(15.30 hodin)
(pokračuje Nováková)
A stejně tak když se bavíme o kariérním řádu, tak se to nesmí smrsknout na nějaké tabulky, že... Nedělejme si iluze. Učitelé mají velice obtížnou práci v terénu a oni opravdu za to, aby dostali červený puntík a hvězdičku a poskočili v nějaké tabulce a dostali o tisíc korun víc nebo o dva tisíce korun víc - je to skutečně dostatečně motivační? Máme-li provést dobře tu změnu, a to je přechod na kvalifikační stupně v rámci učitelů, což TOP 09 dlouhodobě podporovala, tak nesmíme zapomenout na jednu podstatnou fázi. Nemůžeme přece říkat, že uděláme nějaké atestační zkoušení nebo proces, kde budeme správně hodnotit, jestli učitel roste metodicky, jestli roste ve své odborné způsobilosti, jestli roste v tom, že chápe, jak jeho práce je v kontextu školy nebo v kontextu města, ale musíme tam ještě udělat ten první krok. Má-li někdo růst, musí vědět, jak na tom je původně. To znamená, že bez toho, aby učitelé dostali podporu v tom, že vlastně provedou nejdříve reflexi své vlastní práce, že jim někdo řekne toto jsou tvé silné stránky, toto jsou tvé slabé stránky a tady se máš zlepšovat a tady jsi vynikající, tady prostě to jenom nezapomeň, jenom se nepřestaň rozvíjet, tak bez tohoto kroku, jak se ten učitel má správně rozvíjet?
Pak si dovolím - a bez pocitu osobního rozvoje toho učitele, to každý opravdu chce, věřte mi, že to každý učitel chce, tak bez tohoto vnitřního hnacího motoru je kariérní řád úplně na nic. Paní ministryně naštěstí ví, že přestoupení na sytém kariérního řádu nejde bez toho, abychom obnovili regionální síť metodických a vzdělávacích center, která se nám podařilo úplně zdevastovat, tu síť se nám podařilo de facto zlikvidovat. Čili bez toho to nepůjde také.
A dovolím si dopředu upozornit na několik, řekněme, drobností, které možná budeme moci řešit v rámci pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Vždycky když je nějaké přechodné období, tak se vedle sebe ocitnou na stejné škole učitelé, kteří tam už jsou, učitelé, kteří nově nastoupí, takzvaně nabití vědomostmi z vysoké školy, a tito učitelé - jeden z nich absolvuje několikaletou dobu a pak se podrobí atestačnímu řízení a ten druhý to tam má tzv. vydržením, protože tam prostě zůstal na té škole. Možná že tady propásneme okamžik, kdy ředitel - a to je další možná slabina toho, o čem bychom měli mluvit - by mohl skutečně nastavit pedagogický sbor tak, aby tam měl toho, koho tam opravdu do toho živého systému školy potřebuje.
Další věc je tzv. uvádějící pracovník. To je pracovník, který, má-li někomu pomoci jako začínajícímu pedagogovi, tak musí s ním vytvořit partnerský vztah, musí na něj mít dostatek času. A to nemůže v žádném případě udělat, když bude mít plný úvazek, tedy plný počet hodin přímé pedagogické činnosti. Můžeme samozřejmě také třeba počítat s tím, že mu bude věnovat svůj volný čas, a místo toho, že mu snížíme počet hodin přímé pedagogické činnosti, můžeme ho třeba nějak více finančně ohodnotit. To je samozřejmě individuální. Ale tohle jedna taková slabinka.
A potom. Neměli bychom projít procesem schvalování tohoto zákona, pokud nám jasně nepostaví ministerstvo obraz kompetencí, povinností a vůbec postavení ředitele jako takového. Přitom musím pochválit, resp. mně to velmi konvenuje a i kolegům z TOP 09, že ředitel není považován za manažera jakéhokoliv typu, ale že ředitel je člověk, který má kromě toho, že je dobrý pedagog, ještě manažerské schopnosti. Toto tedy oceňuji, z toho jasně ta novela vychází.
No a na závěr snad jenom říci to, co jsem naznačovala před chvílí. Nedělejme si iluze, že učitelé touží po tom získávat nějaké frčky, hvězdičky, být metodiky, koordinátory atd. Ti, kteří už třeba jsou metodiky prevence, ti potřebují maximální podporu a veliké snížení počtu přímé pedagogické činnosti, stejně tak výchovní poradci. Ale učitelé potřebují to, po čem touží celá léta a z čeho jsou neustále zklamáváni. Kromě toho, že jsou tedy finančně ohodnoceni, oni potřebují mít možnost se dál vzdělávat a opravdu dál vzdělávat tak, aby to bylo pro ně smysluplné, rostli v odbornosti. Druhá linie dalšího vzdělávání musí být v oblasti psychologie, vývojové psychologie, protože dnešní učitelé jsou v úplně jiném terénu, než byli učitelé třeba před 15 lety. A třetí věc je, ta je také jasná. Učitel nesmí být otloukánkem ve vztahu rodič a učitel, kde rodič mu dává najevo, že je klient, a učitel vlastně neví ani, nemá dostatečné právní vědomí, aby věděl, kde jsou jeho práva, kde jsou jeho povinnosti, ale zároveň, to snad kariérní řád a diskuse o tom také přinese, také diskusi o tom, kde jsou práva, ale také povinnosti rodičů. Já doufám, že tohle bude takový vedlejší efekt rozsáhlé diskuse kolem novely zákona o pedagogických pracovnících, tzv. zkráceno kariérní řád, který to také přinese.
Jsem trošku skeptická ne k tomu počtu dní, vím, že ho naplníme, ale k tomu, jaké konkrétně dny, jaké konkrétně týdny v zimních měsících k tomu máme vyhrazeny, a velmi apeluji na ministerstvo, aby udělalo opravdu maximum pro to, abychom my poslanci byli přesvědčeni, že to je projednáno. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji paní kolegyni Nině Novákové. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Karel Rais a po něm paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane kolego.
Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Mně se samozřejmě líbí ta ušlechtilá myšlenka ministerstva a paní ministryně, co se týká propojit kariérní řád s platovým ohodnocením. Myslím si, že jedna z cest je skutečně zvýšit společenskou vážnost učitelů cestou zvýšení platů, a to výrazným zvýšením platů, takže to je v pořádku. Ale když se hovoří také o kariérním řádu, tak tahle úsečka, já bych z toho udělal trojúhelník a upozornil bych na nárůst byrokracie na školách. V té souvislosti bych poznamenal, že skutečně ředitelé, když je člověk s nimi v kontaktu, tak poměrně hodně pláčou právě nad tím obrovským nárůstem byrokracie. Takže byl bych docela rád, kdyby v průběhu dalších diskusí se také diskutovalo i o snížení byrokracie. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, kariérní řád učitelů je téma, které se tady objevilo už před léty a nikdy nebylo dotaženo tak, aby se objevilo tady v Poslanecké sněmovně. Musím říci, že naprosto souhlasím s tím, co tady říkala kolegyně Nina Nováková, že dobrý učitel chce učit, ne vytvářet nějaké papíry, nějaká portfolia, dokumenty a další a další. Prostě chce být ve třídě, pracovat se svými žáky, jim se věnovat po stránce výchovně-vzdělávací i po té stránce, co potřebují poradit i s jejich vlastním životem. ***