(17.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Debata obecně je zde vedena víceméně na jedné straně mezi zastánci poměrně vyhraněného - já k tomu dodám extrémního - pohledu na to, jak má především Národní park Šumava vypadat, nebo obecně národní parky, a pak na druhé straně mezi zastánci hledajícími určitou vyváženost mezi přirozenou ochranou přírody. Nikdo nechce devastovat přírodu ani v Národním parku Šumava ani v CHKO Brdy nebo v jiných parcích, ale mimoto se snaží nalézt určitý modus vivendi pro lidi, kteří tam žijí, protože je to jejich domov, oni se tam narodili a nemají představu, že jim bude bráněno v plnohodnotném životě v podmínkách, nebo v domově, kde se narodili.
Považuji obecně za chybu, že součástí Národního parku Šumava jsou také zastavěná nebo zastavitelná území obcí. Na jedné straně tedy stát tímto návrhem zákona přichází s vizí cílového stavu, a pan Junek - já respektuji jeho logický pohled - zde zopakoval, s vizí cílového stavu takzvané divočiny na převažující části území národního parku, což já považuji především v případě Národního parku Šumavy za velmi problematické. Na druhé straně obcím a občanům tam žijícím za mnohá omezení vlastnických práv vlastně ten stát fakticky nic nenabízí. Senátní návrh i předchozí návrhy z úrovně krajů v Národním parku Šumavy se snažily alespoň zakomponovat mechanismus nějaké kompenzace, pokud si dobře pamatuji, a to v podobě příspěvku obcím za takzvaný ztížený výkon správy svého území, nebo třeba zrušením, osvobozením státu placení daně z nemovitých věcí na území národním parku. Taky takový návrh zde byl.
Ze stanoviska vlády k senátnímu návrhu se dozvídáme, že příspěvek ve výši tehdy navrhovaných 500 korun za jeden hektar považuje vláda za nesystémový s dopadem na státní rozpočet. A vláda mimo jiné poukázala i na to, že ztížený výkon správy svého území mohou mít i obce na území jiných národních parků než Šumava. Ale budiž. Když se podíváme na projednávanou vládní novelu zákona, tak ta se netýká pouze Národního parku Šumava, ale týká se všech národních parků a o žádné kompenzaci se tady neuvažuje.
Svého času jsme tady projednávali novelu zákona rozpočtového určení daní, opět se spíše negativně odrazila, když jsem se podíval na výsledky a propočty Ministerstva financí, na budoucích příjmech obcí v Národním parku Šumava. Ukázalo se totiž, že právě na zrušení takzvané motivační složky prodělávají mnohé obce v Národním parku Šumava, které dosud profitovaly ze sídel tamních podnikatelů. A to není pan Bakala, který už dávno nemá trvalé bydliště na Modravě, ale i další podnikatelé, kteří tam působí, kteří tam mají otevřené penziony a podobně.
Jsem přesvědčen, že tato novela zákona se minimálně na podmínky největšího národního parku, Národního parku Šumava nehodí. Také musím vzpomenout doslova záplavy e-mailů úplně stejné textace, pouze s jiným obrázkem takzvané neporušené krajiny zřejmě v Národním parku Šumava. S každým dalším e-mailem, který jsem dostal, se má ochota podpořit tento zákon začala limitně blížit nule. Takto uměle vytvořenému tlaku je totiž třeba se postavit a apelovat na zdravý rozum.
Nikdo nechce likvidovat Šumavu. Ani ti, co volají po vyváženosti. V žádném případě. Ani jiné národní parky. V případě Šumavy a i v případě ostatních národních parků jsou to nádherné kusy přírody, které si zaslouží ochranu. Měly by být předány dalším generacím v přírodně neporušeném stavu. Pokud však na Šumavu nebudou jezdit návštěvníci, nebudou tam žít lidé, což samozřejmě ta vize divočiny s sebou také přináší, stane se z toho pouze mrtvé prostředí, prostředí podle mého soudu neatraktivní, možná snad dobré pouze k nějakým vědeckým výzkumům.
