(17.50 hodin)
(pokračuje Faltýnek)
Pro ilustraci, vážené kolegyně a kolegové, uvedu jeden příklad ze života, k čemu tyto pozměňovací návrhy kolegů Plíška a Chvojky povedou nebo v podstatě navádějí... Omlouvám se, mám těch papírů tady hodně...
Možná víte, že v roce 1992 byla založena firma, mám pocit, že to bylo v Opavě, firma ESKON, nejdříve jako společnost s ručením omezením a v roce 1996 se změnila na akciovou společnost a jeden z našich kolegů se stal jejím ředitelem a majitelem. Informace o hospodaření a finančních tocích tato firma zveřejnila pouze v roce 1996. Od té doby nebyly informace v obchodním rejstříku k dispozici až do roku 2011, kdy k tomu firmu vyzval soud. Dnes již jsou výkazy doplněny. V roce 2000 tato firma získává zakázku od opavského magistrátu, která trvala minimálně do roku 2011. V roce 2002 je náš kolega zvolen primátorem a firmu oficiálně opouští. Až do roku 2007 však tehdejší primátor drží třetinový podíl v této firmě a účastní se valných hromad atd. Obchodními partnery této firmy byly např. ČEZ, DALKIA, OKD, Karlovarská Becherovka, PARAMO, pojišťovna, AERO Vodochody, Ospap - to jsou všechno soukromé firmy, ale také Magistrát města Opavy, Ministerstvo obrany, DIAMO, SŽDC, Dopravní podnik města Ostravy, města Chodov, Klatovy, Jičín, Jihlava, Vyškov a mnoho dalších.
Já tady mám spoustu tehdy z roku 2006, 2007, 2008 aktuálních článků z novin. Já si osobně myslím, že toto není ta správná cesta. Já to nějak nekritizuji. Pouze to konstatuji jako fakt, že se samozřejmě tyto konkrétní návrhy dají touto cestou obcházet.
Když se vrátím do současnosti a pominu, že pozměňovací návrh kolegy Chvojky nebyl projednán s koaličními partnery, a když pominu, že je namířen přímo proti Andreji Babišovi, je to lex Babiš, tak se domnívám, že je - nebo byl, nebo je, to je k diskusi - na hraně ústavnosti, protože podle článku 11 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Někdo může namítnout, že Ústava také říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Článek 3 stanoví, že nikdo nesmí být diskriminován z důvodu výkonu některého z těchto práv. Návrhy poslance Chvojky i Plíška podle mého názoru jsou s těmito principy v přímém rozporu, když osoba, která vlastní určitý majetek, je diskriminována omezením v právu zastávat veřejnou funkci člena vlády, nebo naopak osobě zastávající tuto funkci je upřeno vlastnit majetek v podobě obchodního podílu.
Nepovšimnout si nelze ani naprosté nekoncepčnosti a nepřiměřenosti návrhu. Jednak je při obecném pohledu na věc nejasné, proč byl selektivně zvolen právě majetek spočívající v podílu, a nikoliv jiné typy majetku, např. závod podnikatele - fyzické osoby, proč byla stanovena právě hranice 40 % podílu a proč se má toto omezení týkat členů vlády, a nikoliv jiných veřejných funkcionářů. Zřejmě se presumuje, že vlastnictví 40 % a většího podílu v jakékoli obchodní korporaci má a priori vliv na výkon funkce člena vlády, což je však extrémní paušalizace různorodých situací, která musí nutně vést ke stanovení takových mezí práv, které nejsou přiměřené příslušnému veřejnému zájmu a diskriminují některé jednotlivce.
Právě uvedené potvrzuje i rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle něhož ochrana vlastnictví a respekt k němu bez ohledu na druh a povahu subjektu, jemuž vlastnické právo svědčí, jsou jedním ze základních postulátů, nebo řekněme znaků demokratického a právního státu. Ústavně konformní omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje, např. zákon nepředkládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení, jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka. Proto existuje-li v zákoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem.
Stávající koncepce ochrany vlastnického práva dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva vychází z toho, že ačkoliv protokol č. 1 k úmluvě neobsahuje definici obsahu vlastnického práva, zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech účastníků stejný zákonný obsah a ochranu, současně však zdůrazňuje, že vlastnické právo není absolutně neomezené. Naopak připouští omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu, kterým je ochrana lidského zdraví, přírody a životního prostředí. S ohledem na povinnost šetřit podstatu a smysl vlastnického práva, článek 4 odst. 4 Listiny, nesmí být vlastnické právo takto omezeno ve větší než přiměřené míře a pouze tehdy, když je to nezbytné. Je třeba vždy posuzovat, zda omezení užívání majetku vlastnického práva sleduje legitimní cíl, zda je v souladu s vnitrostátním právem a zda je přiměřené ke sledovanému cíli.
V této souvislosti si kladu otázku, když chceme diskriminovat člena vlády, jaký je potom rozdíl mezi ministrem a hejtmanem, poslancem, senátorem, primátorkou, primátorem a dalšími uvolněnými politiky. Já za sebe říkám, že žádný. Každý z nich, pokud vlastní firmu nebo podíl, pokud bude chtít, tak zneužije své funkce ve prospěch své firmy - a těch případů z minulosti máme bohužel mnoho. Proto jsem tento pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, nepodal, a to proto, že omezovat vlastnické právo mně připadá absurdní pro kohokoli, ať je to člen vlády, poslanec, senátor, či starosta.
Zkusme se ještě na závěr mého vystoupení podívat, jaká jsou omezení pro členy vlády v ostatních evropských zemích. Mám k dispozici dva materiály. Jeden z nich je materiál, který zpracoval Parlamentní institut, který se jmenuje Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů z dubna 2015. A pak mám ještě jeden materiál zpracovaný z externích zdrojů, který popisuje v podstatě totéž, ale v menším počtu států.
Existují ve světě dva systémy upravující předcházení střetu zájmů v exekutivě. První z nich je založen na transparentnosti a uveřejňování aktiv veřejných činitelů. Spočívá v podrobném a zveřejněném registru aktiv darů a činnosti veřejných činitelů. Tento systém má třeba Velká Británie a byl založen primárně pro poslance. Vztahoval se a vztahuje se i na členy vlády, protože v Británii jsou vždy členy parlamentu. ***