Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

220.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k rezoluci UNESCO
upírající práva Státu Izrael na Chrámovou horu a Zeď nářků v Jeruzalémě

Prosím, aby se slova ujala paní navrhovatelka, kterou je paní poslankyně Jana Černochová. Má tedy slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Úvodem bych chtěla říci, že když jsem včera tento bod navrhovala na pořad naší schůze, šlo o iniciativu, která vycházela nejen z mého politického přesvědčení a ze shody členů našeho poslaneckého klubu, který je dlouhodobě proizraelský, a samozřejmě vřelé vztahy a podpora těchto vřelých vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael na podpoře jeho existence coby pilíře stability Blízkého východu a hráze bránící západní demokratické hodnoty a naši civilizaci v tomto neuralgickém geopolitickém bodě. Do této chvíle se mi však dostalo i několika set pozitivních reakcí našich spoluobčanů, kteří kvitovali, že právě na půdě Poslanecké sněmovny zazněl jasný hlas proti pacifistickým a pseudohumanistickým vlivům, jimž bohužel OSN a UNESCO, zdá se, podlehly, a jejichž politiku dnes prosazují. Dovolím si tedy tvrdit, že zde nehovořím pouze za sebe či za poslanecký klub ODS, ale i za značnou část této Sněmovny a podle pozitivních e-mailů předpokládám, že i za poměrně značnou část naší populace, která nám v tomto našem konání vyjadřuje podporu.

Rezoluce Výkonné rady UNESCO, která fakticky popírá vazby židovského národa a Státu Izrael na takzvaná svatá místa, tedy Zeď nářků a Chrámovou horu, není bohužel první svého druhu. Již v dubnu letošního roku byl přijat obdobný text popírající několikatisíciletou historii této lokality, mající evidentně za cíl odsoudit Izrael za jeho oprávněné nároky na její správu a křivě jej označit za agresora či okupantskou sílu. Jsem přesvědčená, že je naší morální povinností postavit se této snaze o manipulativní výklad historie na odpor. Česká republika má svou vlastní neblahou historickou zkušenost s rozhodováním druhých o jejím osudu, o osudu jejího území a jejího národa.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já prosím zejména levou část sálu o klid! Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já děkuji.

Přestože tato a podobné rezoluce jsou převážně deklaratorního charakteru a nejsou právně vymahatelné, domnívám se, že jsme povinni právě s ohledem na naše vlastní zkušenosti vyjádřit svůj kategorický nesouhlas se snahami o revizi světových dějin, o popírání práva židovského národa, který je nám blízký nejen svou velikostí, právem na sebeurčení a o rozhodování v duchu o nás bez nás a politiky appeasementu, jež se stala pravou příčinou utrpení i těch národů, jejichž představitelé byli jejími protagonisty.

Je nezbytné si uvědomit, že rezoluce odsuzující izraelský stát a židovský národ není pouze o této entitě. Jde zde především o symbolickou rovinu, v níž jsou popírány základy západního světa jako takového. Jde zde o to, že síly, které mají zásadní vliv na pochybné prosazení tohoto textu, dnes odsuzují politiku Izraele a židovský národ, aby zítra popřely smysl demokracie a křesťanské hodnoty, na kterých stojí i naše společnost.

Zejména na základě výsledků hlasování Výkonné rady UNESCO se nemohu ubránit dojmu, že jde o jakýsi prapodivný výsledek, který sice nemá absolutní většinovou podporu, ale je důsledkem lobbingu států nepřátelských vůči Izraeli, kterým se podařilo získat na svou stranu téměř polovinu členů a druhou polovinu umlčet za účelem dosažení svých cílů.

V této souvislosti bych chtěla velmi zdvořile poprosit zástupce vlády České republiky, aby prostřednictvím našich zástupců ať už v OSN, nebo v UNESCO otevřeli znovu diskusi na téma statutu a právě toho hlasování. Víte, ona výkonná rada má 58 členů a schází se dvakrát ročně. Podle článku 13 odst. 8 úmluvy budou rozhodnutí výboru přijímána dvoutřetinovou většinou členů přítomných a hlasujících. Většina členů výboru bude tvořit kvorum. Ještě jednou zopakuji: dvoutřetinovou většinou členů přítomných a hlasujících, většina členů výboru bude tvořit kvorum.

Zajímavé na tom je, že zemí ve výkonné radě je tedy 58, z těch států, které hlasovaly pro, proti nebo se zdržely, pro bylo 24 zemí, proti bylo 6 zemí, zdrželo se 26 zemí. Každý bystrý počtář se dopočítá, že tedy hlasovalo 56 zemí. Ty dvě se pravděpodobně hlasování nezúčastnily, tudíž se ani nezdržely, ani nebyly pro, ani nebyly proti. Ale pozor, teď přichází to, co mně skutečně rozum nebere a o co prosím, aby se naši zástupci pokusili to změnit. Podle výsledku hlasování, když si to takto sečtete, tak kde je ta většina? Ve statutu té úmluvy v článku 13 odst. 8 se tento výsledek počítá tak, že do hlasujících nepočítají delegace, jež se hlasování zdržely. Hlasuje-li z 58 členů například 30, je dvoutřetinová většina 20 hlasů, což bylo v tomto případě splněno. Umíte si, kolegyně a kolegové, představit, že bychom takto hlasovali na půdě našeho zákonodárného sboru? Vždyť je to absurdní!

Já jsem ráda, že tady aspoň z vlády České republiky sedí pan vicepremiér, děkuji za to a velmi pěkně prosím o to, aby to, co jsem tady říkala, že by se Česká republika měla pokusit o změnu toho statutu, nezapadlo.

Česká republika v tuto chvíli ve Výkonné radě UNESCO nemá své zastoupení, nebyla tedy jednou z těch 56 zemí. Bohužel tedy Česká republika neměla příležitost dát v jiných orgánech této organizace najevo svůj postoj k otázce oprávněnosti židovského národa ve vztahu ke svatým místům, a já se tedy domnívám, že je namístě - a děkuji vám za to, že jste zvedli ruku pro to, abychom se o tom dnes bavili -, že dnes tedy náš postoj můžeme jednoznačně vyjádřit alespoň prostřednictvím usnesení Poslanecké sněmovny a případně prostřednictvím stanoviska naší vlády a jejích orgánů, které by, předpokládám, měly toto usnesení respektovat.

Proto navrhuji společně s kolegy napříč politickým spektrem - od dnešního rána jsem do všech klubů rozdala návrh usnesení, který chci předložit. Děkuji velmi pěkně Danielovi Kortemu a Robinu Böhnischovi, kteří se mnou na tom usnesení intenzivně spolupracovali, a mohu tedy předložit usnesení, které snad je ve shodě a v souladu s většinou této Poslanecké sněmovny. Dovolte mi v tuto chvíli to usnesení, návrh toho usnesení přečíst. Já se samozřejmě potom na něj odvolám ještě v podrobné rozpravě, ale aby ta rozprava mohla běžet a abyste všichni věděli, co budeme navrhovat v podrobné rozpravě, tak se sluší to usnesení přečíst:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. vyjadřuje zásadní nesouhlas s rezolucí schválenou Výkonnou radou Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO 2000EX/PX/DR.25.2REV, která upírá historickou vazbu mezi židovským národem a Zdí nářků a Chrámovou horou v Jeruzalémě.

2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá tuto rezoluci, která se nese v nenávistném protiizraelském duchu, přičemž také pomíjí nejen židovské, ale i křesťanské vazby na svatá místa v Jeruzalémě. Použité formulace odporují neutrálnímu a mírotvornému charakteru Organizace spojených národů, diskreditují organizaci UNESCO a v posledku posilují v mezinárodním měřítku antisemitské tendence.

3. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby na základě dlouhodobých přátelských vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael využila všech prostředků a příležitostí k vyjádření negativního stanoviska České republiky k této rezoluci.

4. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby prostřednictvím stálé delegace České republiky při UNESCO a prostřednictvím zástupce České republiky v Ekonomické a sociální radě OSN nehlasovala pro předmětnou rezoluci a protestovala proti politizaci UNESCO."

Tolik za mě jako za navrhovatelku všechno a samozřejmě ještě k tomuto bodu jistě vystoupím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, paní a pánové. V tuto chvíli můžeme otevřít všeobecnou rozpravu po úvodním slově navrhovatelky. Jako první je přihlášena paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych se chtěla pár slovy pozastavit nad tou skutečností, kterou popsala paní poslankyně Jana Černochová, a uvést ještě některé doplňující informace pro vás, abyste rozuměli, proč jsme prosazovali tento bod na jednání pléna a proč považujeme za důležité, aby se v této věci Poslanecká sněmovna vyjádřila.

Nejprve tedy zopakuji, že Organizace spojených národů má suborganizaci, nevím, jak to přesně nazvat, prostě pod OSN spadá organizace UNESCO, která má ve svém štítě péči o kulturu, vzdělávání a vědu a z této pozice asi je nám nejvíce známá tím, jak určuje, které památky budou zařazeny na ten prestižní seznam UNESCO. Řada z nás se s tím setkává a z této stránky organizaci UNESCO známe. Asi jsme tolik netušili, jaké jsou tam politické proudy, co všechno se tam odehrává zejména v posledních letech. Možná to bylo i naší nepozorností, že jsme si ne dost dobře všímali toho, jak takové zdánlivě neškodné organizace mohou v podstatě zvrátit dosavadní vývoj, se kterým my jsme počítali, a najednou neplatí.

