(15.30 hodin)
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem původně nechtěl vůbec vystupovat, ale musím říct, že vystoupení ministra Zaorálka mě k tomu donutilo, protože se domnívám, že takovýmto způsobem obhajovat pasivitu naší diplomacie, zejména pak v syrském konfliktu, považuji za nehoráznost. A to si pan ministr myslí, že jedenáct členů Rady bezpečnosti, kteří podpořili Ruskem zavetovanou španělsko-francouzskou deklaraci odsuzující Rusko a Bašára Asada, nemají na mysli humanitární cíle a zájmy obyvatel v Sýrii, protože nemlčí? Protože jasně pojmenovávají porušení mezinárodního práva? Jednání předpokládané Rady ministrů o možných sankcích vůči Rusku za bombardování v Aleppu je prostě porušením možnosti ovlivňovat humanitární pomoc? Bombardování humanitárních konvojů ze strany Ruska, to má tentýž smysl? A my se k tomu nevyjádříme a nevyjádřili jsme se? Dnešní schůzka francouzského prezidenta s německou kancléřkou a ruským prezidentem k Ukrajině a k Sýrii, to je nedostatek pochopení pro humanitární potřeby?
Já bych panu ministrovi doporučil, aby si přečetl ženevskou konvenci ochrany civilních osob ve vojenském konfliktu z roku 1949. Zřejmě ji asi nečetl. A to je mezinárodní právo.
A pokud jde o navrhovaný text paní Černochové, já si myslím, že je důležité, abychom vyjádřili podporu izraelské straně a upozornili UNESCO, že jako kulturní organizace by nemělo vytvářet konfrontační situaci.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Stanjuru, potom pan poslanec Benda, Šarapatka, Korte, v tomto pořadí. Všechno faktické poznámky. Faktické poznámky, pane ministře, mají přednost.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na slova pana ministra zahraničí, který tady vedl polemiku nebo úvahu na to, kdy mlčet a kdy promluvit a proč si myslí, že v této chvíli je lepší mlčet než promluvit. Je to přibližně stejně.
První důvod a ten hlavní, proč promluvit, že se jedná o našeho spojence. Spojenců se máme zastávat v okamžiku, kdy se jim děje křivda. Když se nic neděje, tak se můžeme potkávat, plácat se, jak jsme spojenci, ale v klíčových okamžicích, v okamžicích, kdy vidíme, že se děje křivda, se jich máme zastat. Pak můžeme očekávat to samé od našich spojenců. To je ten hlavní důvod, proč si myslím, že by dneska Poslanecká sněmovna měla promluvit a přijmout toto navržené usnesení. A jsem rád, že vidím, že ta podpora je z mnoha politických klubů. A tak by to mělo být v tomto případě.
Ale nedá mi, abych se nevrátil k té vaší polemice. Dneska, pane ministře, máme mluvit, a ne mlčet. Včera, pane ministře, jste měl mlčet a nemluvit k Číně. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: S faktickou poznámkou pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, myslím, že panu ministrovi zahraničí se jeho vystoupení úplně nepovedlo, protože vyvolalo zbytečnou sérii poznámek, které právě vycházejí z té velmi mylné teze o tom, že se má někdy mlčet. Dokonce této tezi rozumím. Ano, jsou situace, kde se mlčet má, ale vůbec nevím, proč byla řečena v tuto chvíli a na tomto místě. Tady, jak už řekl můj předřečník, máme svého spojence, kterému se děje křivda. A ten věčný pokus různých pseudointelektuálů relativizovat konflikt palestinsko-izraelský, že za to vlastně můžou tak trochu obě strany, když jedna strana se pokouší zajistit mír za území a druhá strana je připravena svého soupeře zlikvidovat, když, jak jednou napsal krásně Roman Joch, Izraelci svými zbraněmi brání své obyvatelstvo, Palestinci svými obyvateli brání své zbraně, tak to jsou situace, kdy se nemáme tvářit, že je to všechno tak nějak složité a ona ta pravda... a možná, že chtějí postavit znovu jeruzalémský chrám a zbořit mešitu al-Aksá, ale promluvit máme o ostatních věcech. Chápu, že pan ministr zahraničí občas mlčet má, ale občas by v této Sněmovně měl zvážit, v jaké situaci vyzývá k mlčení.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Korte. Prosím.
