(17.30 hodin)
(pokračuje Zemek)
Ale já tedy v průběhu těch let, kdy se tady o té Šumavě bavíme, ať už to bylo v minulém volebním období, nebo i dříve, v dřívějším období, tak co je takový základní problém, je různá představa různých skupin o tom, jak ten park má vypadat. A v tom asi nikdy úplně stoprocentní shodu nenalezneme. Tak to prostě je. Samozřejmě je vhodné nalézt nějaký konsenzus, nějaký průsečík, kde by ta příroda asi měla mít, a v tom se asi všichni shodneme, trošku navrch.
Samozřejmě Šumava, když už to tedy vztáhneme jenom na tento národní park, je dostatečně velká na to, aby tam byla jak divoká příroda, tak rozumná turistika a tak i obyvatelé. A já si myslím ze svého pohledu - promiňte mi můj názor, možná se mnou nebudete souhlasit, já tu dávám k dobru své zkušenosti, které každý nemusí brát za bernou minci -, ale já se domnívám, že v tom znění, které obsahuje pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí, ty možnosti všem těm skupinám a všem těm zájmům poskytuje.
Já jsem tu postřehl takové výrazy - vím, že ta debata bývá někdy až taková trochu vyhrocená, každý se snaží hájit to své, jako že jsou obyvatelé - možná jsem tomu špatně rozuměl - vyháněni z té Šumavy, nebo že se jim tam neumožňuje přežití, tak to samozřejmě úplně tak není. Samozřejmě ten park s sebou přináší nějaká omezení, to tak je, to si řekněme. A čím cennější lokality, tak tím větší omezení. Na druhou stranu ten park přináší obrovské příležitosti a to si, myslím, každý obyvatel, který tam žije, uvědomuje. A myslím si, že tam nedochází k nějakému úplně velkému strádání a že vždycky je možné se dohodnout.
Na Šumavě došlo k tomu, že tam v minulosti propukla obrovská nedůvěra mezi státní správou přírody, obcemi, obyvateli, a dnes tak trochu sklízíme trpké plody tohoto nedorozumění. A já to vnímám i během těch různých jednání.
Co tady nezaznělo, je to, že byla snaha, a je to zásluha pana předsedy výboru pro životní prostředí, ty hrany obrousit, a na základě toho byly konány kulaté stoly, kam byli přizváni zástupci všech zájmových skupin, obcí, byl tam například známý pan Šubrt, občanských sdružení, byli tam jak ochránci přírody, tak i různá opačná sdružení nebo opačně zaměřená sdružení, která spíš mají ten jiný přístup, a byla tam skutečně snaha ty hrany obrousit a řešit problémy. A také většina těch problémů nebo těch rozporů byla potom zahrnuta právě v rámci toho pozměňovacího návrhu. Jak už tady zmiňoval například kolega Zahradník ten termín "projedná", "domluví se" tam bylo zahrnuto, nebo například problematika protipožární ochrany, také to bylo zahrnuto do toho pozměňovacího návrhu.
Co tady ještě padlo a co musím trochu rozporovat, a tady se asi neshodneme s panem kolegou Bendlem. On tam trochu zkritizoval to předkupní právo státu na ty pozemky. Asi to vnímám trochu jinak. Na jednu stranu tady bez mrknutí oka chceme vyvlastňovat pozemky například pro stavbu komunikací, dálnic a liniových staveb, to nám tak nějak nevadí, s tím jsme smířeni, a možná také i správně, a na druhé straně nám vadí předkupní právo, kdy si stát zajišťuje to, aby cenné pozemky v případě, že to majitel chce prodat, neskončily v nepovolaných rukou. A to si myslím, že je správně, předkupní právo. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale když vezmeme například kulturní památky, tak tam také to tak bereme, a proč to tak nebrat v případě přírodního bohatství? Já myslím, že to není nic proti ničemu, že by to tak mělo být, ale chápu, že tady je i jiný názor na tuto věc.
