(11.50 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Pokud se týká ještě některých dalších konkrétních bodů předkládané novely, viděl bych určitý problém v okruzích v oblasti kontinuity a návaznosti vzdělávání, a to jak u nově zavedené profese praktická sestra, tak u profese dětská sestra, k čemuž si myslím, že bude potřeba se při jednání ve výboru vrátit.
Jako určité riziko vidím navrženou délku adaptačního procesu, která dnes běžně v nemocnicích je šest až dvanáct měsíců. Jako primář mohu říci, že je to velmi individuální u jednotlivých nově nastoupivších zdravotních sester. Přesto se ale domnívám, že nově navržených 60 dní je z mého pohledu až příliš benevolentní a z mého pohledu i rizikové.
Mohl bych mluvit i o některých dalších místech novely, kde bude potřeba se ještě nad některými věcmi zamyslet, ale tato diskuse si skutečně myslím, že patří zejména do zdravotního výboru. Přimlouvám se tedy za to, abychom tuto novelu pustili k jednání do výborů, a nemyslím si, že bychom měli na to překotně spěchat. Přimlouval bych se za dodržení standardní doby k projednání ve výborech, tedy 60 dní.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kaňkovskému. Zatím posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Dobré dopoledne - ještě devět minut. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte mi pár poznámek. Řada k tomuto tisku už byla řečena, ale přesto si myslím, že bych rád zde řekl něco na obranu systému, který se teď zavádí.
Trošku mě mrzí, že je sněmovna poloprázdná. Ono to vypadá, jako by nebyl zájem mezi poslanci - i mezi vládou vlastně - o tuto problematiku. Ale když se nedej bože kdokoliv z vás dostane do nemocnice, tak co si přeje? Přeje si nejenom hezkou, ale hodnou, laskavou, zkušenou, empatickou zdravotní sestru. Zdravotní sestru, neříkám doktora! Jistěže samozřejmě i na doktorovi záleží, protože jak zde bylo řečeno, je to tým lidí.
Pracuji ve zdravotnictví dost dlouho na to, abych zde podpořil dvě věci, pokud se týká zdravotních sester. Jedna věc je, a to jsem jim slíbil, že se pokusím o to, aby byla snížena jejich administrativní práce, která je enormní, o které zde bylo mluveno, a není třeba to dále zdůrazňovat. Ale sestra za svou osmihodinovou pracovní dobu čtyři hodiny vyplňuje různé papíry. Buď přímo materiály v papírové podobě, anebo v počítači a nemůže se v té době pochopitelně věnovat pacientům. To je jedna věc.
A druhá věc je, že jsem slíbil, že se pokusím zjednodušit jejich vzdělávání. Proč to tak myslím? Udělal jsem si, když začala debata o tomto zákoně, takový malý test. Sám jsem si říkal, je tady určitá doba už - 12 let, to bylo před rokem, ten můj test - 13 let, kdy mají sestry nějaký vzdělávací systém, a já jsem nevěděl, jestli jsou spokojeny, nebo ne. Řekl jsem si, udělám anonymní test na vzorku 150 sester. Není to málo, není to moc. Někdo může zpochybnit, že jsou to malá čísla, ale víc jich na klinice nemám. A víte, jaké byly výsledky? Tento anonymní test ukázal, jednak 90 % sester mi odpovědělo, a ten mi ukázal následující: 75 % sester chce kvalitní střední vzdělání. Ale kvalitní! Ne to, co teď je. Kvalitní je úplně něco jiného, než co v současné době funguje. Necelých 10 % chce nějaké vysokoškolské vzdělání na úrovni bakalářky nebo DiS a jenom 4 % chtějí magisterské vzdělání. Je to pochopitelné. Většina žen chce pomáhat pacientům, chce být nápomocna při jejich těžkém období a pochopitelně některé z nich chtějí být manažerky, chtějí být náměstkyně, chtějí být vrchní sestry atd. Myslím si, že toto jednoznačně odráží, i když to není velký vzorek, realitu. A pokusme se o to, aby to, co ony chtějí, měly naplněno.
S tím ale souvisí jedna věc a ta je důležitá. Pokud se prosadí tato forma, že se zdůrazní především středoškolské vzdělání, tak musíme chtít kvalitní vzdělání a kvalitní střední vzdělání. Pochopitelně tedy se musíme pokusit o změnu i v oblasti středního vzdělávání, protože jinak by to nemělo smysl. Problém je totiž i v tom, že současné středoškolské vzdělání vede některé k tomu - já jsem z jižní Moravy, a tzv. asistenti, nebo asistentky, které vyjdou střední školu, mají určité pracovní zařazení. A ony zjistily, že pokud půjdou na půlroční kurz nebo několikaměsíční kurz do Rakouska, tak se z nich v Rakousku stanou plnohodnotné sestry. Ony už nemusí dělat žádný DiS., žádné vysoké školy u nás. Z nich se stanou plnohodnotné zdravotní sestry a pak tam zůstanou pracovat, v Rakousku. To je jedna z věcí, proč máme nedostatek zdravotních sester. Druhá je, že bychom je chtěli nutit opravdu do vysokoškolského vzdělání a ony to nechtějí.
A ještě bych chtěl zdůraznit to, že tzv. titul, ono tady o tom byl mluveno, diplomovaná sestra, DiS., v žádném případě neznamená titul MUDr., pochopitelně. A byla na to hezká parodie nebo vlastně sarkasmus v nedávném díle o doktoru Martinovi. A myslím si, že bychom neměli význam tohoto DiS. nějak přeceňovat.
V podstatě si myslím, že je to asi tak v zásadě všechno, co bych chtěl říci, a zkusme se nad tím zamyslet. Vím, že to bude velmi složité. Bude to složitější diskuse než o současné novele zákona 95, tj. o vzdělávání lékařů. Je kolem toho hodně emocí, je kolem toho hodně názorů, různých názorů, ale zkusme to. Jsme povinni to sestrám udělat, protože chceme od nich kvalitní práci, které si já osobně nesmírně vážím. A bez toho, abychom jim ji ulehčili, si nedovedu představit, jak by naše zdravotnictví dále fungovalo. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vyzulovi. To byl zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Já bych chtěla dát návrh na zkrácení lhůty pro projednávání na 30 dní.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Jestliže se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, není tomu tak, proto končím obecnou rozpravu a ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře.***