Poslanec Daniel Korte: Já musím reagovat na slova pana ministra ohledně uvolňování napětí. Pane ministře, vaše koncepce uvolňování napětí v Palestině mi, bohužel, dosti silně a nevyhnutelně připomíná politiku appeasementu, která uvrhla Československo do Hitlerova chřtánu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Omlouvám se, pane ministře, požádám vás, abyste posečkal, protože první s přednostním právem je pan poslanec Laudát, potom máte přednostní právo vy.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Pane náměstku, nebudu dlouho zdržovat, ale přece jen tady chci polemizovat, pokud možno korektním způsobem, s panem ministrem zahraničí.
Víte, když nic jiného, to, co se stalo s tou rezolucí UNESCO, je velké varování. Ono se to začíná množit, a nejenom po světě, jako houby po dešti, ale i v naší společnosti. Žádný z politiků nenese odpovědnost za zločiny současných politiků, toho, co se odehrálo v minulosti, ale každý politik je odpovědný za to, jak se k té minulosti staví. Samozřejmě chápu jakýsi pragmatismus, ale proboha, jestli něco česká zahraniční politika a tato vláda jako celek, a nikdo se z toho nevylže z těch tří partnerů, předvádí, tak to je skutečně ohýbání páteře. Za chucpe považuji to, co se stalo směrem k tomu prohlášení k dalajlámovi. Jsou země, které jsou velmi principiální, a mají větší obchod, lepší obchodní vztahy s Čínou než my. Jestli chcete, připomenu, která je to například země. Je to Portugalsko. A když nic jiného, tak doufám i směrem k ODS, že já jsem vás tady oslovil, všechny strany, že je připraven materiál, abychom se postavili ke genocidě Arménů Turky, a já s tím přijdu. A také to budeme měnit za tramvaje, dámy a pánové, nebo za předvánoční cestu do Turecka, a to je, řekl bych, ještě brutálnější záležitost než ta ostudná rezoluce, kterou UNESCO přijalo.
Takže já bych chtěl, abychom, protože stejné lži směrem k minulosti, dneska jsme toho tady taky už byli svědky a je to dennodenně, médii počínaje, politiky konče, jestli nebudou současné politické reprezentace, jednotliví politici pojmenovávat minulost pravdivě, tak se nám to bude vracet. A kdyby nic jiného, nejenom že Izrael je náš poslední spojenec a jistá bašta nějakých hodnot v celém regionu, tak když nic jiného, tak by mělo pro nás být varováním, že i my osobně máme nebo budeme mít ještě větší problém se zeměmi, které s takovouto rezolucí, která je historickou lží, prostě přišly, a problém s těmi lidmi, nebo s těmi zeměmi, s těmi společnostmi, které tuto lež verifikovaly. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Leo Luzar, poté dostane slovo pan ministr. Faktická poznámka má přednost, omlouvám se, pane ministře. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Dobrý den, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, debata k tomuto docela závažnému stanovisku, rezoluci UNESCO, začala směřovat k útokům k obecným tématům, k útokům činnosti Ministerstva zahraničních věcí, útokům na výroky politiků ohledně návštěvy dalajlámy, k útokům obecně mezinárodní politiky. Já si myslím, že to je velice špatné. Chápu předkladatele tohoto stanoviska, přiznám se, také mám problém s tím, že jsme ho nedostali, já jsem si ho nemohl přečíst a nevím, jak zní. Přesto chápu důvod předložení, ale myslím si, že tento parlament zná principy, jak v tomto případě postupovat. Prvním je tento návrh rezoluce předat zahraničnímu výboru, který by se měl seznámit jak s návrhem usnesení, tak s návrhem rezoluce a přijmout stanovisko.
Osobně jsem absolutně nešťastný z toho, že UNESCO jako organizace starající se o kulturu svět začalo mít politickou roli. To považuji za absolutně špatné. Ano, stalo se to. Jestli OSN byla dlouhodobě nečinná v politických otázkách, tak ti, co chtěli zavést politiku na různá témata, začali tyto organizace využívat. Není to jediná organizace pod patronátem OSN, která je zneužívána k politickým cílům. ***