(11.20 hodin)
(pokračuje Koskuba)
Každý z vás možná v nemocnici byl. Mnozí z vás jste v té nemocnici leželi. Zcela na rovinu. S kým se tam nejvíc setkáváte? Se zdravotními sestrami. Ty jsou s vámi 24 hodin denně. Ano, paní kolegyně Hnyková tady o tom hovořila. A proto se přiznávám, ač to všem prodavačkám v hypermarketech nad 200 m2 přeju, proto nemohu souhlasit s tím, že by jiné profese byly pouze posláním, a ne povoláním. Ty holky jsou tam skutečně pořád, někdy i 24 hodin.
Co je ale podstatné, že ty sestry nemáme. A nemáme-li sestry, rozpadají se týmy. Často se mluví o lékařích. Sám jsem lékař, ale nikdy jsem si nedovolil tvrdit jednu věc. My nejsme žádnou elitou. Prostě ve zdravotnictví pracuje tým. A ten začíná šoférem sanitky, který vás do nemocnice odveze, a končí skutečně tím nejvyšším, co v té nemocnici je. A bez jednoho nebo druhého to nikdy fungovat nebude. Akorát je smůla, že někdy ti až nahoře té pyramidy nevidí, co se děje dole.
Ono to chce, dámy a pánové, trošičku praxe. A věřte mi, že za těch 12 let my těm zdravotním sestrám dlužíme víc, než si kdokoli z vás myslí. Protože ony tolik neřvaly jako jiné profese, ale skutečně těžce nesly to, že najednou je někdo zdravotní asistent a může jen to či ono. A já se tady, snad ještě máme imunitu aspoň na půdě Parlamentu, doufám, při svém projevu přiznám, že kdyby kdokoli ležel u nás, tak jestli si myslíte, že já jako šéf vám podám nitrožilní injekci daleko lépe nežli zkušená zdravotní sestra, tak za sebe se vám přiznám, že nikoliv, že vám přivedu tu nejzkušenější z našich zdravotních asistentek, což dříve byly diplomované sestry, a vy si budete chrochtat, jak to proběhlo. Ale já tím ve své podstatě překračuji zákon, že toto dělám. Ale já se vám přiznám, my to děláme čím dál častěji, protože nám nic jiného nezbývá.
Proč tu o tom takto mluvím? Chtěl jsem vám to podat z jiného pohledu. Prostě poněkud obecněji. Nechci se tady pouštět do vysvětlování, jaký je rozdíl mezi zdravotním asistentem, ve vší úctě tady k panu kolegovi Hegerovi, asistentem na pitevně a na lůžkové stanici, kde přichází do styku se živým pacientem. Mezi námi, také když mi šéf soudního lékařství sdělil, že jde na vizitu, tak jsem chtěl jít s ním, protože mě zajímalo, jak se dělá vizita na tomto odborném pracovišti. (Smích v sále.) Ale pak jsem to pochopil. Nicméně jsou tam jisté rozdíly a vcelku tam mají minimálně stížností, na rozdíl od nás. (Nové pobavení v sále.) To musím objektivně uznat.
Dámy a pánové, prosím vás o jedno. Nechte tento zákon pokud možno na zdravotním výboru. Je to jeho práce. Nepouštějme se do obsáhlých diskusích o tom či onom bodu tady na té půdě. Já vám v tom nemůžu bránit. Ale prosím vás o to. Už to, že s ním přicházíme na podzim roku 2016, jsme přišli o další školní rok. Ono než se to uvede do praxe, a to tu předřečníci též řekli, tak uteče několik let. A já vám za sebe z mých zkušeností nemohu slíbit, a je mi to líto, a nešířím poplašnou zprávu, jestli vás bude mít v plném rozsahu za tři roky kdo ošetřovat, protože doktoři bez sester být v nemocnici nemohou. Že nekecám, je taková maličkost. Též tu byli předchůdci, kteří vykřikovali, že akutních lůžek je nadbytek, a akutní lůžka ubývala. Je zvláštní, že co ubyla, tak i zde v Praze, kterou jste považovali za pupek světa, si skutečně mezi obrovskými nemocnicemi pinkáme s pacienty podle spádu, protože už nám nic jiného nezbývá, neboť ty lidi nemáme kam ukládat. Je to zákon trhu. Najednou prostě poptávka převyšuje nabídku. Ale nebylo pravdou, že zas až tolik lůžek je nadbytečných. A lůžka bez sester jsou zase zbytečná, protože se vám přiznám, já spoustu jejich práce neovládám.
