(18.10 hodin)
(pokračuje Kořenek)
Pozměňovací návrhy jsou součástí usnesení. Jedná se, jenom velmi krátce, k úpravám při studiu v zahraničí, k úpravám sběru dat u žáků, kteří nemají trvalé bydliště na území České republiky, dále k právům a povinnostem pedagogických pracovníků, ke stanovení postupu ředitele v případě závažného porušení povinností stanovených tímto zákonem a dále je tam úprava paragrafu ve směru k odborným školám.
Dále školský výbor pověřil předsedu poslance Jiřího Zlatušku, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a pověřil zpravodaje výboru poslance Petra Kořenka, aby toto usnesení přednesl ve schůzi Poslanecké sněmovny. Zároveň pověřil zpravodaje výboru poslance Petra Kořenka, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.
Na závěr jenom znovu připomínám, že se jedná o sněmovní tisk 841/2. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji šest přihlášek. První řádně přihlášenou je paní poslankyně Semelová. Připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Novelu školského zákona, která má za cíl změnit financování regionálního školství, vnímáme jako potřebnou. Financování škol podle počtu žáků se neosvědčilo a přineslo řadu problémů, které se mimo jiné odrazily na poklesu kvality vzdělávání. Dosavadní způsob nemůže reflektovat specifika v jednotlivých krajích, jako je rozdílná velikostní struktura škol, malotřídky, školy pouze s prvním stupněm a podobně, a dochází tak ke značným, a to zcela neopodstatněným, rozdílům. Pro příklad uvedu, že v roce 2015 byl rozdíl mezi některými kraji v rozpočtovaném platu ve školství až 3 000 korun, takže se to odráží ve výši mzdových prostředků pro pedagogické i nepedagogické pracovníky škol, kdy mnozí ředitelé jsou nuceni dofinancovávat platy z nenárokových složek, a také ve financování ostatních neinvestičních výdajů.
Mezi další negativní dopady stávajícího systému patří i nepředvídatelnost výše prostředků, s čímž se musí každoročně ředitelé škol potýkat. S tím souvisejí komplikace při organizování a plánování vzdělávacího procesu. Nemalé problémy pak nastávají v případech, kdy během školního roku dojde k úbytku žáků, a tím i k významnému poklesu nebo úbytku peněz, i když se třeba jedná pouze o jednoho žáka, který přejde jinam. V případě středních škol způsobuje v současnosti platný systém financování na hlavu úsilí ředitelů škol o přijetí maximálního počtu žáků. Tím dochází ke snižování nároků na přijímání i v průběhu studia.
Logicky se to společně s dalšími v minulosti přijatými nepromyšlenými a nesystémovými kroky negativně odráží na kvalitě vzdělávání jako takového. Novela by měla tyto chyby napravit. Měla by odstranit nerovnosti v odměňování zaměstnanců a financování škol v jednotlivých krajích, ředitelům pak zajistit předvídatelnost toho, co pro školu dostanou. Proto ve shodě s odbornými asociacemi, jak už tady bylo řečeno, školskými odbory a dalšími dotčenými subjekty podporujeme změny systému, který zohledňuje nejen počet žáků, který je nastaven na třídu a na učitele a na financování podle odučené práce podle rámcových vzdělávacích programů.
S čím ovšem máme problém, a podotýkám, že se netýká navrhovaných změn, ale školského zákona a financování škol jako takových, to ano, a to jsou církevní školy. Právě financování církevních škol na rozdíl od škol soukromých upravuje školský zákon, který stanoví, že církevní školy a školská zařízení jsou financovány přímo Ministerstvem školství a mají na rozdíl od škol soukromých plnou finanční podporu státu. K tomu mohou vybírat školné, i když je pravda, že řada církevních škol tuto možnost nevyužívá.
V roce 2014 působilo v České republice 114 těchto škol a školských zařízení. Letos jich je 140. Ze státního rozpočtu dostávaly tyto školy v roce 2016 1 360 milionů, což bylo proti roku 2015 o 126,5 milionu víc. Pro rok 2017 je pro ně navrhována už částka 1 427 417 974 korun, to je částka na výkonové financování podle školského zákona bez výdajů na rozvojové programy. Vedle uvedené provozní dotace a prostředků pro navýšení platů byly církevním školám v roce 2015 poskytovány i další účelové dotace, prostředky na asistenty pedagogů, pro žáky se zdravotním či sociálním znevýhodněním ve výši 21 855 000 korun, na vybavení škol kompenzačními pomůckami 730 600 korun, na podporu implementace etické výchovy 530 050 korun. A tak bych mohla dál a dál pokračovat.
Postavení církví ve společnosti po jeho dočasném a částečném vzedmutí vlivem společenských iluzí po roce 1989 trvale klesá, stejně jako počet aktivně a pasivně věřících. Podle odhadů Ministerstva kultury ubývá jenom římskokatolické církvi ročně sto tisíc věřících. Přesto všichni, nejen věřící, ze svých daní financujeme církevní školství, navíc v době, kdy církve dostaly v rámci takzvaných církevních restitucí desítky miliard korun a další obrovský majetek, který byl sebrán lidu, jenž ho svou prací vytvořil. Z tohoto daru mohou církve své školy a školská zařízení financovat.
To je také smyslem mého pozměňovacího návrhu, podle něhož nemá být církevní školství nadále financováno ze státního rozpočtu, ale z vlastních zdrojů. Ušetřené finanční prostředky by měly být vynaloženy do škol veřejných, kde přes navýšení rozpočtu, které oceňuji, finance nepokrývají všechny potřeby v oblasti výchovy a vzdělávání, řadu věcí dofinancovávají kraje, obce a rodiče. Je potřeba zvýšit částku na platy pedagogických i nepedagogických pracovníků škol, na asistenty, mimoškolní činnost, pro vysoké školy atd. Ze státního rozpočtu by tedy mělo být financováno především veřejné školství tak, aby byla zabezpečena dostatečná síť, kvalita a dostupnost. Církevní školství ať žije, ale za své.
Ke zmíněnému pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji. (Potlesk několika poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Nina Nováková, poté paní poslankyně Dobešová.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, asi se dalo předpokládat, že někdo zareaguje na podstatu tohoto pozměňovacího návrhu. Skoro to vypadá, jako kdybychom u nás měli dvoje děti - jedny děti, které chodí do těch církevních škol. A to nejsou naše děti? To nejsou lidé, kteří budou tady v téhle zemi pracovat a odvádět daně?
Myslím si, že každý rodič si může vybrat, v jakém stylu školy své dítě nechá vzdělávat. A ten nadstandard, který církevní školy mají - ostatně podívejte se na jejich úspěšnost třeba církevních gymnázií při maturitních zkouškách a jejich úspěšnost. Ale ony mají také školy, v kterých se třeba vzdělávají ve středním vzdělávání děti, které se pohybují na ulici, dospívající děti, které by jinak zůstaly na ulici. Takže ty programy jsou elitní školy a školy, které jsou jasně sociálně zaměřené. ***