(11.10 hodin)
(pokračuje Hnyková)
Za druhé. Práce sester a dalších pracovníků v této kategorii je finančně nedoceněná. A kolegyně Pastuchová o tom mluvila. V minulosti se na tuto kategorii pozapomnělo a preferovala se jiná skupina pracovníků ve zdravotnictví. Ve zdravotnictví pracuje tým a musí být oceněna každá práce, a práce sester a dalších pracovníků v této kategorii. Já doufám, že se to v budoucnu již nebude opakovat a bude odměňování dostatečně valorizováno každý rok. Přece nelze stále, aby sestry vyvíjely tlak v této oblasti, aby ta jejich práce byla oceňována.
Za třetí. Ministerstvo zdravotnictví nepracuje ani na odstranění vyhlášky o minimálních standardech, která byla přijata za ministra Hegera v roce 2012, kdy minimální počty sester se staly optimálními v nemocnicích a zátěž sester se ještě zvýšila. A to se budu ptát, pane ministře, co s tím děláte a co s tím hodláte udělat.
Za čtvrté. Už o tom také byla tady řeč. Nepřipusťme v budoucnu, aby sestry, které se jednou vzdělaly ve svém oboru, byly nuceny si dodělávat vzdělávání, např. jak tady říkal kolega Plzák, že musí jezdit do Bratislavy a učit se stejné věci. Práce sestry není lehká jak po stránce odborné, fyzické a i psychické. Enormně narostla zátěž administrativní a zůstává tu pacient, který potřebuje pomoc, péči a ošetření. Je potřeba sestrám vytvořit podmínky, aby mohly svou práci vykonávat. Každý z nás, kdo se se sestrou setkal, ví, že je nedílnou součástí zdravotnictví a zaslouží si důstojné podmínky pro svůj život. Nezapomínejme na to, že je to také člověk. Máme rodiny, koníčky, jsme matkami, manželkami, ale naše profese nás vede do práce v sobotu, v neděli, ve svátek. Ano, někdo může namítat: Vybraly jste si to, tak teď na to nenadávejte. Ale my jsme si tu profesi vybraly proto, že chceme pomáhat, a pomáhat léčit lidi, pomáhat lidem v sociálních zařízeních a chceme být za svoji práci oceněny a uznávány.
Na závěr chci říci, že Úsvit - Národní koalice bere v potaz i názory odborných společností k této novele a budeme se snažit prosadit co nejlepší vzdělávání ve prospěch sester. Musím však zdůraznit, že je potřeba nedostatek sester řešit komplexně, nejen změnou zákona o vzdělávání, ale zlepšit finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Hnykové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, je mi líto, že budu mluvit k poloprázdné Sněmovně, ale možná to je v něčem dobře, že zase těch připomínek k tomuto neskutečně potřebnému zákonu nebude tolik.
Budu i výjimečně ješitný. Prosím vás, od předřečníků zde objektivně zaznělo, že novely zákonů 95 a 96, tedy o vzdělávání lékařů a sester z roku 2004, se nepovedly. Má ješitnost spočívá v tom, že na rozdíl od některých já to vím od toho roku 2004 a 2005, co vešly do praxe, a též od té doby o tom nenápadně hovořím. A musím říci, i za poměrně hlubokého nezájmu médií jsem se snažil to všemožně změnit. Na rovinu ovšem řečeno, kdo to jiný může změnit než Ministerstvo zdravotnictví. A ve svém projevu se dopustím několika servilit. První z nich bude to, že já vůbec děkuju tomu, že toto Ministerstvo zdravotnictví nakonec s touto nezbytnou změnou sem vůbec přichází.
Dámy a pánové, přichází sem, do této Sněmovny, jak znovu říkám takřka poloprázdné, ovšem s jistým, dá se říci, dvanáctiletým zpožděním. A co nám přineslo těch 12 let? Někdo se tehdy zhlédl v tom, že budeme následovat, řekněme, americkou cestu, a co sestra, to vysokoškolačka. Důsledkem toho byla krásná věc, a předřečníci to tu skutečně v mnohém zmínili. Naše zdravotní sestry najednou po maturitě nebyly ničím jiným než zdravotnickým asistentem, který prakticky nemohl vůbec skoro nic díky kompetencím dělat, a kupodivu ty, které vystudovaly školy, a přiznejme si, že převážně soukromé - předřečníky opravím vsuvkou v tom, že třeba naše sestry často jezdily do Příbrami, kde sídlí jedna zahraniční vysoká zdravotní škola, a tam za své peníze, a nemalé, nebo svých zaměstnavatelů studovaly. Že těchto děvčat bylo podstatně méně, to bylo též každému jasné. A já přesně neznám čísla, ale v průměru snad chodilo, když tak mě pan ministr opraví, ze středních zdravotních škol kolem sedmi osmi tisíc sester ročně, najednou ta čísla byla v řádu tisíců, maximálně do čtyř. A co se dále stalo. Naše nové, a tím se nechci žádné z nich dotknout, bakalářky a magistry přestaly chtít vykonávat práci, tak já to řeknu postaru, řádové sestry. Tím myslím řádové sestry v nemocnicích. A je to v něčem pravda.
Já jsem zde o tom poněkud neomaleně mluvil v minulé parlamentní sezoně, kdy ministrem zdravotnictví byl ctěný kolega pan docent Heger, a zoufale jsem se ho snažil přimět k tomu, abychom se nad tím zamysleli. Bohužel se mi to nepodařilo. Proto se mu velice omlouvám prostřednictvím pana místopředsedy, ale mě ty argumenty tady vcelku nedojímají. Mohli jsme to mít vyřešeno. A mezitím běžel čas a rok co rok ty sestry ubývaly a přibývaly nám ty, které už, a to byla ta neomalenost - já jsem řekl: opravdu potřebujete na umytí, dámy mi prominou, zadku vysokoškolačku? A budete se divit, toto poměrně možná vulgární konstatování je naprosto všední součástí práce všech zdravotních sester. A tak běžel čas a vím, že jste snad všichni zaznamenali, jak se najednou v nemocnicích potýkáme s nedostatkem středního zdravotního personálu.
Ano, přiznávám, a mám na věci osobní zájem. I mé pracoviště začíná uzavírat lůžka, protože nemáme zdravotní sestry a ty, které máme, nám tam nechtějí pracovat. Protože můj obor vedle kupř. všeobecné chirurgie, a jiných se nechci dotknout, patří k těm nejtěžším a ty sestry nás opouštějí. Udělaly jsme vysokoškolačky povinně z děvčat, na která se sice vztahují západní normy, ale kupodivu některé ne. Zmíním takovou pitomost. Pokud víte, tak na poště a u Českých drah nesmí žena zvednout břemeno těžší než 15 kg. Ale dvě 45kilové dívky, mají-li k tomu kompetence, musejí v noci zvednout 140kilového pacienta, který žuchne z postele. Ano, můžete tady diskutovat, mají tam být sanitáři. Ale kdo by to za ty peníze dělal? A jelikož je logické, že pacient, zvlášť na zemi, takto objemný, se zvedá daleko tíže než líska meruněk, neboť nemá skutečné uši, a za ty, co má, ho zvedat nelze, tak se to obešlo tím, že pacient prostě břemeno není. ***