(15.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
My jsme přece navrhovali, a společně jsme o tom hlasovali, aby v případě těch 55 % i stát měl povinnost předložit přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet. Ne, vy jste zvolili tu gumovou evropskou definici, která říká: takový rozpočet, který zajistí trvale udržitelné veřejné finance. Ale tu samou gumovou definici jste už ubrali obcím. To se ubírá jiným a nařizuje, a sobě ne.
A můžeme porovnat, kolik na celkovém zadlužení veřejného sektoru dělá subsektor - no to je také výraz subsektor, územně samosprávné celky tvoří subsektor sektoru veřejných financí. A já vím, že to je správně, ale že si vůbec ten slovník necháme vnutit. Naše obce, města a kraje jsou subsektor. Tak se zeptejme. Pan ministr tady určitě má ta čísla, kolik tento subsektor na celkovém dnešním zadlužení dělá. Směšné. A kdybychom vyndali čtyři největší města, z nichž jedno je kraj, tak je to úplně nic všech ostatních 6 241 obcí, které tvoří podstatnou část tohoto subsektoru z celkového sektoru. Ta debata je fakt hrozná!
Ale vy jste to odmítli. Pro stát jste vy jako vládní poslanci hlasovali pro gumovou definici, omlouvám se, pro evropsky znějící definici, a ne pro ten tvrdě vyrovnaný přebytek, ale městům, obcím a všem ostatním, jak říkal pan senátor, jste nařídili mít vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Takže ten přístup je úplně jasný.
O těch rozpočtových výhledech - vždyť to jsou jen čísla pro čísla. Skoro všichni z vás seděli nebo sedí v nějakém obecním zastupitelstvu. Sami si vzpomeňte, kolik se tomu věnuje pozornosti v debatách na zastupitelstvu. Dělá se to indexovou metodou. No tak mám letošní rozpočet, ten obhajuje reprezentace té obce nebo kraje, logicky, a k tomu musí předložit příští dva roky, tak dají 1,03 nebo 1,04. To tam projde bez debaty, bez povšimnutí. Logicky, protože to nemá žádný význam. Ale máme 36 tisíc rozpočtových výhledů, protože to je na dva roky, jestli budeme počítat jeden rozpočtový výhled na rok. A k tomu máme 18 tisíc rozpočtů. A někdo nám s vážnou tváří asi v Bruselu tvrdí, že někdo je to schopen přečíst a říci: pozor, pozor, tady v příspěvkové organizaci tohoto svazku obcí hrozí výrazné překročení celkového dluhu tohoto subsektoru, a tím se ohrožuje celý sektor. Úplný blázinec.
Abychom byli spravedliví, tak ten kompromis, tu kompromisní dohodu, neodmítla celá vládní koalice, ale pouze Česká strana sociálně demokratická. Já už jsem to říkal v minulém volebním období. To jsou ty paradoxy. My chceme plnit fiskálkompakt a nechceme ho podepsat, ale chceme plnit, protože to je dobré pro Českou republiku, a vy jako eurohujeři to chcete podepsat, ale nechcete ho plnit. Tehdy se říkalo, že to je jenom bonmot, ale letos jste to tím hlasováním jasně potvrdili. Chcete vydat tiskovou zprávu, konečně máme zákon jako poslední, dohnali jsme tu ostudu, místo abyste říkali a byli hrdi na to, jak v tom žebříčku 28 zemí, na které pozici jsme, a že nás mistrují ti, kteří nemají žádný nárok v této otázce nás mistrovat.
Dokonce jak ÚPV, tak někteří kolegové poslanci navrhovali tu spornou, podle našeho názoru protiústavní část vyjmout. My jsme o tom hlasovali. Když už jste chtěli mít běžný zákon, který je k ničemu, není vůbec stabilní, tak jste minimálně tuto část mohli svým hlasováním vyjmout z návrhu zákona, než jsme to poslali do Senátu. Opět jste to odmítli. Takže nemůžete říci, že jste o tom nevěděli, že se tomu nevěnovala pozornost, že to někomu uniklo. Samozřejmě se tomu věnovala pozornost a nikomu to neuniklo. Bylo to jenom z politicko-prestižních důvodů, abychom mohli nahlásit splněno, i my už máme zákon. Ale možná z toho posledního místa skočíme na první, a to bych požádal pana ministra financí, aby jeho úředníci zjistili, zda některý stát ještě v okamžiku před schválením tohoto zákona již připravoval novelu. Možná budeme první a možná budeme poslední, který to schválí, ale zato nejčastěji to bude měnit. Ale ptám se, jestli je to účelem.
