(17.10 hodin)
(pokračuje Bendl)
Pan ministr ví, že jsem ho několikrát interpeloval kvůli tomu paragrafu 61, který říká, že si stát dá plomby na majetky lidí v území národních parků, kde si stát zajistí jakési předkupní právo. Pan ministr mi napsal, že už je to tam od roku 1992, tak proč by to tam nemohlo být zase. Já jsem u toho v roce 1992 nebyl a nemyslím si, že máme sahat lidem takto na majetek. Že má-li zájem stát něco koupit, když někdo z nich něco bude prodávat, má jim tu nabídku učinit, ale nedávat jim plomby na katastru na jejich majetky s tím, že jsou povinni prodávat svůj majetek státu, pokud ho budou chtít prodat v území, které se národního parku týká. To si myslím, že je věc, která do toho zákona nepatří. Myslím si, že stát nemá tímhle způsobem omezovat nakládání s majetkem. Stačí, že jej omezuje jinými předpisy. Omezuje hospodaření, omezuje pohyb lidí v tom daném území. Ale aby jim dával plomby na jejich nemovitosti s tím, že jsou povinni nabídnout je nejprve státu, pokud je budou chtít prodat, a pak teprve když si to stát rozmyslí do 60 dnů, pak si to bude moci koupit někdo jiný nebo to budou moci prodat někomu jinému, to považuji za něco, co už do tohoto století a do této politické kultury nepatří. A jestli si to tam někdo v roce 1992 dal, pak udělal, za sebe říkám, obrovskou chybu. Nemá to tam být a není to tam potřeba. Naopak bychom měli důvěřovat více samosprávám a jít jim v tomto ohledu naproti a neomezovat tímto způsobem život lidí. Protože to s ochranou nemá nic společného. Jsme přeci schopni legislativně upravit, jak se v tom daném území má či nemá kdo chovat. A měli bychom to v případě, že stát řekne, že někoho omezí s hospodařením jeho majetku, měl by jim takové hospodaření kompenzovat něčím jiným. Možná finančně, možná jinak. Jestliže má zájem ve prospěch veřejnosti stát něco činit s cizím majetkem a nějak ho omezovat, pak by měl podle mého hlubokého přesvědčení hledat způsob, jak těm lidem takovouto ztrátu vykompenzuje.
Já jsem si dovolil podat pozměňovací návrh do systému pod číslem 4416. Přihlásím se k němu potom v podrobné rozpravě. Tento můj jediný pozměňovací návrh - neboť podporuji návrhy pana kolegy Jana Zahradníka, tak jsem nepovažoval za důležité sem dávat několikrát totéž. Ale tento návrh jsem si dovolil podat. Týká se právě vyjmutí toho aktu, kdy stát omezí hospodaření se soukromým majetkem. To považuji za špatné řešení, nepotřebné a v demokratické společnosti za víc než neslušné.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Ještě faktická poznámka pana poslance Václava Votavy, pak řádně přihlášený pan kolega Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nechci zdržovat. K vystoupení pana kolegy Bendla. No, já nevím, jestli se dá ten zákon opravit pozměňovacími návrhy. Jinak samozřejmě to, co řekl vše pan kolega Zahradník, ale co jste řekl i vy, tak to mohu jedině podepsat. A to říkám i jako koaliční poslanec, vládní poslanec. Já jsem vždycky podporoval, protože jsem členem Zastupitelstva Plzeňského kraje, jako někteří tady z nás, kteří sedí v sále, podporoval návrh právě Zastupitelstva Plzeňského kraje, který tady byl a který spadl pod stůl. Podporoval jsem i návrh senátní, byť nebyl úplně dokonalý, ale vystihoval více realitu, která na Šumavě je.
Takže já nevím. Myslím, že se nedá opravit. A jsem i připraven hlasovat proti tomuto zákonu a kolegové z mé frakce to vědí. A asi nebudu sám. Budou to i další poslanci z našeho kraje, ale nejenom z naší strany, předpokládám i ze stran jiných, kteří hlasovali pro návrh Zastupitelstva Plzeňského kraje, protože bychom i popřeli sami sebe.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Votavovi. A ještě před kolegou Kolovratníkem přečtu omluvy. Od 17.30 pan kolega Jaroslav Holík a od 17.45 hodin do konce jednacího dne paní kolegyně Matušovská.
Nyní pan poslanec Kolovratník. Připraví se pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Já za slovo děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážení dva členové vlády, kolegyně, kolegové. Můj pozměňovací návrh možná trochu zapadne ve stínu debat o národních parcích a o těch velkých tématech, která jistě s ochranou přírody souvisejí. Každopádně bych rád na něj upoutal vaši pozornost a poprosil bych o případnou budoucí podporu jak ve výborech, tak ve třetím čtení.