Já osobně tady vystupuji, a nikoho to neudiví, jako zastánce té novely a určitě ji ve třetím čtení podpořím. Sám jsem nedal žádný pozměňovací návrh, protože to znění, které přišlo z výboru pro životní prostředí, to znamená ten komplexní pozměňovací návrh, si myslím, že je v tuto chvíli dostačující. A jak už jsem řekl, nikdy asi nebude vyhověno úplně všem a praxe ukáže. Ale osobně vnímám velký posun kupředu proti té staré normě a proti těm různým projednáváním, která v průběhu času proběhla, a domnívám se, že je tady konečně šance se i na té Šumavě trochu dohodnout a nějak to uzavřít.
Podobná debata například proběhla i v Německu, když se zřizoval národní park Bavorský les, byla myslím podobně bohatá a podobně místy i divoká, ale dnes si myslím, že tam většina těch zájmových skupin a stran, obcí, měst, občanských sdružení je spokojená, a myslím si, že by to mohl být i takový příklad pro nás, že to nemusí skončit špatně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu poslanci Zemkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Já jenom si dovolím vaším prostřednictvím ke kolegovi Zemkovi, když tak hezky zakončil tou paralelou k národnímu parku Bavorský les. Ten park je třetinový a nejsou tam na jeho území žádné obce. A ty obce, které jsou okolo, ty velmi často zvedají svůj hlas. A proti nadměrným ekologickým zásahům velmi účinně a velmi jednotně protestují. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Klučka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Kolega Zemek, už tady, když přede mnou mluvil, hovořil něco o protipožární ochraně. Já jenom chci upozornit na to, že v podrobné rozpravě se budu hlásit k pozměňovacímu návrhu, který zpřesňuje věci kolem protipožární ochrany a svým způsobem nahrazuje stávající usnesení výboru životního prostředí v bodě 7 a 17 k tomuto zákonu. V podrobné rozpravě se k tomu ještě vyjádřím jednoduchou větou, aby se nezapomnělo na samostatné hlasování o tomto. Neboť celá ta situace se týká preventivních opatření proti vzniku požárů.
My jsme po diskusi, která byla s Ministerstvem životního prostředí, došli k společnému návrhu, jak definovat ta preventivní opatření, neboť ona se netýkají pouze opatření proti vzniku požárů jako takových, to znamená kupříkladu jakéhokoliv užívání otevřeného ohně nebo zákazu rozdělávání ohně v parcích, ale týká se to také vyhledávání míst pro čerpání hasební látky, tedy vody, vyhledávání vhodných vodních toků, průjezdnosti lesních cest a především svým způsobem zjišťování toho požárního rizika a nebezpečí, neboť to v těch parcích je trošku jiné než v běžných lesích a je třeba s tím i počítat při zpracovávání operativní dokumentace zdolávání zásahu.
Takže to je zdůvodnění pozměňovacího návrhu, se kterým vás seznámím v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Klučkovi a zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan zpravodaj Robin Böhnisch. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Snad to tak i vydrží. Děkuji, pane místopředsedo, za slovo.
Přihlásil jsem se do obecné rozpravy, abych nezneužíval postavení zpravodaje. Rád bych pronesl pár poznámek k proběhlé obecné rozpravě. Omlouvám se za to, že možná ten projev, ta řeč, nebude mít jednu logickou linku, ale budu postupně k různým tématům, kterých se mí předřečníci dotkli.
Abych dokázal, že nejde o lex Šumava, tak začnu v Krkonoších, protože odtamtud pocházím. Z obce, lépe řečeno z městyse, který je v České republice svým způsobem unikátní, protože má na svém katastru hned tři území Natura 2000. Přírodní park, v budoucnu zřejmě přírodní památku Hrádeček, tok říčky Čistá, kde se rozšířil rak kamenáč, a právě Krkonošský národní park. Naše obec, náš městys je skutečnou branou do Krkonoš, byť to není tolik známé horské středisko jako jiné krkonošské obce.
***