(19.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Upřímně řečeno, kdybychom tady před 15, 20 lety, na která někteří z vás, a mrzí mě to na pana kolegu Janulíka, vzpomínají pořád, jako by to byla nějaká doba temna, která nás z toho krásného komunismu převedla do toho zkorumpovaného děsivého kapitalismu. Mně to připadá strašně nefér, pokud takovéhle věty tady zaznívají. Kdyby před 15, 20 lety někdo řekl: politická strana, politický představitel, vláda má vlastní médium, a to ještě médium, které se tváří, že bylo původně nezávislé - tehdejší společnost by ho vyhnala. Vy-hna-la. Václav Klaus několikrát zkusil říct vládní vlnku. Vzpomenete si, jak s ní dopadl? Vzpomenete si, jak s ní dopadl? Neměl nejmenší nárok!.
Teď se řekne: Média (nesrozumitelné). Tohle je jediná věc, ve které jsem ochoten připustit omezení vlastnictví. Jinak souhlasím s tezí, že vlastnictví se nemá omezovat. Ale pokud sedím v nějaké funkci a pozici, ve které mám bezprostřední možnost ovlivňovat, tak můžu přistoupit, a myslím, že na tom není nic nelegitimního, na to, že k některým věcem, které já vypisuji, by firmy mnou vlastněné neměly mít přístup.
Upřímně řečeno, na obecní, krajské, jakékoli další úrovni byste to pokládali za naprosto normální. Každý radní, každý hejtman, který by měl vlastní firmu, jejímž byl vlastníkem, která by vstupovala do výběrového řízení, každý by si ťukal na čelo a říkal: To přece není možný! O tom všechny ty zákony, které nám tady vláda předkládá, přece jsou. Že říkají: Musíte rozkrýt, co vlastníte, musíte nám říct, jaké z toho máte zisky! A když ti vaši občané vidí, že starosta města si vypisuje veřejnou zakázku sám pro svoji vlastní firmu, tak mu řeknu: No vy se teda, milý starosto, seberte a zmizte! A najednou, když se to týká člena vlády, protože to vypadá tak obrovsky systémově, tak je z toho problém.
Tak tolik jenom k tomu. Já nebudu hlasovat pro omezování vlastnictví s jedinou výhradou k tomu, co tady říkal pan kolega Vondráček, ale teď je to spíš možná teoretický spor, holé vlastnictví je jiný termín, termín starší související s vlastnictvím za komunismu, kdy to bylo opravdu holé vlastnictví, kdy jsem nesměl požívat plody, užitky a všechno další. To se v tomhle případě v žádném případě neděje. Plody a užitky, jak dobře víme, všichni užívají. Já jsem se nebavil o tom, že je to výkon správy, ale to je lhostejné.
Chtěl jsem říct, že já ještě, abych využil svého slova a nemusel pak vystupovat dlouho v podrobné rozpravě, navrhnu kromě změn, které byly navrženy, tak navrhnu ještě jednu změnu, a to by se vrátilo původní znění zákona, že registračními orgány jsou příslušné registrační orgány, které byly dodnes. Ať už je to Poslanecká sněmovna, Senát, jednotlivá ministerstva, jednotlivé kraje, jednotlivé obce. Tu snahu o centralizaci pokládám za úplný omyl. Jenom zase zřizování nějakého dalšího centrálního registru, jehož smysl jsem do dneška nepochopil. Snad s jedinou výjimkou toho, že je to snaha vyhovět několika poměrně agresivním neziskovým organizacím, které nechtějí psát na 50 adres, ale chtějí mít jednu adresu, ze které si budou všechno tahat a na základě které budou všechny obtěžovat. Já to nepokládám za správné a budu navrhovat, abychom se vrátili k původnímu systému, který žádný problém nedělá, kde registračními místy jsou ta registrační místa, která byla dodnes, a to bude návrh, který přednesu v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji a prosím pana poslance Janulíka a po něm pan poslanec Gabal. Obě faktické poznámky.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju, pane předsedo, za slovo. Na margo předřečníka. Děkuju, že to vrátil zpátky do krásně věcné roviny, že tady nikoho nemusí pan předsedající okřikovat, je tady krásný klid, takže si tak jako věcně povídáme, což je tady vzácnost, to tady opravdu zažívám velmi málo a musím říct, že to je příjemné. Jenom bych na margo pana kolegy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího: Já tomu rozumím, ale když nás označí pan předseda Kalousek za chybu systému, tak vám to nevadí. A když já řeknu, že vy jste chyba systému, tak vám to vadí! Tak mně tady od samého začátku vadí ten dvojí metr až dvojí kilometr, bych řekl. To je samozřejmě to hlavní.