Kolegyně Hnyková tady velmi moudře, a za to prosím pana ministra, zmínila administrativu. Já jsem tu o tom též mluvil a budu vám to stále připomínat. Kolegové vědí, že jsem na zdravotní výbor přinesl štos sedmnácti listů papíru, které se vyplňují, když se pacient přijímá i ke čtyřhodinové hospitalizaci. Dámy a pánové, upozorňuji vás, že přes deset těchto listů vyplňuje zdravotní sestra. Pak si povšimněte maličkosti, kdy všichni mluvíte o pacientovi, ale v předchozí sezóně tady byly schváleny zákony, se kterými jsem měl čest nesouhlasit, kde se z pacienta stal klient, což možná vypadá bezvýznamné, ale ono to o něčem svědčí. Protože po tisíce let to byl pro lékaře a zdravotníky pacient a byl tam jiný vztah. Klient je podle mě klientem pojišťovny, ale to může být i povinné ručení vozidla a to není totéž. Jde o živé bytosti.
Nicméně sestra se má věnovat pacientovi. Ano, když jí zbude čas. Ale o něm hlavně musí vyplnit papíry. Protože některé vysokoškolačky, které získaly tituly, moudře, a to je prostě kapitalismus, našly díru v trhu, vymyslely se různé akreditace, kontroly, vymyslely další dotazníky. Takže sestřička takřka jako za Rudolfa II., není důležité, jestli po velké potřebě vám včas přinese mísu, ošetří vás, vyvoní pokoj, ale důležité je, jestli máme vyplněný patřičný list papíru. A jak jistě víte, u Rudolfa II. se každý den zapisovalo, jaký tvar, charakter a vůni stolice měla. Tam jsme dospěli. A někdo mi stále tvrdí, že to je kvůli zvýšené bezpečnosti pacienta. Já si myslím, že daleko důležitější je, a schválně možná volím tento vulgárnější případ, jestli pacient má skutečně tu zadnici utřenou, jestli mu je vyhověno včas a jestli se zabrání jeho proleženinám. A tomu nezabráníme tím, že jednou dvakrát denně měříme teplotu v ledničce, aby bylo zaznamenáno, že se teplota pohybuje mezi čtyřmi až osmi stupni, a možná těch osm už tam nepatří.
Tak takto vypadá život zdravotních sester 12 let poté, co začal platit zákon č. 96/2004 Sb.
Jsem vděčný i panu bývalému ministrovi docentu Hegerovi, že zde správně řekl - ten zákon se nepovedl. Ten zákon se skutečně nepovedl. On se nepovedl ani ten první. Ale probůh, pojďme ho co nejrychleji změnit.
A když jsem mluvil o servilitě, neodpustím si jednu věc. Jak jsem poděkoval ministerstvu, že s ním vůbec přišlo, tak též musím poděkovat alespoň tomuto zdravotnímu výboru, že byť po více než dvou letech najednou o tom mluvíme zde za tímto pultíkem, a jelikož zde není naštěstí přítomen, a snad o mně víte, že servilitou nejsem nadán, jinak musím též poděkovat i panu premiérovi. Protože jsem měl tu možnost s ním opakovaně o tom mluvit. A jsem rád, že to ve vládě prosadil a že to snad, jak řekla tady zpravodajka paní poslankyně Pastuchová, stihneme do konce volebního období.
Dámy a pánové, ono nám mnoho času nezbývá. Snad se zbavíme senátorů tím, kteří nám teď často vrací návrhy zákonů, protože se blíží senátní volby, bude v listopadu po nich, takže tam by mohl být též klid. Je tam spousta lékařů. Já jenom budu držet ministerstvu palce, abychom tento zákon skutečně schválili ještě v tomto zimním semestru, protože než to vejde v platnost, bude pozdě. ***