(10.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Já jsem se tedy ptala a odpověď, kterou jsem dostala, nepovažuji za takovou, která by mi mohla stačit. Na řadu konkrétních otázek, které jsem položila, stejně konkrétní odpověď mi dána nebyla, proto jsem se rozhodla přenést toto téma na jednání Poslanecké sněmovny. Ovšem ještě předtím, než přiblížím vám všem, přestože ji máte v písemné podobě, obsah své písemné interpelace a obsah odpovědi, kterou jsem na ni dostala, dovolte přece jenom ještě pár slov k té přestřelce, která tady proběhla před malou chvílí o nepřítomnosti nebo přítomnosti poslanců nebo ministrů.
Já jsem s touto interpelací přišla na program schůze minulý týden v řádný interpelační den ve čtvrtek a pan předseda vlády přítomen nebyl. Už předtím v ústních interpelacích, týden předtím, jsem se s ním bavila na téma, jak zajistí nejen účast členů své vlády během interpelačního čtvrtku, ale také mě zajímalo, jak se dívá na otázku, že jeho místopředseda vlády během času, který je určen k interpelacím, si vlastně dělá volební kampaň a pod záminkou nějakých naléhavých pracovních úkolů jezdí rozdávat koblihy buďto na Karlovarsko, nebo někam jinam.
Bohužel minulý čtvrtek, kdy mohla tato interpelace již proběhnout, pan předseda vlády nebyl na nějaké zásadní zahraniční cestě, pro kterou bychom samozřejmě měli omluvu, a vůbec bychom se nezabývali tím, zda je, nebo není přítomen, neměl nějaké - alespoň podle omluv které zde byly sděleny - zdravotní důvody nebo osobní důvody, ale podle mého názoru si řekl, že když jeho první místopředseda dělá kampaň v době interpelací, tak si ji udělá také, a odjel také na nějaké plánované cesty tady po České republice. Jistě mi zdůvodní, jak byly důležité, jaký přínos pro region nebo jaká všechna jednání tam absolvoval. Na to já musím odpovědět, že on jako předseda vlády a člověk zodpovědný za svůj tým si musí být schopen organizovat práci tak, aby zvládl jak úkoly mimo Sněmovnu, tak úkoly uvnitř Sněmovny. Jestliže to dělá tímto způsobem, tak se nemůže divit, že řada lavic je tady prázdná, nemůžu se divit tomu, že dnes ráno, když pan místopředseda Sněmovny zahajoval naši schůzi, tak nám sdělil, kdo všechno se z vlády na dnešní den omlouvá.
Pro vaše připomenutí jenom sdělím, že dnes, v den, kdy jsou plánovány interpelace, ze zákona musejí proběhnout, protože je-li jednacím dnem čtvrtek, musí se dopoledne od 9 do 11 hodin konat odpovědi na písemné interpelace a odpoledne se předseda vlády a členové vlády zodpovídají při ústních interpelacích. Z dnešního dne jsou omluveni ministři - dovolte jenom říkat příjmení, omlouvám za to: pan ministr Bělobrádek, pan ministr Brabec, pan ministr Dienstbier, pan ministr Chovanec - tady asi pravděpodobně jenom během dopoledne, možná tedy odpoledne tu bude, pan ministr Jurečka, paní ministryně Marksová, která snad odpoledne také by měla být, jestli jsem si to napsala dobře, pan ministr Němeček, pan ministr Pelikán, pan ministr Stropnický, pak ministr Ťok, paní ministryně Valachová - snad tedy odpoledne také přijde, a pan ministr Babiš, který se omlouvá od 9.50 hodin. Nakonec tady tedy ještě počkal na interpelaci, kterou tak rychle uřízl, aby mohl odtud odjet, a v podstatě žádná rozumná debata se nad podle mě velmi věcnou interpelací předsedy poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyňka Stanjury nevedla. To je jenom poznámka k tomu, když už si chceme povídat, kdo tady je, nebo kdo tady není, jak dlouho má smysl vůbec se domáhat prostřednictvím předsedy vlády zajistit, aby jeho ministři tady byli, tak jsem si nemohla tuto informaci ještě odpustit.
