(15.30 hodin)
(pokračuje Vystrčil)
Ta druhá věc, která je nebezpečná a v podstatě pro hospodaření některých obcí již dnes likvidační, souvisí s tím, že ve svém § 17 tento zákon říká, že obce by neměly, když to řeknu zjednodušeně, mít větší dluh, než je 60 % jejich ročních příjmů. Prosím vás, kdo si z vás kdy kupoval byt nebo dům. Já předpokládám, že všichni. Stál vás ten dům nebo byt více než roční vaše příjmy, nebo méně než roční vaše příjmy? Byla to investice. Předpokládám, že ve většině případů, v naprosté většině případů, vás ten byt stál více, než jsou vaše roční příjmy. A přesto v tomto zákoně naprosto nesmyslně nařizujeme obcím, aby neinvestovaly v jednom roce více, než je 60 % jejich příjmů. Přece ty obce, zejména malé obce, přestanou fungovat. Jak zainvestují kanalizaci? Jak zainvestují opravu školy? Jak zainvestují výstavbu haly, jak zainvestují opravu silnice? To nejde. Ve všech těchto případech u malých obcí dojde k tomu, že si půjčí vždycky více, než je jejich roční rozpočet, jako vy si půjčujete více, když si kupujete byt, než je váš roční příjem.
Co to je za nesmysl v tom § 17? Proč jste to udělali? Vy chcete zlikvidovat obce? Jejich hospodaření? Jejich fungování? To je přece naprostý nesmysl! A já vás moc prosím, abyste to nedělali a neříkali, že to opravíte. Tím ty obce dostáváte do neřešitelné situace.
Takže to je bod č. 2. Likvidační zákon vůči hospodaření zejména menších obcí.
Bod č. 3 - byrokracie, byrokracie, byrokracie, kvete, roste, vzkvétá. Tento zákon nařizuje, aby veškeré veřejné instituce, je jich 18 tisíc - 18 tisíc! - zveřejňovaly své rozpočtové výhledy, což znamená rozpočty na dva roky dopředu, a své schválené, resp. projednané rozpočty, s tím, že tím pádem zveřejní se 18 tisíc rozpočtových výhledů a 18 tisíc projednaných rozpočtů a ten doprovodný zákon k tomuto zákonu ovšem už, prosím vás - poslouchejte dobře - nenařizuje - nenařizuje -, aby se zveřejňovaly změny rozpočtových výhledů, a nenařizuje, aby se zveřejňovaly změny rozpočtů příspěvkových organizací. Čili plácnutí do vody. Plácnutí do vody, jakoby zveřejňujeme, ale nezveřejňujeme, protože rozpočet příspěvkové organizace se mění, rozpočtový výhled se mění, tyto změny není potřeba zveřejňovat. Čili my jakoby to děláme, a přitom to neděláme, protože v doprovodném zákoně jsme zapomněli změnit malá rozpočtová pravidla tak, aby to bylo povinností. To znamená nesmysl, jenom byrokraticky zatížíme 18 tisíc veřejných institucí, které následně nemusí zveřejňovat změny, tudíž je to celé k ničemu, protože to, co bude vyvěšeno, už dávno nemusí platit. Tak to je! A to je v tomto zákoně.
Druhá věc, která je také nesmyslná, že samozřejmě rozpočtový výhled na dva roky dopředu nikdy Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo jiná pojišťovna nemůže udělat, protože neví, jak bude vypadat úhradová vyhláška. Rozpočtový výhled na dva roky dopředu nikdy žádná nemocnice nemůže udělat, protože neví, jak ji bude financovat kraj, který je zřizovatel, nebo stát apod. Nemůže to udělat ani žádná příspěvková organizace jiného typu. Je to celé nesmysl. Chceme po těch organizacích věci, které ony nemůžou udělat, a budou se dělat jenom věci pro věci, které nebudou mít žádný reálný význam a budou k ničemu.
