní uspořádání a jak má zákrok realizovat. Pokud v takovém prostoru bude jedna, popřípadě více osob, které prošly výcvikem, popřípadě jsou držiteli zbraní, mohou tento problém vyřešit řádově během několika krátkých chvil. A většina držitelů zbrojních průkazů je myslím schopna takový zákrok provést.
Takže i ze současné právní úpravy je zřejmé, že stát s účastí občanů na zajišťování bezpečnosti počítá, a povýšení tohoto práva na ústavní princip je jen odpovědí na nesmyslnou politiku Evropské unie. Odpovědí na samém počátku mého proslovu položenou otázku, zda potřebujeme změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Odpovídám jednoznačné ano.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v závěru citovat Bertolta Brechta, který řekl: Dobří nebyli poraženi proto, že byli dobří, ale proto, že byli slabí. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM a některých poslanců zprava.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci. Nejprve s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek, potom pan poslanec Grospič.
Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, já už nechci zdržovat, ale chci se zeptat pana poslance Ondráčka, jak situaci, kterou tady barvitě vylíčil, může ovlivnit směrnice Evropské komise, nebo jak ji může ovlivnit předloha, kterou předkládá pan ministr Chovanec. Vždyť přece na tom se nic nemění! Dejme tomu, že v té restauraci budeme my dva, oba dva budeme ozbrojeni, a neztratíme-li odvahu, tak v daný okamžik tasíme a budeme se bránit, a v tom nám nebrání evropská směrnice, kterou přijal Evropský parlament. Ta nám v tom nebrání nijak. A vůbec nám v tom bránit nebude. A ústavní zákon, který tady teď projednáváme, nám v tom také nijak nepomůže. Tak proč to tady, proboha, uvádíte jako argument? Anebo tomu nerozumím a pojďte nám prosím pěkně pane poslanče, říct, v čem to ta legislativní předloha změní. Ta to nezmění v ničem! Tu zbraň můžeme držet a můžeme ji použít, je-li to podle zákona nezbytné.
Předseda PSP Jan Hamáček: Teď byl pan poslanec Ondráček - faktická poznámka.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Vážený pane poslanče Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, to, co jste zmiňoval za a) a b), tak za b) je správně. Nerozumíte tomu! (Pobavení a potlesk poslanců KSČM a některých dalších.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Lanka, který je dalším řádně přihlášeným do rozpravy. Připraví se pan poslanec Plíšek.
Poslanec Martin Lank: Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hned na úvod se musím přiznat, že i já jsem prakticky ve střetu zájmů, i já jsem držitelem zbrojního průkazu. A ano, i já jsem držitelem a majitelem zbraně, která má například teleskopickou pažbu nebo má zásobník na 30 nábojů.
Z mého hlediska tento zákon má jeden hlavní cíl, a to udržet stávající stav. Rozhodně se nedá interpretovat tak, že se mají všichni ozbrojit. Neznamená to, že by se pravidla pro pořízení zbraně nějak zmírňovala, a už rozhodně se to nedá vykládat jako výzva, jak jsem také někde zaznamenal, zastřel si svého teroristu. To v žádném případě.
Už tady zaznělo, že český zákon o zbraních a střelivu je jeden z nejlepších možná i v celosvětovém srovnání. Podmínky pro získání zbrojního průkazu a následně i zbraně jsou poměrně přísné a my chceme pouze to, aby to tak zůstalo. Tak jak to je. Aby slušný, bezúhonný a zákona dbalý občan, který se rozhodne pořídit si zbraň, si ji po splnění zákonných podmínek pořídit mohl, a to bez obav, že ho Evropská komise nějakou směrnici připraví o jeho investici, o jeho právo a udělá z něj pomalu zločince.
Zmiňovaná směrnice, o které se tady bavíme, je totiž špatná. Obsahuje nesmysly jak z ideologického hlediska, tak z technického. Jestli prakticky jediná reakce Evropské komise na teroristické útoky v evropských městech je, že vyhlásila nelítostný boj s teroristy formou omezení kapacity zásobníku u držitelů legálních zbraní, tak je to tedy hodně smutné. Já tedy úplně vidím šéfy teroristických organizací, jak se vyděsili a svolávají své džihádisty, aby si vyměnili zásobník ve svém kalašnikovu za desetiranný. Já mám pro Evropskou komisi informaci, která jí zřejmě nedošla. Teroristé na nějaké zákony a směrnice zvysoka kašlou. Nemluvě o tom, že získat nelegální zbraň na černém trhu je jednodušší, rychlejší a levnější než si ji pořídit legálně. Ani nemusím dodávat, že když odzbrojíte slušné lidi, tak zbraně zůstanou jenom v rukou těch neslušných.
Tato směrnice postihne legální držitele střelných zbraní, ne teroristy. Je jich v České republice více než 300 tisíc, legálních držitelů zbraní. Teroristů zatím naštěstí ne. A věřte, že všichni bedlivě sledují, jak se v souvislosti s tímto návrhem zachováme. Bojí se totiž, že tato směrnice je jenom prvním krokem, a za chvíli budeme mít zakázány i nože, což už je mimochodem realitou v některých členských zemích Evropské unie. A vzhledem ke zkušenostem s odborností a fungováním Evropské komise se bojí právem.
Ne, nechceme dělat z České republiky Divoký západ, ani Divoký východ, je ale fakt, že současná bezpečnostní situace v Evropě není dobrá a jen tak lepší asi nebude. Je fakt, že teroristé si vybírají zejména měkké cíle a jsou to oni, kdo určuje místo, čas a způsob provedení. A je fakt i to, že policie, i kdyby měla neomezený rozpočet, nemůže mít své lidi všude a hned. A v případě útoku hrají roli i vteřiny. Ono se stačí podívat, jak dlouho řádil terorista s nákladním vozem na promenádě ve francouzském Nice a jak dopadl obdobný pokus na autobusové zastávce v Izraeli. Tam ozbrojený občan naprosto správně nejdříve vyhodnotil, jestli nejde jenom o dopravní nehodu, a když se terorista za volantem začal otáčet, aby přejel další lidi, tak tu jeho snahu rázně a definitivně ukončil. Ano, s největší pravděpodobností měl za sebou příslušný výcvik, jak už bývá v Izraeli zvykem. Tady je ale třeba říci, že mezi třemi sty tisíci držiteli zbrojních průkazů v České republice je velká část policistů, vojáků a příslušníků dalších ozbrojených složek, kteří nemohou mimo službu nosit služební zbraň, a proto si pořídí soukromou. V ulicích tak můžou být další tisíce lidí, kteří nejenom že jsou schopni zasáhnout, ale vědí jak. Bylo by obrovskou chybou tento potenciál nevyužít. ***