(14.50 hodin)
(pokračuje Plíšek)
Proto Legislativní rada vlády navrhla předkladateli, aby bylo možné udělit sankci pouze ve výši 50 %, jak je to ostatně běžné i v jiných sankčních ustanoveních daňových a jiných zákonů. Předkladatel a bohužel ani vláda na to nereagovali. To je také ukázka toho, jak vláda přistupuje a nakládá se stanovisky své vlastní legislativní rady.
Takže jak už jsem zmínil, Legislativní rada vlády považuje toto ustanovení za ústavně nekonformní. Podle jejího názoru je protiústavní nutit poplatníka k součinnosti, aby mu byla uložena vyšší sankce. I na to odkazuje uvedený nález Ústavního soudu. Nelze tedy poplatníka nutit k součinnosti v tom smyslu, aby mu byla o jednou tolik vyměřena sankce ve výši 100 %. (Někteří poslanci diskutují nahlas mezi sebou.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane kolego, přeruším a požádám sněmovnu o klid. Pokud diskutujete jiné téma, než je vládní návrh zákona o původu majetku a jeho prokázání, tak prosím v předsálí. Ale kolegové, opravdu... Tak, děkuji, pokračujte.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji, pane místopředsedo. Názor Legislativní rady vlády vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který ve svých rozhodnutích označil institut penále za finanční sankci, kterou je možno považovat za obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, a odkazuje se už také na příslušné judikáty a nálezy Evropského soudu pro lidská práva, tedy jako trestní sankci.
Nerozumím tomu, a v historii exekutivy se to příliš často nestává, že vláda poté, co její Legislativní rada vlády konstatovala protiústavnost určitého ustanovení, tak v klidu tento návrh schválí a pošle jej sem k projednání do Poslanecké sněmovny.
Vezmu si další ustanovení tohoto zákona, a to je důkazní břemeno, které se přenáší ze sta procent na poplatníka. To znamená, obrací se ta zásada, že stát musí někomu prokázat, že se dopustil něčeho nekalého, nějakého protiprávního jednání. A obrací se to v tom směru, že někdo musí prokazovat, že se nějakého protiprávního jednání nedopustil. Už ty lhůty, do kterých bude zpětně moci Finanční správa zasahovat, to znamená od tří až do deseti let, když si to vezmeme z hlediska lhůt pro archivaci daňových či účetních dokladů, které si nemusí navíc schovávat a mít u sebe osoby, které nepodnikají, tak nemají v tomto směru právo tyto doklady takto uchovávat dlouho. Tak by mě zajímalo, na základě čeho bude právě u těch nepodnikajících osob finanční úřad postupovat.
Ten zákon, který jsem i z formálního hlediska označil v minulosti za legislativní zmetek, pracuje v tomto směru s různými pojmy. Jako že Finanční správa odhadne výši majetku nebo výši jmění, provede odhad a podobně. Pojem jmění přitom zákon o daních z příjmů vůbec nezná, takže zřejmě se dá odkazovat, že se myslí na ten pojem, který je ustanoven v občanském zákoníku, ale v tomto zákoně to uvedeno není. Mimochodem, říká se, že to je zákon o prokazování majetku. Jak už jsem zmínil na začátku, vláda pouze vzala několik zákonů v oblasti daní a poplatků a udělala v něm určité změny. A toto nyní vykazuje, jako že jde o zákon o prokazování původu majetku.
O stoprocentním přenášení důkazního břemene jsem hovořil.
A pak tady je ještě jedno ustanovení, které naštěstí navrhl změnit ústavněprávní výbor. Legislativní rada vlády totiž konstatovala, že je velmi nesystémové a nevhodné, že tento zákon zvyšuje trestní sazbu za trestný čin nepravdivé informace v prohlášení o majetku na tři roky, tedy z jednoho na tři roky, a vůbec nepočítá například s peněžitým trestem, který by byl v této věci daleko účinnější.
