(11.40 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Podporuji návrh zákona, který má vrátit kompetence absolventkám středních škol. Dovoluji si ale upozornit na jednu věc, která snad je všeobecně známá, že kvalita výstupů ze středních zdravotnických škol absolventek třeba z let 90., potom třeba z roku 2002, 2003 a současných není srovnatelná. A je to dáno především tím, že jak došlo k degradaci vzdělávání, výstupu, tzn. nadaná děvčata, která v té době chodila na prestižní střední zdravotnické školy, protože zdravotnické školy byly prestižními školami, tak pochopitelně když měla před sebou perspektivu jenom získání titulu zdravotnický asistent bez kompetencí zdravotní sestry, tak v mnoha případech volila třeba vzdělání na gymnáziu a potom šla většinou na vysokou školu. Takže je třeba jenom se podívat na to, jakým procesem změn prošly střední zdravotní školy od té doby, jak se změnil výukový program, výukové programy obecně. A toto bude třeba zřejmě jakoby navrátit do podoby, která byla před rokem 2004.
K tomu, jaký chaos nastal ve vzdělávání, dávám jeden příklad. Dnes máme asi pět kategorií fyzioterapeutů, protože dříve jsme tady měli absolventy čtyřleté střední zdravotnické školy, obor rehabilitační sestra. Potom jsme měli nástavbové obory, měli jsme po gymnáziu dva roky střední zdravotnická škola, potom samozřejmě máme fyzioterapeuty, kteří vystudovali vyšší odbornou školu, jako diplomované sestry. A následně potom bakalářky a magistry. A teď si zkuste odpovědět na to, která z těchto kategorií, z těchto pěti kategorií fyzioterapeutů má větší znalosti, větší zkušenosti. Jestli je to třeba i ta zdravotní rehabilitační sestra, která v té době vystudovala třeba dvouletou nástavbu a v průběhu těch 30 let získala speciální kurzy z různých technik a která má řekněme praktické zkušenosti možná daleko vyšší než mladičká sestra, která vystudovala magisterský obor. Čili tady dávám jen takový příklad, jaký chaos nastal ve vzdělávání po těch změnách, který dneska je.
Čili podporuji návrh zákona, který má vrátit kompetence absolventkám středních škol, s malou úpravou. Ale říkám a upozorňuji na to, musíme se vrátit k tomu, aby se střední zdravotnické školy opět staly výběrovými školami a aby se vrátila i kvalita vstupu, tzn. aby i děvčata s lepším prospěchem chodila na tyto školy. A zaměřit se samozřejmě na kvalitu výstupu.
To bych k tomu chtěl uvést a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Nyní s přednostním právem paní zpravodajka. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Jenom prostřednictvím pana předsedajícího pro pana doktora Hovorku. My jsme tuto novelu zákona na Ministerstvu zdravotnictví připravovali v úzké spolupráci s Ministerstvem školství, takže už nyní se připravuje nový rámcový vzdělávací program, který by vstoupil v účinnost právě s účinností tohoto zákona.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. Jenom připomínám, že pan poslanec Hovorka je inženýr. (Poslankyně Pastuchová z místa: Pardon.)
Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Hodně už tady bylo dneska řečeno na téma novelizace zákona č. 96/2004 Sb. A také tady bylo hodně řečeno o tom, jak moc špatný je ten původní zákon. Takže tady už bych se nechtěl opakovat a všechna negativa, která tady zmiňovali moji předřečníci, mohu jenom potvrdit. Z toho všeho vyplývá, že urgentnost nebo potřeba toho, abychom tento zákon novelizovali, je skutečně veliká. A já v tuto chvíli chci poděkovat pracovní skupině, která poměrně dlouho pracovala při Ministerstvu zdravotnictví. Seděli v ní i někteří naši kolegové a vím, že odvedla velmi nelehkou práci.