Vrátím-li se k oné rezoluci, která byla přijata nedávno, bylo to 13. října, bylo zde řečeno paní poslankyní Černochovou, že se toho hlasování účastnilo 56 států z výboru UNESCO. Česká republika v tomto výboru v tomto volebním období není, my jsme byli členem toho výboru v letech 2011 a 2015, čili náš zástupce nemohl na tom výborovém jednání hlasovat. 24 států bylo pro přijetí té rezoluce. Musím říct, že text samotné rezoluce byl navržen z podnětu Palestiny a byl navržen arabskými zeměmi - Alžírskem, Egyptem, Libanonem, Ománem, Katarem a Súdánem. Tyto země tedy požádaly Palestinu, aby přednesla ten návrh, k tomu návrhu posléze 24 zemí zvedlo ruku pro přijetí té rezoluce. Mezi těmito zeměmi byly např. Alžírsko, Bangladéš, Brazílie, Čad, Čína, Dominikánská republika, Egypt, Írán, Libanon, Malajsie, Mauricius, Mexiko - u Mexika se zastavím, protože to později svůj souhlas stáhlo - dále Maroko, Mozambik, Nikaragua, Nigérie, Omán, Pákistán, Katar, Rusko, Senegal, JAR, Súdán a Vietnam. Poté co Mexiko stáhlo svůj souhlas, tak se očekávalo, že o tom výborovém návrhu bude ještě na plénu UNESCO vedena nějaká debata, což se z nepochopitelných důvodů nestalo a včera, jestli mám správnou informaci, tak poté, co 13. října odsouhlasil výbor onu deklaraci, tak včera se k ní přidalo také plénum bez diskuse. Není-li diskuse, oni už ani nehlasují, mají to nějak ve svém statutu takhle uděláno, takže už ani k žádnému hlasování nedošlo a v podstatě ta rezoluce byla schválena. Odhlasovala, abychom rozuměli, o co jde, rezoluce odhlasovala, že celý Jeruzalém je svatý pro všechny tři víry, ale jeho srdce patří výhradně muslimům. UNESCO, citace z té rezoluce UNESCO, vyzývá Izrael, okupační sílu, prosím, na jeho vlastním území, ke znovunastolení historického statu quo z doby před zářím 2000, podle které je jordánská náboženská nadace Awqaf, jestli to říkám dobře, výhradní autoritou v mešitě Al-Aksá. To uvádí organizace v té své schválené rezoluci. Proti v hlasování byly Spojené státy americké, nebo proti hlasovaly Spojené státy americké, Velká Británie, Nizozemí, Litva, Německo a Estonsko.

V Izraeli samotném, jak se dá očekávat, toto vyvolalo naprosto bouřlivou debatu. Ta země je na nohách a podle židovského státu jde o antisemitské a absurdní rozhodnutí. Považují tento krok za další příklad protiizraelských nálad v OSN, kde jsou Izrael a jeho spojenci v početní menšině proti arabským zemím a jejich příznivcům. Líbí se mi věta Benjamina Netanjahua, který říká: Oznámit, že Izrael nemá žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků, je stejné jako říci, že Čína nemá žádnou vazbu na Velkou čínskou zeď a Egypt nemá žádnou vazbu na pyramidy.

Je třeba dodat, že tuto rezoluci zpochybňuje nebo se proti ní vymezuje generální ředitelka UNESCO, což je asi docela pozoruhodné, jmenuje se Irina Bokovová, a říká: Popřít, zakrýt nebo vymazat některé z židovských, křesťanských a muslimských tradic narušuje integritu lokality. Je to v rozporu s důvody, které zapříčinily zápis této lokality na seznam světového kulturního dědictví. Pokud jde o UNESCO, organizaci, která je zasvěcena míru a dialogu, brání nám to - říká tedy generální ředitelka této organizace - tato rezoluce nám brání v plnění našeho poslání.

Já jsem tady mluvila o tom, že Česká republika nebyla v radě, která mohla rozhodovat ve výboru. Ale je zde vyjádření mluvčí českého ministerstva zahraničních věcí, která říká, že Česká republika se opakovaně vyslovovala proti jakékoliv formě politizace organizace UNESCO. Ale já myslím, že k politizaci jednoznačně dochází, že to je nesporné, že překročila touto rezolucí své dosavadní mantinely, v kterých jsme organizaci vnímali jako někoho, kdo skutečně pečuje o kulturu, o kulturní dědictví, o vědu a vzdělávání, a stává se z ní politická, a troufnu si říci, je to pouze subjektivní názor, zmanipulovatelná organizace, a tím pádem také velmi nebezpečná.

Ještě bych dodala, proč si myslíme, že je důležité, abychom zaujali jako Sněmovna stanovisko. Tak zejména z toho důvodu, že Česká republika patřila už v první republice k významným spojencům tehdy se rodivšího nebo na obzoru se budujícího samostatného izraelského státu. To území tehdy navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1947 jsme byli my, kdo hlasováním rozhodl o rozdělení na samostatný židovský stát - nebo podpořili jsme jako tehdejší Československo tuto věc. V roce 1948 přes embargo jsme byli zemí, která dodávala Izraelcům zbraně, aby se mohli bránit agresi z arabských okolních zemí. Přestože tedy bylo embargo, Československo tehdejší roku 1948 zbraně do Izraele dodávalo. Bezvadné vztahy byly narušeny v období komunismu. Nicméně po pádu železné opony po roce 1989 byly znovu obnoveny. A myslím, že o tom svědčí nesčetné návštěvy ať už našich vrcholných reprezentantů do Izraele, nebo naopak izraelských vrcholných představitelů k nám do České republiky. Dalo by se určitě spočítat, kolikrát se takto vyměnily návštěvy na prezidentské úrovni, na úrovni předsedů vlád nebo na úrovni předsedů obou našich komor Parlamentu. Shodou okolností v blízké době předseda Poslanecké sněmovny pojede se svou delegací do Izraele. Myslím, že právě toto usnesení, které by dokládalo naše trvající dobré vztahy, kdyby tam mohl přivézt s sebou jako představitel zákonodárného sboru, tak že by to bylo velmi prospěšné.

To jsou některé důvody, které mě vedly k tomu, abych tady nejenom vystoupila, připomněla, co se stalo, ale zároveň vás požádala všechny o podporu usnesení, které připravila paní poslankyně Černochová. Vím, že spolupracovala s kolegy ze sociální demokracie, že všechny kluby požádala, TOP 09, KDU-ČSL, požádala o spolupráci. Nevím, jestli jsem na někoho zapomněla, tak se mu omlouvám. Ale považujeme za velmi důležité, aby to nebyl hlas izolovaný náš, ale aby to byl hlas Poslanecké sněmovny, který tuto chybu, což já považuji za velkou chybu, nedopatření a manipulaci, které se dopustilo UNESCO, tak aby ji napravila. Nějaké možnosti k tomu máme, ale hlas Poslanecké sněmovny, když se k nim přidá vláda, bude mít velmi dobrou pozici pro to, aby se pokusila tuto věc napravit.

Děkuji vám všem za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. A ještě než dám slovo panu poslanci Kortemu, tak s přednostním právem si přeje vystoupit pan ministr zahraničních věcí. Pardon, omlouvám se pane ministře, přehlédl jsem faktickou poznámku pana poslance Pilného. Ta má přednost. A vzhledem k tomu, že paní poslankyně Němcová byla první vystupující, tak ji prosím a děkuji jí, že se chce zhostit role zpravodajky.

Dvě minuty pro pana poslance Pilného.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové, nemám problém se zařazením tohoto bodu. Hlasoval jsem pro něj. Nemám problémy ani s rezolucí, která bude odsuzovat... tedy s usnesením, které bude odsuzovat rezoluci a způsob jakým došla. Ale přece jenom se mi zdá to usnesení trošku příliš agresivní, protože my přece neodsuzujeme UNESCO. To dělá spoustu záslužné činnosti. My odsuzujeme pouze rezoluci. A odsuzujeme způsob, jakým byla přijata.

Neměli bychom odsuzovat UNESCO a formulace typu "nenávistná protiizraelská", vyzývat vládu, aby zasáhla proti UNESCO, se mi zdá příliš emocionální a dramatické na toto. Měli bychom jednoznačně odsoudit, aspoň podle mého názoru, tu rezoluci a způsob, ke kterému se dospělo, ale nikoliv takovým agresivním způsobem, jak je navrženo v té rezoluci (?).

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A nyní, pokud nejsou další faktické poznámky... nejsou. Slovo má pan ministr zahraničních věcí.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové, kolegové. Ke mně se doneslo během dne, že zde probíhá debata, nebo že bude probíhat debata tady odpoledne právě k tomu tématu rozhodnutí, název nese okupovaná Palestina, přijaté Výkonnou radou UNESCO. A tak jsem si řekl, že by bylo dobré k tomu říci své stanovisko, aby to zaznělo tady v rozpravě, protože by to zřejmě mohlo pomoci vašemu jednání a rozhodování o přijetí stanoviska.

Takže mi dovolte, abych k tomu řekl několik slov za Ministerstvo zahraničí. Tady toto rozhodnutí, které tady diskutujete, okupovaná Palestina, a které obsahuje kontroverzní jazyk k situaci v Jeruzalémě, není vlastně nový text. Chci jenom upozornit, že něco podobného vlastně bylo diskutováno, přijímáno na půdě Výkonné rady UNESCO už třeba před rokem. Dokonce, pokud si vzpomínám, tak text byl ještě problematičtější, než je ten, který tady byl nyní přijat. A tehdy to bylo, pokud vím, schváleno právě předchozím zasedáním výkonné rady. Bylo to na jaře. Oproti tady tomu zasedání tehdy toto rozhodnutí získalo výrazně menší podporu, protože pro něj hlasovalo pouze 24 z 58 členů výkonné rady. Pro mě je jeden velice důležitý fakt, který tady chci zdůraznit, že tentokrát pro to rozhodnutí už nehlasoval žádný z 11 členských států EU, které jsou ve Výkonné radě UNESCO zastoupeny.

