(Jednání pokračovalo ve 14.32 hodin.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane místopředsedo vlády, zahajuji odpolední jednání Poslanecké sněmovny, všechny vás vítám. Budeme pokračovat bodem 220, který máme pevně zařazený na 14.30 hodin, a to je
220.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k rezoluci UNESCO
upírající práva Státu Izrael na Chrámovou horu a Zeď nářků v Jeruzalémě
Prosím, aby se slova ujala paní navrhovatelka, kterou je paní poslankyně Jana Černochová. Má tedy slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Úvodem bych chtěla říci, že když jsem včera tento bod navrhovala na pořad naší schůze, šlo o iniciativu, která vycházela nejen z mého politického přesvědčení a ze shody členů našeho poslaneckého klubu, který je dlouhodobě proizraelský, a samozřejmě vřelé vztahy a podpora těchto vřelých vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael na podpoře jeho existence coby pilíře stability Blízkého východu a hráze bránící západní demokratické hodnoty a naši civilizaci v tomto neuralgickém geopolitickém bodě. Do této chvíle se mi však dostalo i několika set pozitivních reakcí našich spoluobčanů, kteří kvitovali, že právě na půdě Poslanecké sněmovny zazněl jasný hlas proti pacifistickým a pseudohumanistickým vlivům, jimž bohužel OSN a UNESCO, zdá se, podlehly, a jejichž politiku dnes prosazují. Dovolím si tedy tvrdit, že zde nehovořím pouze za sebe či za poslanecký klub ODS, ale i za značnou část této Sněmovny a podle pozitivních e-mailů předpokládám, že i za poměrně značnou část naší populace, která nám v tomto našem konání vyjadřuje podporu.
Rezoluce Výkonné rady UNESCO, která fakticky popírá vazby židovského národa a Státu Izrael na takzvaná svatá místa, tedy Zeď nářků a Chrámovou horu, není bohužel první svého druhu. Již v dubnu letošního roku byl přijat obdobný text popírající několikatisíciletou historii této lokality, mající evidentně za cíl odsoudit Izrael za jeho oprávněné nároky na její správu a křivě jej označit za agresora či okupantskou sílu. Jsem přesvědčená, že je naší morální povinností postavit se této snaze o manipulativní výklad historie na odpor. Česká republika má svou vlastní neblahou historickou zkušenost s rozhodováním druhých o jejím osudu, o osudu jejího území a jejího národa.
Předseda PSP Jan Hamáček: Já prosím zejména levou část sálu o klid! Děkuji.
Poslankyně Jana Černochová: Já děkuji.
Přestože tato a podobné rezoluce jsou převážně deklaratorního charakteru a nejsou právně vymahatelné, domnívám se, že jsme povinni právě s ohledem na naše vlastní zkušenosti vyjádřit svůj kategorický nesouhlas se snahami o revizi světových dějin, o popírání práva židovského národa, který je nám blízký nejen svou velikostí, právem na sebeurčení a o rozhodování v duchu o nás bez nás a politiky appeasementu, jež se stala pravou příčinou utrpení i těch národů, jejichž představitelé byli jejími protagonisty.
Je nezbytné si uvědomit, že rezoluce odsuzující izraelský stát a židovský národ není pouze o této entitě. Jde zde především o symbolickou rovinu, v níž jsou popírány základy západního světa jako takového. Jde zde o to, že síly, které mají zásadní vliv na pochybné prosazení tohoto textu, dnes odsuzují politiku Izraele a židovský národ, aby zítra popřely smysl demokracie a křesťanské hodnoty, na kterých stojí i naše společnost.
Zejména na základě výsledků hlasování Výkonné rady UNESCO se nemohu ubránit dojmu, že jde o jakýsi prapodivný výsledek, který sice nemá absolutní většinovou podporu, ale je důsledkem lobbingu států nepřátelských vůči Izraeli, kterým se podařilo získat na svou stranu téměř polovinu členů a druhou polovinu umlčet za účelem dosažení svých cílů.
V této souvislosti bych chtěla velmi zdvořile poprosit zástupce vlády České republiky, aby prostřednictvím našich zástupců ať už v OSN, nebo v UNESCO otevřeli znovu diskusi na téma statutu a právě toho hlasování. Víte, ona výkonná rada má 58 členů a schází se dvakrát ročně. Podle článku 13 odst. 8 úmluvy budou rozhodnutí výboru přijímána dvoutřetinovou většinou členů přítomných a hlasujících. Většina členů výboru bude tvořit kvorum. Ještě jednou zopakuji: dvoutřetinovou většinou členů přítomných a hlasujících, většina členů výboru bude tvořit kvorum.
Zajímavé na tom je, že zemí ve výkonné radě je tedy 58, z těch států, které hlasovaly pro, proti nebo se zdržely, pro bylo 24 zemí, proti bylo 6 zemí, zdrželo se 26 zemí. Každý bystrý počtář se dopočítá, že tedy hlasovalo 56 zemí. Ty dvě se pravděpodobně hlasování nezúčastnily, tudíž se ani nezdržely, ani nebyly pro, ani nebyly proti. Ale pozor, teď přichází to, co mně skutečně rozum nebere a o co prosím, aby se naši zástupci pokusili to změnit. Podle výsledku hlasování, když si to takto sečtete, tak kde je ta většina? Ve statutu té úmluvy v článku 13 odst. 8 se tento výsledek počítá tak, že do hlasujících nepočítají delegace, jež se hlasování zdržely. Hlasuje-li z 58 členů například 30, je dvoutřetinová většina 20 hlasů, což bylo v tomto případě splněno. Umíte si, kolegyně a kolegové, představit, že bychom takto hlasovali na půdě našeho zákonodárného sboru? Vždyť je to absurdní! ***