(15.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Osobně mě mrzí, že členové UNESCO nebyli schopni zabránit politizaci svého orgánu, svého úřadu. Proto bych byl velice rád, kdybychom se vrátili zpátky k meritu věci, abychom jako Sněmovna tuto rezoluci, návrh usnesení, předali k vyřízení zahraničnímu výboru. Ten připraví návrh usnesení, prodiskutuje, seznámí se se všemi podklady a předloží Sněmovně své řešení. Zahraniční výbor má plánované jednání na 1. listopadu. Já si myslím, že to není tak daleko, abychom se k tomu vrátili. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní, pane ministře, je to váš prostor. Prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Chtěl bych se jenom omluvit paní poslankyni Černochové i paní poslankyni Němcové za své poslední vystoupení, kterým jsem rozpoutal takovou debatu. To jsem opravdu nechtěl, protože ta nabyla geopolitických rozměrů. Já bych chtěl jenom říci, protože na tom "mluvit - mlčet"...
Jenom jsem chtěl říci, že co s týče Aleppa, tak jsem se vyjadřoval včera celý den, i do zahraničních médií, v Lucemburku, i k našim poměrně jasně a jednoznačně. A že vůbec to neměla být obhajoba nějakého velkého mlčení. Já jsem řekl, že občas je třeba mlčet. To když potřebujete něco udělat. Ale to neznamená, že si můžeme dovolit mlčet nějak systematicky a programově. To je nesmysl.
A co se týče mlčení - mluvení, to tady vznikla debata, kdy ne, kdy jo... Já bych rád navrhl, že jsem připraven o těch konkrétních věcech mluvit v příslušných výborech, a můžeme se tomu věnovat detailně. Jsem ochoten vysvětlit maximum, co jsem schopen. Ale tady jsem to v této chvíli do sněmovny tahat neměl, tak se za to omlouvám. A přimlouvám se také za to, aby se jednalo o tom, co bylo předloženo.
Já si myslím, že Sněmovna je suverén. (Hovoří se stupňujícím se důrazem.) Já jsem tady dlouho seděl. Sněmovna je suverén a neměla by poslouchat někoho, kdo jí říká, co může a nemusí. Takže já tady nejsem proto, abych vám říkal, co máte, nebo nemáte hlasovat. Já vám můžu říct pouze svůj názor. Ale já sám jsem jako poslanec vždycky prosazoval, že jsme suverénní a že máme právo se vyjádřit, když chceme! Takže mé vystoupení nešlo k tomu, abych vám říkal mlčte! Já jsem vám říkal, že někdy - a třeba výjimečně - jsou důvody mlčet, když potřebujete něco udělat. Ale to vůbec neměla být obhajoba nějakého mlčení! To si nemůže dovolit ani Sněmovna, ani Ministerstvo zahraničí!
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Laudát. (Hlásí se i poslanec Schwarzenberg.) Potřebuji, abyste se domluvili, v jakém pořadí. Nejprve tedy pan poslanec Laudát, po něm pan předseda Schwarzenberg.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já nesouhlasím s panem Luzarem. A přihlásil jsem se k tomu, co říkal pan ministr. Já s tím souhlasím. Já nepotřebuji na prokazatelnou historickou lež stanovisko zahraničního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan předseda Schwarzenberg. Prosím. (Z pléna se ozývá: Čestný!)
Poslanec Karel Schwarzenberg: Opravdu jenom poznámka o faktech, vážené poslankyně, vážení poslanci. Je sice pravda, že jak pro křesťany, tak pro muslimy je Jeruzalém veledůležité město. Ale proč? Na základě Starého zákona, ze kterého vychází jak křesťanství, tak velká část také učení proroka Mohameda. Tudíž nezmiňovat židovskou podstatu Jeruzaléma a Chrámové hory je nejenom ideologický předsudek, ale především falzifikace faktů. A proto bych řekl, faktická poznámka je v tom, že nemůžeme vynechat kořen důležitosti Jeruzaléma. Kořen je v židovství. A to si musíme vždycky uvědomit ve všech diskusích o Chrámové hoře i o Jeruzalému jako celku.
Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Böhnisch. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Robin Böhnisch: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Netleskám často kolegovi Foldynovi. Možná jsem mu netleskal nikdy, až dneska. Ale on popsal tu situaci poměrně pregnantně. Také jsem ještě nikdy na této sněmovně neříkal větu "nechtěl jsem vystupovat, ale nakonec k tomu došlo" - tak dneska k tomu skutečně došlo. Já už jsem se uklidnil od momentu prvního vystoupení pana ministra zahraničí, tak už to bude spíše přátelské a trochu analytické.
V první řadě se také přihlašuji ke spoluautorství návrhu tohoto usnesení. Myslím, že je velmi vyvážené a umírněné proti té verzi číslo jedna, kterou jsme měli v ruce. Svět není černobílý. Černobílý není ani Izrael a palestinská území a černobílý není ani vztah těch dvou národů vůči sobě. Pan ministr v tomhle ohledu mluvil velmi dobře. Já tu realitu v místě znám taky, řekl bych, velmi slušně a rád v té souvislosti připomínám větu z jednoho filmu, kde se říká: příroda si vždycky najde cestu. A realita Blízkého východu a Jeruzaléma je taková, že ti lidé spolu žít musí a taky spolu povětšinou žijí, jen v našich médiích se z toho společného soužití Židů a Palestinců dozvídáme to nejhorší. Ale den má 24 hodin a týden sedm dnů a ne každý den a každý týden se tam děje něco, co stojí za zmínku v našich médiích, protože je to prostě pozitivní a ne negativní.
Ale jednu věc nemůžu přejít. Jakkoli souhlasím se smířlivým stanoviskem pana ministra k hlasování či nehlasování našich evropských partnerů, nemohu přejít tu formulaci, že někdy je už únavné rozhodovat nějakým hlasováním o pravdě či nepravdě a přijímat usnesení k tomu, zda je něco pravda, nebo není pravda a proč máme takové věci dělat. Tak já mám v tomhle případě zcela jasno, proč hlasovat pro to usnesení, tak jak je předloženo. Protože až vyjdu ven, ať potkám jakéhokoli Žida, ať potkám jakéhokoli Izraelce, tak se mu chci podívat do očí. A večer se chci podívat do zrcadla. A nechci trávit po takovýchhle jednáních večer drbáním se ve sprše, jako jsem to musel udělat včera po slavném dopisu čtyř, který se týkal návštěvy dalajlámy. Takže to je důvod, proč budu hlasovat pro tuhle rezoluci. Děkuji. (Potlesk některých poslanců zleva i zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní mám zapsanou v pořadí paní poslankyni Němcovou - pouze závěrečné slovo, dobře. V tom případě pan poslanec Benešík.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážené dámy, vážení pánové, pane místopředsedo, vážení členové vlády, je pravda, že někdy je dobré mlčet. Ale v situaci, kdy bychom se měli zastat jediné demokracie v regionu, našeho strategického spojence, jehož samotné základy byly pošlapány mezinárodní organizací, to prostě udělat musíme. Já jsem pro to, abychom tuto rezoluci přijali a vyjádřili tak podporu našemu strategickému partnerovi a jediné demokracii. Pokud státy a organizace v okolí Izraele říkají, že chtějí vymazat Izrael z mapy světa, tak si myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet. Protože někdy v polovině nebo před polovinou minulého století to tady bylo také. Také někdo chtěl vymazat Židy z mapy světa. Zastaňme se jich. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan místopředseda Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Já se jenom vrátím k jedné věci, která podle mého soudu je důležitá, než to budeme posuzovat emocionálně.
Jako zásadní emoci vnímám to, jestli máme svým způsobem hlasováním tak, jak tady bylo řečeno, rozhodovat o tom, co je pravda a co ne. A v tomto ohledu se přikláním k tomu, abychom se nějakým způsobem zachovali jako Česká republika v UNESCO, nikoliv ve výkonném výboru, ve kterém momentálně nejsme.
Já bych ale chtěl říct, že rezoluci vnímám jinak, než jsem slyšel některé názory. Rezoluce v podstatě žádá respektovat status quo před rokem 1967, tedy rokem předtím, než Izrael dobyl Staré Město a východní Jeruzalém. Československo se podílelo na vzniku Státu Izrael a myslím si, že je to i naše odpovědnost, abychom se k tomuto stanovisku přiklonili, že má existovat Stát Izrael a že má existovat Stát Palestina. ***