Pak k tomu, co jste říkal: Kdyby to tak bylo, to, co říkáte, kdyby tento hlas, co jste tady nesl, byl hlasem té vaší strany po celou dobu, tak my tady asi nebudeme. Protože to je opravdu ta demokracie v té krásné podobě, pro kterou jsme všichni zvonili klíči a ze které jsme aspoň ze začátku mnozí z nás měli radost a volili jsme vás! Byli jsme strašně rádi, že to tak je. Pak se to začalo proměňovat a proměnili jste to v takovou hrůzu, kterou vy už ani nevidíte, ale když se člověk na to dívá doma u zpráv - vezměte si, že z vás, zavedených politických stran, všichni vaši bývalí předsedové a premiéři jsou dneska vaši zavilí nepřátelé, vystupují z vašich stran, mnozí jsou vyšetřováni. A mně to nepřipadá jako normální situace. Mně připadá jako naprosto absurdní situace, kdy každý bývalý premiér z té strany vystoupí a distancuje se od ní. Pak vydává nějaké knížky, tu chodí k soudu atd. To prostě není přece normální situace! A to je jenom doklad toho, co říkám: To je ta slepota, do které jste se propadli. Samozřejmě, částečně vám to člověk ani nemůže mít úplně za zlé, protože tady je to tak podivné. Ale zkuste poodstoupit a podívat se na to očima těch lidí. Vám připadá normální, že každý bývalý premiér a předseda strany je dneska její zavilý nepřítel? To je přece patologická situace! (Potlesk části poslanců ANO.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Gabal a potom přednostní právo pana předsedy Faltýnka. Pokud nebudou další faktické poznámky.
Poslanec Ivan Gabal: Tak jenom fakticky vaším prostřednictvím k Markovi Bendovi. Neřešíme omezení vlastnictví, ale omezení rizika konfliktu zájmů a to je rozdíl. Já osobně asi ten zákon podpořím, protože si myslím, že tady trávit pravidelně čas těmihle debatami a podezřeními je prostě ztráta času a musí si to pan předseda hnutí ANO vyřešit, a vyřešit do příštích voleb, protože ten problém tady objektivně je. A když ho sám hlásí na vládě, tak pojďme to vyřešit tak, abychom se k tomu nemuseli vracet.
To, co ale tady potřeba říct, jsou dvě věci. Za prvé - on tady není pan kolega Kalousek - bylo by dobré si říct, co se to soudilo v té Bellinzoně a jak dlouho tady ta švýcarská prokurátorka běhala v Praze mezi Ministerstvem financí a státním zástupcem Rampulou, aby přesvědčila, že v Bellinzoně leží 12 miliard, které patří České republice a nikdo se k nim nehlásí a nikdo se k nim nepřihlásil. O tom se taky můžeme bavit. A pak když už tedy řešíme konflikty na téhle ose, tak si řekněme, proč poslední dva týdny rozbíjíme napadrť nejlepší policejní útvar, který má vyšetřovat korupci politiků, za plné asistence a bez jakékoliv diskuse. A to je váš společný zájem tady! (Ukazuje doleva i doprava. Následuje potlesk části poslanců.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě pan poslanec Vondráček, faktická poznámka.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Proběhl tady náznak toho, že vrátíme diskusi k zákonu. Byla tady slušná šance. Tak bych taky nabádal: Vraťme se k zákonu. Pan kolega Gabal říkal: Ať si to vyřeší, vyřešme si to. Ale to je to, co já říkám. Ale to řešení musí být v právním řádu. Já ho nenacházím. A dokonce ani pan poslanec Marek Benda mi neodpověděl. A ten většinou odpovědi nachází. Jak se má zachovat člověk třeba v mé situaci, má-li se stát členem vlády a nechce se zbavit majetku, který budoval řadu let. (Hlasy ze sálu.) No tak když už se ptáte. (Hlasy ze sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegové, prosím, ani v rámci vlastního klubu na sebe nepokřikujte. Děkuji.
Poslanec Radek Vondráček: Skutečně, tu otázku jsem tady do éteru už jednou položil, já ji zopakuji. Zkusme se bavit věcně, v klidu o tom zákonu, právnicky třeba i chviličku, samozřejmě netrvám na tom úplně, ale přibližně.
Předseda PSP Jan Hamáček: Stále registruji právo pana předsedy Faltýnka, ale faktické mají přednost. Takže Marek Benda a poté přednostní právo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Děkuji, pane předsedo. Když mě pan zpravodaj vyzval, já jsem měl pocit, že z mé řeči to bylo jasné. Já jsem říkal, že nebudu hlasovat pro žádné omezení vlastnictví. Budu hlasovat pro to, aby lidé v některých typech funkcí neměli přístup k některým typům veřejných peněz. Zakázek, investičních pobídek, dalších věcí. To si pak už prosím rozhodněte sám, jestli když chcete být ministrem spravedlnosti, jestli vaše advokátní kancelář bude současně soutěžit o veřejné zakázky v zastupování veřejného sektoru. Ale to už je vaše rozhodnutí, které myslím, že víte na začátku, a je naprosto legitimní.
Já nebudu hlasovat pro žádné zrušení vlastnictví. Měl jsem pocit, že toto moje stanovisko je naprosto jasné a zřetelné.***