(18.00 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Druhý systém spočívá v zákazu činnosti při výkonu člena vlády a v zákazu přijímání jakýchkoliv darů. Tento systém se uplatňuje například ve Spojených státech amerických. Řada evropských států aplikuje pro členy vlády a další exekutivní činitele kombinaci obou systémů, jak deklaraci aktiv, tak některé zákazy činností a přijímání darů.
Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. Počátek právních úprav podávání prohlášení, která by měla zabránit střetu zájmů, můžeme u většiny evropských států najít na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. V některých státech jsou upravena prohlášení o majetkových poměrech, popřípadě darech, pouze pro členy parlamentu, protože oni byli těmi činiteli, kteří nejsou podřízeni vládě, a nebylo možno jejich chování regulovat mimoprávními interními vládními nástroji.
V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztáhla zákonem i na prezidenta státu, členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, zejména v nově vznikajících úpravách zemí střední a východní Evropy, například na činitele regionů, obcí, popřípadě zastupitele. Hodnoticí zpráva GRECO, z níž poslední byla přijata v roce 2010, zároveň konstatuje, že míra zneužívání veřejných funkcí v jednotlivých státech nemá přímou spojitost s obsahem a rozsahem právní úpravy.
Prohlášení musí ve většině států podat osoba písemně na počátku svého funkčního období. Často bývá stanovena povinnost obnovovat prohlášení v průběhu výkonu funkce pravidelně nebo při podstatné změně. V právních úpravách není výjimkou povinnost opětovného podání prohlášení po skončení funkce. Takřka ve všech zemích, kde je podávání prohlášení formalizováno, existuje registr prohlášení. K tomu také směřujeme. Prohlášení se podává ze strany členů vlády k různým osobám a institucím, jako je předseda sněmovny, určitě parlamentní výbor, specializovaná instituce, předseda vlády a tak dále.
Já to nebudu celé číst, ten materiál je velmi obsáhlý. Já bych se jenom zaměřil, jak je omezena činnost člena vlády v souvislosti s jeho možností vlastnit majetek.
Pokud se týká Velké Británie, tak ve Velké Británii neexistuje výslovný zákaz souběhu funkce ministra ve vládě s vlastnictvím obchodního podílu. Konfliktu zájmu ministrů se věnuje takzvaný ministerský kodex, který v bodě 7 upravuje vztah mezi výkonem funkce ministra ve vládě a jeho soukromými zájmy, avšak to jen ve velmi obecné rovině. V té Velké Británii je to spíše o morálce než o zákonu nebo něčím, co je napsáno na papíře.
Pokud se týká Francie, ve francouzském právním řádu tuto problematiku upravuje zákon číslo 2013-907 z 11. 11. 2013. Nicméně ani v tomto případě citovaný předpis neřeší přímou otázku neslučitelnosti výkonu funkce ministra a vlastnictví podílu v obchodní společnosti. Předmětem úpravy je obecný střet zájmů vymezený jako situace, která zakládá překážku mezi veřejným zájmem a veřejnými nebo soukromými zájmy, jež by mohla ovlivnit nezávislý, nestranný a objektivní výkon veřejné funkce. Každý člen vlády musí sestavit kompletní, přesné a pravdivé prohlášení o svém majetku a finanční situaci a předat je prezidentovi. Člen vlády, který se domnívá, že je ve střetu zájmů, je povinen toto písemně sdělit předsedovi vlády, který rozhoduje o vhodném řešení konkrétního střetu. Tím je například zveřejnění osobních zájmů ministra, ministrovo zdržení se při projednávání a rozhodnutí věci týkající se daného zájmu a v krajním případě také odvolání ministra.
