(13.30 hodin)
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan poslanec Zemek, když hodnotil tento zákon ve vztahu k lidem žijícím na Šumavě, tak prohlásil: No, někoho se to dotkne, ale není to nic zásadního. Tak já odmítám, aby tento zákon se dotýkal negativně lidí žijících na Šumavě.
Já už teď nechci rozebírat tento velmi kontroverzní návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Byť se tento zákon netýká pouze Šumavy, týká se to všech národních parků, tak v zásadě největší a oprávněné obavy z tohoto zákona vznikají právě v šumavských obcích. Dámy a pánové, netýká se to zdaleka jen a výhradně starostů. Starostové těchto obcí jsou jednak zástupci lidí tam žijících, ale netýká se to pouze jich. A to bych chtěl také připomenout.
V tom letitém sporu - a to není spor, který se odvíjí pouze při debatě o tomto návrhu zákona - stojí na jedné straně ti, kdož si vynucují vytváření další divočiny, resp. přírodní zóny, jak je psáno v návrhu zákona, či zóny přírodě blízké, na úkor stávající kulturní krajiny. Tito lidé argumentují tím, že vytváření divočiny má jednak jednoznačně přednost před zájmy - já musím dodat oprávněnými zájmy - lidí žijících na Šumavě, ale i před zájmy návštěvníků Šumavy.
Včera jsem dostal nějaký materiál od jedné neziskové organizace, která vážně tvrdí, že vytváření divočiny na území Národního parku Šumava má přínos v ekonomickém rozvoji regionu, má přínos v oblasti trvalých pracovních míst a podnikání pro obyvatele regionu atd. atd. To jsou prostě absurdní představy, které nejen nesdílím, ale které nejsou pravdivé.
Když se podíváte dnes, jak lidé žijí na Šumavě, tak to není nějaký obrázek lidí, kterým by se tam žilo dobře. Když se podívám z pohledu Plzeňského kraje na nezaměstnanost, která není vysoká, podotýkám, v Plzeňském kraji, a mluvím o té části Šumavy, která je umístěna na území Plzeňského kraje, tak Šumava je jednoznačně místem, kde je největší nezaměstnanost. A jsou tam minimální pracovní místa. To znamená, lidem na Šumavě se skutečně nijak zvlášť dobře nežije. Abych byl objektivní, není to jen tím, že je tam národní park, ale také je tam velmi komplikovaná dopravní dostupnost především v oblasti, jako je Sušicko apod. Prostě nejsou to oblasti, kde by se skutečně jednoduše žilo. To je jedna skupina toho sporu.
Druhá skupina sporu, mezi něž patří samozřejmě také většina, neříkám všichni, starostů tamních obcí, upozorňuje, že oblast Šumavy se potýká se skutečně reálnými problémy a další omezování životních podmínek lidí a rozšiřování nepřístupné divočiny povede jen k dalšímu zchudnutí této oblasti.
Pravdou je, a to je objektivní zjištění, že ta první skupina zastánců divočiny je aspoň podle počtu e-mailů aktivnější, dokáže vytvářet v současných podmínkách větší lobby a větší tlak.
Ta vládní novela zákona není kompromisem mezi názory první a druhé skupiny, ale jednoznačně evidentně více straní té první skupině a tu druhou skupinu v zásadě odkazuje do mnohem a mnohem slabší pozice, i než je stávající pozice té druhé skupiny.
Když jsem si pročítal pozměňovací návrhy, je evidentní, že některé návrhy vedou k ještě větší akceleraci a urychlování vytváření divočiny. Návrhy výboru pro životní prostředí také jsou spíše spojeny s představou, že rozšiřování přírodních zón, vytváření další divočiny dle vládního návrhu je tou správnou cestou na Šumavě. Já si to nemyslím.
O tomto sporu dnes, pokud se dobereme k hlasování - nemám ambici tady mluvit půl hodiny - rozhodne Poslanecká sněmovna. Je však namístě, a to bych tady chtěl poměrně důrazně připomenout, aby skutečně bylo umožněno poslancům rozhodnout, zda do další diskuse například budou zapojeni zástupci obcí pouze formálně, nebo máme zájem o hledání a dosažení skutečné dohody mezi zástupci obcí, ochranáři i národních parků.
Obávám se, a tady musím i podpořit avizovaný návrh pana kolegy Zahradníka, že hlasovací procedura - byl bych rád, kdyby poslouchal nejen pan ministr životního prostředí, ale i pan zpravodaj -, kterou navrhl garanční výbor, takové rozhodování úplně neumožňuje. Nechci, aby zvláště u tohoto zákona se opakovalo to, co někdy nastává, tedy že v důsledku odhlasování výborového návrhu, ať je to garanční výbor, nebo jiný výbor, jsou pak některé další důležité návrhy nehlasovatelné. Jenom v tomto volebním období si vzpomenu například na hlasování o novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Je to vlastně z té oblasti životního prostředí. Asi před rokem a půl jsme se tady celkem neúspěšně a zbytečně přetahovali, zda je namístě umožnit hlasování nejprve o návrhu Petra Bendla, nebo schválením výborového návrhu neumožnit poměrně zásadní rozhodování o docela důležité změně ve výkonu státní správy. Takže aby skutečně opět taková situace nenastala, tak velmi podporuji, aby pan zpravodaj vyslyšel prosbu a požadavek pana kolegy Zahradníka a nechal hlasovat ještě předtím, než se bude hlasovat o návrhu výboru pro životní prostředí, o návrzích Jana Zahradníka, a to C4 odděleně a pak dohromady C10 až C13. Teprve poté by se mělo hlasovat o návrzích přijatých výborem pro životní prostředí, a to také podle mého soudu odděleně po jednotlivých bodech.
Takové hlasování je po těch mnoha diskusích, protože to projednáváme velmi dlouho, seriózní. Nechť se skutečně ukáže, a to především ve vztahu k návrhům pana kolegy Zahradníka, zda Poslanecká sněmovna většinově upřednostňuje adekvátní postavení obcí v procesu nalézání shody o další podobu národního parku, anebo upřednostňuje snížení jejich úlohy v té další diskusi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Marek Benda, připraví se kolega Šidlo. Já se přihlásit nemohu, protože nemám nikoho, kdo by mě nahradil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, já jsem rád, že nám pan zpravodaj rozdal návrhy, které označil jako legislativně technické. Já si k tomu dovoluji konstatovat, že tak polovinu z nich jsem ochoten uznat jako legislativně technické změny. Rozumím, že přepisovací věci se snad dají uznat jako legislativně technická změna, ale bod článku III, zrušení dalšího platného zákona, prostě není legislativně technickou změnou. Ať se na mě nikdo nezlobí. To si tam možná ministerstvo zapomnělo nějakou chvíli dát, ale buď musíme opakovat druhé čtení, nebo žádám pana zpravodaje, aby to stáhl jako legislativně technický návrh, protože to prostě takto nemůžeme dělat, že když si vzpomeneme, že se nám ještě něco nepovedlo, něco se udělalo špatně, tak se vrátíme a řekneme ve třetím čtení, že jsou to legislativně technické.
To samé jsou změny, které jsou navrhovány jakoby vyplývající z bodu B1 článku I sněmovního tisku 501/0. Bod 37 se zrušuje? Přece nemůžu bod původního vládního návrhu zrušit a tvářit se, že to je legislativně technická změna bezprostředně vyplývající. ***