Tady už zaznělo, tuším od některého z vystupujících, že Česká republika v této chvíli není členem výkonné rady. A proto jenom pro přesnost uvádím, že my jsme se do toho hlasování samozřejmě nemohli zapojit. My jsme byli členy od roku 2011 do roku 2015. Tak bych jenom rád řekl, že Česká republika v té době vždy se vyslovovala proti tomu, aby Výkonná rada UNESCO takto politizovala činnost instituce, takže jsme proti podobným snahám a podobným typům deklarací vystupovali poměrně systematicky. Jenom vám sdělím, že my nyní uvažujeme, nebo se snažíme stát znovu členy výkonné rady. Pokud se nám to povede, zvažujeme kandidaturu. Chtěli bychom se dostat znovu do výkonné rady. Chtěli bychom se příště jako členové aktivně zapojovat do debaty. Ale to je jenom, abyste věděli, že o to stojíme a že i když v této chvíli nejsme, tak bychom příště chtěli být více zapojeni.

Pokud byste se mě zeptali, jak by se chovala Česká republika, pokud by byla členem výkonné rady a pokud bychom tam seděli, tak vám mohu celkem spolehlivě říci, že v duchu i našich minulých vystoupení bychom hlasovali proti tomu rozhodnutí. Kdybychom tam seděli, tak bychom byli proti z těch z důvodů, které jsem tady naznačil, a protože nepokládáme vůbec za šťastné podobná politická vyjádření tohoto typu prohlašovat nebo tam prosazovat.

Co se týče toho vyjádření potom. Ony se k tomu vyjádřily pouze některé členské státy výkonné rady. Z nečlenských, pokud vím, se k tomu vyjádřil právě jenom Izrael a Palestina. A tuším, že se k tomu vyjádřila také Irina Bokovová, generální ředitelka UNESCO. My jsme se jako nečlenská země nevyjádřili. Ne proto, že by nám dělalo nějaký problém se vyjadřovat, ale ona ta situace teď, když se vyjádříte, tak to hned vyvolá další reakce. Takže to nějak moc k uklidnění nepřispěje. My jsme to posuzovali spíš právě z hlediska, aby se ta politická debata ještě dále potom nezostřovala. Protože si dovolím tvrdit, že my máme v současné době poměrně velice slušnou pozici v regionu. Jenom připomínám, že v této chvíli máme, myslím, jsme schopni komunikovat a jednat s oběma stranami. Dokonce to tak bylo i nyní, kdy jsme s premiérem naposledy byli v Jeruzalémě, tak jsme vlastně jednali s premiérem Netanjahuem, jednali jsme s představiteli izraelské vlády. Setkali jsme se také s prezidentem Abbásem. Myslím si, že tady tato pozice, kterou máme, že jsme pokládáni za korektního partnera v tom prostředí, je něco, o co dlouhodobě usilujeme.

Takže podobné typy jednostranných vyhlášení jsou něčím, co nám opakovaně připadá, že situaci nepomáhá, a naopak spíš tu atmosféru zhoršuje. Myslím si, že prostě máme tady dlouhodobě vyváženou pozici a těšíme se důvěře jak izraelské, tak palestinské strany. A víte dobře, že to, oč obecně usilujeme, je obnovení přímých rozhovorů, které jsou podle nás předpokladem řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Tolik z naší strany.

Chápu, že tady řadě poslanců leccos v té rezoluci vadí, ale opakuji, přímo jsme tentokrát zasáhnout nemohli. A prosazovat to, aby se podobným způsobem nepoužívalo Výkonné rady UNESCO, když se staneme členy, tak mohu říci, že se o to budeme snažit, aby podobné věci se nestávaly.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Černochová s faktickou poznámkou? Je tomu tak? Ano.

 

Poslankyně Jana Černochová: Vejdu se do těch dvou minut.

Pan ministr zahraničních věcí tady nebyl přítomen při úvodním slově. Já jsem tam část toho, co on tady opakoval, říkala. Ale podstatná informace, o které nevím, jestli pan ministr zahraničních věcí ví, je, že sice je hezké, že země Evropské unie se zdržely, ale že to v důsledku toho, jak ony hlasují, podle jakého statutu hlasují, tak to znamená, že vlastně byly pro. Výkonná rada má 58 členů, schází se dvakrát ročně. Podle článku XIII odstavce 8 úmluvy budou rozhodnutí výboru přijímána dvoutřetinovou většinou členů přítomných a hlasujících. Většina členů výboru bude tvořit kvorum. To znamená, že do hlasujících se nepočítají delegace, jež se hlasování zdržely. Takže tady skutečně dochází k něčemu, co není úplně standardní v demokratické společnosti. Pokud tato organizace se za demokratickou mezinárodní organizaci považuje, tak je to na pováženou. A chtěla bych slyšet od pana ministra zahraničních věcí, jestli Česká republika bude iniciovat změnu tohoto statutu, v kterém skutečně je to hlasování absurdní.

Pokud chceme být znovu členy výkonné rady, nic proti tomu, ale skutečně to tady naráží na celou řadu těch nedemokratických postupů, které tady probíhají. Já bych chtěla vědět, kdy se Ministerstvo zahraničních věcí dozvědělo o tom, že se tato rezoluce chystá. A zajímalo by mě, co pan ministr zahraničních věcí s tím bude dělat dál. Nemůžeme přece čekat na to, až budeme možná, nebo nebudeme členy znovu výkonné rady, ale musíme dělat něco dnes.

Pokud ještě na nějakém stožáru v České republice je nějaké volné místo na nějakou vlajku, tak bych chtěla poprosit, abyste tam v odpoledních hodinách pověsili tu izraelskou.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane ministře, ještě poprosím o strpení. Pan poslanec Šarapatka stáhl svoji faktickou, tak tím pádem můžete. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Byl bych nerad, aby tady vznikal dojem, že my se něco náhodou někde dovíme. My se tady těmto problémům a vztahu členských států Evropské unie i pozicím věnujeme v podstatě permanentně. Já jezdím do Bruselu nebo Lucemburku každých 14 dní a mohu vás ujistit, že tam pravidelně s členskými státy Evropské unie projednáváme právě třeba otázku izraelsko-palestinských vztahů a my v tom zaujímáme pozici neustále. To je něco, co se dá poměrně snadno doložit.

Když jsem tady uváděl chování členských států Evropské unie, tak jsem tady uváděl jenom jako určitý posun, ke kterému dochází. A to mohu dnes vykázat jako možná určitý výsledek rozhovorů, které na toto téma vedeme, kde se opakovaně snažíme i ty členské státy Evropské unie přesvědčit, že nemá cenu takovýto způsobem, politickými vyjádřeními, eskalovat situaci. Vy s tím nejste spokojeni, máte pocit, že se mohlo udělat víc, že to nestačí, ale kdybyste si to porovnali s minulým hlasováním, tak to určitý posun je.

Řekněme, že v Evropě jsou určité postoje. My jako Česká republika se snažíme prosazovat určitou pozici a já to měřím podle toho, do jaké míry se naše pozice stává všeobecně sdílenou. To je pro mne určitý výsledek. Tady k dramatickému zlomu těžko jsme schopni ostatní státy přesvědčit, protože každý má svůj názor a je pouze možné o tom vést politický dialog. A já se dívám na to, jak se ta pozice vyvíjí, a já ji vidím jako příznivější v tom, že se žádný z členských států dnes třeba pod tuto rezoluci přímo nepodepsal. A to je to jediné, co jsem tady chtěl říci. Že to není možná z vašeho pohledu ideální, to je možné. Chápete? Je to pro nás priorita zahraniční politiky. Česká republika se věnuje tomuto regionu a izraelsko-palestinskému usmíření a urovnání možná více než kterákoliv jiná středoevropská, východoevropská země. Nemyslím si, že tady by byla namístě otázka, kdy se tím začínáme zabývat nebo kdy jsme se něco dozvěděli. Je to pro nás priorita. Ale když to je priorita, tak to neznamená, že jsme schopni tu situaci posunout směrem, kterým bychom si přáli, v krátké době nebo nějakým dramaticky viditelným způsobem. Prostě tohle se musí měřit jinak.

A co se týče komunikace, já jsem tady zdůraznil, že máme permanentní komunikaci s oběma stranami, a já si cením toho, že máme korektní vztahy a že máme poměrně docela slušnou důvěru a že ten trend, který vidím, je projevem toho, že to, co říkáme, nepadá úplně na neúrodnou půdu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Foldyna fakticky. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, chtěl bych podpořit slova ministra zahraničí. Jsou upřímná. My se vždy snažíme hledat východiska v dialogu mezi Palestinci a Izraelci. Ale na druhou stranu musím velmi silně podpořit to, co tady říkala paní kolegyně Černochová. Chtěl bych, abychom hráli v této chvíli a v tomto okamžiku velmi rozhodující roli, protože není možné se zbavit odpovědnosti tím, že říkáme, že hrajeme dlouhodobě nějakou úlohu. My teď musíme odpovědět. V této chvíli je to strašně nutné a důležité. Tady se jedná o určité věci, které jsou principiálního charakteru.

Promiňte, že zase připomenu své velké téma. V loňském roce, kdy jsme měli svoje zastoupení, hlasovalo jakési Kosovo o tom, že převezme církevní památky na Kosovu, které patří srbské pravoslavné církvi. Bohužel čeští zástupci právě v UNESCO hlasovali pro to, aby se tak stalo. A díky tomu, že tam se rozhoduje dvěma třetinami, kdy Slováci hlasovali proti, Poláci se zdrželi, se takto nestalo. Já vás prosím, už neopakujme chyby, které jsme dělali. Ony nás pronásledují.

Plně podporuji to, co tady paní Černochová přednesla. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď to vypadá, že dojde řada na pana poslance Korteho, který trpělivě čeká s řádnou přihláškou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážím si vyjádření pana ministra, že kdybychom byli bývali v tom výboru, tak by Česká republika hlasovala proti. Ale musím říct, že si nevážím jeho mlčení. Je třeba pojmenovávat, co je pravda a co je lež. A je třeba to říkat nahlas, i když se to třeba v dané chvíli zdá nevýhodné.