Ústavněprávní výbor proto navrhuje změnu v tomto zákoně, aby se nezvyšovala trestní sazba za prohlášení o majetku. Často by to mohlo být za formální pochybení z jednoho na tři roky, což je úplně nesmyslná kriminalizace. Ale navrhuje tam právě uplatnit ten peněžitý trest propadnutí majetku a ponechat tu sazbu na jeden rok. Proto si myslím, že tato úprava stojí za to, aby potom při hlasování ve třetím čtení byla schválena. Protože představa, že někdo učiní z formálních důvodů chybu v prohlášení o majetku a na základě toho má být podroben trestní sazbě až tří let vězení, tak to je skutečně neúměrné a nevhodné.
Zákon podle mého názoru skutečně nic nového nepřinese. Mimochodem i dnes daňové orgány, Celní správa, orgány činné v trestním řízení mají celou řadu nástrojů, jak postihovat šedou ekonomiku. Máme zde zákon proti praní špinavých peněz a podobně.
Mimochodem, ještě chci zmínit a vyjádřit se také k nastavení oné sedmimilionové hranice jako hodnoty neevidovaného majetku, tedy rozdílu mezi příjmy a příslušným majetkem. Ta sedmimilionová hranice vznikla údajně jako jakási licitace ve vládní koalici. A já na to jenom dodávám, že vzhledem k tomu, jak dlouho tento zákon také projednáváme, tak ti podvodníci, nepoctivci se na tu sedmimilionovou hranici budou mít možnost připravit. A vůbec nerozumím tomu, proč tam takováto hranice byla zavedena. To znamená, budou mít velkou možnost tento zákon obejít.
Tento zákon navíc také například neřeší další spekulace s majetkem, jako například když někdo veškerý svůj majetek ukryje do předmětu svého podnikání, do své firmy. Tento zákon nepostihuje ani to, když někdo podniká prostřednictvím zahraničních firem.
Takže řekl bych, že ty pravé spekulanty, ty velké podvodníky, tento zákon nepostihne a bude na základě udávání a podávání podnětů od bdělých spoluobčanů, například sousedů či sousedovi, podnikatelé vůči jiným podnikatelům v konkurenčním boji, tak bude tady snaha je kriminalizovat. A finanční úřady místo toho, aby postihovaly skutečnou velkou finanční kriminalitu, tak budou řešit jednotlivá udání a prověřovat majetek často nevinných lidí a poctivých daňových poplatníků.
Takže jak jsem zmínil, tento zákon je zcela zbytečný. Má trestat a činit podezřelými poctivé daňové poplatníky. A ti, co obcházejí zákony, se usmívají a už se na něj připravují. Já bych nejenom z těchto důvodů, ale i z důvodů ústavněprávních, jak jsem zmínil s ohledem na ustanovení, která se týkají penále a dalších ustanovení, si dovolil v závěru vystoupení navrhnout, aby ve třetím čtení byl tento návrh zamítnut. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Děkuji vám, pane poslanče, poznamenám si váš návrh na zamítnutí. Budeme pokračovat dál v rozpravě. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já myslím, že by si pravice měla ujasnit předtím, než budou následovat další vystoupení, svou argumentaci. Buď ten zákon nic neřeší a ty částky, které jsou tam stanoveny, ničemu nepomohou, a pak není důvod, abyste proti němu kladli takový odpor, jak už kladete mnoho let. Anebo ten zákon je skutečně tak škodlivý podle toho, co říkáte, a pak tedy neplatí ta část první.
Patřím k těm, kteří ten zákon dlouhodobě podporují. My jsme předložili jako sociální demokraté tehdy v opozici už v září 2010 podobný zákon. Byl nastaven, uznávám, na základě trošku jiných parametrů. Nicméně myslím, že je legitimní. A když se podíváte do různých zahraničních úprav, tak je legitimní volit buď daňovou, nebo správní cestu. Nebo trestněprávní cestu. A myslím si, že v tomto smyslu je správné, že dnes máme na stole návrh, který dokáže alespoň většině problémů neplacení daní předcházet preventivně. Protože pokud budou ti, kteří mají platit daně, mají už ze zákona platit daně, dnes vědět, že se jich může finanční úřad zeptat, jak vznikl rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji, tak je to proces, který je standardní, správný, a není důvod mu bránit. ***