Nyní dovolte, aby se vrátila k tématu, pro které jsem požádala předsedu Sněmovny, aby zařadil do programu naší schůze odpověď předsedy vlády na mou interpelaci, která se týkala návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky a jeho delegace v České republice. Tuto interpelaci jsem rozdělila do čtyř oddílů, které popisovaly různé události anebo různé okolnosti, které mně z mého pohledu připadaly zvláštní a vyžadovaly si nějaký zásadnější pohled na to, co se vlastně odehrálo.
První věcí, na kterou jsem se ptala předsedy vlády, byla slova prezidenta České republiky Miloše Zemana, která obletěla svět, jestli to mohu takhle říci, ve chvíli, kdy prezident České republiky byl na návštěvě v Číně a tam místní televizi řekl slova - cituji: "Byly velmi špatné vztahy mezi bývalou vládu České republiky, zdůrazňuji bývalou vládou České republiky, protože tato vláda byla velmi submisivní, pod tlakem Spojených států a Evropské unie. Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba naší politiky je založena na našich vlastních zájmech." Říkal pan prezident Miloš Zeman v čínské televizi. Já jsem se ptala předsedy vlády, jak hodnotí toto vyjádření, které podle mě výrazným způsobem mění zahraniční politiku naší země a v podstatě silně narušuje vazby, na kterých zahraniční politika dosud stála, tedy na vazbách euroatlantických, na vazbách uvnitř Evropské unie. Tedy ptala jsem se pana předsedy vlády, jestli jednal s prezidentem během přípravy na takto zásadní návštěvu o tomto zahraničním postoji prezidenta republika, jestli si toto téma probrali, vysvětlili a co si k tomu řekli. Žádnou konkrétní odpověď, zda se vůbec sešel s prezidentem, mluvili o tom, jsem nedostala.
Dále jsem se ptala, protože chápu, že ne všechno musí řešit předseda vlády s prezidentem, jestli se v této věci - tedy ohledně zahraniční politiky - sešel s prezidentem ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ta otázka je podle mě snadno zodpověditelná. Jestliže ji položíte ve stylu "Jednal s prezidentem republiky v této věci ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek?", pravděpodobně není od věci očekávat, že se dozvíte buďto jednal, nebo nejednal. Ale to jsem se nedozvěděla, proto také s touto odpovědí nemohu býti spokojena.
Dále jsem chtěla vědět, proč předseda vlády, pokud nesouhlasí s tím, co řekl prezident čínské televizi, proč veřejně proti těmto slovům nevystoupil. Nemyslím ve stylu nějaké konfrontace, natolik si myslím, že je správné, aby se věci řešily více v klidu, ale přece jenom jestliže Česká republika a její občané několik dní se zabývali těmito slovy, že konečně jsme se stali nezávislými a že jsme se vymanili z tlaku Spojených států a Evropské unie, tak jsem očekávala, že pan premiér k tomu něco řekne, protože to není jenom takové plácnutí do vody, kterými, dovolím si říci, nás pan prezident obšťastňuje velmi často. (V sále je velký hluk.)
Ptala jsem se ale také na to, zda když tedy by nesouhlasil s touto definicí, proč ji neodmítl, ale také na druhou stranu, pokud s ní souhlasí, pokud si myslí, že skutečně jsme byli jakýmisi vazaly jak Evropské unie, tak Spojených států, tak aby nám přiblížil, v čem to spočívalo, v čem byl ten tlak, jak se u nás projevoval, jakou konkrétní podobu tento tlak měl. V této situaci musím připomenout, že v minulosti naopak ještě v době, kdy byl nynější předseda vlády Bohuslav Sobotka lídrem opozice, tak velmi často kritizoval tehdejší pravicovou vládu, ať už to byla vláda Mirka Topolánka, nebo Petra Nečase, za to, že není dostatečně proevropská. Kdykoliv se otevřelo téma zahraniční politiky, tato výtka směrem k těmto vládám padala.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně, ale dovolím si přítomné kolegy poprosit o klid.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Já bych tady připomněla, že pokud jde o -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, ten klid patří i pro rozhovor šéfů klubů a pana premiéra. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Já nevím, jestli bych neměla počkat, až si to pánové vysvětlí, protože přece jenom mluvím zejména k panu předsedovi vlády. Bylo by asi hloupé k němu mluvit, když teď musí řešit něco jiného, a těžko by potom mohl reagovat na to, co říkám, tak já raději počkám. (Premiér dokončil svůj rozhovor s předsedou klubu TOP 09 Laudátem.) Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, paní poslankyně. ***