Ale navážu spíše na obě dámy předřečnice. Delší dobu si kladu otázku, k čemu vlastně je instituce jako UNESCO. Již v dubnu 2014 v Ženevě sídlící nezávislá nevládní organizace United nations watch, která monitoruje činnost OSN a jejich agencií, vyzvala dopisem UNESCO, aby neprodleně zabránilo Hamásu, tedy hnutí islámského odporu, které je v mnoha státech pokládáno za teroristickou organizaci, v dalším demolování tři tisíce let starého přístavu v Gaze kvůli budování teroristického výcvikového tábora. K částečnému zničení starověkého přístavu Anthedon, jehož součástí jsou trosky římského chrámu a archeologické pozůstatky z doby perské, helénské, římské a byzantské, došlo paradoxně rok poté, co byla oblast nominována novým členským státem UNESCO, jinak nonexistentním státem Palestina, jako místo světového dědictví.

Zasedání UNESCO, které probíhalo v dubnu 2014, mělo na programu pět palestinských bodů, které velvyslanec USA Killion tehdy označil jako vysoce zpolitizované a mající za cíl vyčlenit Izrael. Na program jednání se nicméně diskuse o Hamásem prováděné demolici navrženého místa kulturního dědictví nedostala.

Cituji dále z dopisu United nations watch: "To, že se Výkonnému výboru UNESCO dosud nepodařilo ničení Hamásu a cynické zneužívání tohoto místa zařadit na program, podtrhuje tragickou politizaci a rozpolcenost při plnění cíle agentury chránit světovou kulturu a dědictví. Za situace, kdy Hamás mění místo kulturního dědictví na teroristické cvičiště, mlčení UNESCO nyní dává v sázku samotnou důvěryhodnost této organizace," uzavírá dopis.

Stejně tak mimochodem UNESCO mlčí nyní, když Palestinci bagrují Chrámovou horu pod záminkou výstavby podzemní mešity a ničí přitom veškeré archeologické nálezy, které dokládají tisíciletou přítomnost Židů v Jeruzalémě.

Dnešní návrh šesti muslimských států označilo izraelské ministerstvo zahraničí za pokus o zkreslení historie a o smazání vztahu židovského národa a jeho nejsvětějšího místa a o vytvoření falešné reality. Západní stěna je jedním z mála pozůstatků starověké opěrné zdi, která zpevňovala uměle vybudovanou terasu na hoře Moria, na níž stál v době vlády Heroda Velikého rekonstruovaný druhý chrám. Tento chrám byl zničen Římany v roce 70 občanského letopočtu. Židům je zakázáno se modlit na Chrámové hoře. Nikoliv z důvodů politických, ale na základě starých židovských předpisů, náboženských. Nikdo totiž dnes neví, kde se nalézala vnitřní svatyně chrámu, do níž bylo zakázáno vstoupit. Proto je západní zeď místem modlitby, které je ke starozákonní nevstupitelné svatyni zničeného chrámu nejblíž. Je považována za nejsvatější místo, kde se Židé mohou modlit. Teprve mnohem později, o mnoho staletí později, vznikla muslimská tradice, podle které Mohamed přistál se svým okřídleným koněm Burakem právě na Chrámové hoře při své noční cestě z Mekky do Jeruzaléma a zpátky.

Izraelský premiér poukázal na absurdnost této situace, jak už se zmínila kolegyně Němcová, tím, že je stejná, jako kdybychom popřeli vztah Číňanů k Velké zdi či vztah Egypťanů k pyramidám. Já k tomu dodávám, že to je úplně stejné, jako kdybychom popřeli vztah Čechů k Hradčanům. Koneckonců dnešní podoba Hradčan je veskrze dílem Habsburků, kteří Češi nebyli. Takže by UNESCO klidně mohlo přijmout nějakou analogickou rezoluci.

Cílem UNESCO má být mimo jiné záchrana a propagace světového kulturního dědictví. Tímto usnesením popírá svůj vlastní program a kompromituje všechny úspěšné projekty, které kdy realizovalo. Touto rezolucí se v podstatě dostává na úroveň Talibanu, který zničil jedny z nejvýznamnějších památek v Afghánistánu, gigantické sochy Buddhy v Bámjánském údolí.

Popírat vztah mezi judaismem a křesťanstvím a Jeruzalémem je nejen znakem primitivismu a barbarství, ale též popíráním historických pravd a skutečností. Troufám si takové jednání srovnat s popíráním holocaustu, což je v mnoha zemích trestný čin. Vztah Židů a křesťanů k Jeruzalému je čistě náboženský. Nemá nic společného se současnou politickou situací na Blízkém východě ani nikde jinde ve světě. Křesťanství se zrodilo v Jeruzalémě. Pro Židy je Jeruzalém středobod judaismu. Modlí se směrem ke svatému městu, ať se nalézají kdekoli ve světě. Jeruzalém je spojen s židovským náboženstvím 3 000 let a nepochybně to tak zůstane i nadále. Jakékoliv zlovolné, nenávistné a nesmyslné rezoluci navzdory.

Dámy a pánové, já vás proto prosím, je třeba tuto hanebnou rezoluci rezolutně odmítnout. A já vás prosím o podporu usnesení, které předložila kolegyně Černochová. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě je zde faktická poznámka pana poslance Šarapatky a potom přednostní právo pana předsedy Miholy. A ještě pan kolega Soukup s řádnou přihláškou.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já nepochybně souhlasím s názorem, že Jeruzalém je svatým místem tří monoteistických náboženství. Několikrát jsem Izrael navštívil. Když se na mě někdo podívá z profilu, tak jistě pochopí, že nemohu mít negativní vztah k Židům. Já bych ale chtěl - tady se hovoří o usnesení. A četli jsme někdo tu rezoluci? Pokud máme hlasovat o usnesení, tak bych očekával, že všichni dostaneme tu rezoluci na stůl, abychom se s ní mohli seznámit. Takže bych chtěl říct, že to asi nebude úplně tak jednoduché.

Nechtěl bych se dostat do situace, ve které byli naši spoluobčané kdysi, když podepisovali Antichartu a nevěděli, co podepisují. Takže bych byl rád, kdybychom se co nejdříve mohli s tou rezolucí seznámit. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Mihola.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen krátce, protože tady bylo už skoro vše podstatné řečeno. Projev pana kolegy Korteho mě vtáhl trošku do historie, zavzpomínal bych na Izrael, ale na to není teď čas. Kolega Sklenák - slíbil jsem, že to bude krátké. Takže jenom bych chtěl říct, že rezoluci schválenou výkonnou radou OSN pro výchovu, vědu a kulturu vnímám jako velmi nesprávnou a velmi nešťastnou. Říkám to jako politik i jako historik a učitel. Klub KDU-ČSL podpoří usnesení, které nyní diskutujeme. A chtěl bych za jeho přípravu poděkovat kolegyni Janě Černochové a dalším, kteří se na jeho přípravě podíleli. A dovolil bych si bez dalšího rozebírání upozornit na to, že opravdu mnohé světové tragédie začaly u nesprávných vyjádření, nesprávných interpretací a pojmenování. Mějme to prosím na paměti.

Věřím, že společnou podporou tohoto usnesení potvrdíme, že dlouhodobě přátelské vztahy mezi Českou republikou a Izraelem jsou výborné i dnes. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Soukup, potom paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, myslím, že si musíme přiznat, že v Evropě se v současné době určité signály antisemitismu projevují. To, že hlasovaly ty státy EU tak, že se zdržely hlasování, to není náhoda. Chtěl bych upozornit i na to, může to být náhoda, že nedávno v podstatě i u nás jsme řešili problém s mapou, na které se objevil Tel Aviv namísto Jeruzaléma. My jsme v té době byli s takovou neoficiální delegací v Izraeli a musím říct, že to tam vyvolalo velké pobouření. A když vidíte lidi, jakým způsobem oni čelí mnoho desítek let obrovskému nebezpečí, když potkáváte děvčata, která namísto kabelky nosí samopal, to jsou vojandy, které ve volných chvílích nosí samopal, protože se tam kdykoliv může něco stát. Když jsme vyjeli, na mě hlubokým dojmem zapůsobilo to, když jsme navštívili pozorovací stanoviště modrých přileb. A vidíte? Pod sebou nám ukazují hranice Sýrie, Libanonu. Tam operuje Islámský stát. Včera jsme tady měli raketový útok.

To jsou věci, kdy si uvědomíte, že je třeba Izrael podpořit. Tím spíš, že Izraelci na nás reagují velice pozitivně. Oni neustále vzpomínají na to, jakým způsobem jsme jim v 48. roce pomohli. Vím, ta pomoc byla motivována možná jinými důvody, ale tam dodneška skutečně platí, když řeknete Čech, to je česká puška.

Já si myslím, že jsme málo vděční státu - a teď to převedu do dnešní doby - a kultuře a civilizaci, která tvoří určitou hráz před postupující islamizací. I to je třeba si přiznat. Já plně podporuji to, co tady dala dohromady kolegyně Černochová. Myslím si na rozdíl od kolegy Ivana Pilného, že rezoluce plně vystihuje to, jak bychom se měli k danému problému vyjádřit.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě prosím paní poslankyni, aby posečkala, pan ministr si přeje vystoupit s přednostním právem. A hned poté budete mít slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážení kolegové, pan předseda na mě zapomněl. On se přiznal, řekl mi, že na mě zapomněl.

Abyste věděli, jak se cítím, protože jsem chtěl reagovat na kolegu poslance Korteho. Já jsem mu chtěl odpovědět na jednu věc. On řekl, že mu vadí mlčení, že si myslí, že máme pojmenovávat pravdu, jestli jsem to správně pochopil, a že musíme vydat svědectví toho, co si myslíme. Já mu vlastně rozumím, protože jsem vlastně váš mnoholetý kolega a také jsem tady často cítil jako svou povinnost věci pojmenovávat. Připadá mi vlastně, že je to základ existence Sněmovny, že máme za úkol vydávat svědectví o tom, co si myslíme.

