(16.40 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Ministerstvo vnitra v důvodové zprávě dále uvádí, že s účinností předkládaného zákona, tedy uplynutím dvanácti měsíců ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, bude zaručena elektronická identifikace občana pomocí občanského průkazu s elektronickým čipem ve frekventovaných agendách resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Jinými slovy to znamená, že se počítá s možností činit v některých informačních systémech veřejné správy podání s využitím identifikačního certifikátu. Zneužití tohoto certifikátu bude bránit zajištění přístupu prostřednictvím osobního identifikačního kódu, resp. bude existovat bezpečnostní, identifikační a v konečně fázi i deblokační kód.
Náklady na realizaci vydávání nových občanek při stávajícím průměrném počtu cca 1,5 milionu ročně si vyžádají asi 250 milionů korun v prvním roce, v následujících letech 140 milionů a zároveň odhadem jednotlivé resorty souhrnně počítají s částkou asi 100 milionů korun. Dovolím si proto jako zpravodajka upozornit na některé zásadní kroky spojené s úspěšnou realizací záměru e-občanky.
Za prvé - jedná se o termín využitelnosti e-občanky. Oproti původním mediálním výstupům o používání e-občanky v roce 2017 se reálně dostáváme spíše do druhé poloviny roku 2018, a to ještě v závislosti na úspěšném vysoutěžení technologie Státní tiskárny cenin. Pravděpodobně tedy masový náběh e-občanky bude spojován až s rokem 2019. A dále, právě s relativně delší dobou náběhu e-občanky bude zásadním momentem efektivního využívání tohoto nástroje marketingová kampaň mimo jiné eliminující negativní pohled na stávající občanky s čipem.
Za druhé - efektivita vynaložených nákladů. Protože náklady spojené s vydáváním e-občanky jsou nemalé - nutno připočítat i potřebnou čtečku na straně uživatele -, je nezbytně nutné, aby proklamativní prohlášení v důvodové zprávě, že resorty Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí budou připraveny na elektronickou komunikaci prostřednictvím e-občanky, nezůstala pouze na papíře, ale spolu s dalšími institucemi, resp. jejich agendovými systémy, byly jednoznačně schopny takto komunikovat.
Třetím důležitým bodem jsou způsoby prokázání identity. Přestože se tato novela zabývá pouze prokazováním identity s nejvyšší důvěrou garantovanou státem, je nutné připustit a akceptovat, že existují další možnosti na úrovni střední důvěryhodnosti, které v mnohých běžných životních situacích jsou postačující a například v bankovním sektoru již dávno fungují. Proto je důležité, aby zákon připravovaný Ministerstvem vnitra o prokazování identity byl co nejdříve předložen do legislativního procesu.
Ve smyslu výše uvedených konstatování navrhuji sněmovní tisk 928 do druhého čtení propustit.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu a eviduji tři přihlášky. První vystoupí pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Pilný. Prosím.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové.
Já své vystoupení rozdělím do dvou rovin. První vystoupení nabídne jiný pohled na zavádění elektronizace našeho života, jakož i celé společnosti, a druhá část se zaměří přímo na tento vládní návrh o občanských průkazech.
První část svého vystoupení jsem nazval "kontrolovaná společnost". Na nádražích, na letištích, na silnicích atd., všude jste sledováni. Možná si toho někdy ani nevšimnete, ale pořád někde na vás kouká podobně jako tady nenápadné oko kamery, které monitoruje prostor před sebou. Od doby nárůstu teroristických útoků tedy podobných dohledů ve společnosti přibylo až neúměrně. Neustálý strach o bezpečnost lidí vede mnohé státy k tomu, že nenápadně kontrolují celý svůj prostor. Používají k tomu různé nástroje, od používání průmyslových kamer, monitorování hovorů, uchovávání dat, anebo i elektronizaci různých fází našeho života. Vše jen proto, aby byla pokud možno celá společnost pod dohledem. Sociolog Zygmunt Bauman tento fenomén nazval tekutým dohledem.
Jenže jak v rychle se měnícím světě, kdy máme otevřené hranice a volný pohyb lidí, zboží, kapitálu, zachovat pocit bezpečí pro občana? Jedná se o nelehký úkol.
Vláda České republiky nedávno do Poslanecké sněmovny předložila dva návrhy zákonů, které se přímo dotýkají právě kontrolované společnosti. Je jím jednak zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o elektronických občanských průkazech. K tomu samozřejmě můžeme přičíst i směrnici nebo nařízení eIDAS. První, tedy kybernetická bezpečnost, má upravovat chování a kontrolu na kybernetické síti, či chcete-li, třeba v internetu nebo v kyberprostoru. Je tam plno nesrovnalostí, plno chyb a my to budeme řešit v podvýboru pro eGovernment a potom na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.
Druhý zákon, jak se tady o něm bavíme, jsou elektronické občanské průkazy. Zde se ukazují, dámy a pánové, dva faktory. Jednak stát chce lidem ulehčit v rámci digitalizace života komunikaci s úřady. Jejich zavedením se má odstranit byrokratická zátěž, kdy místo občanů budou úřady obíhat doklady a data. Jedná se o opodstatněný argument. Koho by dnes bavilo pořád běhat po úřadech? Raději bych si vše přece vyřídil z pohodlí domova a pěkně u počítače. Jenže není vše jednoduché, jak se zdá. Elektronický občanský průkaz totiž může být využit i jako nástroj vaší kontroly. V tomto případě se narušuje vaše soukromí. Díky tomuto průkazu bude mít někdo další dodatečnou kontrolu o osobě, která průkaz vlastní. Bude mít přehled o jejím pohybu, s kým se daná osoba setkává atd. Vše je technicky, dámy a pánové, možné. Na jedné straně je to pozitivum ve společnosti plné nebezpečí, protože se tím snižují bezpečnostní rizika. Na straně druhé to ovšem omezuje osobní svobodu. Za další může být takový průkaz i nástrojem sdílené informace, o které občan často ani neví, a netuší, že něco takového existuje.
Výše uvedená rizika bude nutné řádně probrat v příslušných výborech Sněmovny, abychom nedávali všanc naše soukromí. Já si vždycky vzpomenu v tomto případě na dvě knihy, jsou to dva romány. Prvním románem je román 1984 George Orwella, kdy tam mluví o velkém bratrovi, který nás bude sledovat. Je možné, že k této společnosti také spějeme tímto zaváděním občanských průkazů. Já to netvrdím a ani nepopírám. Tento román byl poměrně nadčasový a ono se to i ukazuje například v případě sledování americké NSA, Národní bezpečnostní agentury. Ale tam je to trošičku jiný příběh, než je to tady u nás. To je jeden román, který mám na mysli. Tím druhým románem je román Konec civilizace Aldouse Huxleyho, který jej napsal ve třicátých letech - podobně jak George Orwell - minulého století. A ten tam říká, že budeme nakonec žít v takové společnosti, kde bude změť tolika informací, že se v nich nebudeme moci vyznat. Možná že k této společnosti také spějeme. I tyto věci je třeba brát v potaz.
Na závěr této části si dovolím menší glosu. Mnoho lidí již dnes vlastní například svůj profil na sociálních sítích, kam vlastně vkládáme své zážitky a soukromé věci. Podotýkám, sami dáváme všanc své soukromí, a to jen proto, abychom se mohli podělit o zážitky s někým jiným. Vůbec nám to nevadí. Je to naprosto běžný jev. Ba naopak, jsme navíc často ještě rádi. Protože se mnohdy cítíme přece jenom osaměle v naší dnešní kybernetické společnosti. ***