Zároveň bych také chtěl ale zmínit to, že očekávání, která jsou k této novele zákona, jsou možná někdy až lehce přehnaná, protože zvlášť některá média avizují tento zákon jako ten, který přinese v krátké době zlepšení personální situace do našich nemocnic. A já chci říci, že takhle jednoduché to úplně nebude. Toto je velmi důležitý první krok, a pokud bychom ho neudělali, tak skutečně ve velmi krátké době se nebude mít kdo v našich nemocnicích starat o naše pacienty u lůžka. A myslím si, že by to časem nastalo i v ambulancích. Ale jenom samo o sobě to nepomůže. Budeme muset přijít i s dalšími kroky a k tomu se jistě dostaneme v dalších diskusích i na zdravotním výboru, který také věřím, že bude ten hlavní, který se bude touto novelou zákona zabývat.
Už samotná práce pracovní komise ukázala, že rozptyl v názorech odborné veřejnosti k tomu, jak by mělo vypadat vzdělávání a jak by měly vypadat i kompetence zdravotních sester a dalších nelékařských profesí, je opravdu veliký. A také to bude jedna z věcí, která bude asi ztěžovat práci zdravotního výboru při jednání o finální podobě tohoto zákona.
Teď bych se krátce zmínil o některých konkrétních bodech této novely, kde si myslím, že bude potřeba diskuse, přestože základní koncepci návrhu novely zákona vítám. Za prvé tzv. model 4+1 já osobně, a teď budu mluvit hlavně z pozice lékaře a primáře oddělení. Jsem přesvědčen o tom, že tento model je možné v praxi realizovat. Ale bude potřeba splnit ještě některé další podmínky, které budou potřeba, tak aby tento model mohl v praxi skutečně fungovat.
Už zde hovořili moji předřečníci o tom, že velkým problémem je dneska kvalita studentů na středních zdravotnických školách. A to neříkám, že bych se jich chtěl nějak dotknout. Jsou to mladí lidé, kteří se nějakým způsobem ocitli na střední zdravotnické škole. A možná není vždycky jejich vinou, že si vybrali tuto školu. Většina z nás pamatuje dobu, kdy výběrovými školami byla gymnázia. To byla největší meta, na kterou se chtěl mladý člověk dostat. A pokud to nešlo, tak se kluci chtěli přihlásit na automechanika a dívky se chtěly přihlásit na střední zdravotnickou školu. Bohužel, toto období už dávno není pravda. Dneska uchazeči nebo studenti středních zdravotnických škol jsou velmi často mladí lidé, kteří jdou na tuto školu takzvaně z rozpaků a mnohdy až při samotném studiu zjistí, že vlastně práci zdravotníka vůbec nechtějí vykonávat. Tomu samozřejmě pak odpovídá i jejich motivace k samotnému studiu.
Takže pokud se tady bavíme o přijímacích kritériích na střední zdravotnické školy, tak to je jeden z dalších úkolů, nad kterými se musíme zamyslet. A už to tady naznačila i paní zpravodajka, velmi důležité jsou také vzdělávací plány, které musí být nastaveny tak, aby nám pak někdo nevyčítal, že jsme zkrátili dobu studia a přitom nám pak vycházejí méně kvalitní střednězdravotničtí pracovníci. Takže nejenom nastavení nebo vymyšlení vzdělávacích plánů, ale zejména pak jejich realizace bude jedním velkým úkolem v tom, abychom dospěli k tomu, co si všichni přejeme. Že budeme mít dostatek střednězdravotnických pracovníků, a to velmi kvalitních a motivovaných k té práci.
A taky bych navázal na kolegyni Janu Hnykovou, protože oba se ve zdravotnictví pohybujeme. Přestože jsem lékař a mohl bych patřit k těm, kteří mají ten názor, že základem zdravotnictví jsou lékaři, tak samozřejmě bez lékařů by naše zdravotnictví fungovat nemohlo, ale stejně tak by nemohlo fungovat bez kvalitních zdravotních sester a dalších nelékařských profesí. Jestliže chceme zatraktivnit toto povolání, tak se budeme muset zamyslet nejenom nad finančním ohodnocením, ale i nad společenským uznáním a tím, jak vůbec veřejnost ke zdravotním sestrám v současnosti přistupuje. ***