Jenom abyste mi rozuměli, já si dneska úplně tak nejsem jistý, že musím každou chvíli vydávat svědectví pravdě. To říkám poslanci Kortemu i vám dalším. A důvod se vám pokusím vysvětlit. Je to proto, protože jste konfrontováni s tím, že máte informace, celkem spolehlivé díky tomu, že máme zdroje, že tam prostě někde v Sýrii jsou lidé, kteří umírají na rakovinu a nemají vůbec léky, nebo že tam jsou děti, které nemají antibiotika. Není tam nic. Postupně ve vás vzroste úplně jiná potřeba, protože se vám zdá, že to, co máte jako nejnaléhavější úkol, je nějakým způsobem docílit toho, abyste k těmto lidem dostali třeba léky nebo dialýzu, protože výbuchy, jak jsem zjistil, vedou k tomu, že lidem vypadávají ledviny. Takže když tam dovezete několik dialýz, tak vám tam všichni blahořečí a jsou šťastní, že jste jim je přivezli, protože dialýzy tam zachraňují životy. Nebo tam přivezeme normální vozíky pro mrzáky, protože ti lidé nejsou schopni se vůbec pohybovat, pitomé vozíky pro mrzáky, které tam vůbec nejsou. Ono to ve vás naroste, že si říkáte, že to, co bychom měli dělat, je prostě tohle. A chcete-li to udělat, tak musíte třeba chvilku mlčet, protože kdybych vystoupil a nazval to, jak to je a co si myslím o těchto lidech, tak bych to sice mohl udělat, ale z logiky věci je to tak, že vozíky a pitomé dialýzy, pardon za pitomé, tam nedovezete. A to je to, s čím jsme konfrontováni.

A řeknu vám, i co se týče Izraele a Palestiny. Taky jsem se snažil často v minulosti říkat, jak to je, co si myslím, jaká je pravda. Když se pohybujete mezi těmi stranami, tak to, na co narazíte, je obrovská míra nedůvěry. Lidé vlastně žijí skoro pár kilometrů od sebe. To mi někdy připadá neuvěřitelné, to je jak z jedné pražské čtvrti do druhé, vzdálenost mezi nimi. Oni spolu tam žijí 40, 50 let podle toho, jak jsou staří, a říkají: já jsem toho druhého nikdy v životě nepotkal. A je to 12 km vedle. A vy jim skoro posíláte, co si jeden a druhý myslí, protože oni si to neřeknou. Tam to prostě nejde pro obrovskou nedůvěru, a dokonce víc pro nenávist, která tam je. Na palestinské straně slyšíte úplně vážně: oni Izraelci chtějí obnovit Šalomounův chrám, úplně vážně, oni to chtějí znovu vystavět. To si říkáte, Ježíši Kriste, to není možné, to snad nemyslíte vážně. Ano, oni vážně chtějí obnovit Šalomounův chrám. Potom to říkáte Izraelcům a ti nad tím žasnou, že to snad nemůžou myslet vážně, taková hloupost, absurdita.

Takhle to prostě funguje. A vám připadá - co dělat v takovéto situaci? Snažíte se snižovat nedůvěru, ale máte omezené výsledky. A to, co vás napadne konkrétní, je, že například když na palestinské straně jsou mladí lidé nezaměstnaní, se velice vyplatí, a dokonce Izraelci vám potvrdí, že to je vlastně správné, dát těm mladým práci, aby nebyli obětí těch extremistů, kteří je tam lákají úplně jinam. Dát jim práci je to nejefektivnější. A nakonec vám obě strany řeknou: to je asi rozumné. A tak se snažíte udělat něco z tohohle, udělat něco, co máte pocit, že konkrétně pomáhá tomu, že se situace trochu uklidní. V té chvíli už nemá člověk chuť na žádná politická prohlášení podobného typu, která vlastně znovu vytvářejí nedůvěru, znovu to eskalují. Ta jsou špatně. Já jsem o tom dneska hluboce přesvědčen. A jestli někdy mlčím, jak tady naznačil poslanec Korte, tak bych vás rád jen ujistil, že je to právě proto, že mi připadá, že v tom prostoru, kde možná neříkáme každou chvíli, co si myslíme, dostáváme prostor, pokud tam máme důvěru, pomáhat udělat věci, které skutečně pomohou trochu snížit napětí, ať je to v Sýrii, nebo je to na palestinských autonomních územích.

Já se vám snažím upřímně říci, co je to, co mě dneska vede. Aby to nebylo špatně vykládáno. Mlčení nemusí být přece jenom zbabělost. Mlčení je někdy, že máte pocit, že některé věci je třeba se snažit dělat, pokud je šance, tak to zkoušet, dokud to ještě jde. A já to mám spojené s konkrétními lidmi a případy, které vidím.

Tak mi odpusťte, že jsem se do toho tak pustil, ale byl bych rád řekl, že kdybych si byl jist, že to pojmenování bude mít efekt a účinek, že to někomu pomůže, že to prostě něco zachrání, že to vytvoří trochu víc míru, trochu méně násilí, tak bych to tady řekl.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Černochová. Potom pan poslanec Böhnisch.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já bych jenom zareagovala na pana kolegu Šarapatku. My jsme zařazovali tento bod na program včera ve 14 hodin. Věděli jste, o jakou rezoluci se jedná, zmiňovala jsem to tady. Myslím si, že si každý mohl rezoluci najít. Nebývá tady standardem, že bychom dostávali na stůl návrhy zákonů. Bereme si je ze systému, takže stejným způsobem jsem k tomu přistoupila i v tomto případě. Ale pokud by, prostřednictvím pana předsedající pana předsedy Hamáčka, pan Šarapatka chtěl rezoluci UNESCO vidět, mám ji tady v angličtině, což předpokládám, že vám nevadí. Jmenuje se Okupovaná Palestina a navrhovatelé této rezoluce jsou prosím pěkně Alžír, Egypt, Libanon, Maroko, Omán, Katar a Súdán. Já myslím, že to stačí.

Co se týče pana kolegy Pilného, kterého si jinak moc vážím, tady skutečně, prostřednictvím pana předsedy Hamáčka, je konstituční akt, který vlastně utvořil tuto organizaci. Můžete si dohledat na stránkách UNESCO, a já to tady ještě zdůrazním při této příležitosti, že jeden z mezinárodních instrumentů, který se dotýká této problematiky, právě úmluva, konstituční akt, se dovolává ohledu na dějiny, na historii národa, kdy například úmluva uvádí - a teď mi dovolte citovat: "Výbor stanoví pořadí priorit pro své operace. Přitom bude mít na paměti, jaký význam má pro světové kulturní a přírodní dědictví vlastnictví požadující ochranu potřebu poskytnout mezinárodní pomoc vlastnictví, který je nejreprezentativnější z hlediska přírodního životního prostředí či génia a dějin národů světa, naléhavost práce, jež má být vykonána, zdroje, jež má k dispozici stát, na jehož území se ohrožené vlastnictví nalézá, a zejména rozsah, po který jsou schopny takovéto vlastnictví zabezpečit vlastními prostředky."

Pane kolego Pilný prostřednictvím pana předsedy Hamáčka, tady je evidentní, že tento aspekt byl vůči Izraeli naprosto zatlačen do pozadí a že byl reflektován pouze a jenom vůči arabským státům. Bohužel.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám panu poslanci Böhnischovi, ale ještě tady jsou čtyři faktické, eviduji i přihlášku paní poslankyně Němcové. To je přednostní právo? Taky faktická. Nejprve pan poslanec Gabal a potom pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem původně nechtěl vůbec vystupovat, ale musím říct, že vystoupení ministra Zaorálka mě k tomu donutilo, protože se domnívám, že takovýmto způsobem obhajovat pasivitu naší diplomacie, zejména pak v syrském konfliktu, považuji za nehoráznost. A to si pan ministr myslí, že jedenáct členů Rady bezpečnosti, kteří podpořili Ruskem zavetovanou španělsko-francouzskou deklaraci odsuzující Rusko a Bašára Asada, nemají na mysli humanitární cíle a zájmy obyvatel v Sýrii, protože nemlčí? Protože jasně pojmenovávají porušení mezinárodního práva? Jednání předpokládané Rady ministrů o možných sankcích vůči Rusku za bombardování v Aleppu je prostě porušením možnosti ovlivňovat humanitární pomoc? Bombardování humanitárních konvojů ze strany Ruska, to má tentýž smysl? A my se k tomu nevyjádříme a nevyjádřili jsme se? Dnešní schůzka francouzského prezidenta s německou kancléřkou a ruským prezidentem k Ukrajině a k Sýrii, to je nedostatek pochopení pro humanitární potřeby?

Já bych panu ministrovi doporučil, aby si přečetl ženevskou konvenci ochrany civilních osob ve vojenském konfliktu z roku 1949. Zřejmě ji asi nečetl. A to je mezinárodní právo.

A pokud jde o navrhovaný text paní Černochové, já si myslím, že je důležité, abychom vyjádřili podporu izraelské straně a upozornili UNESCO, že jako kulturní organizace by nemělo vytvářet konfrontační situaci.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Stanjuru, potom pan poslanec Benda, Šarapatka, Korte, v tomto pořadí. Všechno faktické poznámky. Faktické poznámky, pane ministře, mají přednost.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na slova pana ministra zahraničí, který tady vedl polemiku nebo úvahu na to, kdy mlčet a kdy promluvit a proč si myslí, že v této chvíli je lepší mlčet než promluvit. Je to přibližně stejně.