Když obce souhlasily před již více lety - a kdyby nebylo aktivity obcí v roce 1992, tak Národní park Šumava možná tehdy ani nevznikl -, tak jim bylo mnoho slibováno. Větší atraktivita jejich území pro návštěvníky, finanční výhody pro obce i příležitosti pro místní podnikatele, ve výhledu i různé evropské dotace, které by pomohly lidem žijícím na území parku. Mnoho z toho nenastalo. Možná nic takového nenastalo. Nastalo pouze mnohaleté přetahování bohužel obcí s ekology či s některými představiteli parku. Ti se většinou měnili podle politického a především odborného zázemí toho či onoho ministra životního prostředí. Představitelé parku s vyváženým náhledem na potřebu dohody mezi extrémním ochranářským pojetím a přirozenými zájmy tam žijících místních obyvatel většinou museli nakonec opustit svá místa, byli odvoláni nebo byli odejiti. To je současný stav poměrů v Národním parku Šumava a tato novela zákona podle mého soudu a mého velkého přesvědčení žádným legislativním posunem k nějaké nezbytné dohodě není. Opět tedy vítězí představa národního parku coby divočiny na převážném rozsahu území a názory obcí jsou v zásadě pomíjeny, nebo nejsou minimálně brány v potaz.
Víte, ono je to jaksi těžké dosáhnout nějaký kompromis. To víme za těch dvacet čtyři let, co se ta debata vede. Je to skutečně obtížný úkol. Mnohem obtížnější než prostě provést to či ono silové rozhodnutí, ať to zabalíme do opatření obecné povahy, nebo prostě do vyhlášek.
Nechci tady už dál obecně debatovat. Sám nemám připravený žádný pozměňovací návrh. Těch pozměňovacích návrhů tady stejně bude hodně. Ale pokud se ani na úrovni výborů, a já to z těch usnesení nevidím, nedospělo k nějaké evidentní shodě v náhledu na fungování národních parků, tak se skutečně připojuji... A pokud není vůle vážně debatovat i s obcemi o jejich představě, jak by ty národní parky měly skutečně vypadat, tak se připojuji k návrhu, který podal pan kolega Zahradník, na zamítnutí tohoto návrhu ve třetím čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Petr Bendl. Ještě než dorazí, budu konstatovat došlou omluvu pana ministra Hermana z dnešního jednání až do konce jednacího dne. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Omlouvám se, zapomněl jsem položit dotaz panu ministrovi. Protože doposud nebyly na katastru dány těm lidem plomby na jejich majetky, každý, kdo s majetkem nějak hospodaří, ať už to jsou zemědělci, či soukromé osoby, tak si občas třeba berou hypotéku nebo si berou podnikatelský úvěr a zastavují své majetky. Když tam budu mít plombu od státu, že není možné ten majetek zcizit, znamená to tedy, že nebudu moct ani ručit tímto majetkem za úvěr? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Pokračujeme vystoupením pana poslance Václava Zemka, připraví se pan kolega Klučka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navážu na své předřečníky. Zazněla tady spousta myšlenek, spousta různých názorů. Pozorně jsem to poslouchal. Co mi na tom trošku vadí, je to, že opět sklouzáváme pouze k jednomu národnímu parku, přestože novela se týká, a já to připomínám, říká se všech národních parků. Je to obecná úprava, která stanovuje a sjednocuje rozrůzněná pravidla při vyhlašování národních parků, které byly vyhlašovány v různých časových etapách.
Já sám s tím zákonem pracuji průběžně asi tak dvacet let. Měl jsem tu čest poznat i původní tvůrce zákona, který vznikl v roce 1992. A nechci si tady říkat, že jsem nějaký odborník na tento zákon, ale do určité míry je potřeba ho správně pochopit. Z mého pohledu je tato novela prostě výrazný posun kupředu, ať tady se mnou třeba kolegové, kteří vystupovali přede mnou, nemusí souhlasit, nebo kteří třeba budou souhlasit, ale je to prostě posun kupředu z mého pohledu, k lepšímu.
Samozřejmě ta mediální zkratka - a vzhledem k tomu, že problémy jsou především v šumavském národním parku, tak ta debata se nám smrskla právě na tu Šumavu, ačkoliv takové praktické věci, takové praktické problémy, které se na Šumavě řeší, tak ono upřímně řečeno v této novele moc jako postiženy nejsou. To je věcí praktické ochrany přírody, praktického uplatňování toho zákona, nikoli té obecné formulace.***