(15.20 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře, a zeptám se, zda se k usnesení Senátu chtějí postupně vyjádřit přístupní zpravodajové. Nejprve tedy pan poslanec Votava za rozpočtový výbor? Není tomu tak. Pan poslanec Koubek za výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj? Také ne. Pan poslanec Plíšek? Ano, přeje si vystoupit. Ten je zpravodajem ústavněprávního výboru. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já se samozřejmě vyjádřím ke stanovisku Senátu v závěru svého vystoupení, byť musím jako zpravodaj ústavněprávního výboru připomenout, že to byl ústavněprávní výbor, který když jsme ještě projednávali ústavní zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tak přijal usnesení, ve kterém požádal předsedu Poslanecké sněmovny, aby svolal jednání poslaneckých klubů k dohodě na tomto ústavním zákonu. K tomuto setkání nedošlo a následně byl, což nebývá v parlamentní demokracii zase až tak často zvykem, upraven ústavní zákon na prostý zákon v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně. Bylo to až při hlasování ve třetím čtení. Přitom vláda předložila sem ústavní zákon, na kterém je nutná shoda kvalifikované, tedy třípětinové většiny poslanců.
Senát poměrně jasnou většinou tento návrh už nyní prostého zákona zamítl pro jeho možnou kolizi s Ústavou ČR. Já si myslím, že bychom neměli být lhostejní k tomuto poměrně jasnému stanovisku Senátu, protože Senát, jak známo, má být i určitou pojistkou ústavnosti a pojistkou chyb, ke kterým dojde v Poslanecké sněmovně, a já si myslím, že pakliže se ústavní zákon na půdě této Sněmovny v průběhu legislativního procesu nahradil prostým zákonem a neupravily se minimálně ty pasáže, které kolidovaly s Ústavou ČR, a mám tím na mysli nyní, a jak na to upozornil Senát, článek 101 odst. 3, který jasně říká, že územní samosprávné celky, to znamená obce a kraje, jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a - zdůrazňuji - hospodaří podle vlastního rozpočtu. Toto ústavní právo nelze prostým zákonem omezovat. K tomu došlo přijetím právě zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a senátoři už avizovali, že pokud tento zákon opětovně Poslanecká sněmovna schválí, tak se obrátí na Ústavní soud pro minimálně kolizi s článkem 101 odst. 3.
Myslím, že při tomto vědomí bychom neměli tento zákon podpořit a měl by legislativní proces být zahájen od začátku. Samozřejmě nemohu jako zpravodaj řešit politické konsekvence toho, že je to pouze jakási hra na rozpočtovou odpovědnost, ale jako zpravodaj jsem vás měl upozornit na to, že bychom v této věci měli dát za pravdu Senátu a neměli bychom hlasovat o normě, která, pokud jde o práva samosprávných celků - obcí a krajů - je a může být v kolizi s Ústavou. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě se zeptám paní zpravodajky výboru pro zdravotnictví paní poslankyně Soni Markové. Nepřeje si vystoupit. V tom případě otevírám rozpravu a jako první vystoupí pan senátor Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, ctěné poslankyně, ctění poslanci, chci na úvod poděkovat panu zpravodaji ústavněprávního výboru panu poslanci Plíškovi za argumentaci, kterou tady řekl, neboť já se v tom s ním budu shodovat.
Úplně na úvod pro ty, kteří neměli možnost nebo čas se podívat na hlasování o tomto zákoně v Senátu, a zejména řekněme pro předsedy jednotlivých poslaneckých klubů si dovolím upozornit, že z 18 přítomných senátorů za Českou stranu sociálně demokratickou 18 hlasovalo pro zamítnutí toho zákona, čili 100 %. Ze 14 přítomných senátorů zvolených za KDU-ČSL 14 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona, čili 100 %. Z 11 přítomných senátorů zvolených za STAN 11 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona, čili 100 %. Z 9 přítomných senátorů za ODS 9 hlasovalo pro zamítnutí zákona, čili 100 %. Ze 6 přítomných senátorů zvolených za ANO 4 hlasovali pro zamítnutí tohoto zákona, čili 67 %. A z 9 přítomných senátorů, kteří jsou nezávislí, 7 hlasovalo pro zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že to je na hlubší zamyšlení, proč to ti senátoři napříč politickými stranami udělali, a já se tedy pokusím poměrně stručně, pokud bude potřeba, tak i podrobněji, vysvětlit důvody, které nespočívají jenom v neústavnosti tohoto zákona, ale i v některých dalších věcech.