První důvod a ten hlavní, proč promluvit, že se jedná o našeho spojence. Spojenců se máme zastávat v okamžiku, kdy se jim děje křivda. Když se nic neděje, tak se můžeme potkávat, plácat se, jak jsme spojenci, ale v klíčových okamžicích, v okamžicích, kdy vidíme, že se děje křivda, se jich máme zastat. Pak můžeme očekávat to samé od našich spojenců. To je ten hlavní důvod, proč si myslím, že by dneska Poslanecká sněmovna měla promluvit a přijmout toto navržené usnesení. A jsem rád, že vidím, že ta podpora je z mnoha politických klubů. A tak by to mělo být v tomto případě.

Ale nedá mi, abych se nevrátil k té vaší polemice. Dneska, pane ministře, máme mluvit, a ne mlčet. Včera, pane ministře, jste měl mlčet a nemluvit k Číně. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: S faktickou poznámkou pan poslanec Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, myslím, že panu ministrovi zahraničí se jeho vystoupení úplně nepovedlo, protože vyvolalo zbytečnou sérii poznámek, které právě vycházejí z té velmi mylné teze o tom, že se má někdy mlčet. Dokonce této tezi rozumím. Ano, jsou situace, kde se mlčet má, ale vůbec nevím, proč byla řečena v tuto chvíli a na tomto místě. Tady, jak už řekl můj předřečník, máme svého spojence, kterému se děje křivda. A ten věčný pokus různých pseudointelektuálů relativizovat konflikt palestinsko-izraelský, že za to vlastně můžou tak trochu obě strany, když jedna strana se pokouší zajistit mír za území a druhá strana je připravena svého soupeře zlikvidovat, když, jak jednou napsal krásně Roman Joch, Izraelci svými zbraněmi brání své obyvatelstvo, Palestinci svými obyvateli brání své zbraně, tak to jsou situace, kdy se nemáme tvářit, že je to všechno tak nějak složité a ona ta pravda... a možná, že chtějí postavit znovu jeruzalémský chrám a zbořit mešitu al-Aksá, ale promluvit máme o ostatních věcech. Chápu, že pan ministr zahraničí občas mlčet má, ale občas by v této Sněmovně měl zvážit, v jaké situaci vyzývá k mlčení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Korte. Prosím.

 

Poslanec Daniel Korte: Já musím reagovat na slova pana ministra ohledně uvolňování napětí. Pane ministře, vaše koncepce uvolňování napětí v Palestině mi, bohužel, dosti silně a nevyhnutelně připomíná politiku appeasementu, která uvrhla Československo do Hitlerova chřtánu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Omlouvám se, pane ministře, požádám vás, abyste posečkal, protože první s přednostním právem je pan poslanec Laudát, potom máte přednostní právo vy.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Pane náměstku, nebudu dlouho zdržovat, ale přece jen tady chci polemizovat, pokud možno korektním způsobem, s panem ministrem zahraničí.

Víte, když nic jiného, to, co se stalo s tou rezolucí UNESCO, je velké varování. Ono se to začíná množit, a nejenom po světě, jako houby po dešti, ale i v naší společnosti. Žádný z politiků nenese odpovědnost za zločiny současných politiků, toho, co se odehrálo v minulosti, ale každý politik je odpovědný za to, jak se k té minulosti staví. Samozřejmě chápu jakýsi pragmatismus, ale proboha, jestli něco česká zahraniční politika a tato vláda jako celek, a nikdo se z toho nevylže z těch tří partnerů, předvádí, tak to je skutečně ohýbání páteře. Za chucpe považuji to, co se stalo směrem k tomu prohlášení k dalajlámovi. Jsou země, které jsou velmi principiální, a mají větší obchod, lepší obchodní vztahy s Čínou než my. Jestli chcete, připomenu, která je to například země. Je to Portugalsko. A když nic jiného, tak doufám i směrem k ODS, že já jsem vás tady oslovil, všechny strany, že je připraven materiál, abychom se postavili ke genocidě Arménů Turky, a já s tím přijdu. A také to budeme měnit za tramvaje, dámy a pánové, nebo za předvánoční cestu do Turecka, a to je, řekl bych, ještě brutálnější záležitost než ta ostudná rezoluce, kterou UNESCO přijalo.

Takže já bych chtěl, abychom, protože stejné lži směrem k minulosti, dneska jsme toho tady taky už byli svědky a je to dennodenně, médii počínaje, politiky konče, jestli nebudou současné politické reprezentace, jednotliví politici pojmenovávat minulost pravdivě, tak se nám to bude vracet. A kdyby nic jiného, nejenom že Izrael je náš poslední spojenec a jistá bašta nějakých hodnot v celém regionu, tak když nic jiného, tak by mělo pro nás být varováním, že i my osobně máme nebo budeme mít ještě větší problém se zeměmi, které s takovouto rezolucí, která je historickou lží, prostě přišly, a problém s těmi lidmi, nebo s těmi zeměmi, s těmi společnostmi, které tuto lež verifikovaly. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Leo Luzar, poté dostane slovo pan ministr. Faktická poznámka má přednost, omlouvám se, pane ministře. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Dobrý den, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, debata k tomuto docela závažnému stanovisku, rezoluci UNESCO, začala směřovat k útokům k obecným tématům, k útokům činnosti Ministerstva zahraničních věcí, útokům na výroky politiků ohledně návštěvy dalajlámy, k útokům obecně mezinárodní politiky. Já si myslím, že to je velice špatné. Chápu předkladatele tohoto stanoviska, přiznám se, také mám problém s tím, že jsme ho nedostali, já jsem si ho nemohl přečíst a nevím, jak zní. Přesto chápu důvod předložení, ale myslím si, že tento parlament zná principy, jak v tomto případě postupovat. Prvním je tento návrh rezoluce předat zahraničnímu výboru, který by se měl seznámit jak s návrhem usnesení, tak s návrhem rezoluce a přijmout stanovisko.

Osobně jsem absolutně nešťastný z toho, že UNESCO jako organizace starající se o kulturu svět začalo mít politickou roli. To považuji za absolutně špatné. Ano, stalo se to. Jestli OSN byla dlouhodobě nečinná v politických otázkách, tak ti, co chtěli zavést politiku na různá témata, začali tyto organizace využívat. Není to jediná organizace pod patronátem OSN, která je zneužívána k politickým cílům.

Osobně mě mrzí, že členové UNESCO nebyli schopni zabránit politizaci svého orgánu, svého úřadu. Proto bych byl velice rád, kdybychom se vrátili zpátky k meritu věci, abychom jako Sněmovna tuto rezoluci, návrh usnesení, předali k vyřízení zahraničnímu výboru. Ten připraví návrh usnesení, prodiskutuje, seznámí se se všemi podklady a předloží Sněmovně své řešení. Zahraniční výbor má plánované jednání na 1. listopadu. Já si myslím, že to není tak daleko, abychom se k tomu vrátili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní, pane ministře, je to váš prostor. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Chtěl bych se jenom omluvit paní poslankyni Černochové i paní poslankyni Němcové za své poslední vystoupení, kterým jsem rozpoutal takovou debatu. To jsem opravdu nechtěl, protože ta nabyla geopolitických rozměrů. Já bych chtěl jenom říci, protože na tom "mluvit - mlčet"...

Jenom jsem chtěl říci, že co s týče Aleppa, tak jsem se vyjadřoval včera celý den, i do zahraničních médií, v Lucemburku, i k našim poměrně jasně a jednoznačně. A že vůbec to neměla být obhajoba nějakého velkého mlčení. Já jsem řekl, že občas je třeba mlčet. To když potřebujete něco udělat. Ale to neznamená, že si můžeme dovolit mlčet nějak systematicky a programově. To je nesmysl.

A co se týče mlčení - mluvení, to tady vznikla debata, kdy ne, kdy jo... Já bych rád navrhl, že jsem připraven o těch konkrétních věcech mluvit v příslušných výborech, a můžeme se tomu věnovat detailně. Jsem ochoten vysvětlit maximum, co jsem schopen. Ale tady jsem to v této chvíli do sněmovny tahat neměl, tak se za to omlouvám. A přimlouvám se také za to, aby se jednalo o tom, co bylo předloženo.

Já si myslím, že Sněmovna je suverén. (Hovoří se stupňujícím se důrazem.) Já jsem tady dlouho seděl. Sněmovna je suverén a neměla by poslouchat někoho, kdo jí říká, co může a nemusí. Takže já tady nejsem proto, abych vám říkal, co máte, nebo nemáte hlasovat. Já vám můžu říct pouze svůj názor. Ale já sám jsem jako poslanec vždycky prosazoval, že jsme suverénní a že máme právo se vyjádřit, když chceme! Takže mé vystoupení nešlo k tomu, abych vám říkal mlčte! Já jsem vám říkal, že někdy - a třeba výjimečně - jsou důvody mlčet, když potřebujete něco udělat. Ale to vůbec neměla být obhajoba nějakého mlčení! To si nemůže dovolit ani Sněmovna, ani Ministerstvo zahraničí!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Laudát. (Hlásí se i poslanec Schwarzenberg.) Potřebuji, abyste se domluvili, v jakém pořadí. Nejprve tedy pan poslanec Laudát, po něm pan předseda Schwarzenberg.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já nesouhlasím s panem Luzarem. A přihlásil jsem se k tomu, co říkal pan ministr. Já s tím souhlasím. Já nepotřebuji na prokazatelnou historickou lež stanovisko zahraničního výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan předseda Schwarzenberg. Prosím. (Z pléna se ozývá: Čestný!)

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Opravdu jenom poznámka o faktech, vážené poslankyně, vážení poslanci. Je sice pravda, že jak pro křesťany, tak pro muslimy je Jeruzalém veledůležité město. Ale proč? Na základě Starého zákona, ze kterého vychází jak křesťanství, tak velká část také učení proroka Mohameda. Tudíž nezmiňovat židovskou podstatu Jeruzaléma a Chrámové hory je nejenom ideologický předsudek, ale především falzifikace faktů. A proto bych řekl, faktická poznámka je v tom, že nemůžeme vynechat kořen důležitosti Jeruzaléma. Kořen je v židovství. A to si musíme vždycky uvědomit ve všech diskusích o Chrámové hoře i o Jeruzalému jako celku.

Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan poslanec Böhnisch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Netleskám často kolegovi Foldynovi. Možná jsem mu netleskal nikdy, až dneska. Ale on popsal tu situaci poměrně pregnantně. Také jsem ještě nikdy na této sněmovně neříkal větu "nechtěl jsem vystupovat, ale nakonec k tomu došlo" - tak dneska k tomu skutečně došlo. Já už jsem se uklidnil od momentu prvního vystoupení pana ministra zahraničí, tak už to bude spíše přátelské a trochu analytické.

V první řadě se také přihlašuji ke spoluautorství návrhu tohoto usnesení. Myslím, že je velmi vyvážené a umírněné proti té verzi číslo jedna, kterou jsme měli v ruce. Svět není černobílý. Černobílý není ani Izrael a palestinská území a černobílý není ani vztah těch dvou národů vůči sobě. Pan ministr v tomhle ohledu mluvil velmi dobře. Já tu realitu v místě znám taky, řekl bych, velmi slušně a rád v té souvislosti připomínám větu z jednoho filmu, kde se říká: příroda si vždycky najde cestu. A realita Blízkého východu a Jeruzaléma je taková, že ti lidé spolu žít musí a taky spolu povětšinou žijí, jen v našich médiích se z toho společného soužití Židů a Palestinců dozvídáme to nejhorší. Ale den má 24 hodin a týden sedm dnů a ne každý den a každý týden se tam děje něco, co stojí za zmínku v našich médiích, protože je to prostě pozitivní a ne negativní.

Ale jednu věc nemůžu přejít. Jakkoli souhlasím se smířlivým stanoviskem pana ministra k hlasování či nehlasování našich evropských partnerů, nemohu přejít tu formulaci, že někdy je už únavné rozhodovat nějakým hlasováním o pravdě či nepravdě a přijímat usnesení k tomu, zda je něco pravda, nebo není pravda a proč máme takové věci dělat. Tak já mám v tomhle případě zcela jasno, proč hlasovat pro to usnesení, tak jak je předloženo. Protože až vyjdu ven, ať potkám jakéhokoli Žida, ať potkám jakéhokoli Izraelce, tak se mu chci podívat do očí. A večer se chci podívat do zrcadla. A nechci trávit po takovýchhle jednáních večer drbáním se ve sprše, jako jsem to musel udělat včera po slavném dopisu čtyř, který se týkal návštěvy dalajlámy. Takže to je důvod, proč budu hlasovat pro tuhle rezoluci. Děkuji. (Potlesk některých poslanců zleva i zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní mám zapsanou v pořadí paní poslankyni Němcovou - pouze závěrečné slovo, dobře. V tom případě pan poslanec Benešík.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážené dámy, vážení pánové, pane místopředsedo, vážení členové vlády, je pravda, že někdy je dobré mlčet. Ale v situaci, kdy bychom se měli zastat jediné demokracie v regionu, našeho strategického spojence, jehož samotné základy byly pošlapány mezinárodní organizací, to prostě udělat musíme. Já jsem pro to, abychom tuto rezoluci přijali a vyjádřili tak podporu našemu strategickému partnerovi a jediné demokracii. Pokud státy a organizace v okolí Izraele říkají, že chtějí vymazat Izrael z mapy světa, tak si myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet. Protože někdy v polovině nebo před polovinou minulého století to tady bylo také. Také někdo chtěl vymazat Židy z mapy světa. Zastaňme se jich. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Já se jenom vrátím k jedné věci, která podle mého soudu je důležitá, než to budeme posuzovat emocionálně.

Jako zásadní emoci vnímám to, jestli máme svým způsobem hlasováním tak, jak tady bylo řečeno, rozhodovat o tom, co je pravda a co ne. A v tomto ohledu se přikláním k tomu, abychom se nějakým způsobem zachovali jako Česká republika v UNESCO, nikoliv ve výkonném výboru, ve kterém momentálně nejsme.

Já bych ale chtěl říct, že rezoluci vnímám jinak, než jsem slyšel některé názory. Rezoluce v podstatě žádá respektovat status quo před rokem 1967, tedy rokem předtím, než Izrael dobyl Staré Město a východní Jeruzalém. Československo se podílelo na vzniku Státu Izrael a myslím si, že je to i naše odpovědnost, abychom se k tomuto stanovisku přiklonili, že má existovat Stát Izrael a že má existovat Stát Palestina.

To je výsledek, který byl vlastně tím nejpodstatnějším pro rok 1945 až 1948, ve kterém v podstatě bylo rozhodnuto o tom, jakým způsobem se budeme dál ubírat v tomto bolestivém místě světa, který ani od roku 1945 ani po roce 1948, a tím méně od roku 1967 se nestal místem klidu a spolupráce. Nakonec nedávno zemřel bývalý izraelský prezident, nositel Nobelovy ceny míru, kterou získal právě s bývalým palestinským představitelem Jásirem Arafatem za to, že napsali první a zatím poslední, žel nerespektovanou cestovní mapu, jak se moderně říká, k tomu, jak dospět k míru a ke dvěma státům.

Prosil bych, abychom se vrátili k tomu návrhu, ať se to bez emocí projedná v zahraničním výboru, ať se posoudí, jakým způsobem se Česká republika bude dál chovat k rezoluci Rady bezpečnosti 242 z roku 1967. Protože se bavíme o usnesení Výkonné rady UNESCO a ta samozřejmě není tím, kdo by posuzoval ten stav války a míru, není tím orgánem, který by přispíval k tomu, jestli je možné vést ozbrojený nebo neozbrojený boj.

Jsem přesvědčen, že když tehdejší britský ministr zahraničních věcí ve Valném shromáždění OSN a v Radě bezpečnosti navrhoval rezoluci 242, že měl pro to velmi pádné důvody, aby se vyjádřil tak, že tato rezoluce má být oboustranně respektována. A jestliže UNESCO jenom navazuje na to, aby nebyla proražena tato rezoluce, abychom svým způsobem něčím jiným, a to teď nemluvím ani ve prospěch Izraele, ani ve prospěch Palestiny, jenom abychom nezměnili usnesením jiného orgánu mezinárodního společenství to, co tenkrát bylo tvrdě vybojováno na mezinárodní půdě, tak si myslím, že bychom to neměli posuzovat emocemi, ale racionální úvahou, racionální snahou na to, aby Česká republika spíše přispěla k tomu, že se zvyšuje prestiž mezinárodních organizací. A tady trvám na tom, že nejvyšší prestiž mezinárodních organizací musí mít Rada bezpečnosti OSN a že bez toho, aniž by Rada bezpečnosti OSN byla zpochybňována, není možné zpochybnit také její úlohu. A pokud bychom se jakýmkoli usnesením dopustili toho, že půjdeme proti této rezoluci 242 z roku 1967, tak si myslím, že uděláme velkou chybu.

Prosím tedy, aby spíše než přijetí usnesení, abychom přijali usnesení, že celou věc dáváme znovu posoudit do zahraničního výboru, ať se to probere krok za krokem, i ty věci, které tady garantovalo bývalé Československo v roce 1948, i ty věci, které se odehrály po roce 1967, i ty záležitosti, které vedly v 90. letech k té cestovní mapě. Abychom se s tím nějak vypořádali. Je to pro mě věc, která je docela zásadní jak z pohledu politického, tak z pohledu rodinného. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Svobody. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, o českém národě se říká, že to je národ, který v některých chvílích se chová velmi nestatečně, že uhýbá před řešením problémů a hledá nějaké snazší cesty. Na druhou stranu je pravda, že v určitých okamžicích se náš národ dokázal chovat velmi, velmi statečně. Byl bych velmi rád, abychom v tuto chvíli nehledali varianty, jak se vyhnout tomu, že něco řekneme jasně.

Svého otce a svého dědy jsem se ptal, proč mlčeli v některých okamžicích svého života. A oni mi na to nedovedli odpovědět. Já nechci, abych jednou svým dětem musel říkat: Já jsem neřekl v tuto chvíli jasné slovo. A proto říkám, v tuto chvíli musíme říct své jasné stanovisko k této věci, musíme říct jasné ne, protože hledání jiných cest, ustanovování výborů a dalších diskusí je prostě nestatečné.

My jsme tady proto, abychom za tuto zemi a za tento národ řekli své jasné ne rezoluci, která byla podepsána. Velmi vás o to prosím. A samozřejmě prosím o to i jménem svých dětí, abychom tento národ nevedli zase někam, kde se o něm bude říkat: je to národ nestatečný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. V tento moment neeviduji nikoho, kdo by se přihlásil nebo byl přihlášen do všeobecné rozpravy. Táži se, zda je tomu tak. Nikoho nevidím. Končím všeobecnou rozpravu. Táži se na závěrečné slovo v tento moment paní zpravodajky a paní navrhovatelky, jestli si chcete vzít závěrečné slovo před otevřením podrobné rozpravy. (Obě mají zájem.) Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Jenom bych reagovala na předposledního řečníka, pana předsedu Filipa. Pokud by se Izrael choval tak, jak po něm chtěla OSN po roce 1967, tak už neexistuje.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Mám dojem, že jsme tu věc probrali ze všech možných stran. Ale jenom ještě ve svém závěrečném slově zpravodaje zdůrazním to, co si myslím, že je důležité vědět.

