(15.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Takže bych chtěl svým způsobem poděkovat panu ministrovi zahraničí, že se ujal tohoto úkolu a že to první čtení je svým způsobem čtení o normě, která má svoji strukturu, na kterou můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu, ale je to věc, která je dobrým základem pro jakoukoliv diskusi ve výborech, a případné úpravy budou nikoliv, jak říkal Karel Schwarzenberg, zásadní, ale spíše kosmetické, ale budou směřovat do oblastí, které zatím nejsou v zákoně popsány, nebo by je musel, a v tom případě to očekávám, ministr řešit vlastní vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí, která by se dotýkala reálného života diplomatů, který by prováděl, řekl bych... zaměření toho zákona, ten prováděcí předpis bychom rádi viděli alespoň ve druhém čtení při podrobné rozpravě, abychom věděli, kam to směřuje, co je tam možné a co není možné učinit.
Potom ještě jedna věc, která je podle mého soudu důležitá, je lhůta pro projednání. V tuhle chvíli nemám v úmyslu říkat, že nemáme prodlužovat, já bych byl rád, aby to do konce volebního období bylo vypořádáno, aby pan ministr byl v této věci úspěšný, nikoliv snad proto, že si to udělá... To si pan ministr nezaslouží, když už na mě pokřikuje, tak mu odpovím takhle napřímo. Kvůli tomu ne, aby měl tady pomník v podobě zákona o zahraniční službě, ale spíše proto, abychom byli schopni potom odevzdávat určitou práci, že je tady norma, která má smysl a je důležitá. A má také dostatečný rozměr do budoucna a pokrývá tyto věci.
Chápu, že pokud tady vlastně takový pokus nikdy předtím nebyl, že norma je nesrovnatelná s něčím jiným. Je srovnatelná snad se zahraničními úpravami, které si můžeme nalézt v některých nám podobných právních prostředích ať už kontinentálního práva, nebo práva anglosaského, protože to jsou snad srovnatelné systémy, se kterými pracujeme. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že při projednávání, přikázání tohoto návrhu zahraničnímu výboru, a tady nezpochybňuji, aby to byl garanční výbor, jsem přesvědčen, že minimálně ustanovení, která se budou týkat ostatních záležitostí, by měla být projednána ve výboru rozpočtovém, protože to má samozřejmě nároky na státní rozpočet, jsou tam vyčísleny a je třeba je posoudit, a potom zejména sociální zabezpečení, které je sice primárně dáno českým právním řádem, a nevidím tam úplně takovou vazbu, kdy by to vyžadovalo, ale výborem zdravotním, který by mohl lépe posoudit srovnatelnost systémů v našich zahraničněpolitických závazcích, které máme, které jsou konstruovány jako skutečné společenství.
A teď nebudu zabíhat do debaty, která se tady odehrávala dopoledne, to znamená do debaty o tom, jaká je současná podoba základních dokumentů Evropské unie a jakou má stabilitu. Ale jde o to, abychom byli schopni zejména ve volném pohybu pracovních sil zabezpečit pro zaměstnance českého státu na území cizího státu pravidla, která jsou stejně dobrá, jako jsou pravidla, kdyby byl doma, tedy zaměstnanec českého státu v České republice. To si myslím, že je velmi podstatné.
Tolik asi na úvod vystoupení. Jsem přesvědčen, že pan ministr, pokud bude reagovat v závěrečném slově, bude mít na to názor, protože když to připravovali, jistě to nebyla věc jednoduchá, a zároveň budou schopni ti, kteří budou odůvodňovat zákon ve výboru, odpovědět na otázky, které tam určitě vzniknou, které nemá cenu řešit dnes na plénu. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Poznamenal jsem si vaše návrhy, aby tento materiál byl přikázán rozpočtovému a zdravotnímu výboru.
Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Grospiče a potom přednostní právo pana ministra. (Od stolku zpravodajů: Ministr chce vystoupit až po konci rozpravy.)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, pane ministře, vážení kolegové, nezdržím vás dlouho. Mě předchozí vystoupení vedla ještě k jednomu zamyšlení a takové prosbě, protože po zkušenostech s ostatními zákony, třeba se služebním zákonem, ale i teď s novelou zákoníku práce, která je projednávána v současné době ve výborech, vím, že se tvoří vždycky obsáhlé pozměňovací návrhy, které se víceméně připravují na orgánech ústřední správy a někdo z poslanců si je osvojí a předkládá je. Jestli by nebylo možné věnovat velkou pozornost tomu, aby se pokud možno co nejvíce sjednocovala terminologie, která prochází jak zákoníkem práce, tak služebním zákonem, tak zákonem o služebním poměru zaměstnanců územně samosprávních celků, tak i teď tímto navrhovaným zákonem. Je to praktická věc, která může do budoucna ledasco usnadnit, dojde-li třeba k soudním sporům mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem v praktických otázkách, a velice bych se za to přimlouval.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Marek Benda a po něm pan poslanec Klán. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, mám trošku pocit, jako by se to poslanci komunistické strany snažili zdržovat. Myslím, že kvůli nějakým dalším bodům než kvůli tomuto konkrétnímu. Pokusím se být krátký, ale přesto několik malých pochybností.
Já úplně nemám rád zákony, které si jednotlivé skupiny píší sami pro sebe. A tohle je bohužel takový typický zákon, kde si zaměstnanci zamini, kteří už dlouhá léta, už těch dvacet let jsou velmi uzavřenou skupinkou, napsali pro sebe zákon, který jim připouští nějaké další výhody a ještě vymýšlí další způsoby, jak ztížit přístup do této uzavřené skupinky, která si sama mezi sebou všemožné rozděluje. Na rozdíl od svých všech předřečníků nejsem vůbec přesvědčen o tom, že potřebujeme zákon o zahraniční službě. Myslím, že by bohatě stačilo několik případných výjimek, které bychom měli k zákonu o státní službě, a stejně tak nepokládám za úplně fér, abychom ho označovali jako zákon provádějící předpisy Evropské unie, což netvrdím, že tam něco malinko obsaženo není, ale mohlo by to být obsaženo klidně někde jinde a tady je to jenom tak, aby to vypadalo, že to je evropská norma. To je první pochybnost, kterou vyslovuji, charakteru obecného.
Druhá věc. Myslím, že zákon už proto, kdo byl garantem zákona o státní službě, by měl být přikázán do ústavněprávního výboru, aby došlo ke srovnání toho, jak je upravena státní služba, jaké výjimky opravdu potřebujeme na zahraniční službu a jaké jsou navíc a řekněme charakteru, které si tam jenom zaměstnanci zamini zapsali, aby jim byly k výhodám. ***