První, co tady již bylo řečeno panem poslancem Plíškem, je neústavnost zákona. Vy sami nejlépe víte, že původní záměr bylo schválit ústavní zákon, čili finanční ústavu, což se nestalo, a přestože se tak nestalo, tak následně Poslanecká sněmovna schválila zákon o rozpočtové odpovědnosti a tím zákonem, který je standardní, nikoliv ústavní, omezila práva samospráv na to, aby mohly mít majetek a aby mohly podle svého uvážení zacházet a nakládat se svým rozpočtem, jak jim zaručuje článek 101 Ústavy ČR.
Druhá věc, kterou tím Poslanecká sněmovna udělala, je, že ten zákon, neboť jde o standardní zákon, a pokud bude přijat, tak bude obyčejným zákonem, to znamená v okamžiku, kdy se někdo rozhodne, že už není potřeba dodržovat rozpočtovou odpovědnost, tak to velmi jednoduše nejvíce dvojím rozhodnutím Poslanecké sněmovny může učinit. Jinými slovy, ten zákon je jenom hrou na rozpočtovou odpovědnost, protože kterákoliv Poslanecká sněmovna, kde bude mít vládní koalice většinu, ten zákon kdykoliv může změnit. To znamená, je to obyčejná šaškárna, kdy někdo se snaží představit jako ten, komu jde o rozpočtovou odpovědnost, ale přitom ji ve skutečnosti nechce do našeho práva zakotvit tak, aby se s tím nedalo nic dělat, a činí tak pouze obyčejným zákonem, který není zákonem ústavním. To je první důležitá věc. Pokud se ptáte, ve kterých paragrafech je ústavní právo samospráv na vlastní hospodaření rozpočtem porušeno, tak dle našeho názoru jsou to minimálně dva paragrafy a je to § 14 a § 17.
Druhá věc, kterou ten zákon obsahuje a která v jednom případě není zatím tolik nebezpečná a ve druhém případě je velmi nebezpečná, je to, že ten zákon jiným způsobem přistupuje k vládě, ke státu, k hospodaření státu jako celku a jiným způsobem přistupuje k hospodaření územních samospráv, jimi zřizovaných institucí, vysokých škol, zdravotních pojišťoven atd.
Vysvětlím. Paragraf 14 říká, že v případě, že by se zadlužení ČR dostalo nad 55 % HDP, což dneska nehrozí, tak by nastaly tyto mechanismy, zatímco v případě státního rozpočtu by logicky na základě návrhu vlády mělo dojít k jeho změně tak, aby řekněme financování dluhu bylo dlouhodobě udržitelné a případně se dalo snižovat, což je logické, protože pokud jste dlouhodobě zadlužení, tak přece není možné, abyste okamžitě začali hospodařit bez dluhu, bez zadlužení. V případě ostatních institucí je to tak, že ty okamžitě musí nastavit takové mechanismy, že musí schválit přebytkové rozpočty. To je prostě naprostý nesmysl. Pokud je někdo dlouhodobě a hodně zadlužený, tak nemůže okamžitě začít hospodařit s přebytkovým rozpočtem. Musí to dělat tak, že postupně začne své dluhy splácet, což vláda připouští, aby se stalo se státním rozpočtem, ale tuto možnost nedává ani zdravotním pojišťovnám, ani vysokým školám, ani územně samosprávným celkům. To je ta první věc, která je tam nesmyslná. Naštěstí není nebezpečná, protože nejsme nad 55 % zadlužení HDP. ***