Takže od Ústavy jsme odešli k běžnému zákonu, tam jsme ještě včlenili, protože lépe se ukazuje na ty druhé, takže ty dobře hospodařící města a obce jsme tam dali. Ten problém samozřejmě byl u těch nejmenších obcí, o kterých mluvil pan senátor. Určitě všichni nežijeme ve velkých městech. Tak se zeptejte v těch obcích, kde je 500, 1 000, 1 500 obyvatel, kolik je roční rozpočet a kolik je například investice do kanalizace. Porovnejte to.
To jsou naprosto racionální názory, které senátoři vlastně všichni, možná s výjimkou dvou nebo tří, jestli si dobře pamatuji tu statistiku hlasování.
Takže rozhodování máme poměrně jednoduché. Buď schválíme pokrytecký zákon mými slovy, šaškárnu slovy senátorů, zbytečný zákon, jenom proto, abychom podali hlášení do Bruselu, že už něco máme, reálně nic nevyřešíme, ještě v tomto volebním období to možná jednou změníme a v příštím období několikrát, nebo se vrátíme k politickým jednáním a pokusíme se najít ústavní většinu, která zabezpečí přijetí smysluplného zákona.
A já říkám, my jsme byli připraveni a jsme připraveni uhnout v těch dvou klíčových parametrech, jak to celkové procento zadlužení vůči HDP, tak to, že to není přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet u státu, ale je to ten rozpočet, který zajistí trvale udržitelný rozvoj rozpočtů a veřejných financí. Takhle jednoduché to je. Obávám se ovšem, že vyhraje ten silový politicko-prestižní přístup. Pak si můžete ještě zatleskat, to by bylo hezké dovršení smutného příběhu o tom, jak se tvoří a přijímá finanční ústava v českém parlamentu. Ale nic jste nevyřešili.
Tak buď si poctivě přiznáme, že tady existují významné politické síly, které žádnou finanční ústavu nechtějí, komunisté to říkali vždycky, tam tomu rozumím, je peníze nikdy nezajímaly, všechno bylo jejich, kde něco viděli, tak to znárodnili, šup, šup, šup, co by řešili nějaké rozpočtové otázky, ale u sociálních demokratů je to o to půvabnější, jak se hrdě hlásí do evropského mainstreamu.
Musí to být pro vás divné, možná, jak my říkáme, takové podezřelé. Protože nejdříve jste se nám smáli, když jsme před lety přišli s myšlenkou finanční ústavy, vyrovnaných rozpočtů a podobně. Vy jste byli ostře proti. Pak vaši kamarádi z evropské socialistické strany to prosadili jako evropskou politiku, takže najednou je to v tom mainstreamu a najednou musíte přehodit výhybku a slovně to podporovat. Ale zase musím uznat, že jste konzistentní v tom obsahu, že jste to úplně vyprázdnili, že tam zůstal jenom ten nadpis a že pevně věříte - a já myslím, že oprávněně - že si vaši kolegové z evropské socialistické strany nepřeloží do svého rodného jazyka toto znění z češtiny a nebudou se vás ptát: To si z nás děláte legraci, ne? Ten obsah vůbec neodpovídá tomu názvu. Vy jste nechali jenom nadpis. Ale možná náš proevropsky orientovaný premiér řekne: No ale splnili jsme. Už tam nemáme tento rest. Tak buďte rádi, aspoň ten nadpis máme. Ale podle nás je to tedy zatraceně málo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych - není to úplně zvykem, ale přece jenom bych v tomto případě rád složil hold zpravodaji Senátu, protože za ta poměrně dlouhá léta, co tu jsem, jsem ještě nikdy neslyšel tak věcnou, neideologickou a přitom jasně strukturovanou argumentaci, se kterou nám Senát říká, proč a z jakých důvodů je tento návrh zákona naprosto nepřijatelný. Myslím si, že tady Senát opravdu napříč politickým spektrem odvedl velmi dobrou práci. A ti z nás, kdo poslouchali, by měli cítit jistý stud, nebo alespoň ta většina, která ten zákon odhlasovala, že jsme si něco takového do Senátu vůbec dovolili poslat a že pak tady musíme slyšet tyto argumenty, o kterých nelze pochybovat, že jsou pravdivé a že jsou věcné.
Pan předseda Stanjura se spravedlivě rozhořčil nad informací, že nepřijetím tohoto zákona by nám snad hrozila nějaká sankce. To neřekla Evropská unie. To tady řekl pan ministr financí. A já se trochu divím panu kolegovi Stanjurovi, jak mohl při známé pravdomluvnosti našeho pana ministra financí něčemu takovému uvěřit a jak ho to vůbec mohlo rozhořčit. Žádné sankce nám samozřejmě nehrozí. To, co nám hrozí, je reputační riziko, pokud přijmeme takovýto paskvil a budeme návrh zákona, který mluví o všem možném, jenom ne o rozpočtové odpovědnosti, vydávat za návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti. ***