(13.40 hodin)
(pokračuje Benda)
To samé jsou opatření obecné povahy navrženo nahradit slovem vyhlášky. To je každé úplně jiný právní institut. Možná že se změnil názor předkladatel, že chce jiný právní institut. Tomu já rozumím. Ale pak musí proběhnout tento návrh ve druhém čtení a opravdu nám nemůže být přednesen ve třetím čtení jako legislativně technická připomínka.
Takže prosím, aby tyto body buď pan zpravodaj stáhl před hlasováním, anebo abychom si v případě, že tak neučiní, vyžádali stanovisko buďto naší legislativy, nebo ještě lépe ústavněprávního výboru, jestli tyto návrhy jsou hlasovatelné jako legislativně technické. Já o nich tvrdím, že legislativně technické opravdu nejsou.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní se hlásí pan poslanec Karel Šidlo do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, já jsem z počátku vůbec neuvažoval, že bych měl ještě dneska ve třetím čtení hovořit. Chtěl jsem dodržet jednací řád, abychom tedy přistoupili k proceduře hlasování, protože argumenty zazněly. Ale byly tady v té proběhlé diskusi neustále vraceny dotazy, co máme za výhrady konkrétně k této novele zákona. Já si musím dovolit připomenout svoje vystoupení v prvním čtení a některá vystoupení v druhém čtení, která jednoznačně argumentovala tím, co je v nesouladu, pokud přistupujeme k národním parkům a zejména k Národnímu parku Šumava jenom a pouze novelou zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zdůrazním pouze několik věcí, jsou legislativního charakteru. Už v době vydání nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava mohl být národní park zřízen pouze a jenom zákonem. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně konstatuje, že pro rozpor s Listinou pozbylo zřizovací nařízení parku účinnosti již v prosinci 1991 s ohledem na ustanovení uvozovacího zákona k Listině, a to pro rozpor s Listinou. Národní park Šumava nemohl proto obživnout v důsledku ustanovení § 90 odstavec 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť v době nabytí jeho účinnosti již vlastně neexistoval. Parlament výslovně mnohokrát odmítl zřídit Národní park Šumava zákonem, jak to vyžaduje ústavní pořádek České republiky a výslovně i zákon o ochraně přírody a krajiny. Správa národního parku byla zřízena pouze jako příspěvková organizace a charakteru správního úřadu nabyla až díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2009, bohužel dosud v rozporu s článkem 79 odstavec 1 Ústavy není její místní působnost stanovena zákonem. Tak ani tato novela to nenapravuje. Jenom abychom si řekli, jak jsem na tom z hlediska legislativního.
A to, co se týká připomínek konkrétních k dikci současného zákona, nebudu je zde citovat podle paragrafů, opakoval bych se minimálně v osmi až devíti bodech. Ale řeknu jenom jednu podstatnou věc, kterou jako strojař a člověk v praxi živící se právě normami a matematikou a fyzikou, je pro mě zcela neuchopitelné. Hovoří se tady hodně o občanech, ale hranice národních parků kopírují v podstatě hranice chráněných krajinných oblastí, na kterých se vyhlašují parky, a ta zonace z celkové plochy dneska se pohybuje kolem 10, maximálně 15 %. A tady kolegové používají nejen v dikci zákona, ale i v rozpravě pojmy: "uděláme to na 50 % území - až". Já tomu nerozumím, protože tady se ochrana přírody povyšuje a rozšiřuje a bezzásahová území mají představovat takové plochy, kterým já už nerozumím. Chápal bych, že současné první zóny, pokud přejdou do nové dikce zákona, ano, vyhlašme tam klidně 100 % bezzásahovosti, změňme tam návštěvní režimy. Ale nedělejme to na celou plochu vyhlášenou zákona, který kopíruje původní chráněné krajinné oblasti. Tam se dopouštíme hrozné legislativní věci a v rozporu s tím, co jsem říkal, že právo zde není postaveno na řádném fundamentu.