Rakousko. Rakousko tady bylo několikrát zmiňováno a je pravda, že Rakousko patří spolu s Polskem ke dvěma zemím v Evropě, kde je tento problém řešen konkrétněji. V Rakousku upravuje danou problematiku spolkový zákon o střetu zájmů na nejvyšších úřadech a dalších veřejných činitelů z roku 1983. Obecný zákaz předmětného souběhu funkce člena spolkové vlády s vlastnictvím podílu v obchodní korporaci tento zákon nestanoví. Nicméně abych to nečetl celé, je pravda, že v Rakousku, pokud člen vlády vlastní více než 25 % ve společnosti, tak tato společnost se nemůže ucházet o veřejné zakázky. Takto řeší situaci Rakousko.
Pokud se týká Německa, tak německý právní řád neobsahuje výslovný zákaz souběhu výkonu funkcí člena vlády a vlastnictví podílů obchodní společnosti. Existuje nicméně etický kodex, kodex chování členů Německého spolkového sněmu, a ten to ukládá členům sněmu, aby o veškerých svých zájmech a aktivitách v soukromých společnostech informovali předsedu sněmu, lze-li takový zájem, aktivitu považovat za významnou vzhledem k hospodaření takové společnosti.
Pokud se týká Itálie, tak střet zájmů upravuje zákon číslo 215 z 20. 7. 2004. Podle něj členství ve vládě samo o sobě neomezuje vlastnická práva osob k podílům v soukromých společnostech. Členové vlády se nicméně nemohou účastnit legislativního procesu, jsou-li ve střetu zájmů. O střet zájmů se jedná mimo jiné, pokud člen vlády vykonává úřad nebo jinou funkci odlišnou od funkce vládní nebo jinou odbornou či samostatně výdělečnou činnost, jestliže tyto jsou v jakémkoli vztahu k výkonu funkce člena vlády.
Pokud se týká Belgie, tak belgický právní řád rovněž nezná normu, která by zakazovala členům vlády vlastnit podíl v obchodní společnosti. Opět je ale potřeba upozornit na určitá omezení, která se k této problematice vztahují. Ministři například nesmějí uvádět svou funkci ministra v dokumentech a publikacích obchodních společností. Po dobu pěti let po uplynutí funkčního období se bývalý ministr nemůže stát členem vedení společnosti, které za doby jeho funkce bylo vládou uděleno koncesní oprávnění, a ministr se nemůže podílet na zadávání nebo uzavírání smlouvy se společností, v níž má obchodní podíl.
Pokud se týká Nizozemska, stejně jako ve všech zmiňovaných případech není zákonem výslovně zakázán souběh vlastnictví podílu v soukromé společnosti a výkonu funkce člena vlády. Konkrétní pravidla pro členy vlády stanovuje etický kodex, který vyžaduje, aby se tito vzdali vedlejších funkcí a vyhnuli se tak zjevnému konfliktu zájmů. Oficiální vládní dokument ministrům ukládá, aby rezignovali na všechny další svoje funkce vedle vládní funkce, a to z důvodů prevence proti nařčení z neobjektivního rozhodování.
Pokud se týká Švédska, tak švédská legislativa nezná obecný zákaz souběhu členství ve vládě a vlastnictví podílu obchodní společnosti. Předseda vlády a ministři jsou však obdobně jako ve výše uvedených případech povinni činit prohlášení o svém majetku včetně vlastnictví obchodních podílů a o jeho případných změnách. (Řečník se odmlčel a pije.) Omlouvám se.
Norsko. Není výjimkou, když norský právní řád nezakazuje ministrům vlastnit obchodní podíly.
Já už to zkrátím, omlouvám se za tu délku.
Švýcarsko. Švýcarský právní řád rovněž nenutí ministry, členy spolkové rady, zbavovat se a priori obchodních podílů, které vlastní. S ohledem na případný střet zájmů však opět existuje několik výjimek, jež upravuje zákon o organizaci vlády a státní správy. Členové spolkové rady tak musí sami sebe vyloučit z projednávání a rozhodování určité věci, pokud k ní mají osobní vztah.
Čili tolik stručně z prvního materiálu. ***