Takže to jsou tři důvody, tři důvody, pro které senátoři všichni dohromady hlasovali pro to, aby ten zákon byl zamítnut. A já vás velmi prosím, abyste to učinili také. Abyste tu práci udělali znovu - tím se obracím na pana ministra financí - a pořádně, protože tak poškozený, poničený a do pekel poslaný dobrý úmysl jsem ještě nikdy snad neviděl. Ten úmysl je dobrý. Rozpočet je potřeba držet. Je potřeba se nezadlužovat. Ale není to možné dělat tak, aby jednak stejně tam byly díry, ten zákon je děravý jako řešeto, dělat tak, abychom zničili některé obce a jejich investiční možnosti, a dělat tak, aby to bylo protiústavní.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Já vám také děkuji, pane senátore. V rámci otevřené rozpravy s přednostním právem se hlásí pan předseda Stanjura. Připraví se pan poslanec Vilímec, po něm paní poslankyně Kovářová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne. Děkuji za slovo. Pokud to dopadne, jak avizují vládní poslanci, tak definitivně pohřbíte něco, čemu se říkalo finanční ústava. A můj kolega, pan senátor Vystrčil, použil slovo šaškárna. Já bych řekl, že to je velké pokrytectví.
Zkusme začít od toho, čím začal pan ministr financí. Říká - je to implementace a jsme poslední v EU, a když to neuděláme, tak nám hrozí reputační riziko, případně i reálné sankce. Pokrytectví - ne nás, ale těch dalších členských států. Ano, 27 členských států to má implementováno. Potlesk, výborně, skvěle. Kolik z nich to dodržuje? Málokdo. Podívejte se na Francii, Itálii, Řecko, Španělsko. A teď bych mohl pokračovat. Ale, oni tu čárku mají. Oni mají splněno. Takže my to sice nemáme implementováno, hospodaříme mnohem lépe než ty státy, které jsem jmenoval, a mnohé jiné, ale přesto má někdo tu odvahu, já bych řekl drzost, nám říkat, že nás bude sankcionovat. Za co? Za to, že hospodaříme lépe než oni? A oni to v tom zákoně mají. Neměli bychom my iniciovat sankce vůči těm, kteří nedodržují ta pravidla?
Důležité není, jestli to máte napsané v tom zákoně. Důležité je, že se takto reálně chováte. A Česká republika se tak chová. A my se budeme bát někoho? Aby nám komisaři z těchto zemí říkali: Vy jste ti špatní, vy to v té ústavě nemáte, nebo v prováděcím zákonu? My to máme. Ale sebevědomá česká vláda a sebevědomý český parlament řekne no dobře, a proč se podle toho neřídíte? Kde berete tu odvahu nás za to kritizovat, když to vy vůbec nedodržujete? To je pokrytectví. A máme říct dost, pokud jsme sebevědomí. A jestli někdo by nás chtěl sankcionovat za hospodaření České republiky, tak je k smíchu. K smíchu! To je první věc.
Druhá věc. Obvykle říkáme z opozičních lavic, když považujeme některou část zákona za protiústavní, že podáme ústavní stížnost. Já myslím, že tentokrát to nebude potřeba, pokud sociálně demokratičtí senátoři dostojí svým veřejným vyjádřením, např. Petr Vícha, předseda klubu senátorů sociální demokracie, který říká "pokud nás Sněmovna přehlasuje, já budu první, který podepíše ústavní stížnost". Takže tentokrát to nebude záviset na tom, zda to podají opoziční poslanci. Já předpokládám, že to podají senátoři jako těleso. Ta čísla jste slyšeli. Neúprosná. To nebyl politický souboj. To byl souboj těch, kteří se na to dívají věcně, racionálně, s těmi, kteří stojí o čárku v Bruselu. Protože o ničem jiném to není. A neslyšeli jste také jako já včera, minulý týden, vyjádření členů vlády? No tak jako pojďme to schválit a my urychleně nachystáme novelu. Pokolikáté už to tady slyšíme? Před hlasováním o zákonu už ministři říkají - nachystáme novelu. A proto to není žádná finanční ústava. Kterákoliv většina to změní, buď dobrým směrem, nebo špatným. To není vůbec důležité.
Pojďme si ale připomenout, jak jsme se do toho stavu dostali. V minulém volebním období jsme nenašli u levicové opozice sluchu pro to, že by přijali, přišli s nějakým kompromisním návrhem a pomohli nám schválit ústavní zákon nebo finanční ústavu. My jsme v tomto volebním období k tomu přistoupili jinak. Mohli jsme říct: vy jste nám nepomohli, my vám také nepomůžeme. My jsme k tomu přistupovali jinak a našli jsme kompromisní řešení. A měli jsme 120 hlasů, kdyby ovšem sociální demokraté, naši největší eurohujeři, mysleli vážně, že chtějí finanční ústavu. Mohli jsme ji schválit. Uhnuli jsme v procentu, kdy nastupuje dluhová brzda, až na 55 %. Uhnuli jsme v tom, že logicky pak by pan senátor nemohl mít tu výhradu, že se přistupuje jinak. ***