Zopakuji tedy, že tu rezoluci navrhlo 6 zemí a podpořilo ji 24 zemí, z nichž 16 jsou země z muslimskou většinou, 6 dalších jsou země, kde je muslimů více než 10 %. Pouze dvě země - Rusko a Čína - které podpořily tu rezoluci, se s žádnou takovouhle menšinou nebo velkou částí muslimů ve své společnosti nesetkávají. Neboli jinak řečeno podle mě se ukazuje, že v UNESCO se vytvořila v posledních letech velmi silná arabsko-palestinská koalice poté, co Palestina byla v roce 2012 přijata jako plnoprávný člen a od té doby začala transformovat UNESCO, tu organizaci, kterou jsme vnímali pozitivně, jako tu, která pečuje o kulturní dědictví lidstva, do nějakého politického bloku. A jeho projevem je i ta rezoluce, kterou se vám nyní snažíme přiblížit, abychom dospěli ke společnému rozhodnutí, že ji odmítneme.

Izrael - a děkuji za připomenutí - je v tom moři muslimského světa jedinou demokracií, je obklopen, neustále čelí rizikům, která my si uvědomujeme v silnější míře snad dva, tři, čtyři nebo pět let, a zdaleka nejsme v takové situaci, v jaké se po desetiletí nachází tato jediná demokracie na daném území, která doopravdy dennodenně musí být připravena na to, že bude muset hájit přímo ve válečném konfliktu svoji zemi, svoje hranice a svoje občany.

Proto vás prosím, abychom tedy tak, jak byl společnými silami ten návrh připraven, abychom jej podpořili. To je mé závěrečné slovo zpravodaje. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, kterou otvírám. O slovo se hlásí paní poslankyně Černochová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Ještě jednou přečtu návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k tomuto bodu. Znovu zopakuji to, že na jeho tvorbě se podílela celá řada z vás. Děkuju jmenovitě panu Böhnischovi a panu Kortemu, kteří mi s tím pomohli.

K tomu, co tady říkal kolega Leo Luzar, tak prostřednictvím vás, pane místopředsedo, bych mu chtěla říct, že jsem v ranních hodinách dávala návrh usnesení předsedovi jejich poslaneckého klubu panu Kováčikovi na stůl. Ostatní kolegové z lavice to viděli. To, že tady teď pan předseda není a nepředal vám to usnesení, za to já opravdu nemohu. Ale proto, abyste pro to mohli hlasovat, a já doufám, že to podpoříte, přečtu to usnesení tedy ještě jednou:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. vyjadřuje zásadní nesouhlas s rezolucí schválenou Výkonnou radou Organizace spojených národů pro výchovu, vědu -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, jestli máte něco nutného, co potřebujete diskutovat, jděte do předsálí, ať je zde klid. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: - vědu a kulturu UNESCO 2000EX/PX/DR.25.2REV., která upírá historickou vazbu mezi židovským národem a Zdí nářků a Chrámovou horou v Jeruzalémě.

II. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá tuto rezoluci, která se nese v nenávistném protiizraelském duchu, přičemž také pomíjí nejen židovské, ale i křesťanské vazby na svatá místa v Jeruzalémě. Použité formulace odporují neutrálnímu a mírotvornému charakteru Organizace spojených národů, diskreditují organizaci UNESCO a v posledku posilují v mezinárodním měřítku antisemitské tendence.

III. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby na základě dlouhodobých přátelských vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael využila všech prostředků a příležitostí k vyjádření negativního stanoviska České republiky k této rezoluci.

IV. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby prostřednictvím stálé delegace České republiky při UNESCO a prostřednictvím zástupce České republiky v Ekonomické a sociální radě OSN nehlasovala pro předmětnou rezoluci a protestovala proti politizaci UNESCO.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pan poslanec Luzar. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, děkuji zpravodajce za přednesení návrhu usnesení. Vezmu-li jej odzadu, bod IV okamžitě jsem schopen podepsat, bod III je také schůdný, bod II - akorát tu druhou polovinu tohoto bodu, bod I by dle mého názoru vyžadoval přeformulaci.

Proto se vracím ke svému návrhu, který jsem dal, a v podrobné rozpravě se k němu hlásím, tj. abychom hlasovali o zařazení tohoto bodu jako úkolu a přiřazení tohoto projednání zahraničnímu výboru, aby navrhl usnesení pro tuto Sněmovnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Eviduji váš návrh, to znamená, aby tento bod byl přikázán zahraničnímu výboru jako garančnímu výboru. Já se táži, zda někdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím podrobnou rozpravu.

V podrobné rozpravě zazněly dva návrhy - jednak zde byl načten návrh usnesení a pak byl dán protinávrh a to je, aby tento bod byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a tento výbor aby byl současně výborem garančním k tomuto materiálu. Nejprve tedy budeme hlasovat o protinávrhu... (Posl. Černochová z pléna: Ne! Jak byly předloženy.) Jak byly předloženy. Prosím, s přednostním právem.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, to nejsou protinávrhy. To jsou dva různé návrhy. Já tedy podpořím jenom ten první, ale Sněmovna klidně může podpořit oba. Přijmeme usnesení a materiál přikážeme výboru. To se nevylučuje. Není to protinávrh. Takže by se mělo hlasovat o prvním návrhu, který přednesla paní poslankyně Černochová, a pak o druhém návrhu, protože to není protinávrh.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Vzhledem k tomu, že padly dva návrhy v podrobné rozpravě, požádám zpravodaje, aby navrhl proceduru hlasování, o které pak budeme hlasovat. Prosím.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Já se domnívám, že tomu všichni rozumíme. Můj návrh je, abychom postupovali jako obvykle v těchto situacích, to znamená, že byly předneseny dva návrhy. Navrhuji tedy Poslanecké sněmovně, abychom o nich hlasovali v pořadí tak, jak byly předloženy. Nejprve tedy o návrhu paní poslankyně Jany Černochové, poté o návrhu pana poslance Leo Luzara. To je můj návrh procedury.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Já se táži, zda dává někdo protinávrh. Pan poslanec Luzar. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, ač si velice vážím názoru zkušeného parlamentního barda, použiji-li tento výraz s dovolením, tak si myslím, že ten můj návrh byl protinávrhem. Protože jestli Sněmovna přijme návrh usnesení ve svém hlasování, tak zahraniční výbor už nemá co suveréna Sněmovnu úkolovat, popř. opravovat. To už potom to jednání zahraničního výboru by bylo zbytečné. Proto ten můj návrh je návrhem proti návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Eviduji váš protinávrh. Je to protinávrh ohledně hlasovací procedury. Nejprve tedy budeme hlasovat, kterou z procedur hlasování vybereme. Nejprve dám hlasovat o protinávrhu a to je, že nejprve budeme hlasovat o přikázání tohoto bodu do výboru a poté budeme hlasovat o navrženém usnesení.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je... Byl jsem požádán o stanoviska. Omlouvám se. V tom případě prohlašuji toto hlasování za zmatečné.

Takže žádám vás o stanovisko, paní zpravodajko a paní garantko. (Posl. Němcová: Stanovisko k tomuto návrhu je negativní.) Děkuji. (Posl. Černochová: Negativní.)

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navrženou proceduru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 86, přihlášeno je 171 poslankyň a poslanců, pro návrh 33, proti 108. Tento způsob procedury byl zamítnut.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o původní navržené proceduře a ta je taková, že nejprve budeme hlasovat o navrženém usnesení a poté teprve o přikázání do výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržený postup při hlasování, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 87, přihlášeno je 171 poslankyň a poslanců, pro návrh 117, proti 2. S tímto postupem byl vysloven souhlas.

 

Nejprve tedy dám hlasovat o návrhu usnesení, tak jak bylo přečteno. Předtím než dám hlasovat, vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se opět přihlásili. Návrh usnesení byl přečten. Myslím si, že víme, o čem budeme hlasovat. Byl vám také rozdán do lavic.

(Z pléna požadavek na hlasování po bodech.) Je zde ještě návrh ohledně postupu hlasování, ale obávám se, že procedura již byla schválena a není v tento moment možné do ní vstupovat. Z toho důvodu bude možné hlasovat o návrhu usnesení pouze jako o celku, nikoliv po bodech.

 

Já tedy zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro navržené usnesení, tak jak bylo přečteno, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 88, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro návrh 119, proti 4. Konstatuji, že návrh usnesení byl přijat. (Potlesk přítomných poslanců vyjma KSČM.)

 

Nyní budeme ještě... (V sále je velký hluk.) Já vás požádám, abychom dokončili proceduru hlasování. Nyní tedy jako druhý bod je, že budeme hlasovat o přikázání tohoto materiálu, tohoto bodu zahraničnímu výboru a současně, aby to byl... (O slovo se hlásí posl. Černochová.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, vzhledem k tomu, co řekl navrhovatel tohoto návrhu, že to je protinávrh, tak podle mého názoru je to nehlasovatelné.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se pouze táži, zda pan navrhovatel to vnímá stejně. Dobře. V tom případě druhý bod není hlasovatelný. Bylo schváleno usnesení.

Než uzavřu bod, chtěla jste ještě závěrečné přednostní právo. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já jsem chtěla všem kolegům a kolegyním i všem, kteří se podíleli během těch několika málo hodin, co nás dělilo od včerejšího odpoledne, kdy jsme tento bod zařadili na program, tak jsem všem chtěla moc a moc poděkovat. Díky. Vážím si vaší podpory.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Končím projednávání tohoto bodu.

Než budeme pokračovat, přečtu omluvy. Dnes od 14.30 do 17 hodin se omlouvá pan poslanec Pavel Šrámek, dále se dnes omlouvá pan poslanec Šincl z pracovních důvodů až do konce jednacího dne, dnes od 15 do 19 hodin z důvody návštěvy lékaře se omlouvá pan poslanec Jiří Holeček, dále dnes od 17.30 do 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Plíšek a dále dnes od 14.30 do 18 hodin z důvodu účasti na schůzi Senátu se omlouvá pan poslanec Jiří Holík.

 

Otevírám další bod dnešního jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.