Já svým pozměňovacím návrhem č. 4317, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, upřesňuji znění § 56 odst. 2 písm. c). Nebudu ho teď celý citovat. Je to paragraf, resp. odstavec, který definuje jednotlivá případná udělení výjimek z ochrany přírody pro zájmy veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti a jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu.
S tím návrhem jsem byl osloven a není důvod ten zdroj, tu aktivitu tajit, protože je naprosto otevřená a transparentní. Byl jsem osloven úřadem vládního zmocněnce pro sociálně nebo ekonomicky znevýhodněné regiony, tedy Moravskoslezský a Ústecký kraj. Asi řadě z vás bude známo jméno pana docenta Jiřího Cieńciały. Takže diskutoval jsem s jeho úřadem, ten názor podpořili také zástupci hospodářských komor, a velmi zjednodušeně zjišťujeme, že ve výkladové praxi, kdy někteří investoři, developeři chystají projekty, které mají přinést zaměstnanost, nová pracovní místa, a tedy snižovat nezaměstnanost, abych byl přesný, narážejí právě na problémy a na nepřesnou definici, resp. úředníci na Ministerstvu životního prostředí narážejí na nepřesný výklad, co je to vlastně ten veřejný zájem, důvody sociálního a ekonomického charakteru atd. Takže ta moje novinka nebo návrh je vlastně jakýmsi upřesněním, kdy do tohoto paragrafu vkládáme nové, přesnější znění, že tam budou i důvody zejména snížené nezaměstnanosti. Tedy jednoznačná definice projektu, který bojuje proti nezaměstnanosti a přináší nová pracovní místa. Já to vnímám jenom jako jakési technické zpřesnění jednoho z odstavců, které by mělo pomoci minimálně právě těmto dvěma znevýhodněným regionům.
Tolik na úvod. Samozřejmě jsem připraven vám všem případně ten záměr vysvětlit nebo ho předat. A jak jsem avizoval, budu se k němu hlásit v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kolovratníkovi. Pan kolega Kučera už netrvá na své přihlášce, v tom případě pan poslanec Vilímec je na řadě. Připraví se kolega Zemek. Ještě než kolega Vilímec přijde, požádám ho o posečkání. Předsedovi Poslanecké sněmovny došla omluva na zbytek jednacího dne od kolegy Milana Urbana a od pana poslance Zlatušky.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, předesílám, že jsem také jeden ze zastupitelů Zastupitelstva Plzeňského kraje a že je mi situace především v Národním parku Šumava docela dobře známa. Já jsem si pozorně prostudoval alespoň v současné době přijaté pozměňovací návrhy garančním výborem a výborem pro veřejnou správu a některé další avizované pozměňovací návrhy, byť další budou ještě v podrobné rozpravě předloženy. Alespoň soudě podle těch pozměňovacích návrhů garančního výboru, pokud odhlédnu od některých spíše technických legislativních změn, mnoho nového z nich neprojde. Snad jedině upřesnění, že se nebude skutečně zasahovat do vymezení zón 15 let po nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy. Což na Šumavě sliboval pan ministr životního prostředí.
Výbor pro veřejnou správu však logicky navrhuje, aby zonace i zásady péče o národní parky byly vydány vyhláškou. Je to namístě i z hlediska rozsahu omezení vlastnických práv, ale i práv vyplývajících ze speciálních zákonů, právní nejistoty v souvislosti s předpokládanou dlouhou dobou pro soudní přezkum. A pak ve věci, která zde byla již diskutována v prvním čtení a myslím i panem ministrem avizovaná jako věc možná k diskusi, to je ona záměna slova "projednat" důležité dokumenty s radou národního parku, za "dohodnout se" s radou národního parku. Garanční výbor však na rozdíl od výboru pro veřejnou správu vlastně tuto zdánlivou úlitbu nebo vylepšení vůči radě národního parku nebo jeho kompetencím nahrazuje ale jiným instrumentem, a to doplněním nového odstavce v § 20. Ten počítá s tím, že pokud nedojde k dohodě, tak předloží rada prostřednictvím orgánů ochrany přírody neprodleně onen rozpor se svým stanoviskem Ministerstvu životního prostředí, které na základě shromáždění podkladů může návrh upravit. Jsem zvědav, kolikrát a v jakém rozsahu se toto ustanovení použije, pokud tento návrh projde. ***