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Šidlovi. Nyní se hlásí o slovo pan zpravodaj a já bych přece jen požádal organizační odbor Sněmovny, jestli by se nepokusil sehnat někoho z místopředsedů, protože se chci přihlásit do rozpravy. Pan zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane místopředsedo. Ještě než se Poslanecká sněmovna rozpustí a o této zemi budou střídavě každý měsíc jednou hlasovat krajská zastupitelstva včetně národních otázek, tak bych se rád vyjádřil k vystoupení pana kolegy Bendy, kterého si velmi vážím jako dobře formulujícího právníka. Nicméně vzhledem k tomu, že legislativně technické připomínky, které jsem načetl, mi byly dodány legislativním odborem, a protože jsem se zabýval také tiskem jako celkem, jsem přesvědčen o tom, že všechny je možné vnímat jako legislativně technické připomínky. Ale samozřejmě Sněmovna je suverén a je potom schopna hlasováním rozhodnout, zda je takto akceptovat bude, nebo nebude. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a požádám kolegu místopředsedu Gazdíka, aby mě vystřídal.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: O slovo s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil i ve třetím čtení, nedělám to rád, k tomu, co je před námi.
Zákonem o Národním parku Šumava se zabývám od roku 1998 a navrhl jsem ho čtyřikrát. Co mě nejvíc urazilo teď před třetím čtením: dopis pana předsedy Ambrozka, který byl poslancem této Sněmovny, ministrem životního prostředí a nechci připomínat výsledek jeho hospodaření s fondem životního prostředí. A když mi napíše, že je to tak strašně důležité, aby v tomto zákoně 114 byly všechny národní parky, a odůvodní to tím, že je více společných věcí než rozdílných v té ochraně přírody a krajiny, než je ta konkrétní záležitost, tak to je první úplně lživý argument. Druhý úplně lživý argument je ten, že samozřejmě je ta ochrana tím větší. Prosím vás, z legislativního hlediska, z pohledu tvorby zákonů je samozřejmě zařazení všech národních parků do zákona 114 mnohem nebezpečnější pro ty parky, než je samostatný zákon o jednotlivých parcích. To pan bývalý kolega Ambrozek musí dobře vědět, protože jakmile otevřeme zákon číslo 114, tak mimo jiné každý z vás může navrhnout změnu kteréhokoli paragrafu toho zákona 114. Odkazuji na nález Ústavního soudu, co je a co není věc, která by vybočovala ze zákonodárné iniciativy v možnostech této Sněmovny.
Podotýkám, že nejcitlivější na tom, co je předmětem toho parku, je samozřejmě hranice parku a tu samozřejmě mohu při otevření zákona 114 měnit pozměňovacím návrhem. Dokonce to bude i vynuceno, protože pokud jde hranice parku například po vodním toku a ten vodní tok se změní, protože jsou to meandry té řeky, tak samozřejmě budeme muset ten přechod z jednoho pozemku, z jedné pozemkové parcely na druhou, budeme muset vyjádřit v zákoně, nebo se dostaneme mimo zákon a dostaneme se do sporu, který se týká konkrétní hranice toho parku, a dokonce budeme i v jiném vlastnickém poměru, protože ten vodní tok samozřejmě budeme muset řešit. To není úplně jednoduchá věc. Shodou okolností v Národní parku Šumava je to jeden z nejmenších problémů na horním toku Vltavy, protože tam většinou jsou to pozemky státu. Ale není to tak vždycky. Není to tak vždycky. Podotýkám, že když jsme dělali první návrh zákona o Národní parku Šumava vědomi si toho, co říkal kolega Šidlo, že legislativně skutečně může dojít k tomu, že některá rozhodnutí správy Národního parku Šumava mohou být prohlášena za neplatná, protože legitimita toho orgánu zejména před rokem 2000 je výrazně, výrazně slabá.***